| Bouřka | 
 |
(3.6.2016 16:09:13)
No, že si to myslí onen pán, to mě nepřekvapuje, toho mám v kategorii vzdělaný b.. Spíš mě překvapuje, že si to myslí evidentně řada žen. Proč? Jo porod není procházka růžovým sadem, člověk si při něm sáhne na dno, ale vnímat ho jako hnusný? To bych ještě tak chápala u těch vyloženě patologických. Mám za sebou 2 dlouhé a velmi bolestivé porody. Zvláště ten první byl hodně náročný, nešel zrovna dobře, dávala jsem se dohromady po fyzické stránce dlouho. Ale to poslední, co bych o něm řekla je, že byl hnusný. Pro mě to byla vždy ohromná zkušenost, při tom sáhnutí si na dno jsem v sobě vždy našla netušenou sílu, naučila se něco o sobě. Při vzpomínce na porod necítím hnus, ale hrdost. Co tam pro vás bylo to hnusné? Ta bolest? Nebo pocit, že jste hračkou v rukou jiných? Tomu bych rozumněla, ale pak to není o porodu jako takovém. Nebo něco jiného?
|
| Monika |
|
(3.6.2016 16:20:49)
Mám podobný názor jako ty, porody jsem měla asi tak průměrné, první víc bolestivý, druhý spíš dlouhý, ale hlavní byl ten dobrý konec - jak bylo dítě venku, byla jsem zcela O.K. a v pohodě, přestože jsem vždy rodila v podstatě celou noc. V tomhle smyslu mě hrozně pobavila moje dcera (6), vyptávala se, v kolik hodin se narodila ona (8.30) a pak v kolik syn. Když jsem jí řekla 4.15 a že je to tak na přelomu noci a rána, tak řekla: "tak to já teda asi nikdy nezvládnu, vstát kvůli tomu tak brzy!"
|
|
| Anna Veselá |
|
(3.6.2016 17:27:11)
Jo, ta bolest, panika kterou ve mně vyvolávala... strach, že mě tam někde nechají chcípnout 
|
| Epepe | 
|
(3.6.2016 17:36:50)
Spirálo, ale panika je něco jinýho.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(3.6.2016 19:41:22)
tos teda ale neměla kolem sebe moc dobrý personál
|
| Půlka psa | 
|
(3.6.2016 19:45:05)
Obávám se, že personál si člověk většinou nevybírá.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(3.6.2016 20:19:28)
tak to jsem tím nemyslela :)
|
|
|
| Anna Veselá |
|
(3.6.2016 21:31:02)
Byla jsem ráda, že vůbec NĚJAKÝ personál kolem sebe mám, že tam nemusím někde zdechat o samotě.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(4.6.2016 8:20:04)
ale očividně nebyl ten personál schopen tě v té panice uklidnit
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(3.6.2016 17:41:10)
Hnusný v tom smyslu, že to někdy strašně špatně dopadá. Když jde všechno dobře a oba přežijí, tak je to naopak krásný.
|
|
| withep | 
|
(4.6.2016 7:02:06)
"No, že si to myslí onen pán, to mě nepřekvapuje, toho mám v kategorii vzdělaný b.. Spíš mě překvapuje, že si to myslí evidentně řada žen."
Bouřko, mě taky, to je ještě smutnější. Taky jsem si sáhla na dno, taky mě to neskutečně proměnilo a posílilo. Škoda, že spousta žen prodělá bolest, ale samotná podstata zkušenosti je mine. A těžko říct, jestli je to důsledkem nějakého kulturního/generačního prizmatu nebo ji odmítají ony samy. Já jsem u prvního porodu vnímala jako hnusné zacházení se mnou a dítětem, ale porod samotný ne, u dalších dvou už jsem se postarala, aby i to zacházení bylo v pořádku.
|
| Ruth | 
|
(4.6.2016 7:12:37)
Withep, celé ty roky se ptám: proč vůbec existuje to hnusné zacházení? Kde se bere? Co z toho mají?
|
| Zufi. | 
|
(4.6.2016 7:33:30)
Já se zas 15 let ptám, kde se bere hnusné zacházání, když o něm čtu jen na Rodině.
Nikdo z mých kamarádek si na mudry nestěžoval, na bolest ano, ale žádná arogance apodob.
Ona Rodina je stejně jiná dimenze, já neznám osobně nikoho kdo rodil doma nebo o tom uvažoval s výjímkou kamarádky mé dcery a přešlo jí to při první kontrakci.
|
| .kili. |
|
(4.6.2016 9:12:03)
"kde se bere hnusné zacházání, když o něm čtu jen na Rodině."
pro jistou množinu lidí nadávat na zdravotní péči a ty, kteří ji poskytují, znamená být "in", případně je to jejich hobby, asi tak podobně, jako pro štamgasty pivní řeči o politice a fotbale.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(4.6.2016 12:22:27)
kili, nepřipouštíte si, že by arogance na straně zdravotníků opravdu mohla existovat?
Považujete všechny pacienty/ klienty za tak hloupé a nesoudné, že nerozeznají zdvořilý, respektující a laskavý přístup od nezdvořilého a arogantního?
Považujete všechny zdravotníky za bezchybné a perfektní jen proto, že jsou zdravotníci? A pokud ano, jak vysvětlíte, že zrovna mezi zdravotníky se nevyskytuje nikdo chybující, když mezi všemi ostatními lidmi se chybující jedinci vyskytují?
|
| Ruth |
|
(4.6.2016 12:55:43)
Anett, to, že jsou arogantní, už uznali i někteří lékaři. Speciélně v porodnicích se vyskytovali ve zvýšené míře, tipuji že proto, že porod až na výjimky nepatří do nemocnice a tak je potřeba potrápit ty slepice, hlavně když jsou bezmocné a na lopatkách. Je to vlastně takové bodré a tudíž přijatelné, že.
Kili tomu rozumí výrazně. Rodil. Dvakrát.
|
| Ropucha + 2 |
|
(4.6.2016 13:01:32)
Ruth, jojo, já vím, že někteří lékaři na rozdíl od kiliho aroganci ve svých řadách uznávají a připouštějí.
Jde mi právě o to, na základě čeho soudí kili, pokud to nepřipouští.
Jinak si myslím, že v té aroganci snad ani není záměr ublížit, ale je to prostě omezenost a pýcha.
|
| .kili. |
|
(4.6.2016 15:22:50)
- "někteří lékaři na rozdíl od kiliho aroganci ve svých řadách uznávají a připouštějí."
proč na rozdíl ode mne, to vsklutku nechápu
- "Jde mi právě o to, na základě čeho soudí kili, pokud to nepřipouští."
máte chybnou premisu (kterou jste sama vymyslela), a tedy i chybný závěr z indukce.
- "v té aroganci snad ani není záměr ublížit, ale je to prostě omezenost a pýcha"
arogance obecně není spojena se záměremublížit. Možná byste se měla prvně seznámit s významem slov, kterými se pokoušíte vyjádřit své myšlenky
|
| Ropucha + 2 |
|
(4.6.2016 16:02:22)
"arogance obecně není spojena se záměremublížit"
To vím, že obecně není.
Reagovala jsem ovšem na čísi konkrétní příspěvek.
"Možná byste se měla prvně seznámit s významem slov, kterými se pokoušíte vyjádřit své myšlenky"
Já se nepokouším, já své myšlenky vyjadřuji.
|
| .kili. |
|
(4.6.2016 16:49:58)
" já své myšlenky vyjadřuji."
no právě, a to slovy, jejichž význam Vám nejspíše uniká
|
|
|
|
|
| .kili. |
|
(4.6.2016 15:24:52)
"Kili tomu rozumí výrazně. Rodil. Dvakrát."
madame, právě jste předvedla kombinaci arogance a nevědomosti s výmysly.
|
|
|
| .kili. |
|
(4.6.2016 15:17:51)
- "nepřipouštíte si, že by arogance na straně zdravotníků opravdu mohla existovat?"
Vaše otázky jsou natoloik sugestivní, že je možno mít je za přžedjímavé. Já jsem ale nic o tom co si připouštím nepdsal a o tom, zda existuje arogance na straně zdravotníků také ne.
- "Považujete všechny pacienty/ klienty za tak hloupé a nesoudné, že nerozeznají zdvořilý, respektující a laskavý přístup od nezdvořilého a arogantního?"
viz první věta v mé předchozí reakci. Proč bych měl považovat všechny pacienty za hloupé a nesoudné, to vskutku bnetuším.
- "Považujete všechny zdravotníky za bezchybné a perfektní jen proto, že jsou zdravotníci? "
viz první věta v předchozí reakci. Proč bych měl vůbec někoho považovat za bezchybného a perfektbního ?
|
|
|
|
| Kafe | 
|
(4.6.2016 12:31:43)
Zufi - u svých 3 porodů jsem potkala celkem dost zdravotnického personálu a špatně se chovala jen jedna mladá PA, která mi vytknula, že se u kontrakce moc kroutím a jí se kvůli tomu špatně točí monitor a pak se ještě ušklíbla ála "to je hysterka", když jsem ještě vyla v okamžiku, kdy ona si již myslela, že mě ta kontrakce bolet nemůže. Poté jsem ji začala ignorovat a brzy byla nahrazena svojí kolegyní, slušnou.
Ale tedy kdyby mi děcko chtěli vrazit hned první noc po porodu, tak bych to možná za špatné zacházení považovala a i stížnost bych napsala.
|
| Zufi. |
|
(4.6.2016 12:44:40)
Mně u prvního dali malou hned a to byl ten horší porod, neskutečné, já se nemohla ani otočit na bok, natož zvednout dítě, raději nevzpomínat.
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(4.6.2016 15:36:09)
..."nejhnusnější" zacházení jsem zažila před 15 lety při porodu, sešla se vzácně taková doktorka i sestra, arogantní, když už odpověděly na dotaz či prosbu, někdy ani nezareagovaly...díky nim jsme oba se synem málem umřeli, zachránil nás až dorazivší známý lékař naší rodiny, který na naši prosbu přijel a ihned jednal, narychlo svolal tým na operaci v rekordní době.
Byla jsem opravdu naprosto v koncích se silami a pokud bych tam byla sama bez manžela, neměla bych sílu na nic...tak strašnou bezmoc a pocit naprosté lhostejnosti od lékařky jsem nezažila nikde a nikdy, ani za socíku ve "sterilním" a poněkud neosobním zdravotnictví.
Ale teda na druhou stranu jsem byla tento týden v nemocnici na menším gynek. výkonu a klobouk dolů - všechen personál naprosto skvělým, dokonce měli i při pondělku smysl pro humor, nadsázku, dobré slovo a dokonce všechno naprosto zevrubně a poměrně podrobně vysvětlili. Musím napsat do nemocnice poděkování.
určitě je to o lidech a myslím, že i o celém týmu...kolektivu, jaká "nálada" v něm je.
|
| Pam-pela |
|
(4.6.2016 15:38:09)
A jinak o porodu bych se takhle nevyjadřovala... , prostě se příroda rozhodla se u savců takhle rozmnožovat , takže je to prostě přirozené...
Spíš by to chtělo (k porodu) asi přistupovat jinak, než jsme tady zvyklí.
A bývá zakončený TAK krásně  .
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(4.6.2016 7:54:35)
Co hnusného s tebou dělali? Nijak to nezpochybňuju, aby bylo jasno, jen se ptám. Na mě třeba byli vždycky milí, profesionální, rodila jsem v hezkém prostředí, které se snažili zlidštit, jak jen to šlo (Podolí), měla jsem soukromí (svou zvukotěsnou místnost, svou koupelnu). Akorát mi nabízeli zákroky, o které jsem nestála a musela jsem je odmítat, ale to by se dalo pojmout jako dobrá vůle. Nic záměrně hnusného z jejich strany jsem nezažila, tak se ptám, jak je to jinde.
|
| Půlka psa |
|
(4.6.2016 8:05:42)
Ptám se proto, že aktuálně budu rodit jinde než dosud. Nezvládla jsem projít IQ testem v podobě registrace do Podolí. Tam už mám nacvičené, co ¨se musí odmítnout (děkuji, nechci zbytečně oxytocin, nechci epidurál, dítě mi nekoupejte, na noc do sesterny vám ho nedám). Tím pádem mě zajímá, co se musí podnikat jinde, aby to nějak dopadlo.
|
|
| Marika Letní | 
|
(4.6.2016 12:44:12)
Bylo toho hnusného chování víc, ale to tu nechci psát. Tak snad jen: nechtěli mi dovolit, abych rodila jinak než na zádech, nedali mi dítě přisát. Měli hnusné řeči. V Podolí. Není to vůbec dávno. Záleží na koho narazíš.
|
|
| withep |
|
(4.6.2016 19:06:05)
Začalo to tím, že mě v tebou opěvovaném Podolí odmítli, že již mají plno (to chápu, nejsou nafukovací). Soukromí na sále pak už v Praze má jenom Krč. Byli jsme se tam podívat, PA to tam vychvalovala do nebes, mj. říkala něco v tom smyslu, že v Podolí sice mají moderní barevná křesla, ale oni zase neodmítají rodičky, ani kdyby měly rodit na chodbě. Pak mě odmítli přijmout na předporodní kurz, že mají plno. Pak jsem se jela po 32. tt. zaregistrovat (na to měli vyhrazený jeden den v týdnu, interval jedné hodiny). Přijela jsem uprostřed toho intervalu a odmítli mě zaregistrovat, že ten den mají sestry školení, tak se registrovalo jen do půl. Na druhý pokus mě zaregistrovali, ovšem přijela jsem v noci k porodu, a když pominu, že sestra byla nepříjemná a houkla na mě, co tam jako dělám (na zvonek nikdo nereagoval, tak jsme šli přímo k sálu), odmítli mě přijmout. Že mají stopstav - plné šestinedělí. Měli 3 ze 4 sálů volné a na tom čtvrtém odpočívala žena po porodu, tedy neměli do čeho píchnout, ale vydedukovali, že když jsem otevřená na 4 cm a jsou tři hodiny, porodím do šesti hodin, v osm půjdu na pokoj a do té doby se žádné lůžko neuvolní. Byla jsem zoufalá, voda mi odtekla ještě před kontrakcemi a bolestí jsem lezla po zdi, muž čekal v čekárně a jenom sledoval, jak si mě posílají z ordinace na monitor a zpátky, a když jsem mu po hodině řekla, že jedeme pryč, že mě nepřijmou, málem to s ním seklo. Zeptala jsem se, jestli nám dají sanitku, že do Motola netrefíme, nikdy jsme na té straně Prahy autem nebyli, prý ne. Takže jsem se svíjela v autě a muž listoval v autoatlase, cestou jsme samozřejmě několikrát zabloudili... V Motole jsem se belhala přes celý areál, nevěděli jsme, kde přesně tam je porodnice. Tam nám otevřela moc milá sestra, proti té čůze v Krči byla jako anděl, ale bohužel pak zmizela. O Motole jsem nevěděla vůbec nic, nebyla to varianta, kterou bych zvažovala, ale jeli jsme tam, protože další možností už byly jenom zlověstné Vinohrady. Že by mi v Krči dali papíry, abych tam nemusela všechno vyplňovat uprostřed porodu znova? Kdepak, a stejně by možná vadilo, že nemají ten správný hlavičkový papír. Takže mi znova dělali monitor a znova ze mě loudili anamnézu, sestra na mě vrčela, ať nezdržuju, když jsem s odpovědí čekala, až odezní kontrakce. Pak přišla doktorka a ptala se mě na všechno znova, ne, nemohla si to přečíst, a ano, nutně potřebovala znát titul a povolání otce dítěte. Ten seděl zase tak hodinu v čekárně a čekal, jestli mě třeba zase nevyhodí... Abych to zkrátila, soukromí v Motole bylo nulové. Byl tam jeden velký společný porodní sál s křesly oddělenými zdí, pohybovala se tam spousta lidí, během porodu se vystřídala směna, no odhaduju to na dvacet třicet lidí. Možnost pohybu také téměř nulová - měla jsem tam tu svoji kozu, mohla jsem být na ní nebo leda na podlaze, nic útulného. Respektovali, že nechci oxytocin, analgetika, epiziotomii, ale jakmile jsem požádala, aby ze mě sundali monitor, který stejně snímal blbě, protože nedokázali ty sondy pořádně umístit, donesli mi negativní reverz a s vážnou tváří sdělili, že ohrožuju svoje miminko. Miminko bylo velmi statečné, sice nedorotovalo, jak jsem se nemohla hýbat, nemělo dostatečný manévrovací prostor, ale divím se, že se v tom stresu, nepohodlí a frmolu ten porod úplně nezastavil. Ale ani nepostupoval, souhlasila jsem s jakýmsi spasmolytikem, nechala se vmanilupovat do polohy na zádech a s nohama ve třmenech (prý na to potřebují vidět) porodila. Ještě jsem stihla říct, že chci dítě položit na tělo, takže když ho střelhbitě šmikli a pediatr s ním už už uháněl pryč, porodník ho zastavil a dali mi ho - no ale na kolik, možná tak na deset, patnáct vteřin? No aspoň něco... Pak že ho odnesou na ošetření, hnala jsem muže, ať jde za ním, ale on se bál, protože říkali, že vykrvácím (to asi jen tak plácli, protože jsem opět odmítla oxytocin). Odnesli ho, umyli, dali do krabice, já bych ho prý upustila. Mě šili, to bylo taky něco, no v té poloze se to nemohlo obejít bez velkých ruptur. Mrňous ležel vedle mě v krabici a já byla tak zblblá, ponížená a vycukaná, že jsem se bála sáhnout do ní a vzít ho aspoň za ruku. Můžu? Nevynadají mi zase? Pak ho sebrali a zafačovali, dali manželovi, a pak asi po hodině mi ho velmi nepříjemná sestra přinesla přiložit. Řekla jsem jí, že ho chci nahého tělo na tělo, a ona zavrčela, že to tedy v žádném případě, sáhla mi do výstřihu, velmi bolestivě chňapla za prs a připlácla k němu ústa mimina. Bolelo to jak čert, ale byla jsem ráda, že ho mám chvíli u sebe. Trvalo to asi tak minutu dvě, odpojila ho a zase odnesla. Měla jsem strašné sucho v ústech, ale zakázali mi dvě hodiny po porodu pít, muž mi tajně dával cucnost vody z petlahve. Pak mě odvezli na šestinedělí, po dvou hodinách mi ho přivezli přiložit, ale nechtěli mi ho nechat, že bych mohla omdlít a upustit ho. Po dalších dvou hodinách jsem je ukecala a už mi ho nechali, ale - mohla jsem ho mít u sebe v posteli jen při kojení, jinak ne (spadne, zalehnu ho, chytne infekci). Nosit ho v náruči? Když pominu, že jsem sotva mohla chodit, kdepak, spadne, na to tady máme vozíčky. Před každým kojením a po každém kojení lézt z metr vysoké postele a zpět, abych ho zvážila, aby mě mohli následně buzerovat, že vypil málo a že musíme dokrmovat, a to i když vypil málo ne že by nebylo, ale že nechtěl, nebo když chtěl pít méně a častěji, což se ale nesmí, jen pěkně podle tabulek a ne častěji než po dvou hodinách. Přitom tam všude plápolaly letáčky laktační ligy a tam se psalo neomezovat délku a frekvenci kojení. A dril. Ledovat a sprchovat hráz studenou vodou 10x denně. A frmol - uklízečka, sestra - teploměr, sestra - tlak, sestra - léky, jedna vizita, druhá vizita, sestra to a sestra tamto, žádný klid, žádné soukromí. Jak já se těšila domů... a když jsme měli jít domů, vyměnily se směny a na vizitu přišla osoba, která nás odmítla propustit, protože synáček bojkotoval jejich tabulky, že x dní staré dítě musí při jednom kojení vypít minimálně x ml (bez ohledu na to, jak často pije, tedy kolik toho vypije za den celkem). Klesla jsem na samé dno a šla si za ní vybrečet propuštění, poníženě snášela její urážky, jako jaké mám vzdělání a kolik mám dětí a že doma jistě nemám kojeneckou váhu a že ty dnešní matky jsou tak nezodpovědné. Otravovala jsem ji tak dlouho, až svolila, ale nechala nás na chodbě dvě hodiny čekat na propouštěcí zprávu, už jsme byli sbalení a oblečení, syn plakal, měl hlad, ale já ho neměla kde nakojit, protože už jsem neměla lůžko a sednout jsem si nemohla ještě čtvrt roku.
Takže nejdřív jsme se museli vnucovat, pak jsme si zase museli vynucovat propuštění a mezitím snášeli spoustu manipulace, citového vydírání, ponižování a drezůry. Ano, bylo tam několik lidí, kteří se chovali lidsky (doktor, který mě šil, lékařka, která byla u porodu, jedna porodní asistentka a jedna nebo dvě sestry... ale těch nepříjemných a arogantních bylo daleko víc, a zrovna v tak citlivé době - při porodu - by neměl být nepříjemný vůbec nikdo.
|
| Kafe |
|
(4.6.2016 19:15:39)
withep - to je děs. To tě tam buzerovali jak někde v pasťáku na převýchově. 
|
| Ropucha + 2 |
|
(4.6.2016 19:29:22)
Liško, chovanka pasťáku, to byl můj klíčový pocit z pobytu v porodnici.
A musím říct, že lékaři na tom měli podíl zanedbatelný, zásadní práci odvedly dámy na pozicích sester.
|
|
|
| JaninaH |
|
(4.6.2016 19:23:39)
Withep,
to se chce brečet. Takovéhle byly mé porody před 28/26 lety, tenkrát to ale bylo tak, že jinak to (kromě slavného Vrchlabí) nejde, že se to prostě musí nějak skousnout a přečkat.
Jak je možné, že je to někde pořád stejné???
|
| withep |
|
(4.6.2016 19:30:48)
Bylo to před osmi lety, tak snad třeba už se to trochu zlepšilo, třeba malililinko pomohla i moje zpětná vazba, i když stížnosti mi samozřejmě zamítli (nemocnice, LK i MZ)
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(4.6.2016 19:23:40)
Withep 
|
|
| Lefff | 
|
(4.6.2016 19:50:19)
Withep
Čím jsem starší, tím hůř takové příběhy snáším.
Po prvním a druhém porodu jsem v poporodní euforii sesmolila své porodní příběhy s tím, že jsem byla přesvědčená, jak jsem vlastně rodila v pohodě. Až kouřovka, kterou jsem tu dostala, a čas mě utvrdily v tom, že to mělo do přirozeného porodu na míle daleko. Tomu jsem se přiblížila až třetím porodem v mělnické porodnici. A jen díky němu si dokážu líp představit, jak asi vypadá skutečný, pohodový a přirozený porod včetně bondingu (byť ani ten třetí se u mě neobešel bez zásahu, konkrétně injekce pro vypuzení placenty - vymínila jsem si aspoň, že ji dostanu ve chvíli, kdy bude venku hlavička).
|
| withep |
|
(4.6.2016 20:09:10)
Lefff, já jsem to psala teď, takže s odstupem, čerstvější reportáže byly asi o dost hororovější. Byla to silná lekce, další dva porody se poštěstily doma, nebe a dudy. Už jen pro ten pro leckoho nepostřehnutelný detail - nikdo mě nevyháněl/neodmítal propustit.
|
|
|
|
|
|
| Inaaa | 
|
(4.6.2016 9:05:27)
O hnusnem zacházení nevím.
Jediné porodnice.
|
|
|
| Elwing |
|
(4.6.2016 9:02:30)
Kamaradka u porodu zazila takovou tu agonii, kdy si myslela, ze uz umira, ale taky jako nejhorsi a nejhnusnejsi vnima chovani PA a lekaru.Delali z ni hysterku, pritom duvod tech silenych fyziologickych bolesti tam lekarsky byl, coz se dozvedela az pri dolovani decka ven. Mezi zdravotniky jsou zastoupeni bohuzel i zli a hloupi lide, tak jako ve vsech profesich.
|
|
|
a ty, které měly porod těžký mnohdy nevěří, že by to někdo mohl mít jinak. Ty většinou zase odsuzují doma rodivší ženy atd.
....a proto se některé z nás dokonce i vrací do ringu pro novou nakládačku 
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)