| ElenP |
 |
(9.4.2015 17:11:17) Ahoj, ráda bych se zeptala na Vaše zkušenosti se vztahem z lítosti. Zda jste někdy z lítosti nedokázaly opustit partnera a potom jste litovaly/nelitovaly?? Zda Vám ho bylo líto i s ohledem na to, že Vám ubližoval?
Miloval Vás někdo a měl s Vámi sny a Vy jste věděly, že s ním jste už jen z lítosti? A měly jste pocit viny, že byste ho opustily a ten sen mu zničily?
Zajímají mě Vaše pocity, zkušenosti a co byste radily, kdyby někdo vztah z lítosti prožíval.
Děkuji za názory..
|
| magrata1 | 
 |
(9.4.2015 17:15:50) záleželo by na věku. Vztah z lítosti jsem měla ve věku kolem 20 let. V 50 po 25 letech manželství by to bylo něco jiného. Ale v mládí je nejlépe to co nejdříve utnout. V dlouhodobém vztahu může jít o přechodnou krizi, tam bych se snažila pozbýt lítosti a navázat na lepší časy.
|
| ElenP |
 |
(9.4.2015 18:00:54) 35, bezdětná
|
| Marika Letní | 
 |
(9.4.2015 18:57:02) Elen v 35 a bez dětí bych neváhla a hledala někoho, kdo ti nebude ubližovat a nebudeš ho litovat (nějak to moc nechápu, pokud by mi někdo ubližoval, litovala bych tak max sebe). S lítostí se mi taky moc nepojí sex. přitažlivost. V tomhle ohledu to funguje? Pokud ne, tak jen další důvod, proč utíkat. Čím dřív, tím líp. Věř mi.
|
| ElenP |
 |
(9.4.2015 19:43:03) sex je katastrofa skoro od začátku
litovat sama sebe začínám až teď..
Jen jsem chtěla vědět, jak jste to prožívaly případně Vy.. Dá se říci, že si to touto diskuzí odžívám..
|
|
| ElenP |
 |
(9.4.2015 19:47:15) Já ho litovala hrozně dlouho. On měl velký sen, že postavíme krásný dům na krásném pozemku u lesa, že budeme mít tři děti a že tam spolu zestárneme. A u toho mě nezapomněl ponižovat a manipulovat se mnou. Já to pochopila až o dost později a rozhodla se odejít. Ale při tom všem jsem ho litovala, že mu zničím ten jeho sen, že bude kvůli mně nešťastný atd..
Proto nechápu, proč mě bylo líto více jeho a na sebe jsem nemyslela. Jen jsem pořád řešila, že mu ublížím..
Teď už jen čekám na rozvod.. Je mi z toho nanic a proto jsem napsala...
|
| Marika Letní | 
 |
(9.4.2015 20:24:26) Sex na nic od zacatku. Ponizuje tě. Nemilujes ho. Čekáš na rozvod. GRATULUJI! Mohlo to dopadnout hůř! Hlavně nemějte sex na rozloučenou bez antikoncepce!
|
| ElenP |
 |
(9.4.2015 20:34:00) Sex s ním je mi odporný, jsem alergická i na pusu na tvář.
Jen mě mrzí to, že dlouhou dobu mi bylo líto jen jeho a ne sebe.
|
| Marika Letní | 
 |
(9.4.2015 20:40:57) Vzpamatovala ses včas. Nic si nevyčítej. Z blbého vztahu máš šanci si polepšit celkem snadno.
|
|
| janna001 | 
 |
(10.4.2015 7:02:26) No jo, když tihle jájínci dokážou pěkně hrát na city a vysvětlit ti, jak jim ubližuješ. A když máš takového člověka ráda, pak prostě trvá, než člověk prozře.
|
|
|
|
| simiki+koťátko 03/07 | 
 |
(10.4.2015 7:56:19) Tihle moc dobře ví, co dělají. Postaví si svoji hru, svůj zámek, a tebe dosadí do hlavní role. a už se nezajímají, jestli tu roli chceš nebo ne. Prostě ji budeš chtít. Kvůli své vlastní hře kde ty jsi ta nejhlavnější osoba, zapomínají na tebe. Můj dlouhodobý vztah z lítosti toto uměl taky. Při pokusech o rozchod vždy se chytil za srdce, zmodraly mu rty a dělal, že mu je špatně. Mnohokrát se takto stalo a já nemohla vyváznout, tedy mohla, že... Když mi toto udělal jednou v hospodě, kde jsem mu řekla, že to fakt nepůjde, a pak šla k obsluze, aby zavolali záchranku, kterou on odmítl a já ho podporovala v chůzi až domů, mi cosi docvaklo. Už přestal pak hrát svoje etudy, ale jsem si zvykla, a máme z toho vztahu dcerku. Vztah šel po tom kvůli vážným problémům do kytek, ale to už je jiný příběh.
|
|
|
| radka | •
 |
(10.4.2015 8:06:54) lítost se sexem žádnou spojitost mít nemusí měla jsem období, kdy jsem měla pocit, že jsem s exem jen z lítosti, protože jsem věděla, že mě (svým způsobem) miluje, ale na náš sex to nemělo vliv
|
|
|
| libik | 
 |
(9.4.2015 19:05:07) Jinak tedy žila jsem s cholerikem, kterého obdivovaly ženy a dneska by se mu říkalo tyran a manipulátor a tím, jak jsem ho znala zblízka, měla jsem s ním soucit rp. věděla jsem, že má fůru mindráků.
Nicméně nebyla jsem s ním z lítosti, ale protože byl prostě okouzlující. Stálo mě to dost sil, jak by to dopadlo, kdyby tehdy neutek on, nevím. Dneska vycházíme normálně jako rodiče dětí.
|
|
|
| ElenP |
 |
(9.4.2015 18:01:44) Myslíte si, že věk a závazky v tom pocitu hrají roli?
|
| Žžena |
 |
(9.4.2015 18:27:52) V pocitu možná ne, ale určitě hrají roli v tom, zda, a jak snadno, se člověk rozchází.
|
|
| Marika Letní | 
 |
(9.4.2015 18:54:17) V pocitu ne, ale v tom, jak snadno to lze vyřešit a netrápit se.
|
|
|
|
| Marika Letní | 
 |
(9.4.2015 17:55:25) Pokud nemáš děti, tak rychle pryč. A skákala bych radostí.
S dětmi bych zkusila dát mu ještě šanci v manželské poradně. Ale stejně to moc dobře do budoucna nevidím. Lítost se obvykle mění v nenávist. Já bych to nedokázala.
|
|
| Anna Veselá |
 |
(9.4.2015 18:27:15) Elen, podle mě něco takového nemůže mít budoucnost a je to jen zbytečný výdej citů a energie.
|
| Tragika | 
 |
(9.4.2015 18:29:32) Raději si plním vlastní sny.
|
|
|
| Monika |
 |
(9.4.2015 18:48:07) Někoho, kdo by mi ubližoval, by mi tedy nebylo líto. Možná, že bych dokázala pochopit, proč mi ubližuje (např. že měl špatné dětství, má nějakou psychickou poruchu nebo nevím), ale nelitovala bych ho natolik, abych si nechala ubližovat nadále. Líto mi bylo jednoho partnera, se kterým jsem si "začala", protože on měl zájem a já nemohla najít žádný rozumný důvod "proč to nezkusit", ale po nějaké době (asi 2 měsíce) mi bylo jasné, že s ním nemůžu být, i když ten rozumový důvod jsem stále neměla (a netuším ani dodnes v čem mohl být problém, prostě jsem z něj měla "divný pocit", ztratila jsem s ním pak kontakt úplně, tak nemám žádnou kontrolu "jak dopadl"). To mi ho bylo líto, protože rozchod špatně nesl a těžko chápal moje nejasné pocity a pořád "to chtěl nějak napravit ..." No, hrůza, tehdy jsem si vzpomněla, jak mě štval jeden předchozí partner, když se ještě litoval, jak to špatně nese, když se se mnou "musí" rozejít (z důvodu, že si našel jinou).
|
| lela, rosa, niki | 
 |
(9.4.2015 18:58:51) Jsou zeny, ktere k tomu maji sklony. Ja mezi ne patrim. Pokud bych nemela deti, tak to rozseknu. Se dvemi detmi je to proste horsi, protoze se nerozhoduji sama za sebe. Vy mate ruce volne a jeste jste relativne mlada...
|
|
|
| libik | 
 |
(9.4.2015 19:01:18) Co je to vztah z lítosti?
Včera jsem viděla v čekárně u doktora šik ženskou, která doprovázela slepého manžela, ten navíc evidentně trpěl nějakým posunem vědomí ála veselý stařík. Nebyla s ním z lítosti, měli cosi za sebou a v sobě.
Jo, pokud sedmnáctka začne chodit s uhratým Lojzou, kterého nikdo nechce, jenom proto, aby měla s kým vyrazit a pak jí přijde, že je trochu blbý, tak asi má vzít dráhu.
|
|
| ...j.a.s... |
 |
(9.4.2015 19:04:11) A proč je ti ho líto? Čím? Bylo to tak vždy nebo to přišlo s něčím dalším? Ta lítost přece z něčeho pramení. Nikdy jsem z lítosti s nikým nebyla, tak si to asi nedovedu představit. Pokud na začátku byl vztah skvělý a pak se něco pokazilo, můžeš se pokusit o opravu. Pokud byl vztah od začátku na nic, odešla bych.
|
| ElenP |
 |
(9.4.2015 21:16:35) Měla jsem velké tendence si to rozmýšlet, plácala jsem se v tom dlouho, ale teď už ne.
|
| magrata1 | 
 |
(9.4.2015 21:25:44) nenech se ukecat a upaluj.
|
|
|
|
|
| NovákováM |
 |
(9.4.2015 23:19:28) 5 let, ale velmi mladá - bezdětní.
Uměl skvěle citově vydírat a byla jsem vydíratelná. A i když jsme neměli děti ani společný majetek, trvalo mi celých 5 let, než jsem se vzepřela, než mi to došlo.
Vlastně dosud nevím, oč mu šlo, proč tak trval na našem manželství. Měl mnoho dalších žen. (I jiné vlastnosti, proč jsem s ním nechtěla a pak už nemohla žít, když jsem překlenula to vydírání a lítost).
Dnes - s ohledem času mi připadá, že mne "miloval po svém", prostě jsem ideální náplast na jeho ego, tvárná, přizpůsobivá, čekající...
Za těch 5 let mi zničil sebevědomí velmi kvalitně, vlastně jen apelováním na to, že jsou naše problémy má vina a on je ten chudinka, kterému ubližuji.
Zdrhej !
|
| ElenP |
 |
(10.4.2015 10:38:05) Hodně z toho, co jsi napsala, sedí na naše manželství.. Přijdu si po těch letech vyřízená duševně i fyzicky :(.
|
|
|
| Paradox | 
 |
(10.4.2015 6:08:45) Brali jsme se v necelých dvaceti, potřeboval "utéct z domu". Už tehdy mě měla spousta věcí varovat. Můj vztah k němu by se dal nazvat soucit. Měl mě asi moc rád. Pak jsem potkala svého současného muže a získala jsem pocit, že jsem doplavala nad hladinu a můžu se konečně nadechnout. Rozvedli jsme se, naštěstí bezdětní. Slyšela jsem od kamarádky, že se potom hodně trápil. Ale musela jsem.
|
|
| simiki+koťátko 03/07 | 
 |
(10.4.2015 7:49:20) Jo, měla, a nejednou. Jednou dlouhodobě, kde jsem si pak zvykla, druhý celkem čerstvý, krátkodobě a ze kterého jsem dokázala vybruslit.
|
|
| Mače | 
 |
(10.4.2015 9:19:24) Byla jsem z lítosti s ex, vydržela sjem to dva roky, ale nakonec jsem to stejně ukončila, nešlo to, když se schylovalo k tomu, že všichni čekali svatbu a on o ní začal mluvit, skončila sjem to, věděla sjem, že tudy cesta nevede, nebyli bychom nakonec šťastní ani jeden....
|
|
| Adelinkaa 1 dítě. | 
 |
(10.4.2015 10:18:00) To jsem dělala dříve, nyní se držím hesla.. nejsem charita.
|
| ElenP |
 |
(10.4.2015 10:39:10) A daří se Ti to? Nebojíš se, že do toho zase někdy spadneš?
|
| Adelinkaa 1 dítě. | 
 |
(15.4.2015 14:38:30) Moje charita spočívala v tom, že jsem se asi 2x v životě vyspala s kamarádem, kterého jsem litovala, že je sám, poté co jsem se ho nemohla zbavit jsem se zařekla už nikdy více..
|
|
|
|
| jentak | •
 |
(10.4.2015 10:22:08) Tohle neznám, každopádně si myslím, že vztah z lítosti nemá perspektivu.
|
|
| Piggy | 
 |
(10.4.2015 13:11:41) Ano mám s tím jisté zkušenosti... Byla jsem vdaná za duševně nemocného muže, stav byl stabilizovaný (ale něco mi bylo zatajeno nebo mě uvedli v omyl..). Mám s ním dceru. Ze začátku se to dalo s tím žít, ale hlavně po narození dcery nastal horor, zhoršila se mj. i jeho nemoc (podíl na tom měla i jeho rodina..) a během roku jsme se rozešli a to dost ve zlém. Již ale pár měsíců jsem přemýšlela, zda je to co jsem chtěla apod, muž tvrdil, že mě (nás) miluje apod... A mě bylo blbé, že bych ho měla opouštět v takové situaci, co by bylo za vztah, kdybychom se navzájem nepodrželi ve zlých časech atd. Ale časem jsem si po pohovorech s psycholožkou a podporou rodiny přece jen si řekla, že nastala situace, kdy už nemůžu dál a že to může být dost nebezpečné pro mne a pro dcerku a rozešli se. Líto mi ho bylo, chápala jsem, jak to musí cítit, ale musela jsem se obrnit proti tomu. Už je to 11 let, jsem tomu moc ráda, že jsem to tentkrát dokázala zvládnout.
|
|
| Jepepa | 
 |
(10.4.2015 20:47:43) ..děje se mi stále..bojuju s tím..
|
|
| louda | •
 |
(10.4.2015 22:11:13) Nemyslím si, že někdo zůstává ve vztahu z lítosti, nazvala bych to spíš zbabělost říct druhému na rovinu, jak se věci mají. Takový vztah nemůže nikdy fungovat a bude utrpením a ponižující pro všechny strany. A litovat někoho, kdo mi ubližuje a proto s ním zůstávat? To je na návštěvu minimálně psychologa.
|
|
|