| Dadyna s mláďaty |
 |
(8.3.2016 13:02:46) Dobrý den, téma je asi jasné... já po rozchodu, on po rozchodu...hrozně jsme se zamilovali a za nějakou dobu jsme se sestěhovali, plánovaně jsem otěhotněla, vzali jsme se... no láska jako trám... až teď jsem se dověděla, když jsem se rozhodla si promluvit, udělala na něj nátlak - no plácáme se už nějakou dobu v problémech - nemluvíme spolu, nespíme spolu, vlastně spolu nejsme vůbec, máme mrňata a vše se točí jen kolem nich - že v době seznámení byl manžel na AD a že i na potenci snad něco bral... takže mi plně docvaklo, co už dobu tuším, že zatímco já se zamilovala upřímně, do chlapa, kterého jsem si za spoustu věcí vážila a měla jsem z něj ten nejlepší dojem, shodli jsme se na spoustě těch zásadních věcí a chtěli spolu být, tak on takový tak docela nebyl... tak já na jedné straně a on na druhé - vlastně se mnou byl jen aby zvládl ten rozchod předchozí, aby nebyl sám... nebyl snad minutu upřímný a díky tomu není na čem stavět...roky mi kecá, ale hned po tom, co jsme byli spolu oficiálně, se dost změnil... není zlý, jen studený, bez zájmu a život s ním je smutný a prázdný... bohužel ani ty děti mi to moc nezpestřují - takové to "žiju jen pro děti" mi nejde... ještě mi není 40 a chtěla jsem vztah tak nějak se vším... A co chci od vás... nevím...potřebovala jsem se vypsat a asi potřebuju slyšet, že to třeba taky někdo zažil a přežil... nebo já nevím... je to pro mě smutné, bolestiv, je to blbost psát na net, ale život s ním mě odstříhl od všech lidí... jsem v izolaci a nikomu konkrétnímu kdo mě x měsíců neviděl se nechci svěřovat, že zavolám, jak se zrovna všechno zheclo a jsem v... necítím se na to... Ty doby od chození k bydlení a dítěti nebyly pár týdnů, bylo to přes rok... myslela jsem, že to stačí... že ho znám
|
| Alenka.Alča |
 |
(8.3.2016 13:39:11) Kolik ti zbývá síly, chceš to nějak řešit? Nebo potřebuješ jen podporu?
|
| Dadyna s mláďaty |
 |
(8.3.2016 13:58:20) Nevím, kolik síly, ale asi dost, takové té síly k životu - jsem celkem houževnatá a dostala jsem se ze spousty věcí, doteď... Z toho vztahu jsem ale úplně vysušená, prázdná, už dlouho. Sama se potácím někde u deprese - každý pohled na děti mi připomíná, jak je to špatný, že je to pořád někde ve vzduchu, že to nedopadne dobře - že budou v rozpadlého vztahu... Ráda bych to řešila, za boha nevím, jak... přijde mi, že už jsem tolik odpustila, ale tenhle postoj, že to je u manžela vlastně v pořádku, že co bych chtěla...že mi tak lhal a lže asi vlastně dál, to nerozdýchávám.
|
| Líza | 
 |
(8.3.2016 14:34:30) Tuten, fRustrovanou.
|
|
| Fren |
 |
(8.3.2016 15:23:35) já bych to neviděla tak černě, takyse naši kdysi rozvedli ; ale opravdu nejůčinnějším lékem je čas - kdy se dáš po rozvodu postupně zase do kupy a kdy děti budou mít zase doma veselou maminku,plnou radosti a života a ne 2 potácejí se trosky jako dosud,což?
A nezapomen - když něco končí, něco dalšího nového může začít; a nelekej se,tím nemyslím zrovna chlapa
|
| Majákova | 
 |
(8.3.2016 15:51:11) Já nějak nemůžu dešifrovat v těch tvých příspěvcích, co ti manžel skutečně řekl a co si jen domýšlíš. Také mi není jasné, v čem ti tak lhal podle tebe...jestli myslíš jen ta AD? Přiznám se, mám v tom mírně chaos. Nemyslím si, že by AD měla takový vliv na vztah. Nemyslím si, že člověk při AD vidí svět růžovými brýlemi.
|
| Dadyna s mláďaty |
 |
(8.3.2016 16:39:21) Tak asi to píšu nesrozumitelně, protože jsem právě v tom, brečím a jsem úplně vyřízená. Na to být racionální nějak nemám.... kdybych byla, nepsala bych sem.
Včera mi řekl to o těch lécích - na otázku, co se stalo, že se začal najednou v podstatě ze dne na den chovat tak divně, to o tom, že jsem pro něj byla jen zástup, že nechtěl být sám.... problém není jjen to, co řekl, ale spíš to, jak žijeme už docela dlouho. Jsme spolubydlící, ne partneři. není ochota cokoliv měnit, připustit, že mám právo se v tom necítit dobře... vykazujeme, že se rádi nemáme, já jeho už jen někde "uvnitř", jakoby pod vrstvou něčeho, co je spíš o averzi.
Dnes vzal děti a odjel s nimi k rodičům, se kterými nevycházím. Reakce na to, že jsem řekla, že půjdu s nimi bydlet jinam jáá. Já krává jsem to řekla. On to udělal. Dokonce si, když jsem to odmítala připustit, zavolal policajty a oni mu dělali garde, že mu nesmím bránit. Má prý stejné právo na děti jako já. I když mladšího syna ještě kojím.
Je tohle už úplné dno...?
|
| Ráchel, 3 děti | 
 |
(8.3.2016 18:27:14) tak bacha, jestli ti odvezl kojené dítě, tak si koukej rychle najít advokáta - a předběžné opatření. na nic nečekej
|
| kambala pláááckááá | 
 |
(9.3.2016 9:06:29) ráchel, taky může kojit tříletýho. to nic neznamená....
|
|
|
| Tarka | 
 |
(8.3.2016 18:49:08) Tulipána 63: "Dnes vzal děti a odjel s nimi k rodičům, se kterými nevycházím. Reakce na to, že jsem řekla, že půjdu s nimi bydlet jinam jáá. Já krává jsem to řekla. On to udělal. Dokonce si, když jsem to odmítala připustit, zavolal policajty a oni mu dělali garde, že mu nesmím bránit. Má prý stejné právo na děti jako já. I když mladšího syna ještě kojím." To je divný, jestli jen odjel k rodičům, ale pokud se k rodičům s dětmi odstěhoval, to je divný...určitě si okamžitě najdi odbornou pomoc, advokáta, OSPOD atd. Ale nevěřím, že se jeho rodiče a on vydrží dlouho starat o 3 děti, a ještě k tomu o dosud kojeného syna. On nechodí do práce? 
|
|
|
| Dadyna s mláďaty |
 |
(8.3.2016 16:39:21) Tak asi to píšu nesrozumitelně, protože jsem právě v tom, brečím a jsem úplně vyřízená. Na to být racionální nějak nemám.... kdybych byla, nepsala bych sem.
Včera mi řekl to o těch lécích - na otázku, co se stalo, že se začal najednou v podstatě ze dne na den chovat tak divně, to o tom, že jsem pro něj byla jen zástup, že nechtěl být sám.... problém není jjen to, co řekl, ale spíš to, jak žijeme už docela dlouho. Jsme spolubydlící, ne partneři. není ochota cokoliv měnit, připustit, že mám právo se v tom necítit dobře... vykazujeme, že se rádi nemáme, já jeho už jen někde "uvnitř", jakoby pod vrstvou něčeho, co je spíš o averzi.
Dnes vzal děti a odjel s nimi k rodičům, se kterými nevycházím. Reakce na to, že jsem řekla, že půjdu s nimi bydlet jinam jáá. Já krává jsem to řekla. On to udělal. Dokonce si, když jsem to odmítala připustit, zavolal policajty a oni mu dělali garde, že mu nesmím bránit. Má prý stejné právo na děti jako já. I když mladšího syna ještě kojím.
Je tohle už úplné dno...?
|
| vlad. | 
 |
(8.3.2016 16:55:50) natruc odvezl kojené dítě? no k tomu není co dodat najdi si advokáta. hned
|
|
|
|
|
|
|
|