margotka78 alias shit-roller |
|
(7.11.2016 11:57:11) Ŕekla bych, že zrovna fyziku nesou dobře jen technicky založení lidé. Ne že by nebavila jako věda, ale jak píšeš - vzorce, tabulky... MM třeba dělal průmyslovku, tak ji zvládá dobře. Já ani děti ( ani syn ani dcera) technicky založení nejsme. Když si člověk neví rady, tak je asi lepší doučko. Než se tím trápit a ztrácet čas... Přemýšlím u syna na G taky ( tam jim to ještě k tomu učitelka neumí ani vysvětlit a MM na to čas moc nemá, aby spolu sedli a počítali.)
|
Lída+4 |
|
(7.11.2016 12:25:20) Vidíš, já JSEM technicky založená, ale fyziku fakt nemusím, nemám to ráda.
|
Ropucha + 2 |
|
(7.11.2016 12:33:28) Jentakj, já si říkám, jestli to nemůže být v učiteli, že nedokáže dětem logiku ve fyzice zprostředkovat, protože podle mě musí být fyzikální výpočty založené na logice podobně, jako ty matematické. Byla bych docela ráda za názor někoho, kdo oběma předmětům dobře rozumí, protože já jsem bohužel také přestala fyzice rozumět už někdy v osmé třídě ZŠ.
|
|
Monty |
|
(7.11.2016 13:12:01) Šuplíku, ale s chemií to bude asi jinak. Chemii jsem měla ve škole ráda, bavila mne a rozuměla jsem jí. U syna se také nezdá, že by byla chemie nějaký problém. Mně přijde, ale je to názor laika, že u chemie je daleko snazší si propojit teorii s praxí, protože je to rozpětí menší a víc to vzájemně navazuje. Pořád je tam nějaká spojnice, jsou prvky, sloučeniny, směsi, ale pořád v tom vidíš ten obor jako celek. U fyziky je rozpětí mnohem větší a mezi pákou a elektrickým napětím není pro obyčejnýho člověka spojnice žádná. Páka je přístroj, kterej vidím a můžu si ho osahat, elektrický napětí je něco, co mi může dát ránu, ale na představu je to příliš iluzorní. A ke každé té navzájem nesouvisející věci jsou jiný jednotky a jiný vzorce. Podle mne se s ní začíná pozdě a chce se toho zvládnout moc. Kdyby se jednoduché pokusy, které děti i baví, přesunuly na první stupeň v rámci třeba i jinýho předmětu, dejme tomu od 4. třídy, a navíc se umožnilo dětem na druhým stupni používat tabulky při písemkách a nebazírovalo se na tom, že ty vzorce musí umět z hlavy, bylo by to pro většinu nemilovníků fyziky mnohem stravitelnější.
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(7.11.2016 13:16:32) Šuplíku, díky za názor, já si to tak nějak myslím. Děti mají shodou okolností obě stejného učitele na fyziku, ač jsou každé v jiném ročníku, a obě svorně tvrdí, že učitel je sice příjemný člověk, ale jeho výkladům fyziky vůbec nerozumějí. Doma jim to naštěstí má kdo vysvětlit, takže minimálně na trojku to nějak naženou, ale láska k předmětu z toho holt asi nebude.
|
Monty |
|
(7.11.2016 13:21:27) Anett, mně fakt mrzí, že nemají furt toho fyzikáře ze šestky. Teď ho mají aspoň na chemii. Já synovi s fyzikou nepomůžu, protože ovládám jakž takž teorii, pokud jde to ty reálný věci - poradit mu fígl, jak si bez váhy něco zvážit nebo jak funguje kladka zvládnu, ale vypočítat cokoli z hlavy neumím. U těch praktických "osahatelných" věcí bych to snad ještě logicky odvodila, ale třeba u práce, napětí... to vůbec. Tam si sice pamatuju, že existuje něco jako ohmy, watty, jouly a tak, ale naprosto nevím, k čemu to přiřadit a jak z toho cokoli vypočítat. A bohužel zrovna v synově případě ta fyzika není zbytná věc, takže se na ni vykašlat nemůže.
|
Ropucha + 2 |
|
(7.11.2016 13:26:17) Monty, to jsi ještě zdatná fyzikářka, já jsem blaženě zapomněla i to, co zmiňuješ. Používáme na fyziku jiné lidské zdroje, já bych se uplatnila max. první rok, kdybych mohla nakukovat do učebnice
|
Monty |
|
(7.11.2016 13:28:20) Anett, tak ta teorie mne bavila. Sledovat fyzikální jevy a nějak je analyzovat. Nesnášela jsem to počítání a ty tuny vzorců. To bylo jak z Cimrmana, prvek očekávání vystřídal prvek zklamání. Začalo se brát něco, co bylo teoreticky strašně zajímavý, třeba optika. A pak bum, vzorce a výpočty.
|
Ropucha + 2 |
|
(7.11.2016 13:57:40) "Začalo se brát něco, co bylo teoreticky strašně zajímavý, třeba optika. A pak bum, vzorce a výpočty."
Jojo, Monty, to je velmi výstižné. Mě to první rok bavilo velice, byla jsem fyzikou úplně nadšená, věci ze života, osvětlování různých jevů ... No a pak se to najednou všechno označilo nějakým písmenkem, přišel vzoreček a počítej To byla zrada a konec
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(7.11.2016 14:04:38) Tak.
|
|
|
Slonisko |
|
(7.11.2016 14:17:23) Monty, tohle je pro mě fakt zvláštní pohled do úplně jinýho světa . Mě fyzika (na ZŠ) naopak vždycky připadala jasná a logická, ty vztahy tam jsou vidět, vzorečky jsem si nemusela pamatovat. (když vím, co je rychlost, tak nemám problém jí spočítat), nemám problém představit si proud, napětí, odpor/vodivost a jaj to spolu souvisí. Je teda dobrý znát značky, jednotky a definice těch veličin, ale to je jako slovíčka jejich zápis a význam v jazyce.
A to nejsem na fyziku nijak zvlášť nadaná, na VŠ jsem byla ráda, když jsem tu zkoušku udělala.
Ale na tý základce je to všechno vlastně jen přímá/nepřímá úměra a trochu geometrie.
Ale je fakt, že jsem měli skvělou učitelku na fyziku. Když pak přišel syn s tím, že se učili počítat rchlost a že má umět tři různý vzorečky (jako že se maj naučit nazpaměť tři různý tvary toho vztahu) tak jsem teda koukala dost nevěřícně.
Na chemii mi naopak nic logického nepřišlo, jen spousta pouček nazpaměť.
Já se na ní těšila, že to bude něco jako fyzika, napíšu si rovnici, vyřeším jí a vyjde mi co z těch dvou chemikálií vznikne. A ono to takhle nefunguje, člověk vlastně už předem musí vědět výsledek, celý je to definovaný tak nějak kruhem.
Připomíná mi to gramatiku, tam se taky míchá forma s obsahem.
|
Monty |
|
(7.11.2016 14:35:05) Slonisko, tohle by bylo zajímavé téma na nějakou studii. Podle mne neexistuji jen vyhraněné typy jako humanitní a technický, ono se to různě míchá a podstatný je stupeň toho kterého vnímání a chápání, na který jsi schopna dosáhnout. Třeba hudební sluch - i když máš sluch, neznamená to, že jsi schopna napsat symfonii, protože samotný sluch na to prostě nestačí. Když máš sluch, pomáhá ti to třeba v učení jazyků, ale komplikuje život u gramatiky, protože melodika řeči nekopíruje pravidla. (Já když si nedávám pozor, píšu všechny čárky foneticky v místě, kde bych udělala pauzu v řeči, například.) A jsou lidi, kteří mají sluch a ještě dovedou zároveň vnímat i tu "nelogičnost" pravidel a nechybují. Vlastně je to jako u elektrickýho obvodu - každý má ty drátky navzájem propojený trochu jinak, takže se každýmu nerozsvítí stejný žárovičky. Někomu zasvítí naráz dvě, někomu tři a jinýmu žádná.
|
. . |
|
(7.11.2016 14:53:37) Monty, s těma čárkama ve větě - to je taky zajímavý... dosud jsem měla pocit, že je píšu většinou správně, protože je prostě "slyším".
Hudební sluch mám v tom smyslu, že mi vadí melodie hraná (zpívaná) jinak, než by měla být (nevím, zda to znamená "falešně" nebo jen jinak, než ji znám z nějaké originální nahrávky...), ale nedokážu nasadit správný tón při zpěvu - nenajdu ho. Slyším, že to mám blbě, ale nedohledám správný Rytmus dávám ok.
|
Monty |
|
(7.11.2016 15:06:11) "Hudební sluch mám v tom smyslu, že mi vadí melodie hraná (zpívaná) jinak, než by měla být (nevím, zda to znamená "falešně" nebo jen jinak, než ji znám z nějaké originální nahrávky...), ale nedokážu nasadit správný tón při zpěvu - nenajdu ho. Slyším, že to mám blbě, ale nedohledám správný."
Slupko, mám naprosto stejný problém. Když mi kamarád hrající na kytaru řekne "začni si vejš", tak ani omylem. Mám melodii v hlavě tak, jak jsem ji slyšela a pokud mi na to stačí rozsah, přezpívám to jedna ku jedný. Začít níž nebo výš, to vůbec.
|
Monty |
|
(7.11.2016 15:24:34) zefýr, to je právě to, že má každej jinak pospojované ty drátky. Syn má třeba sluch výborný, už jako školkáč dokázal poznat rozladěný nástroj, falešný tón, blbý ozvučení nějakého prostoru... ale přes veškerou snahu jeho babičky, která po konzultaci s učitelkou hudby jásala, jak je hudebně nadanej v něm nikdo nevykřesal ani sebemenší zájem se v tomto směru nějak angažovat. A to chodil i dva roky do Kühnova dětskýho sboru.
|
K_at |
|
(7.11.2016 20:20:21) Monty, kamaradky syn ma dokonaly sluch a dokonaly hlas. Konci na nauce. Na konzervator proste nauka byt musi. On to nedava.
|
Monty |
|
(7.11.2016 20:35:04) Kat, syn chodil na nauku dva roky. Dával to v pohodě, ale jeho to prostě nebaví. Výjimečně si složí nějakou muziku na počítači, ale že by tím jakkoli žil... on je zkrátka konzument, nemá sebemenší ambice být výkonným umělcem.
|
|
|
|
|
|
Slonisko |
|
(7.11.2016 15:23:25) Tak čárky ve větě odmítám řešit, když si nejsem jistá udělám radši tečku.
Nemám hudební sluch, ani smysl pro rytmus. Málokdy poznám písničku jen podle melodie, a když někdo ujede a já si toho všimnu, tak stejně nevím jestli správně je to výš nebo níž.
Co mi ale opravdu vadí je nekvalitní nahrávka a rozladěné rádio. To nejsem schopná poslouchat a až fyzicky mě to "bolí".
|
|
|
|
|
|
|
Monty |
|
(7.11.2016 13:33:20) Teď jsme doma počítali smykový tření. Jako bych se vrátila do školních lavic. Probíhá praktická část pokusu, je to zajímavý, dá se o tom diskutovat, dá se odhadovat - zábava. A pak se to má SPOČÍTAT. To je fakt jako když máš v puse hrozně dobrej bonbón a ve stupni nejvyšší chuťový blaženosti tě někdo bouchne do zad a bonbón vyletí z pusy a spadne do kanálu.
|
|
|
|