| Tante Bante | 
 |
(6.8.2016 22:38:19)
Pravda je, že není pravda, že o ženskou s malými dětmi nikdo nestojí. Doopravdy to tak není. Nestojí o ni určitá grupa chlapů, z nichž řekněme necelé jedno procento je, že by ti to event. i mohlo být líto, že tě vyloučí předem.
Limituje to, že dost mužů, kteří by tě event, zaujali, je ženatých a s rozvedenými je to často těžké.
Prakticky vzato koukej po o něco mladších než ty, o NĚCO, ne o patnáct let, pokud to nemáš tak, že se ti líbí spíš starší, to bys pak měla vyhráno. Cca od šedesáti je zase velký výběr a děti velká výhoda.
Když ze sebe uděláš pro jistotu předem ztracený případ, tak si to jen ztížíš.
Vykašli se na frajírky, bych řekla.
|
| karma |
|
(6.8.2016 23:12:40)
mladší by šli, ale jak píšeš: kvalitní myslím pracují na současných, byť nelehkých, vztazích. Vidím kol sebe.Rozvedení-mám obavu, že tj kategorie mého manžela "moje manželka je strašná a nehodí se mi již po 15ti letech do mé koncepce štěstí"...-a hledají mladé a neuvadlé. Přijde mi, že zdaleka nemám natolik ideálně bezchybné povahové vlastnosti, které by vyvážily kombinaci maličkých dětí a čtyřicítky.
Frajírci mě odpuzovali od věky věků, vybírala jsem solidního muže, který by vykazoval opačné vlastnosti, než kterými disponoval můj sobecký papá...a džouk Univerza: manžel se ve finále projevil stejně. A říkám si jo, třeba jsem z kvalitního člověka vymodelovala tím, co mám naprobgamováno z rodiny, opravdu sobce. Muselo to být v něm (mém muži), ale jiná by třeba dokázala "po žensku" vykřesat kvalitu. Já vykřesala sobecký a utilitární "psí čumák". Sdílet s někým život je dobrý, ale já měla fakt vůli vytvořit dobrej vztah a zázemí dětem....a dopadlo to jak v mé kmenové rodině. Mám fakt velký strach, že by to bylo stejné/horší tím, že partner by nebyl bio.
Protože můj muž nebl debil, ale jako debil se zachoval.... v interakci se mnou. Tak si říkám, zda mám na překročení stínu....a obávám se, že ne.
|
| Pam-pela | 
|
(6.8.2016 23:18:28)
"manžel se ve finále projevil stejně (jako otec). A říkám si jo, třeba jsem z kvalitního člověka vymodelovala tím, co mám naprogramováno z rodiny"
No právě. Ne, tos nevymodelovala, to sis vybrala - ty přitahující se "vibrace" fungují poměrně spolehlivě, aniž bychom je vnímali na vědomé úrovni...prostě se to děje.
Je to naprosto geniálně vymyšlený svět, pokud ho člověk začne vnímat trošku z nadhledu...a člověk by nevycházel z údivu nad těmi mechanismy - kdyby je nemusel na vlastní kůži žít a kdyby to navíc mnohokrát tak moc nebolelo... 
|
| karma |
|
(6.8.2016 23:34:06)
Pampelo, já často souhlasím s tím, co napíšeš. Mně je ten princip možná jasný....a právě si říkám, že třeba mě to má dokopat k "neupívání" a k bezbřehé velkorysosti?? Otázka nalezení primárně sebeúcty je mi taky jasná (takový to: musíš se milovat sám, aby tě mohl milovat někdo další...tam mi asi manžel "zazrcadlil" kvalitně, jen trochu nad sebou lámu hůl...jo, vím, že tj ve mně, že asi z dětství mám vzorce a podsunu tomu druhýmu"nejsem dost dobrá"....teoreticky to asi vím. A s tím souvisí to, co píše zakladatelka: obava, že stejně vyberu zase stejný typ, byt v jiném balení. Nehledě na to, že kolem sebe nikoho volného nemám
|
| Pam-pela |
|
(6.8.2016 23:51:02)
karmo, já vím, člověk to v hlavě ví - ale jak to udělat, že? Aby to tak fakt vevnitř v člověku bylo...aby opravdu tu velkou lásku, co má ke všemu a všem kolem, obrátil primárně (i) k sobě?
Hrozně moc ti rozumím, to jsou věci, které jsem taky řešila a řeší je mnoho lidí, je to všechno jakoby pořád dokola, jen pod různými kulisami a s různými lidmi.
Nejsme naučeni milovat sami sebe, protože to je přece sobeckost...egoismus.
Jenže tady to všechno opravdu opravdu začíná....člověk pokud opravdu bezpodmínečně nesobecky miluje sám sebe, miluje taky celý svět...tou láskou a radostí přetéká...
A vidím a stále dokola se řeší vztahy "holčiček" s otcem...otec, který holčičce neukázal, jak je vzácná, krásná, že je dost dobrá, že je jeho "princezna"...že má hodnotu jen tím, že je, že existuje. Ta tatínkova holčička (přijatá nebo nepřijatá) zůstává uvnitř i ve staré ženě, stále si ji neseme v sobě.
Jenže na co čekat? Až tatínek pochopí a tu "nepřijatou" holčičku ocení? Až ji ocení jiný muž? To bychom se načekaly...a bylo by to už stejně jen zvenčí...už by to stejně nefungovalo...teď už jsme totiž velké, i když malá zaseknutá holčička uvnitř jakoby pořád žila v nás (je taky ady v přítomnosti)...a pořád se dožadovala toho, co ještě nedostala a po čem touží...a je tak smutná a zdá se, že je v bezvýchodné situaci...a sama.
Ale my už jsme velké a už můžeme samy COKOLIV! Pokud CHCEME.
Víš, to je to - můžeme teď hned....není to na ničem závislé, jsou to jen ta osobní omezení....co v sobě máme, co nám je tam někdo zasel...a my je jen živíme a hnojíme dál...a udržujeme je při životě.
Jsou to jen staré programy, které živíme...a které nás vlastně svým způsobem ovládají (naše pocity, naše jednání, vnímání, i výběr, jak žijeme a s kým).
Je "jednoduché" se jich zbavit...když člověk chce a je na to připravený....aspoň těch, které tlačí nejvíc...
Stačí jim sebrat ten emoční náboj, baterky, které je živí.
Nedokážu to líp říct slovy....a nevím, jestli je to dostatečně srozumitelné.
Konkrétně je pak třeba reagovat na konkrétní prožitky a situace....je to hodně obecné, co píšu.
Ale důležité je, že to JDE. 
|
| Bouvier | 
|
(7.8.2016 0:59:38)
Pam-pelo, já to mám přesně naopak s věkem se mám čím dalá raději, a to jsem se nikdy neměla nerada Ale to mně tak nějak nepříjemným způsobem vychyluje ručičku vah, když váhám, jestli vlastně o nějaký vztah stojím, žiju si celkem hezkým životem, malé děti, své zázemí, určitým způsobem jsem soběstačná, vlastně netoužím po změně, třebaže mi - samozřejmě - někdo chybí. Ale když vezmu v úvahu ty negativa a přičtu fakt, že se mám fakt ráda, to by musela být joooooo velká láska, abych přestala přemýšlet. Ale zase já jsem joooooo velkou lásku už zažila a dopadla celkem šokujícím fiaskem a po letech. Tudíž z toho vyvozuji dvě věci: Než zase někoho opravdu poznám, jak dlouho s ním je adekvátní čas k důvěře. Nemluvě o "úmrtnosti" případných adeptů na vztah, kdy prostě síto mé náročnosti - bude to znít hloupě, ale mám děti a do spoustu pokusů se mi už prostě nechce. A když toto překročím, trošku se obávám, že s láskou je to jako s drogou, že se dávka musí zvyšovat, aby působila přinejmenším stejně. A teď mi někdo chytře napíše, že jsem náročná a navrch dotaz, zda jsem taky tak dokonalého jako ten, kdo by se mohl stát mého srdce šampionem Jenže já nejsem dokonalá (a svou nedokonalost mám ráda, čímž netvrdím, že na ničem nepracuji) a nehledám pána dokonalého Ale já si to prostě ani náznakem a přes mou řekla bych velkou fantazii nedokáži představit. Jo, jo, vím, že takových bylo Ale já si přijdu někdy v něčem (konkrétně vztahy) už tak nějak strašně.. rozumná 
|
| Pam-pela |
|
(7.8.2016 2:28:54)
Anno, ale vždyť to dělej tak, aby tobě bylo fajn...nikomu neubližuješ, jsi spokojená, proč bys to měnila? Pro někoho je žití single svým způsobem dokonce jednodušší, než žití v páru.
Je ti dobře samotné se sebou...a v té situaci, co jsi , tak o nic nejde.
Univerzální návod na štěstí a spokojenost stejně neexistuje, vnímáme ho každý jinak.
Když je ale vevnitř v člověku nezávislé (to štěstí) na vnějších okolnostech, je trvalé a stálé.
A závislost můžeme mít na zamilovanosti, a možná na prožitku lásky jako emoce - a jo, může to být vnímáno jako droga s potřebou zvyšujícího se dávkování...navíc tohle není stálé a má to druhý pól - nelásku, nenávist, bolest...kam se to vždycky může zhoupnout.
Láska jako taková (ta skutečná) je stav "bytí"...a tam závislost nevzniká, ta prostě je, jen tak si existuje...a ta ani nemá druhý pól. Tahle pravá láska nebolí...se říká...a je tím myšlena ta láska jako stav.
....
A pro děti je asi lepší takovýhle život, co sis vybrala, než nějaké střídání a výměny strýčků, je pro ně důležitá spokojená maminka, co se má ráda, a pocit bezpečí...a s tím vším, co píšeš, mi vychází, že pro tebe je to prostě asi takhle (třeba jenom zatím) vyhovující....a tak to je fajn.
A nějak nepochybuju podle tvého psaní, že kdybys fakt chtěla, změníš si to - a poměrně svižně.
|
| Bouvier |
|
(7.8.2016 16:18:23)
Víš.. přemýšlím, jak formulovat.. Já mám trošku obavu z toho, že se v tomto zabydluji. Já jsem až na nějaké relativně krátké období nebyla nikdy sama, ale v jádru jsem zřejmě solitér. A z toho pramení mé lehké obavy. Lehké, protože já se toho vlastně aktuálně nebojí Ale bojím se, že si se v tomto způsobu života najdu natolik, že ani nebudu chtít změnit. A že svým způsobem tímto zmenšuji oka na tom sítě pro případného muže v mém životě. Ano, moje máme říká "ty kdybys jenom chtěla" Navíc já myslím, že lidi dávají dohromady v každém věku, ale prostě s tím věkem, zkušenostma, dětma, je to komplikovanější. A přesně - kvůli dětem nechci volit metodu pokus - omyl. Na stranu druhou jsem už poučena, že vlastně nedokáži v mém věku a s mýma zkušenostma říci, jak dlouhá je doba dostatečná k poznání. Jsem opatrná. Resumé - tak nějak chci doufat, že třeba mě to nenapadne "v tu chvíli" řešit. Ale kvůli dětem to budu řešit asi vždy. Aby nevypadalo - já to neřeším, jen ty lehké obavy budoucna A vím, že je to na mě, pokud se teď cítím happy, ale mí blízcí dokáží být někdy neúnavní v přání, abych byla ještě šťastnější
|
| Pam-pela |
|
(7.8.2016 17:47:26)
Anno, řeš to vždycky z přítomnosti...nějak až a kdyby...to je naprd....tak si užívej to, co tě baví teď a až budeš v té budoucí přítomnosti chtít, tak to prostě uděláš tak, jak budeš chtít...
Tohle, co máš, je určitá svoboda...svoboda rozhodování, možná jsi tím znepokojena, že to tak máš, protože si myslíš, že bys to měla mít jinak, jako druzí...třebas .
Ale ne, to je přece jen tvoje...a nikdo nechodí ve tvých botách.
Stejně to hlavou dopředu nevymyslíš, prostě to jen žij dál ...
|
|
|
|
| karma |
|
(7.8.2016 13:41:54)
trochu, náznakem, se v Tebou napsaném taky spatřuju. Avšak chybí mi manžel-jako člověk. A jo, je tam ego, že on bude štastný nyní s někým jiným....a já chtěla, aby bylm se mnou. Kdyby mi lobotomicky vymazali tu část s konkrétním člověkem, říkám si, byla bych třeba naprosto štastná sama....
Ale jak píše Cimbur výš, když se v noci vzbudím, neleží vedle mě partner. Nahmatám děti, miluju je, zatím to stačí, ale bude navždy? Vydržím navždy být spokojená jen sama se sebou?
|
| Bouvier |
|
(7.8.2016 17:13:13)
Ego já jsem v jádru přesvědčená, že těch pár mužů v mém životě nemůžou mít nikdy nikoho takového jako já Není to nafoukané a je to pravda Ale je pravda, že si občas vzpomenu, protože vztahy to byly hezké (budu se opakovat, protože v tom citím v sobě lehký rozpor s tím, že "stejně" skončily), nebylo jich moc a ten poslední, kde máme dětq, tam ten konec mě mrzí i kvůli nim, ale vnímám to vysloveně u tohoto vztahu jako důsledek výběru partnera a otce, ale vybarvení po letech bylo nečekané, na ostatní si nechci stěžovat a genetický základ dobrý Ale tím, že jsem v dospělém věku měla takový intenzivní vztah více než jeden, tak vím, že to jde opakovaně, hurá (tedy kdybych měla vážný zájem Ten pocit chybění tam je, ale ze všeho nejvíce je to pocit blízkost atd. obecně, pokud se týče - jak ty asi myslíš - konkrétního člověka-partnera, tak tam je to tak, že i po tom čase po rozchodu nevím určitě kolik toho člověka je vlastně reálného.
|
| Ruth | 
|
(7.8.2016 17:25:42)
Anno, kdybys to psala jednodušejc, takto to mám problém chápat i já...
Podmět, přísudek. Napiš, co tě žere, co chceš, co nemáš.
|
| Bouvier |
|
(7.8.2016 17:30:01)
Nic, nic, nic
|
| Ruth |
|
(7.8.2016 17:41:09)
Aha.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tante Bante |
|
(6.8.2016 23:25:07)
Ale jo, máš, to je jistý.
|
|
|
|
Nejen že bych do toho nikdy nešlo, ale nedělá mi to dobře, přijdu si jako snadná koříst
.
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)