janna001 |
|
(28.4.2015 12:13:11) Já a bratr jsme absolvovali psychologické vyšetření, které nařídila soudkyně, řešily se návštěvy u otce po rozvodu. Matka reprodukovala naše stanovisko, že nechceme otce navštěvovat, otec ho zpochybnil. Soudkyně nařídila vyšetření psychologem, mně bylo 16, bratrovi 10.
|
janna001 |
|
(30.4.2015 17:01:24) Moc se nám nechtělo. U nás šlo o to, že otec byl despota, doma se stupňovalo napětí, nakonec mámu dvakrát seřezal a ona pak naštěstí podala žádost o rozvod. Žádný vztah mezi otcem a námi vlastně nebyl, byl to takový spolubydlící. Ani jsme se po rozvodu nenavštěvovali, máma pak po pár letech podala žádost o zvýšení alimentů a otce zrovna při té příležitosti napadlo, že by nás chtěl na návštěvy. Máma řekla u soudu, že si to nepřejeme, otec tvrdil, že nás očkuje, tak soudce nařídil to vyšetření.
Když jsme přišli k psycholožce, otec seděl s ní v ordinaci. Paní doktorka zřejmě čekala happy end a nadšené děti, které konečně mohou vidět tatínka. Otec nás nadšeně vítal, my s bráchou jsme zdaleka nadšený nebyli. Něco tam blábolil, že ho máma očerňuje, já jsem byla už velká, řekla jsem prostě, co se u nás doma dělo. Pak jsme tam s tou psycholožkou seděli ještě s bráchou sami, tak jsem jí to popsala detailně. Brácha by to asi sám nesl hůř, takhle to pro něj bylo lepší.
Psycholožka napsala do posudku, že styk dětí s otcem nedoporučuje, protože máme negativní vztah na základě zážitků z doby rodinné života a období rozvodu. Takže pro nás dobrý. Já jsem se ho tenkrát i bála, o bráchovi ani nemluvím.
|
|
|