| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Bolí to, když jsem na dně

 Celkem 86 názorů.
 Agatha Ch. 


Téma: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 10:58:33)
A moc. Vím, že to v nejbližší době muselo přijít. Tak teď je to tady. Jak se jen rychle zmátořit na to, abych se aspoň mohla smysluplně věnovat sobě a dětem? A´t to aspoň ony neodnesou. Potřebuju moc obejmout. Aspoň virtuálně...
 Hanka 75 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:02:20)
objímám, alespoň virtuálně ~s~
začni dělat malé drobné věci, malý úklid, nákup, vaření, něco malého pro radost dětem, sobě, něco malého s dětmi... nevím co se ti stalo, ale myslím na tebe a držím všechny palce
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:05:56)
Uzavřela jsem jednu velkou ránu v duši. Přesto místo úlevy přišla bolest a prázdno. Trochu možná strach z toho, co mě čeká. Protože mě nečekají teď příjemné věci k řešení.
 janna001 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:12:10)
Objímám ~6~
 Ruth 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:39:00)
Agatho,
je čas žití, čas umírání. Je čas bolesti, čas klidu a pohody.
Z toho, co čtu, mám docela reálné představy. Vydrž, tak jak se musí u zubaře.
Bude líp, určitě. Protože jseš třída.
Objímám tě. ~;((~s~
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:13:05)
Já vím. Navíc mě ještě čeká i vyřizování nových dokladů. Asi ne náhodou mi je včera ukradli...
 Anni&Annika 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:09:18)
Verko, pred tim se bohuzel neda utect. Vydrz, jednoho dne se probudis a zjistis ze je to pryc. Objimam na dalku a hladim na dusi. Kdyby byla potreba pomoc, napis.
 Z+2 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:12:26)
To je mi líto. ~;((
 kreditka 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:13:13)
Drž se, bude líp....
 77kraska 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:14:06)
objimam, i kdyz se moc nezname, ale to nevadi

kdybys chtela napsat, tak na 7kraska@post.cz
 Puma 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:20:49)
Agáto~s~

Prostě se do toho zmátoření pusť.~s~~;((
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:22:06)
Nemám teď v sobě sílu - prostě nevím, kde ji brát.
 77kraska 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 12:42:54)
zefyr, presne, taky bych sla na jejim miste do prirody
 Pam-pela 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 12:50:59)
Agáto, v sobě...jen tyhle pocity člověk dokážou vyšťavit, ale ten zdroj je rychle obnovitelný.
Pokud bys chtěla fakt jen třeba namíchat Bachovky (a někdy mají velkou sílu), stav se, věnuju ti je ~x~ , víme, že jsme z toho jednoho města.
Jinak taky vím, že v tomhle stavu je i strašně těžké věnovat se druhým lidem, možná by to chtělo malinkatou pauzu. ~;((
 karma 


Agatho!! 

(15.10.2016 12:59:26)
prosím běž na ty Bachovky. Takovou nabídku přijmout nemůže být blbě.Mně to snad zachránilo život. ZUmožní to fungovat a mít nadhled

Pam pelo, jsi strašně hodný člověk!
 Fren 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:04:01)
Přesně, jak píše Sedmi - do přírody a hecnout se,dát si do těla a pořádně -a budeš mít v tu chvíli úplně jiný starosti~;)-vyplavíš ty špatné hormony a dostaví se hormmony štěstí z fyz.makačky.~6~

Rozchod s partnerem?
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:16:55)
Jsem navíc doma s malým marůdkem, takže to taky nehrozí, o to to je horší... Odjet jsme měly, ale kvůli horečkám malé to nevyšlo.
Rozchod mě tak nedeptá. Naopak, to se mi uleví, až to budu mít za sebou.
Možná mě tak semlela včerejší návštěva u psycholožky, kdy jsem živě viděla paralelu mého partnera s mým otcem. A došlo mi, že v tomhle vztahu už dál nesmím pokračovat. Včera jsem si to tam nějak v sobě srovnala, ale doma začalo peklo.

Něco dělat budu muset, minimálně od pondělí oběhat úřady a vyřizovat nové doklady, včera mi navíc byly odcizeny.
 karma 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:25:10)
Agatho, ty vado, já vybítrala cílené partnera "aby byl podobný mýmu otci co nejmín". Po 15ti letech mohu říct: v mnoha směrech neskutečná shoda. 5Tj strašně depresivní. A mám dcery...
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:27:54)
Holky, co by říkala ta psycholožka mně, když svého otce neznám, nikdy o mě neměl zájem?
Že o mě žádnej chlap nebude mít nikdy zájem...?
To sou hlody teda.
Já myslím, že člověk potřebuje hlavně svůj rozum, ať si někteří psychologové svůj názor nechají nebo léčí sebe a svoje vztahy.~a~
 karma 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:33:02)
njn, ale kdybys znala mého muže a mého otce, řekneš si: dva naprosto povahou odlišní jedinci. A? Otec iodešel stejně, stejně sobecky řešil vždy- a viděl hlavně-sebe. A taky dost slaboch.Před 15ti leety bych se nechala zabít pro jistotu, že mám zcela jiného muže, než je náš tatínek....chachacha. Dnes vidím mnoho shod.
 karma 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:35:51)
možná jsi neměla ani negativní vzor, jsi taková tabula rasa pro partnery:-)

ideál muže, manžela, otce je můj známy, který coby nemanželské dítě, poznal odce ve 25letech. Takže asi než patologický vzor, lépe nemít žádný (já měla patologicky)
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:40:34)
Margotko, prošla jsem si ne moc pěknými situacemi v dětství a při psychoterapii jsem jimi cíleně procházela znova. A během toho mi došlo, že stejné pocity zažívám se svým "partnerem", jen jsem o malý kousek dál, protože jsem natolik silná, abych si nenechala ubližovat fyzicky.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 18:03:44)
Ale to ti snad nemusel říct psycholog, ne?
Stejně bys na to přišla sama.
Nemyslím to ve zlém, naopak přeju jen to nejlepší ~x~
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 18:05:58)
Psycholog mi to neřekl, psycholog mi pomohl se znovu vrátit k něčemu, co jsem vidět už nikdy nechtěla. Nepřišla bych na to nebo bych na to přišla, až by byl úplný průser - ačkoli jsem to podvědomě v sobě cítila.
 Pam-pela 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 19:37:46)
karmo, ty myslíš, že si vybíráš, že máš svobodnou volbu, ale vybírá si podvědomí s jeho programy a strachy a očekáváními - a většinou trefí přesně! ~:-D
Kdyby to někdy nebylo k pláči, je to legrační.

V tom je opravdu jediná rada - nehledat si partnera ihned po rozchodu, ale trošku právě si něco uvědomit, aby člověk některé věci, které jsou, v sobě poupravil...v těch postojích a starých programech a tak.
I když u tebe - neopouštíš ty jeho, ale "opouští" on tebe....tady je asi dobré vyčkat, jak se to vyvine, protože možná tě ta řeka života snaží zbavit někoho, kdo už k tobě nepatří...protože má pro tebe připravené jiné a krásnější věci.
Prostě jakoby od tebe v tuto chvíli odpadávalo něco, co už se k tobě nechodí (i když uvidíš, jak se to vyvine, scénářů je fakt víc).
Je to něco, co ti nechce ublížit...ale ztráty toho, na co jsme si zvykli, samozřejmě hrozně bolí.

Škoda, že se na to všechno člověk neumí podívat zezhora v celé šířce a s odstupem, možná by ses spíš než k truchlení posunula k neuvěřitelnému těšení se na to, co přichází... ~s~.
Protože někdy to nové (v různém slova smyslu) nemůže přijít před tím, než nás opustí to staré a přežité.

 karma 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:30:20)
Agatho, ty seš rozvedená, vid? Tento chlap byl podobný jako manžel? Alias jsou to typy otec-manžel-partner shodné?? Já mám obavu, že je lépe rezignovat na partnerskej život (ač mi ta sdílející náruč chybí(, neb se bojím, že otec mi determinoval navždy vyběr nefčních partnerů. Protože fakt manžel se jevil diametrálně odlišným....a houby. Tak si říkám, zda si vybírám blbý typy, nebo zda něco ve mně budí v těch chlapech "mýho otce"
 jak 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:45:13)
Agatho, moc Te neznam, ale kdyz jsem byla na dne, tak jsi me tu nakopla, v dobrem.tenkrat jsem si rikala, ze bych chtela Tvoji povahu a nadhled. Drz se, vsechno preboli...
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 17:48:39)
Jo to já většinou mám - radostnou povahu, takové sluníčko, co si málo zoufá. Akorát mi teď všechny síly došly...
 Fren 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 22:59:42)
ráda bych věděla(i z prevent.důvodů),kterak ti odcizili ty doklady - třeba s kabelkou z nákupního vozíku,nebo nějak vytáhli z kapsy či ti vypadly? Tohle je fakt opruz a ještě se teda modli,aby si někdo na né nevzal půjčku atp.~;((
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(16.10.2016 19:14:29)
No držela jsem je v ruce kvůli šalinkartě, kterou jsem čipovala před tím v tramvaji a pak ji měla hned čipnout ve vlaku. Na nádraží jsem se ještě stavila pro pití, prodavačka mi ho blbě namarkovala, odložím doklady, ukážu jí, kde je chyba, zaplatím, chci si je vzít a už tam nebyly. Samozřejmě ihned hlášené na PČR.
 Lassiesevrací 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:29:07)
~s~

Asi jak říká Hanka. Drobné radosti. My jsme s dětma teď najeli domácího masterchefa, tzn. večeři děláme všichni, každý něco pomůže s něčím jiným. Nakoupili jsme pěkné svíčky a děláme si tak každý den takovou "slavnost". Hezky prostřený stůl atp.
Nakoupili jsme dobré čaje a koupili nějaké knížky.

Je to taková obrana před chmury, které se blíží se zimou.
 Raduza 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:33:07)
Objímám ~6~~6~~6~. Dej si čas a nic neuspěchej ~s~~;((~;((~;((
 Kukurice29+3. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:37:07)
Vylez na skalu, horu nebo nekam vysoko. Pokazde si uvedomim a nacerpam trochu z te neskutecne velike sily, kterou priroda ma. Cim vyse jsem, tim vetsi moc a silu citim. On jedine cas dokaze obrousit hrany. Hodne sil ~;((~x~~6~
 karma 


milá Agatho, 

(15.10.2016 11:40:18)
je li to chlap, budiž ti utěchou, že nejsi sama. Zdráhám se nap=sat, ale můj "záchod" trvá už 8měsíců....
A když vystrčím hlavu, objeví se nová skutečbost, která mě sejme.... Aktuálně se strašně bojím (po 8mi měsících konečně odtajněné milenky....ne, že by ji odtajnil sám, na to je náš tatínek příliš velký srab, ale pro mnoho indicií jsem ji vystopovala. A je to fakt neskutečně schopná a chytrá baba. Vím, že jsem neměla šanci, po 15ti letech vztahu, který nebyl okolnostmi růžový. Se bojím kontaktu mých malých dětí s touto bohyní. Protože bohyně asi fakt je. K.va život. A bohyně je odkvétající (39, bezdětná) a mého muže má nepochybně na dítě....a my na něm jsme fin.závislí....takže konce nevidět.

Agatho, mně ted neskutečně, ale neskutečně pomohly k fungování Bachovky.
 Cimbur 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:05:42)
Blbost, Karmo, není to bohyně. Jen ma ted nesrovnatelně lepší pozici a ty sebevědomí na dně. Která chytrá a schopná ženská si v 39 teprve shání zenace na první dítě? Sobecká kráva je to.
 Kukurice29+3. 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:13:43)
Souhlasim. Kdyby byla bohyne, tal ma skveleho chlapa davno a nezacne si s zenatym chlapem s detma a manzelkou.
 mil007 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:15:11)
Vydrž a uvidíš, že příjdou dny, kdy se začneš cítit zase normálně a po nich budou následovat ty, kdy budeš opět šťastná.Já vím....,není to dneska, nebude to ani zítra, ale jisté je, že to bude.
"Nakonec vždycky všechno dobře dopadne. A jestli to ještě dobře nedopadlo, tak to prostě ještě není KONEC." ~;((
 karma 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:44:07)
není to češka, ale u nich moderuje v tv, má asi 3vš. překládá z 8mi jazyků. Cestuje....naprosto objektivně tj fakt borka.
 77kraska 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:46:12)
karmo borka v praci neni borka v zivote
 Agatha Ch. 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 13:31:51)
To se ti jen zdá. Zase taková hvězda to jinak nebude, to už by chlapa dávno měla.
Jinak i ty bohyně mohou být smutné a mít nelehký život.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 13:33:30)
To je pravda.
Mě by život s vědomím, že jsem sice pracovně mistr světa, ale nemám rodinu a děti rozhodně štěstím nenaplňoval.
 karma 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 13:39:41)
ale já nemyslím, že je zlá. Jen ji nemohu mít ráda apřát jí štěstí s mým mužem. Třeba zatím. Ale nechci, aby tam byly mé děti. A nikde to neobhájím, tj jasné. Vím, že tj mé ego, ale mám strach, že mé ego je v tomto tak silné, že mě to může zabít....tj na vykládání. Ale když odejde muž za ženou, která ho wspolečensky naprosto katapultuje a která vím, že je výš o několik tříd nade mnou, moc to nepřispěje. Odjakživa jsem frustrovaná celoživotním pocitem "jsem k hovnu", tak tohle jen potvrdilo mé sebepojetí....třeba nebýt natová hvězda, třeba by byl s náma.....ale ne, nechci ho po těch lžích a polopravdách... Teda vím, že ho nemůžu chtít. Ale když jsem neměla jeho, měla jsem alespon pocit "kéž bych ho měla". A ted vím, že tj fakt blbost, ztracená věc. ale na místě chtění je totální chaos.....k čemu upnout životní chtění? Neumím "brát život jak je"....nevím, asi píšu dosti zmateně:-).
 Hanka 75 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 15:08:33)
to vůbec neřeš, jaká je a co umí, to je úplně jedno, prostě je
a pořád možná lepší inteligentní a s rozhledem, mohla by chápat fin. stránku věci a nebýt zlatokopka, které by šlo primárně o peníze a oškubat rodinu z prvního manželství, spíš o to mimino, když jí ujíždí vlak... tak třeba si to všechno sedne líp než čekáš
já vím, že je to celé na pytel, ale třeba to dopadne lépe než to teď vypadá a určitě se s ní nesrovnávej, tvůj manžel by se mohl nechat odvést kýmkoli, to máš naprosto jedno
 77kraska 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:45:00)
Cimbur, naprosty souhlas.
Kdo odvede zenace, neni Bohyne ani bohyne, ale zbabela zenska, ktera se boji zustat bezdetna nebo jit do nezadaneho chlapa.
 karma 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:47:49)
oba tvrdí, že si začali až poté, co on srdnatě odešel. On jimohl mít vyhlídlou dávno (a jeho strašné chování za poslední rok by tomu nahrávalo. Ale teda tvrdí, že rok jsšem byla děsná já....a tak šel). Ona nevím, nemohu křivdit. Indicie teda říkají, že týden po odchodu byl u n několik dní v kuse, ale za týden se stane hodně, třeba fakt šel s čistým svědomím....
 77kraska 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:48:58)
karmo, je to jedno, jak to bylo, nema smysl se v tom rypat
 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:46:50)
karmo, pokud ti to půjde, zachovej si co největší vnitřní klid...v sobě uvnitř.
je jasné, že to v hlavě víří milion myšlenek, hlavně těch kolem jednoho toho samého tématu, ale tohle jsou věci, které hlavou nevymyslíš.
To není načtené, to mám odžité :-).

Není to konec světa, jen je to směs neuvěřitelně silných negativních pocitů...a bourání (jak je vidět iluzorních) jistot. Takový malý osobní konec světa.
Ale nepředvídej...může to dopadnout jakkoliv.
Jsou blbé konce, ale jsou i takové, kdy spadnou růžové brýle i na druhé straně.
jen bych to teď poradila, pokud to zvládneš, přiměřené reakce - hlavně teda kvůli sobě a své hodnotě.
Uvědomit si, že máš velkou hodnotu...sama pro sebe.
~x~~x~~x~
Protože tyhle situace svádí k sebedestrukci a k podceňování se a k pocitům méněcennosti...a samozřejmě dalším a dalším.
Hodně sil. ~x~
 karma 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 12:57:22)
no, trapnila jsem se na všech frontách. Hrdost je v čudu, ale já toho nějak nelituju....život mě už naučil, že prostě zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A já byla strašně zoufalá.... Pam pelo, děkuju, tys mi hodněkrát pomohla


....a tydy všechny. Už jsem sšem psala v době, kdy jsem byla totálně na dně. A už bylo zas lépe, ale ted zas, když jsem ji našla a je fakt taková hvězda, tj blbý. Teda bylo, dnes je dobře:-)


Pampelo, já mám nějak strašně zažrané ty křestanské hodnoty. Newbyl ideální chlap, nebyl to ideální vztah, ale každý bude mít chyby. Mám malý děti, už nejsme rodina....a s dalším chlapem, kterej může/nemusí přijít, nebudu mít tu spoplečnou minulost. Nebudo ho pamatovat jako jinocha. Mému muži jsem mjyslím udělala matku (říká, jak mu funguje komunikace, doteky....sakra, z rodiny přišel jak autista. Tohle jsem dřela....a on sklidil a šel to dát jinam, no. Bude myslím dobrý partner, bude-li už partner. Se mnou byl dítě v pubertě....ale pozor, já vím, že se mnou to měl časato těžké. Jsem komplikovaná. Strašně. Ale hrozně sál tu mou lásku, obdiv, bezprostřednost....a jak mě vfyčerpal, nedal nic zpět a odešel....tj asi ta "karma":-) Potřebuju ted nebýt zatrpklá, nehanět ho před dětma (dělám to, sakra, jak vylejzaj ty jeho lži)....snadbudu m,ít štastnej život. Snad jo. Jsem Štír....a tj do protivky k tomu lpění:-), té temnotě
 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 13:08:25)
karmo, jestli chceš, napiš mi...já nechci psát veřejně.
Samozřejmě odžít nikdo nic za druhého nemůže...ale podpořit a podat ruku jo...a určité "utrpení" zkrátit. To psychické utrpení je rovno tomu fyzickému...ale pokud člověk něco pochopí, nemusí se aspoň dlouho zdržovat v nějakém bludném kruhu. Odžít se to jakoby "musí", ale ne v určitých situacích a emocích zůstávat déle, než je nutné.

Nabídnout je mohu i tobě, myslím bachovky, jsou věci, které mne nic nestojí :-) a udělám je ráda...jen trochu času, jdou samozřejmě i poslat. A udělám je ráda.
Ne že by byly spasitelné a všeřešitelné, ale pomůžou "rozvázovat" i takové ty vnitřní vzorce a programy, jak píšeš o těch křesťanských přesvědčeních :-). Je potřeba je právně vybrat, aby fungovaly správně pro toho dotyčného na tělo, ale na to mám takový jednoduchý "trik". Vlastně je vynašel anglický doktor, protože věděl, že krom fyzické stránky léčení je potřeba právě podpořit i psychiku a vyvést člověka z těch největších emocích, kde se dokáže na nějakou dobu úplně ztratit.
A vedou člověka sama k sobě. ~s~

 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 13:15:25)
ajo, ty už svoje máš, čtu napřeskáčku... ~x~, i když i s vývojem okolností a emocí se mění i složení kapek...po nějakých klidně třech týdnech, měsíci, pokud ten vývoj je.

Víš co, jestli chceš, napiš mi...ať to tu neřešíme v cizí diskuzi, ale chápu, co prožíváš.
Neexistuje ale síla, která by tě z toho teď v jeden okamžik vytáhla a postavila na novou startovní čáru s vymazanou pamětí, prostě fakt to člověk odžít nějak musí, zpracovat, pochopit a uvolnit, ale nemusí se v tom utápět déle, než je nutné. Tedy nemusí...jsou i jiné scénáře, ale nejsou moc produktivní.

A tady je to vše ještě ve vývoji, což člověka taky rozhazuje.

Fakt je, že úplně nechápu ženy, které sáhnou po zadaném chlapovi s malými dětmi. Ale tak - je to asi taky pro zkušenost...




 karma 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 13:30:55)
tak on už-minimálně vnitřně-neby zadaný.
Pam pelo, já byla na kurzu bachovek....namíchala jsem si je i svým dětem. Ráda bych se to naučila. Tohle utrpení.....a celková přecitlivěliost v životě, by mi možná mohly pomoct být k čemu i ostatním. Pampelo, já už Ti psala a zase napíšu. Považuju tvé rady, pohled na život (teda politiku néééé, tam bychom se neshodly~:-D) za inspirativní a moudré.
Blbý, že fakt v životě hrozně narážím na to, že se mám od všeho asi odprostit. Jednou mi v nedávné diskusi psala tuším Source, že má pocit, že jakmile přijde na nějaký princip, tak v okamžiku, kdy by bylo fajn ho aplikovat v životě, vesmír se pootočí a vše je jinak....tj i u mě. Řekla jsem si, že nemohu furt muže cpát do něčeho, co nechce (to projevování citů mně i dětem, komunikace....ho prostě musím jen "brát". Strašně se mi ulevilo.....a za 14dní byl pryč:-). Atj se vším. V horoskopu (myslím se zajímáš) mám S_J kříž z Býka do Štíra. Tj ztráta všech hodnot, úcty, lidí....a to sedí (nechci se teda rouhat, vím, že objektivně jusem narozena do bezproblémové doby a zeměpisné šířky, ženy někde s Boko Haram ví opravdu, co tj zoufalství, které ani netušíme....a přesto mám okolo ráj a tak swtrašně vevnitř peklo, že je mi to až trapný (vůči nějaké vyšší síle:-).
 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 14:45:33)
karmo,
prostě ta doba teď taková fakt je :-), vlastně i všechno s tím související, i ta politika ~:-D (a jde fakt jen o pohled na to), vlastně jde o náš postoj k tomu všemu životu...měnit druhé nejde, měnit sama sebe taky moc nejde, právě kvůli těm (i horoskopem daným vlastnostem), ale jde a o to jde hlavně - změnit postoj a vnímání "skutečnosti".

A já myslím, že nás ta doba po tom roce 2012 k tomu vede, ne, nebyl konec světa v tom fyzickém, ale určité radikální změny nastávají uvnitř...možná se dá říct v těch energiích kolem. Jseme tlačeni k vnitřním změnám, ke změnám vnímání a postojů...
Jo a bolí to...kdyby nebolelo, nehledali bychom "spásu" - východisko z bolesti.

Co třeba za mnou občas přijdou lidi, říkají, že vše se jim jakoby koncentruje, zrychluje, člověk ani nemá čas na oddych, je stavěný (někdy stále dokola) do situací, které si dobrovolně nevybral a jde všechno straně rychle za sebou, nebo se to stupňuje až do osobních nesnesitelných krizí. Vše jen pro to jedno - pro pochopení...a následné přijetí - teprve pak může nastat změna. Ale ta pak bývá neuvěřitelná.

Poslední dobou vnímám poměrně kolem sebe i (vlastně naštěstí se mě to úplně těsně osobně netýká, ale je to blízko) sebevraždy, těžké nemoci, naprostou letargii, útěky k drogám a alkoholu atd...). Někteří lidi ztratili naději, ztratili světýlko na cestě.
Ale současně také vnímám to, jak se do těch situací dostávají ti lidi, kteří tam "mají být", kteří tu rozehranou partii mají hrát.

je to o tom...však i ten nick "karma" ~;), že prostě jsou určité akce a reakce, které nás vedou tam (naprosto cíleně a přesně, v tom je to geniální), kde se toho máme jakoby hodně naučit, pochopit...kde máme své slabiny a na druhé straně i svou sílu.
Jde vlastně o to JÍT SÁM K SOBĚ, dovnitř, tam jsou i odpovědi na všechno. Tam je i Bůh a klid a mír...vnitřní štěstí, radost a spokojenost. Tam je krajina bez velikých emocí, ta jsme "doma", v bezpečí, ve své vlastní náruči svého Vědomého Já. není potřeba hledat nic vně sebe...i když někteří lidi to potřebují (to byla třeba ta diskuze o P.CH) by´t i třeba jen na malou chvíli...aby mohli jít dál.

Píšeš o situacích, které tě staví do pozice, kdy můžeš být jen aktérem, ale ne režisérem, kdy vlastní vůle, píle, snaha nezmůže nic.
Pro mně jako pro člověka s obrovskou vůlí bylo vždycky nejtěžší nechat něco být, nechat se to dít, být jen pozorovatelem (ideálně bez emocí).
Nebyly to lehké situace, některé byly otřásající moje jediné (by´t ve skutečnosti iluzorní) jistoty, proto říkám, že leccos znám, i to, o čem píšeš ty.
Situace, kdy jsem myslela, že to nepřežiju, že se mi srdce rozskočí do nejmešních částí, situace, kdy bych nejraději od všeho utekla..a nebylo kam.
A veškeré moje KONÁNÍ bylo nazmar, ba dokonce na překážku.

Někdy je potřeba to pustit a vrátit se do sebe....nechat se to kolem dít.

A PAK VŠECHNO DOPADNE TAK, JAK MÁ - A DOKONCE NEJPLÍP, JAK MŮŽE. Většinou to člověk zhodnotí jen ohlídnutím zpět....a tají se mu dech.

NĚKDY jsou situace, které máme nechat být a starat se o hlavně sebe (jen nám v tom brání ty představy, potvory emoce a ty naučené strachové programy, které nám říkají, že jsme ohroženi na nejvyšší míru)...
Východiskem je vnořit se do sebe dovnitř k tomu nejvyššímu Já, co máme...tam je všechno, veškerá ochrana, veškerý soucit, veškerá Láska, klid a mír...

Někdy je prostě lidská vůle na překážku, ale je potřeba správně rozlišovat,a by člověk neupadl do rezignace a letargie, to ne....
Někomu k tomu pomáhá nějaké sdružování, nějaká "berlička" (nechci nikoho urazit) - třeba církev nebo nějaké ezoterické společenství. Nachází zde podporu a cestu k sobě podporován i silou druhých lidí, společným cílem.

prostě a´t člověk dělá to, co s ním v tu chvíli nejvíc souzní...co mu pomůže oprostit se od emocí, krom teda destruktivních návykových látek, ty stejně neřeší nic, jen (načas) otupí. každý si vybere podle sebe....ale myslím, že je důležitý si uvědomit ten princip, své Já, ideálně své Vědomé Já a svou sílu...a svobodnou vůli, pokud se dostaneme nad své vrozené anebo naučené vzorce a programy.

Prostě jde to, člověk tím vším může projít rychle...důležité je si správně uvědomovat.

 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 14:51:40)
jejda a te´d koukám, že je to krásně zařazené do rubriky "vztah k sobě" - a přesně o tom to je ~s~~s~~s~
 karma 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 17:14:14)
Pam pelo, ano, já jsem strašnmý rváč, vím, že nemůžu "řídit svět" a furt se o to pokouším. Vím, že "nechat plynout, položit se do řeky" je jediné správné. Fakt jediné.... Tak proč, tj do.dele tak strašně těžké. Tj to, co se bojím, že mě zabije. To moje chtění, moje ego. Cítím, jak sem neštastná a moje tělo skoro čeká na nějakou nemoc, aby mohlo "vystoupit" a zdrhnout. Ty jo, to jestli někdo čtě, tak si asi klepe na hlavu~:-D. Ale myslím ty chápeš, co chci říct. Můj milovaný Jeffers píše
"...viděl jsem osud. Můžete se rvát nebo ležet a spát, jste odsouzeni jako Oidipus. Člověk a civilizace stárnou....chřadnou. Odvaha a vůle mohou jen přihlížet. .......zatvrdil jsem své srdce jen málo, poznal jsem, že štěstí je cenné, ale bolest činí cenným. Smysl tragedie je v tom, aby se Lear stal velký jako bouře, v níž se potácí, a aby se zmučený žid stal bohem."
Já vím, že zkoušek je třeba, ale jak píšeš, tohle trvá už dlouho bez pauzy na regeneraci. A bude asi hůř. A nějak si přijdu už životem příliš vyčerpaná a mající už málo životní energie na to, ten život žít.
 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 19:30:20)
Karmo, ale já to znám...nejen od sebe, taky od jiných, ale kdybych to sama neprožila až na to samé dno, a to dokonce nejednou, v různých situacích, asi by to nebylo to správné pochopení.
Myslím, že toto chápu do poslední buňky. :-)

Tady můžu napsat jen pár slov, je to málo...ale třeba i to pomůže něčímu Já se na to kouknout aspoň na chvilinku jinak, než z hlediska té vůle.

Mám k dispozici obrovskou obrovskou vůli...když si procházím zpět těch 50 let, co žiju, vidím se - empatickou přecitlivělou rybu (taky vodní znamení) - hozenou do vody brzy bez táty a na delší čas i bez mámy a bez milující rodiny (na které mi vždycky tolik záleželo)...za což DNES už jsem neuvěřitelně vděčná.
Dnes.
Předtím jsem cítila třeba určitou sebelítost, krom jiného.
Když jsem pak zas byla s mamkou, ona, zářící velmi náročná lvice, mě fakt nešetřila, byla velmi náročná na sebe i na mě, všechno všecičko jsem si musela vybojovat a bez jakéhokoliv ocenění.
Jsem jí vděčná a jsem ráda, že jsem se narodila právě jí, potřebovala jsem ji k tomu, abych sebrala a začala věřit v sebe a bych "vydržela".

Ale to vidím až te´d poslední dobou.
Nechtěla bych sice stejným životem procházet znova :-), protože byl docela náročný...(i když mnozí mají i náročnější).
To jen že mě to vyformovalo nějakým způsobem a postavilo na vlastní nohy a přinutilo mě to hledat opravdové jistoty, klid a mír.

Poslední dobou už často vzdávám svoji vůli, po šíleném boji sama se sebou... ve smyslu "ne má, ale tvá vůle se staň"...to samozřejmě jde až časem, ne když člověk něco buduje, v úplném mládí, tam je vůle a cílevědomost hodně potřeba.
A stejně musí správně rozlišovat, kdy jednat a kdy ne...ale ve všem, nebo spíš zatím skoro ve všem, co dělám, to tak mám.

A pozoruju, pozoruju i sebe a druhé - jako na plátně nebo divadelní hře a poslední dobou se mi i stává, že se do těch her nenechám vtáhnout, snažím se nedostat se do silných emocí.
Ne vždycky se mi to daří, ale jakmile tam jsem, je to jak kdybych byla v nějakém víru a člověk jen lapá po dechu a nic nemá pod kontrolou...přesto si myslí, že jo. Paradox. ~:-D
Nesnažím se už být režisérem druhých...je to silně uvolňující a svobodné pro všechny.

Lidem, co ode mne chtějí vyprávět, říkám, aby si představili život jako řeku, která nakonec ústí do moře, do Jednoty (myslím lidský život v celé kontinuitě)...na začátku je to takový rychlejší bystrý potok plný kamenů, vírů, písků, zátok...překážek...které si tam svým způsobem lidi dávají i sami...svou nevědomostí (a tedy "karmou").
Protože se tady na začátku lidi dost odřou a omlátí a bolí je to, získají zkušenost, že ta řeka je taková nebezpečná, že plout v ní i bolí a často se bojí, co bude dál, nebo se bojí kamenů a zátok, které už znají, protože ta bolest by se mohla opakovat.
To jsou takové ty programy - které nás na jednu stranu mají chránit před zraněním, na straně druhé nás někdy hystericky chrání i před příležitostí a novou hezkou zkušeností
.
Proto se ti lidi kolikrát pověsí za nějaký takový ostrý kámen v tom proudu, aby se zastavili v nějaké situaci, kolem hučí ta voda, chce je strhnout dál - což je přirozené, aby pokračovali...protože jinak to stejně nejde, ale oni se stejně drží silou mocí (vůlí), už mají celé sedřené ruce a nohy, jsou celí omlácení, ale visí a bojí se pustit.
A stejně se nakonec pustí, protože se unaví a zemdlejou, nevydrží.
Když jsou k smrti unaveni, ten proud života je prostě vezme, možná se ještě párkrát praští o nějaký kámen a zaplujou do nějaké zátoky nebo se chytí za větev, ale s největší pravděpodobností je ten proud taky co nejdřív, nerychleji a neoptimálněji vyvede tam, kde už se ta řeka roztáhne do široka, bude klidnější a člověk se konečně nadechne a dokáže se rozhlídnout. Tam, kde je ta voda klidná a ideální pro tu danou chvíli.
Dokud se člověk drží a topí, lapá po dechu a je k smrti vyděšený a vyčerpaný, nic z toho nejde.

Tohle je samozřejmě takový úplně obecný pohled, všechno je samozřejmě v té které chvíli individuální...a odvíjí se to od té které situace....ale lidem se tohle povídání o řece líbí :-), koneckonců občas přijdou povídat právě v okamžiku, kdy visí na té skále a bojí se pustit, protože netuší, co bude o kousek dál, co je za záhybem řeky a myslí si, že to visení je zachrání a že tam mohou viset navěky. NIKDO na to nemá sílu...viset navěky. ~:-D
taky jsem visela a občas ještě visím...~;)

Chce to určitou důvěru v běh Života, v sebe, k tomu Vědomému Já...a ano, přiznávám, bylo to pro mě taky hodně těžké, nedělat nic, nekonat a říct - "už nemůžu, nechám, a´t se to děje". A dělo....
Ne že bych byla z toho všeho chtění a lpění definitivně venku...ale leccos už dokážu pozorovat z nadhledu i u sebe a svých situací.
A o to jde.
V těch emocích je člověk ve stejné situaci, jako když se topí ve víru...nemůže ani dýchat, natož aby se správně rozhodoval. nejlepší je se do toho víru položit, často nás sám vyflusne ven o kus dál.
~x~~x~



 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 22:39:00)
dANULU, PÍŠEŠ TO MOC HEZKY, TO JE VIDĚT, JAK SI TO UŽ HEZKY UVĚDOMUJEŠ...JO, JE TO eGO...a nemyslím to v tom negativním, všichni máme Ego, sosobnost, naše Já...s naší osobní vůlí. To náš činí oddělenými od druhých lidí.

A pokud se ti to už podařilo na nějaký čas, neustávej a cvič se v tom, je to smysluplné...pokračuj, je to jako škola...taky člověk neumí všechno hned teď.
I když by to jistě v tomhle ohledu šlo...ale spíš někde v ústraní jako poustevník. nebo někde v ášrámu ~;), aby mu to nenarušovali druzí. ~;)~;)

Pokud to fakt chceš cvičit, a na to člověk nic a nikoho nepotřebuje, jen sám sebe, uvědomuj si sama sebe uvnitř...ne tělo jako takové, ale opravdu tu "dušičku" uvnitř, to jsi TY...a pozoruj bděle běh světa...ne že bys pak neměla emoce, ale budeš bdělý "pozorovatel", který do toho může, ale nemusí být vtažen.
Získá lehký odstup a nadhled...ne nadřazenost, ale prostě se neúčastní toho "topení se" - utápění se. Sám nebo s druhými.
Nejdřív se to daří na úplně neosobních věcech, co se nás zas tak moc nedotýkají, pak třeba na známých a kamarádech, pak teprve přijde rodina a hodně blízcí lidi. je to věd na měsíce, roky...ale to první ovoce sto přinese mnohem dřív.

A pokud už člověk do emoce spadne, přece jen je to chemický proces a ten je potřeba nechat proběhnout, nenadávat si, jen se pozorovat, jak to vrcholí a pak opadá ~:-D...ale i tehdy není od věci si uvědomit, že v té emoci jsem a jak se mnou cloumá...a časem jim člověk bude umět i předcházet, pomalu, postupně. Bude vnímat, že jsou, ale nebude vevnitř v tom víru...nebude poloutopený ~:-D.

Není to, že by se pak člověk stal placatým a bezohledným, ale prostě se nebude topit. Když se člověk totiž topí, jeho důstojnost, jeho rozum, jeho schopnosti a úsudek a už vůbec nějaká intuice jsou v tahu...Jak taky někoho zachránit nebo něco vyřešit, když se v těch emocích všichni utápí?
Bouřlivé emoce nikdy nepřinášejí nic dobrého, vlastně ani v tom pozitivním...protože i ty pak přinášejí svůj protipól.

Zkoušej to dál, je to cesta "ven" z těch vírů.
A je to osvobozující.
Člověk se samozřejmě musí "hlídat" - myslím jako pozorovat se, ne se přemáhat, aby v emoci nepropuknul, když už má nastartováno...to už je taky lepší nechat to proběhnout :-).
~x~

Kdysi jsem poznala takového člověka, co to skutečně žil...vysvětloval mi tento princip a já se ho ptala, zda to není bez těch velikých emocí nuda, neuměla jsem si to představit ....tak krásně se usmál a říkal, že rozhodně ne, že je to svoboda.
 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 19:31:43)
Danulu, bubáků, viď?
Jo, jsou to bubáci, ale víš co na tom legrační? Že často jsou jen v našich představách, že je to jen iluze...některé jsme objevili sami, něco nám předali z rodiny, něco ve škole, ve filmech...a tak se vlastně pořád něčeho bojíme.
~;((
 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 22:23:55)
Danulu, kdyby to bylo tak jednoduché to udělat, tak by měli psychologové volno ~:-D.

I když ono JE to jednoduché.
Dá se to udělat vlastně v jedné vteřině. ~:-D

Dá, ale to člověčí nevědomé Já, které pořád kontroluje, tedy myslí si, že ty věci má pod kontrolou, to prostě nedopustí (většinou je za tím zase strach)...to jsou ty naše zkušenosti, které máme i v genech, a vlastně tím, jak žijem, tak do určité chvíle se do toho pořád víc zamotáváme.
Protože se víc zamotáváme do těch životních her, do některých jakoby musíme )akce a reakce), ale připlétáme se i tam, kam bychom tu hlavu strkat nemuseli...to už děláme dobrovolně.

Víš, co si myslím, že je úplně prvotní a nejdůležitější?
Uvědomit si, že emoce a ty prográmky nejsou já sama...že si vlastně žijou vlastním životem a že jen na mně, jestli je chci žít.
Existuje na to i spousta knížek, třeba hezká knížka je Sedm závojů...ale je to pořád jen čtení hlavou.
Mělo by se to dostat i k srdci ~s~. Odtud vychází ta důvěra, v něco Vyššího, co je v nás - tudíž i v sebe a v Život sám.

Třeba strach je strašně silný program, strachem jsme ovládáni všichni, ale třeba malé děti strach nemají, ten získají až od rodičů nebo vychovatelů...a nejenom tím okamžitým strachem, ale i tím do budoucnosti.
Pud sebezáchovy mají i zvířátka, ale jen lidi si třeba představují do budoucna, co strašného bude.
Ty představy jsou kolikrát...ne - většinou - horší, než je pak ta realita.
Jen je prožíváme třeba tisíckrát...v různých variantách a obměnách, nebo jako kolotoč pořád dokola.
A to je takové osobní peklo, protože vlastně to prožíváme dopředu s velikou intenzitou...i když ve skutečnosti se vlastně ještě nic ani neděje, děje se v mysli, v hlavě...ty scénáře a prožitek těch scénářů je někdy strašný, a docela i skutečný, i se všemi emocemi...
Následná realita je častokrát slabým odvarem těch předchozích strachových emocí...

Pustit to a důvěřovat v běh světa je naproti tomu jakoby jednoduché a osvobozující...jde to udělat hned te´d...ale kdo to dokáže?
Odevzdat starosti i s těmi emocemi, co nás vysávají?
Nemyslím ale přejít k letargii, nemyslím přejít k naštvání, NI K rezignaci.

Prostě - člověk udělá, co je potřeba pro klid jeho vědomí a svědomí...ale nechá, aby to dopadlo, jak "má". Podle té vyšší vůle, která vlastně vždycky koná pro dobro "celku"...tedy i toho dotyčného.

~x~



 Manka+Cipísek 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 23:44:54)
Pampelo, ty tvoje příspěvky si budu muset vytisknout a mít je někde před očima.:-)
 Agatha Ch. 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 13:36:12)
nemám s tím problém, co tu řešíte s karmou, naopak.
 Pam-pela 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 14:50:11)
Agato a někdy je člověk už tam tím vším unavený a vyčerpaný, že tu šílenou snahu a vůli pustí z rukou...a ono se to "samo" poskládá nejlíp, jak může ~s~.
 jak 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 17:51:55)
Karmo, to das:). Neboj. Bohyne porodi a nastane tupa realita:). Vyzkouseno, zazito, odzito.
 karma 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 17:56:38)
Ale On už se nebude třeba chovat jak blbec /na nás se púoučil, že pečení holubi nelítaj nikde, že vztah je věc obou a je potřeba se snažit) a pak to zvládnou....a bohyně zůstane bohyní. Já udělala matku, jak to ted vypadá, on už bude partner. A je to dobrej chlap, jen byl rozmazlenej.
 Agatha Ch. 


Re: milá Agatho, 

(15.10.2016 18:04:23)
Vidíš a co já bych teď za takovou Bohyni dala...
 K_at 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 11:59:06)
Agi, rozchod? Rozvod? Milenec? Manzel? Jedine, co lze, brat to hodinu za hodinou, den za dnem. Dovolit si byt smutna a zoufala. A mit nekoho blizkeho, kdo ti bude naslouchat a objimat te. Kdo ti docasne pomuze treba s detmi. Jedina jista vec, prejde to. Bude lip.
 Citronove koliesko 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 12:41:05)
Povedz si, ze nejde o zivot (ak som dobre pochopila tak nejde), nikto neumiera, nie si tehotna (dufam, ze nie si)...bude lepsie, casom to prejde, rob nieco co mas rada, co si doteraz nemohla alebo obmedzovala. Uzivaj si volnost, nikomu sa nemusis podriadovat, tes sa s detmi, naplanuj si akcie s priatelmi, rodinou, chodte niekam na dovolenku, vylety, turistiku...ak mas oporu v rodine tak chod tam, na vikend, vyrozpravaj sa, vyplac...nechaj sa polutovat aj povzbudit. Drzim palce ~x~
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 13:00:15)
Objímám ~x~~s~~;((, odpočívej!!! Bude líp, musí!!!
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 13:16:23)
Agato, jde o toho staršího chlapa?
Jestli jo, tak ti řeknu, asi to tak mělo být.
Třeba tě čeká něco lepšího.
Já třeba měla před 13 lety taky o 20 let staršího. Pak jsem ho ( z jistých důvodů) pustila k vodě a čekalo mě zas něco dalšího. Mj. mám další dítě a to bych s ním asi už neměla. Taky bychom si teď, kdy jsem o pár let dál, neměli co říct, nevím.
Tak hlavu vzhůru, bude zase dobře! ~;((
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 13:34:38)
Rozchod je to nejmenší, co by mě trápilo, naopak, k rozchodu teď hledám sílu. Pak se mi hodně uleví, to vím.
 karma 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 13:45:04)
Agatho promin, já jsem stočila diskusi k sobě. Opravdu se omlouvám. Což by nevadilo, byl-li by problém podobný, ale chceš řešit něco jinýho....odcházím. Měj se, je to nějak těžký rok na všech frontách. Vztahy, které jsem považovala za stabilní a štastné, se okolo sypou, jiné věci se sypou, divná věc, tohle.....jistě tj odjakživa, ale nějak mi to přijde intenzivní, všeobklopující. Snad to brzy pomine, tahle bolavá doba. Hodně štěstí.
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 13:48:15)
Aha, tak co řešíš?
Zdraví, finance?
Tak přeju, ať se to vyřeší...~;((
 withep 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 14:24:49)
I já objimám ~s~

Jestli nemáš sílu, nedělej nic, ono to přejde a přebolí a zase bude dobře ~x~
 MrakovaK 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 16:51:02)
ať je brzo líp ~;((~;((~;((
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 18:05:49)
~6~ Ze dna se dá je stoupat vzhůru. Virtuálně objímám, přeju sílu a ať je brzy líp.
 Lefff 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 19:07:13)
Agatho ~x~
Ať temnota brzy ustoupí světlu ~;((
 +2 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 19:22:30)
To je me lito hodne sil at je brzo lepe~6~~6~~6~
 Alraune 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 19:26:05)
Agato, ber to pozitivně. Jsi mladá, pěkná... seženeš lepšího chlapa :) Tohle nebyl z mnoha hledisek zrovna vyrovnaný vztah.
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 19:28:26)
Ale jo, chlapů už na mě čekají zástupy... ~;)
spíš jde o mě...
 Alraune 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 19:37:21)
Ber to jako karmický test :) Něco ses naučila a postupuješ do dalšího levelu.
 Kudla2 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 19:27:34)
Posílám jedno virtuální objetí ~6~~6~~6~~x~~x~~x~ neboj, bude líp ~;((~;((~;((
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(15.10.2016 23:10:17)
~6~~6~~6~
 Binturongg 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(16.10.2016 15:43:32)
Zkus se na něco těšit.
Je to jeden z nejjednodušeji znějících a kupodivu fungujících receptů - denně se těšit na nějakou drobnost. Zdánlivě normální a zanedbatelnou - třeba že si dáš večer nohy nahoru, pustíš si nějakou vymejvárnu mozku v TV a dáš si čokoládu...

Děti jsou spolehlivým zajištěním, že se matka nezblázní, když je jí nejhůř, protože si to prostě nemůže dovolit, ale je to samozřejmě vyčerpávající.
Nejhorší k těmto stavům, je únava - hodně spi, protože jak je zle, je člověk strašlivě unavený...

A plánuj - třeba kam pojedete v zimě, kam se podíváte v létě na výlet - cokoli.

Nebude to trvat věčně, neboj...
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(16.10.2016 19:21:38)
Včera to ani nešlo, fakt nebylo na co, totální výmaz. Dneska už to je lepší, mláděti se trochu ulevilo, vytáhly jsme se na celé odpoledne ven, bylo hezky a teplo.

Navíc včera večer (a během většiny noci) fakt dost kruté bolesti hlavy, až jsem měla strach. Malé jsem jenom vysvětlila, co a jak, a kdyby se jí přitížilo, tak ať mě vzbudí, kdyby bylo zle i se mnou, tak ať zavolá z mého telefonu babičce. No, noc jsme nějak přežily, mě se nad ránem spustila krev z nosu a ulevilo se mi.

Ráno bylo moudřejší, dneska už jsme spolu zvládly i trochu uklidit i nakoupit. No, není to jednoduché, ale budeme zase fungovat. Jinak plány na léto/zimu/dovolenou/výlet - to je zatím nemyslitelné. Ale funguje aspoň v dohledné době - kroužek, kytara, můj trénink, setkání třeba s kamarádkou (musím se ozvat Sharien ~3~) - to už naštěstí jde. Ono to zase půjde, jen přečkat to nejhorší a otřepat se. Teď to bylo sakra hluboké.

A zítra ráno musím vstát včas, namalovat si ksicht na obličej, ať si nechám udělat nějakou pěknou fotku a hned jdu zařídit novou šalinkartu. Na OP a ŘP dojde až v úterý, pak ještě v úterý otravovat novou MUDr. - no jo, možná se i na to těším.
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(16.10.2016 19:21:38)
Včera to ani nešlo, fakt nebylo na co, totální výmaz. Dneska už to je lepší, mláděti se trochu ulevilo, vytáhly jsme se na celé odpoledne ven, bylo hezky a teplo.

Navíc včera večer (a během většiny noci) fakt dost kruté bolesti hlavy, až jsem měla strach. Malé jsem jenom vysvětlila, co a jak, a kdyby se jí přitížilo, tak ať mě vzbudí, kdyby bylo zle i se mnou, tak ať zavolá z mého telefonu babičce. No, noc jsme nějak přežily, mě se nad ránem spustila krev z nosu a ulevilo se mi.

Ráno bylo moudřejší, dneska už jsme spolu zvládly i trochu uklidit i nakoupit. No, není to jednoduché, ale budeme zase fungovat. Jinak plány na léto/zimu/dovolenou/výlet - to je zatím nemyslitelné. Ale funguje aspoň v dohledné době - kroužek, kytara, můj trénink, setkání třeba s kamarádkou (musím se ozvat Sharien ~3~) - to už naštěstí jde. Ono to zase půjde, jen přečkat to nejhorší a otřepat se. Teď to bylo sakra hluboké.

A zítra ráno musím vstát včas, namalovat si ksicht na obličej, ať si nechám udělat nějakou pěknou fotku a hned jdu zařídit novou šalinkartu. Na OP a ŘP dojde až v úterý, pak ještě v úterý otravovat novou MUDr. - no jo, možná se i na to těším.
 Agatha Ch. 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(23.12.2017 11:25:55)
Čtu si to po roce, tohle mě dost semlelo, náročný rok to byl, hodně jsem během něj zestárla, prozřela, dospěla... Pocity, že jsem selhala na všech frontách... No, kolikrát jsem jela hodně nadoraz. Naučila jsem se hodně, hodně moc. Bilance? Já ani nevím... Uvidím s odstupem času.
 Z+2 


Re: Bolí to, když jsem na dně 

(23.12.2017 11:39:47)
Zajímavý a co se povedlo? Rozchod? Dohoda o dětech? A co ne?

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.