Imacule |
|
(23.5.2015 12:32:34) Pomooc, můj syn 11 let furt brečí. Mě to přivádí do šílenství. On se dovede rozbrečet i kvůli blbině. Dělal si večeři a zjistil, že jsem nekoupila plátkový sýr ale vcelku a už řval. Říkám, co zase brečíš, vždyť si ho můžeš nakrájet nebo ti udělám plátky já. Měl si jít umýt zuby tak brečel, že se mu nechce. On se nudí, tak se rozbrečí, protože je nuda a on neví co má dělat. On byl sice od mala uřvané dítě, ten brečel snad i ze spaní ale nějak to neustává. Mladší syn 8 let o prázdninách bude mít 9, ten nebrečí vůbec pokud to není nějak emočně vyhrocené nebo se nebouchne ale ani to už ne, je tvrdší než ten starší. Mladší si dělá srandu už ze staršího, že je holka. Jako nebrečí tak, že se mu hrachy valí po tváři ale takové ufňukané brečení. Nechápu to. Můj synovec 4 roky nebrečí jak on 11tiletý. Pomoooc nebo se zblázním. Přichytla jsem se, že mu začínám vycházet vstříc než aby zase brečel. Tak to nejde dál.
|
TaJ |
|
(23.5.2015 12:52:24) A co to prostě zkusit přejít bez nějakých připomínek, že zase brečí apod.? Prostě když bude fňukat kvůli sýru v celku, tak mu prostě jen říct, že sýr se dá rozkrájet a dál to neřešit? Nebo když se nudí a fňuká, tak prostě navrhnout nějakou činnost a pak ho nechat, ať si nějak poradí....Jinak bych se obrnila trpělivostí a prostě to přecházela, každý je nějaký a všichni nebudou tvrďáci...časem z toho nejspíš vyroste...jinak z vlastní zkušenosti vím, že čím víc se to řeší, tím je to horší...
|
|
Eecta |
|
(23.5.2015 14:34:17) Můj brácha takhle brečel do pozdní puberty, je takový akurátní a jak něco nebylo podle jeho představy fungování vesmíru (třeba jiný druh sýru), tak to emočně nezvládal a bulel. Věkem se to přetavilo do vztekání a házení věcma a teď na stará kolena už jen prudí. Takže nic moc.
|
|
Saamajna |
|
(23.5.2015 14:49:29) Si myslim, ze s tim moc nenadelas, jen se snaz se vnitrne od toho odstrihnout...
Moje starsi dcera nebrecela skoro nikdy a i ted ve skoro deviti se snazi neukazat slzy! Mala skoro 3 buli tak 10x za den, nekdy i 20x... Je to povaha.
Mela jsem kdysi pritele, co nebrecel NIKDY!
Bylo mu 40 kdyz jsme se seznamili a jeho maminka mi to opravdu potvrdila - ani jako miminko. Jen tehdy vztekle jecel ale zadna slza.
Za 2 roky, v jeho 42, tu noc po nasem rozchodu pry vydaval hrozny zvuky, byl z toho v soku a pak mu POPRVE v zivote teklo "neco mokryho z oci"...
|
|
1kulička |
|
(23.5.2015 15:25:01) to musí být dost náročný....mám 11 dceru, je v celku citlivá, ale i přizpůsobivá a s věkem je to opravdu rozdíl, teď pláče výjimečně... Nebyli jste s ním v nějaké poradně? Pokud je takhle emočně nevyrovnaný, tak čím dřív, tím líp na řešení. jak tu už někdo psal, změní se to ve vztek a pro okolí to bude ještě nesnesitelnější.... Vůbec si to neumím představit...on je jedináček?
|
1kulička |
|
(23.5.2015 15:43:36) jo pardon, jedináček není....fakt bych zkusila tu psychologickou poradnu...já tam šla s dcerou, protože mi přišla přecitlivělá, v první třídě strašně vyváděla kvůli čtení, chytala amok z malicherných příčin....no a tam přišli na dyslexii, fakt jí to strašně pomohlo..mě by to vůbec nenapadlo, protože objektivně četla dobře (ale nerada), ale tam prostě zjistili, že to dohání inteligencí a tak se jeví v normě, ale vnitřně své čtení chápala jako neúspěch....učitelka ji měla za nejbystřejší dítě ve třídě, ale ona se viděla jako nejhloupější.....no v poradně si s ní promluvili, povzbudili, ona to pochopila a mě řekli, že přecitlivělých dětí je teď strašně moc, že se s tím musíme naučit pracovat....tak jsem povzbuzovala, jak jsem mohla a teď snad nehodnotí sebe sama jako největšího outsidera, vypadá vyrovnaně....
|
|
|
Faidra Lannister |
|
(23.5.2015 16:57:50) Radsi mu vychazis vstric, nez aby brecel? Nemuze byt pes zakopany v tom, ze proste nasel, co funguje? Muj bracha (ted je mu 17) je teda taky citlivka, nekdy me to docela drazdi a musim se drzet. Ale vekem se to trochu lepsi.
|
|
Imacule |
|
(23.5.2015 17:42:11) Děkuji za názory.
Máme v rodině cholerika, od manžela brácha. To je těžké psycho, dokáže vyletět i kvůli blbosti. Bojím se aby to nebyl začátek jak už tu paní psala, aby se ta povaha fakt nějak nezdědila. To bych byla teda nerada. Juj to se mám na co těšit. Pak jsem přemýšlela, jestli se mu nějak nemění hormony .... ale on řve od mala, takže to nebude hormonama. Když už vyloženě "udělám pořádek", tak se trochu hamuje ale stejně po dvou dnech jsme ve stejných kolejích. Do poradny se mi moc nechce, protože si myslím, když tam matka s děckem jde tak mu vždycky nějakou nemoc napíšou. Ještě jsem nepoznala nikoho kdo by vyšel a řekl, že jsou v pořádku.
|
TaJ |
|
(23.5.2015 17:48:18) Klidně bych se šla někam poradit, pokud bych si s tím nevěděla rady...a nebála bych se, že mu tam nějakou "nemoc" napíšou, konec konců to nikomu nemusíš pak sdělovat, pokud uznáš za vhodné...není důležité, jestli mu něco napíšou nebo ne, ale že by ti mohli poradit, co s tím...
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(23.5.2015 18:41:18) Tak když tam někdo jde, nejspíš v pořádku není.
|
|
Marika Letní |
|
(23.5.2015 19:40:02) "Do poradny se mi moc nechce, protože si myslím, když tam matka s děckem jde tak mu vždycky nějakou nemoc napíšou. Ještě jsem nepoznala nikoho kdo by vyšel a řekl, že jsou v pořádku. "
To je teda logika. To je snad jasné, když tam chodí jen ti, co mají problém.
|
|
|
Maťa. |
|
(23.5.2015 18:38:05) Práve nám to doma převádí devítileťák, tiež brečí a hučí kvoli všemu. Psycholožka povedala, že předčasná puberta a zvýšená precitlivelosť (moje nervy...). Ale tú predčasnú som mala i ja, tak má mať po kom.
|
Imacule |
|
(23.5.2015 18:42:13) To slyším poprvé. Předčasná puberta. Je to možné, že kvůli tomu furt brečí. Nevím co s tím. Ani holky ho nebudou chtít, když bude ufňukánek
|
TaJ |
|
(23.5.2015 18:47:23) Tak hlavně bych mu to takhle pořád nepředhazovala...představ si, že on si asi fakt třeba neví rady sám se sebou a pořád z okolí slyší, že zase brečí, že ho holky nebudou chtít apod....to by asi nikomu nepřidalo, snažila bych se to spíš přecházet v klidu, prostě jen shrnout situaci, viz s tím sýrem, prostě ve stylu, "vždyť se nic neděje, sýr se dá nakrájet" apod....vím, že je to těžké, mám extrémně úzkostné a citlivé dítě a někdy z něj taky "rostu", ale čím víc to projevuju, tak tím je to horší...
|
Maťa. |
|
(23.5.2015 20:26:08) JJ, oni si sami so sebou nevedia poradiť, jak to s nimi plieska... Každopádne doslednosť (i za cenu bekotu, ak si presvedčená o tom, že máš byť prečo dosledná, neustupuj). A ja som si zrovna dnes večer opakovala dokola jak mantru (když vyváděl), ignoruj, ignoruj, ignoruj, pokiaĺ to nie je úplne cez všetky čáry, ignoruj, ignoruj. Ale trvalo mu to, než sa sklidnil...a jak doktor Jekyll - mistr Hide.... Zmeny z chvíle na chvílu.
Mladší šestileťák už tomu taky začína dávať grády.
P. S. Inak teda, jak je úzkostný a precitlivelý, tak zase v jeho chvíľach klidu pomáha s ním doslova psychologicky rozoberať, vyslechnout atd. Ale až vo chvíli, keď je v klidu a je schopný vypočuť argumenty.
|
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(23.5.2015 20:05:42) neboj, však on se pochlapí. V 16 budete třeba řešit pravý opak - že je příliš oraženej. Vypadá to na hodně úzkostné dítě - zřejmě to bude taková povaha. Ale podle mě ( soudě podle mého syna) se to věkem dost zlepší. Sledovala bych, aby nenastupovaly třeba nějaké deprese - tam by pak bylo namístě navštívit psychiatra.
|
Maťa. |
|
(23.5.2015 20:28:19) jj, toto také povedala psycholožka, že ak by sa to radikálne zhoršovalo, že je lepšie riešenie psychiater, než bez neho. Zatiaĺ, že netreba, ale že s tým máme počítať...
|
|
Imacule |
|
(23.5.2015 22:01:13) Uvidime jak bude pokracovat vekem ale snad prestame bulet vekem.
|
|
|
|
|
Jaatri |
|
(23.5.2015 18:48:51) Mám takovýho syna - prvorozenýho. On se tak prostě ventiluje. Je pravda, aže u nás to nefunguje, takže ze mě nic nevybrečí. Prostě si nevšímám. Mladší se ventiluje vztekem. Prostě začne pokřikovat a dupat a tak. Je to nátura, nevšímej si toho. A hlavně mu neumožni, aby to mělo ten výsledek - matka skáče jak já brečím. Poradna se mi zdá zbytečná, řeknou ti, ať jsi důsledná a nevšímáš si toho.
|
|
Marika Letní |
|
(23.5.2015 19:30:32) Já bych na jeho místě brečela už jen z frustrace, že se mi rodina směje. Kde jinde by měl mít podporu? Asi má slabší nervy, hůř zvládá stres. Kdyby měl kratší nohu, taky byste se mu smáli, že kulhá? Fakt se nestačím divit, co někteří rodiče provádějí svým dětem
Na druhou stranu bych mu kvůli pláči neustupovala, to by ho akorát podpořilo v tom, že se stres nenaučí zvládat. Naopak bych ho chválila, když zvládne nepříjemnou situace a nerozpláče se. Prostě v klidně mu vysvětlit, že chápeš, že ho to nervuje, ale bude to tak. Nesmát se, nemít srážející poznámky, bratrovi netolerovat, že se vysmívá.
|
Imacule |
|
(23.5.2015 19:55:32) Špatně jsi to pochopila . My jako rodina držíme spolu, i když jsem napsala, že si už toho všiml i mladší syn, že furt bulí jak holka, to neznamená, že je nějaký ušlápnutý chuděra. To né. Špatně si pochopila i důvod proč brečí. On nemá STRES, on brečí kvůli blbinám, vybuchne a pak se hned uklidní. On nemá stres jaký si představuješ, že ho něco třeba šest hodin trápí. On se rozčílí ale pak je hned klid do pár minut a já mu třeba vysvětlím, jestli byl důvod k pláči, když jsme tu danou situaci vyřešili za minutu a půl. To není stres, to jsou impulsivní výbuchy.
Oni se nemají špatně, spíš slyším z okolí, že bych měla ubrat, hlavně od babiček - klasika.
|
TaJ |
|
(23.5.2015 21:12:13) Imacule - ona to Marka určitě nemyslela zle, spíš to, co jsi psala, asi vyznělo jinak, než je to ve skutečnosti...ale i když je ten jeho pláč chvilkový, tak je to prostě stres, můj 7 letý syn má tyhle chvilkové záchvaty taky, rozhodí ho kdejaká maličkost, že je něco trošku jinak, než jindy, než čekal apod...to prostě některé citlivější děti tak mají, že jsou nejradši, když je něco jasně dané, předvídatelné a jakákoli nečekaná změna nebo požadavek je rozhodí...a může to být z našeho pohledu opravdu něco bezvýznamného...někdo na to reaguje vztekáním, někdo pláčem...ale v tu chvíli to prostě nezvládají...řeším to každou chvíli...a kolikrát si taky říkám, proč ho vykolejí taková maličkost a proč zase kvůli tomu je scéna...ale když mu to budu pořád předhazovat, tak to nikam nepovede...funguje nám na to snažit se ty změny trochu předvídat a připravit ho na to, že může něco dopadnout jinak a když to nejde, tak to prostě přejít s tím, že chápu, že ho to zaskočilo, ale že to se prostě někdy stává a že se nic neděje, jen se to vyřeší prostě jinak než jindy...je to někdy náročné, ale s věkem se to trošku zlepšuje, bývalo to mnohem horší...
|
Imacule |
|
(23.5.2015 21:54:05) Neeee, to ja mu samozrejme nepredhazuji furt. Ale jsou chvime kdy mu vysvetluji situavi. My jsme takova mluvici rodina, hodne spolu komunikujeme o vsem. S detmi dovedeme rozebrat vsechno od politiky, drog, skoly, najmu za bydleni, proste vsechno.
Jsem si vzpomela, ze nedavno se vztekal, ze nemohl prenest zakusek z plechu na talir. Olizovsl si prsty a nevedel jak ho vzit tak zase chtel uz natahovat tak jsem mu hned poradila aby si vzal lopatku na to a nabrala jsem kostku zakusku a polozila mu ho na tálir. Tim mu ustupuju.
|
|
Imacule |
|
(23.5.2015 22:27:48) Ja si myslim, ze kazdy rodic si v myslenkach rika a doufa o tom aby to bylo tak ci tak. Aby si nasli v zivote ty spravne lidi k sobe atd. Ale tady se nejak moc slovickari no ale to jsem si uz vsimla, ze Rodina klesla na urovni. Najdou se prima zenske ale celkove 👎. Od doby co jsem byla na materske a denne jsem zasla na Rodinu to jde dolu. My se kdysi skoro vsechny tady znaly.
|
|
|
Marika Letní |
|
(23.5.2015 21:27:21) Já to ani nemyslela, že by měl dlouhodobý stres, měla jsem spíš napsat stresující nebo nečekanou situaci, která ho rozhodí (vystresuje). Někteří lidé špatně snášejí i malé změny, jsou z nich vykolejení. A tvoje dítě reaguje pláčem, neumí to zvládat jinak. Je na tobě, abys mu pomohla naučit se takové situace zvládat lepším způsobem. A vysmíváním, že už zase brečí, že je jak holka, že ho holky nebudou chtít, tomu rozhodně nepomůžeš.
|
|
|
Imacule |
|
(23.5.2015 19:59:34) Fakt se nestačím divit, co někteří rodiče provádějí svým dětem
Tuhle větu jsi nemyslela vážně, že ne? Jen jsi takhle na večer přetáhnutá a unavená a mysl ti jinak funguje než kdyby jsi byla vyspinkaná a čilá, že jo?
Přijď se k nám podívat a pak můžeš soudit.
|
Marika Letní |
|
(23.5.2015 21:31:06) Soudím, podle toho, cos napsala sem. Cos považovala za určující při popisu situace.
Že z něj šílíš, že mu radši začínáš ustupovat, že se mu mladší bratr směje, že je holka (ono je na holkách něco špatného? nebo jen holky brečí? evidentně ne), že máš obavu, že ho nebudou holky chtít (v 11 letech?). Uvedené mi připadá jako neadekvátní reakce, které pocity citlivého dítěte nevylepší, pokud ještě nezhorší.
|
Imacule |
|
(23.5.2015 21:46:45) Zlaticko. . Najdi si nekoho jineho na dohadovani. Ja se nesnizim na tvou uroven.
|
ALL |
|
(23.5.2015 22:04:01) Promiň, ale zdá se mi, že Marka píše celkem rozumně, zatímco ty reaguješ poněkud přecitlivěle. Není on syn třeba po tobě?
|
|
|
|
|
|
Imacule |
|
(23.5.2015 22:08:36) Muj syn je celkove zrychleny. Nez se jine dite nebo jeho bracha rozhybe tak sy je prebleceny, umyty a uz veceri. On zacal mluvit strasne brzo. Dovedl vezt rozhovor s dospelym. Ja sama jsem nechapala. Kdybych postavila 5 deti a zadala par ukolu tak on je bude mit hotove a zbytek deti jeste ani nezacali. Ve skole furt musi byt prvni ale nekdy na ukor znamky. Nekdy si rikam, ze to muze byt tim, ze to neni hned tak se nervuje.
|
Imacule |
|
(23.5.2015 22:14:43) Tak jsem dosla k vysledku, ze mi ze syna roste cholericek 😆. V puberte to bude asi vetsi hukot.
|
|
|
Janinka a dvě princezny |
|
(24.5.2015 9:20:54) zkontroluj spaní. Jsem sice žena a doma mám dvě holky, ale ubulánky šílený. Zvlášť ta starší a spaní je jednoznačný faktor, který věc velmi ovlivňuje. Já když jsem nevyspalá brečím i na pozdrav a holky to samý. Jednu dobu jsem taky viděla zhoršení tak jsem prostě nekompromisně uháněla holku spát o hodinu dřív. Nejdřív to drhlo, ale výsledky byly úžasný. Vím, že s tak velkým je to asi těžší, ale aspoň třeba faktory okolo (teplá peřina, vzduch, jestli se nebudí a tak) Hodně sil
|
|
Meggie | •
|
(24.5.2015 21:07:17) Mám 11 letou dceru a dost se tu tomu diví, jak je to možné, že takhle velký kluk by už nemusel. Ani žádného takového nezná a to si myslím, že jsou docela pohodová a nekonfliktní třída, kamarádští a v pohodě. Určitě bych to už v tomto věku řešila s odborníkem, běžné to není. Bulí mi 5 letý syn, doufám, že v 11 už nebude, protože mi to normální nepřijde, zvlášť pokud je to kvůli malichernostem tohoto tipu.
|
|
Myška, syn10 a syn 7 let |
|
(24.5.2015 22:57:31) Pokud jste zkoušeli všechno možné a nic nezabralo, asi bych být Vámi zkusila psychologa. Klidně běžte sama bez syna, situaci popište a on poradí jak s ním pracovat, co dělat nebo nedělat a popřípadě si ho pozve na vyšetření. Může to být prkotina, ale vzhledem ke zkušenostem co mám se svými dětmi bych to nepodceňovala. A můj názor je, že to co popisujete, jak jste situaci zkoušeli doma řešit je v pořádku, sama bych to také tak dělala. Ono jde těžko tuto situaci popsat přesně tak aby to ostatní pochopili jak to přesně je, takové věci se musí zažít a vidět a není dobré hned odsuzovat....Přeji aby se dal synek do pořádku. A ještě jen pro srovnání, mám také 11 syna, v noci se často bojí a chodí spát za mnou, nějak se toho nemůže zbavit. Jako malý to nedělal, mladší syn to také nedělá. Má prostě takové období. Připadá mi, že to odeznívá. Je dost možné, že to u Vás také samo odezní...:)
|
|
Martina Zielinska. Dcera 18,syn 11a syn 3 | •
|
(2.3.2016 14:35:44) Dobrý den, malej ještě brečí? My máme to samé :-o v dubnu bude mít 11 let a také se rozbreci úplně za každou blbosti.. Jenom mu řeknu jdeme se učit, brečí, bez se umýt -brečí, vstavej do školy - brečí.. Brečí kvůli všemu. Četla jsem komentáře, takže jo také objednám na psychologií, ale zajímalo by mě, jestli vám něco pomohlo a co.. Moc děkuji za odpověď... Brečí pouze ten 11 lety, malej je v pohodě.. Martina
|
|
|