(26.3.2015 14:55:04) Tak pracovat s batoletem za zády se dá, taky jsem to dělala a byla jsem samoživitelka bez jakéhokoliv přispění otce. Ale: jde to jen s určitým typem práce a s pomocí dalších osob či institucí. Mě se to zhroutilo v okamžiku, kdy začal být syn nemocný, tedy pořád doma, závislý na mámě, ufňukaný, pro mě bez možnosti vytáhnout paty z bytu. Dokud byla možnost, že se mu dopoledne pár hodin věnuje babička či chůva a vezme ho ven, pak mu dám oběd, pak tři hoďky spí, pak se mu do večera věnuju (přitom řeším neodkladné maily a telefonáty) a poté opět zasednu k počítači, tak to byla pohoda. Ale málokdo má tyhle možnosti a já si na rozdíl od Monty moc dobře uvědomuju, jak jsem byla privilegovaná, že mám vysoce kvalifikovanou a clekem dobře placenou práci, kterou můžu dělat z většiny z domova, můžu si zaplatit občas hlídání a jednou týdně přijede nezištně pomoci babička.
Navíc - teď žiju s chlapem a můžu srovnávat. I když pořád živím já, částečně i jeho, tak je to neskutečná pohoda - někdo je doma, když musím být dýl v práci, někdo nakoupí, někdo dohlídne na úkoly, když už nemám sílu... To je nebetyčný rozdíl oproti tomu být na to sama, i když finančně to táhnu dál.
(26.3.2015 16:19:24) jo, to je fakt - když se děti vylítaly venku (se mnou jako doprovodem), tak to bylo trošku jednodušší, že aspoň večer spaly, ale když slyším o třech hodinách pravidelnýho spánku odpoledne, tak jen tiše závidím
(26.3.2015 16:24:30) Kudlo, tak proč zrovna odpoledne? Upřímně řečeno, já nevím, kolik hodin spal syn odpoledne. Ale vím - protože to tak má dodnes - že chodí poměrně pozdě spát a pak spí klidně až do poledne. Takže když jsem já vstala v devět, měla jsem tři hodiny klidu na práci, aniž bych musela odpoledne kamkoli chodit nebo dítě kamkoli odkládat.
(26.3.2015 16:28:32) Tak já jsem ráda, že nespal VEČER. Kdyby mi dítě vstávalo v šest ráno, tak mne do půl roku vezou do Bohnic. Chodil spát třeba v jedenáct, jako batole. Ideální stav, i když sousedi prý měli cukání volat sociálku, že necháváme dítě "ponocovat".
(26.3.2015 16:35:12) Kudlo, tak já taky radši dělám večer, ale je mi milejší přesunout to na ráno, než vstávat v šest. Prostě musím spát osm hodin denně, ideálně devět, jinak nefunguju.
(26.3.2015 17:26:15) Tak to se mi ulevilo. Já jsem to celou dobu chápala tak, že je jen věcí volby, jestli někdo vycvičí batole a bude pracovat, nebo bude marnit čas zbytným kašpařením kolem dítěte. A že nám to dokazuješ na svém příkladu, jak to bez toho kašpaření pěkně jde.
(26.3.2015 17:32:18) Anett, já píšu o něčem úplně jiném. Samozřejmě, že to bez kašpaření jde - a je úplně jedno, jestli u toho pracuješ nebo si čteš nebo kecáš na Rodině. Práce je jen jedna možnost. Ostatně, s naší generací nikdo nekašpařil a nic se nestalo.
(26.3.2015 17:37:34) Navíc jsem tu x krát psala, že jsem např. dítě dala do nejbližší školky, abych si usnadnila práci. Netahala jsem ho nikam na kroužky od dvou let, protože to pokládám za blbost. A za zbytečnou blbost pokládám spoustu věcí, který rodiče dělají - ale bacha, ať si je dělají, to je jejich věc, já pouze píšu, že kdyby to nedělali, tak by měli čas na jiné věci (třeba na práci) a že dle mého soudu jsou tyto věci zbytné. Toť vše.
(26.3.2015 17:45:00) Za zbytečnou blbost můžeš některé věci pokládat proto, že ty jsi měla alternativní možnost, jak věc pořešit. Kdybys neměla nikoho na pomoc, dítě by ti vstávalo v šest a odmítalo by si několik hodin někde v koutku samo spořádaně hrát, musela bys kolem něj začít kašpařit nebo ho dokonce vzít ven, protože v klidu pracovat by tě prostě nenechalo. Samozřejmě bys ho mohla dát do jeslí, ale to je také možnost jen pro někoho, jesle všude nejsou.
(26.3.2015 17:48:11) Anett, no vidíš, a já myslím, že "nenechalo" je v tomhle věku - řekněme dvou letech - hoooodně otázkou výchovy a přístupu. U mimina je to o něčem jiném, to nemá rozum. Jasně, každé dítě má jinou povahu. Ale ve dvou letech není už tak blbé, aby nevědělo, že když na rodiče něco neplatí, nemá smysl to zkoušet pořád dokola. A jestli to zkouší, tak asi opravdu blbé je.
(26.3.2015 18:02:40) Monty, v tomhle nemáme šanci se shodnout. Věřím, že dvouleté dítě dokáže po čase rezignovat, když jsou opakovaně odmítány jeho pokusy o komunikaci (s inteligencí bych to nespojovala, rezignovat dokáže i zvíře). Ale pochybuji, že je každé dvouleté dítě schopné vydržet si samo hrát pravidelně několik hodin denně, aby mohl rodič soustředěně pracovat. To dokáže možná, možná! klidný, líný introvert. Temperamentní nebo dokonce hyperaktivní extrovert nikdy, ani kdybys ho mlátila.
(26.3.2015 18:08:56) Anett, proč by si mělo hrát někde samo několik hodin denně? Píšu tady, že jsem se synem normálně komunikovala, ale dělala jsem přitom něco jinýho - neživím se jako mozkovej chirurg, abych se musela plně soustředit. Nebo nevidíš rozdíl, kdy se dítě baví samo s řekněme přítomností a zásahem rodiče a tím, když baví cíleně rodič? To je přece jedno, jestli si hraje samo deset minut nebo třicet a pak za tebou přijde a něco chce, pořád máš 10 nebo 30 minut. A když si s dítětem něco řeknete nebo mu něco podáš/otevřeš/rozbalíš, tak jde zase na 10 nebo 30 minut po svým.
(26.3.2015 18:21:42) maargitt, Kristova noho, ale já nepíšu o tom, že dítě někde sedí jak pecka. Já byla se synem na úrazový pohotovosti dost často, dokonce mi neuroložka v jeho útlém věku tvrdila, že má hyperkinetický syndrom (kdyby viděla, jaká je dneska líná lemra, tak by se asi dost divila); píšu o tom, že u toho nemusíš x hodin denně asistovat a aktivně se do toho zapojovat. Mmch., moje kamarádka má tři kluky, a všichni tři měli prakticky stejný "vývoj" nebo řekněme výchovu jako můj syn. Dneska se s nimi kamarádí a hodně si rozumí. Vývojová psychologie je jedna věc, ale jak se k tomu postavíš ty jako rodič je věc druhá.
(26.3.2015 18:22:36) Monty, nevím, nebyla jsem tam s vámi, ale je evidentní, že nějak jste to zvládali. Způsob práce, jaký popisuješ, si pro sebe představit neumím, ale jestli je někdo takové práce dlouhodobě schopný a je šťastný on i jeho dítě, budiž jim jedině přáno. Já osobně se domnívám, že mnoho takových rodičů a dětí neexistuje.
(26.3.2015 18:24:40) Anett, já to tak dělám pořád - kecám na Rodině, komunikuju s dítětem a u toho mám otevřený překlad. Dvacet minut překládám, pak jdu udělat něco jinýho, zase se k tomu vrátím... nepřijde mi na tom nic nezvládnutelnýho.
(26.3.2015 18:29:18) Kecání na rodině a komunikace s (téměř)dospělými lidmi jsou v mých očích aktivity nesouměřitelné s dohlížením na dvouleté dítě. Ale opakuji, když to zvládáš, není co řešit.
(26.3.2015 18:38:48) Však jsem psala, že tohle už si Monty nepamatuje, stejně asi ani diskusi, zda bude krkavec když ho tu nechá a emigruje aby mohla dýchat
(26.3.2015 18:41:36) Ale pamatuju. Jenže jsem u toho pořád zvládala tu práci, což mi přijde zásadní. Ne to, že dítě lezlo do lednice, kde rozbilo ty spodní šuplíky na zeleninu.
(26.3.2015 18:48:13) maargit, když byly malýmu dva roky, byl tři měsíce v Bohnicích a pak doma na neschopence. Nemá smysl vysvětlovat, že člověk, propuštěný po třech měsících z psychiatrické léčebny je to doma platný jako vládní vojsko v Itálii a rozhodně ti s ničím a nijak nepomůže.
(26.3.2015 18:56:39) maargitt, byl tam asi tak, jako tam byl fíkus. Minimálně půl roku. On má totiž poměrně závažnou diagnózu a ta léčba docela stojí za to. Kromě toho nechápu, co pořád máte se vzorem pro samoživitelky. Už druhý den tu píšu, že se dá pracovat s dítětem a že 99% OSVČ, které znám, to tak dělají. Jasně, nejsou všichni OSVČ, ale to je snad každému jasné. Stejně jako to, že některé samoživitelky taky nejsou samy na světě. Resp. většina.
(26.3.2015 18:56:52) Já jsem v Bohnicících dva roky pracovala a troufám si tvrdit, že i lidé hospitalizovaní nějakou činnost zvládnou(nemluvím o akutních stavech), takže propuštěný člověk taky není úplně vypnutej.
(26.3.2015 18:42:47) Zapomínání na horší a idealizace časů minulých je přirozeným projevem lidské psychiky. Všichni to známe, babičky, líčící, že jejich dítě chodilo na nočníček spolehlivě v šesti měsících, batole se nevztekalo atd...
(26.3.2015 18:44:47) Hanko, idealizace je tvrdit, že se dá s dvouletým dítětem pracovat, když to reálně děláš? Tak to jo, to jsem netušila. Takže nás asi živila ta babička, ne? Když už vařila a možná i uklízela.
(26.3.2015 19:06:22) maargitt, tobě uniká, že i tu placenou paní na hlídání jsem platila ze svého. Taky jsem platila své matce, když si brala syna k sobě. Manžel nedělal v tomto směru nic. Babička si brala syna na dvě hodiny. Peníze mi nedával nikdo žádné a na nic. Pokud vím, tak manžel přispíval něco na nájem a na energie, pokud pracoval nebo měl aspoň podporu. Asi dva tisíce? Pořád nechápu, co se tím snažíš říct. Že ty dvě hodiny jsou nějak zásadní? Ne, nejsou, protože na to, abych vydělala na provoz rodiny jsem musela pracovat minimálně osm hodin. Ano, když si vyděláš na paní na hlídání, máš to jednodušší. Ale to jsme zase na začátku. Když vyděláváš peníze, můžeš si zaplatit hlídání.
(26.3.2015 19:12:51) Lassie, jistě, ovšem v porovnání s tím, kolik jsem v té době vydělávala je to nepodstatné. Tím nechci říct, že to mohou vydělávat všichni (ostatně i mně se od té doby příjmy výrazně snížily), ale dělat aspoň něco může skoro každý.
(26.3.2015 19:16:20) maargitt, proč naštvala? Já mám jedno dítě, ty tři. Proč ti tak vadí, že jsem s jedním pracovala a myslím si, že s jedním dítětem může pracovat prakticky každý? Mmch., mateřskou jsem neměla a rodičák jsem brala necelý rok v době, kdy byl manžel na neschopence, což bylo úžasných asi 40 tisíc celkem.
(26.3.2015 19:25:32) Měla jsi doma manžela, chodila a pomáhala tchýně, měla jsi kamarádku která za symbolický poplatek hlídala.
maargitt, manžel byl doma, ano. Ležel, spal, nebo seděl u počítače. Místní kroniky ti jistě rádi vyhledají, kolikrát jsem tu psala o tom, jak nedělá vůbec, vůbec, vůbec nic. Aspoň pokud jde o dítě. Pomáhala tchýně - dvě hodiny denně, ne každý den. I to se dá pořídit za peníze, pokud tchýně není. Kamarádku za symbolický poplatek - nevím, kterou myslíš, mně hlídalo dítě dost lidí úplně zadarmo. Platila jsem snad jen jedné. Ale i kamarádky jsou celkem běžná věc. Navíc je OPĚT lze nahradit službou za peníze. Pořád nechápeš, že to je jen o těch penězích?
Řešily se matky, které mají zaměstnání vyžadující odchod z domova? Byla jsem vyždímaná jak kus hadru a to nejsem na děti sama a manžel je funkční otec.
(26.3.2015 19:32:33) maargitt, no, to chodil. Asi dvakrát do roka. A několikrát si ho vzal s kočárkem do hospody na zahrádku. Jenže ty jaksi zapomínáš, že on do synových dvou let chodil do práce (jen cca tři měsíce byl na ÚP), doma byl až poté, co se vrátil z Bohnic. Takže žádný rozdíl mezi ním a jakýmkoli jiným pracujícím tatínkem, až na to, že z jeho výplaty rodinu neuživil.
(26.3.2015 19:37:43) P.S.: Tchýně ani ne, když byl ex v Bohnicích, tak hlídaly hlavně kamarádky - v době, kdy jsem za ním do těch Bohnic jezdila. To jen tak na okraj.
(26.3.2015 19:35:13) maargitt, aha, takže všechny OSVČ, které znám, pracují proto, že mají "nadstandardní podmínky" (které si tedy navíc představuji dost jinak). No, mysli si to dál. Co vím já, tak pracují proto, aby měla rodina peníze. A taky si mysli, že jsem měla naprostý veget, s psychicky těžce nemocným chlapem a malým dítětem, protože babička vozila kočárek.
(26.3.2015 20:00:01) maargitt, má to ještě cenu? Ty máš o dost menší děti, než je můj syn. Až budeš mít děti v pubertě, tak mi napiš, jak moc bylo pro jejich výchovu podstatný, že chodily na hřiště. Nevím, čemu říkáš "věnovat se dítěti". Já s ním žiju a zajímám se o něj - na základě toho, co sám chce a aktuálně potřebuje. A jen tak mimochodem, odjakživa poslouchám obdivné výkřiky důchodců (nejen) o tom, jak je skvěle vychovaný. Podle tebe asi jen tak mimochodem, jako vedlejší produkt rozšlápnutí šuplíku v ledničce. Podle mne se dítě nejlíp vychovává osobním příkladem.
(26.3.2015 20:15:45) maargitt, Můj syn, když je u otce, tak se o sebe musí kompletně starat sám. Otec je opět v rekonvalescenci z léčebny. Babičku vidí 1x týdně, když za ním jezdí na kroužek, když je u otce, tak se s ní vídá o sobotách. To jsou dvě soboty v měsíci. Jestli ho zvládla vychovat babička, tak by měla dostat nějaký vysoký pedagogický vyznamenání, protože je pedagogický génius. Mmch., Vánoce v jeho rodině dělá teta, protože je to jejich rodinná tradice.
(26.3.2015 20:24:13) Mmch., jestli pokládáš ve výchově jako extra důležitý dělat Vánoce... Fakt, počkej si, až budeš mít větší děti. Do té doby ti to asi nevysvětlím. Máš děti ve věku, kdy je "věnování" úplně o něčem jiném a z větší části záleží na rodiči, nikoli na dítěti.
(26.3.2015 20:31:19) Kudlo, dokud jsem neměla dítě, nedělala jsem pro sebe nikdy žádný Vánoce. Nejsem vánoční typ. Navíc, kdybych měla popisovat, s čím mám spojený Vánoce (pokud jsem to už někdy ve slabý chvilce nenapsala), možná bys pochopila, proč k nim mám takový vztah. I když to vlastně byla jen třešnička na dortu. Nepokládám dělání Vánoc za životně důležitou věc.
(26.3.2015 20:28:39) maargitt, ano, ale to, jestli jsem s ním ve dvou letech chodila nebo nechodila na pískoviště prostě nepokládám za výchovu. Proto ti říkám, aby sis počkala pár let.
(26.3.2015 20:43:38) maargitt, no, je to deset let zpátky, ale co si pamatuju, tak jsem mu vždycky četla (na jeho oblíbenou knížku nezapomenu nikdy, tu jsem četla asi 100x) a přibírala ho k takovým těm běžným činnostem, ve dvou letech zhruba jsme si začali i povídat, protože to už slušně mluvil. Občas jsme si asi i doma s něčím hráli, když s tím přišel, nicméně teď psal paměti a nic nezmiňoval, tak nevím. Já si to víc pamatuju až od té školky, protože to už byl partner i pro tu komunikaci. Ale tipla bych si, že to bylo převážně mluvení a čtení, protože tomu pak odpovídala slovní zásoba, on mluvil odmalička jako kniha, protože jsem nepřítel používání "dětské řeči".
(26.3.2015 20:51:47) Val, tak já asi dvakrát nebo třikrát na tom pískovišti byla a chování syna mne nijak nepřekvapilo. Stejně tak se pak choval i ve školce. To je povaha, a ve dvou letech to stejně nezměníš, u nás se to jakž takž srovnalo až ve čtvrtý třídě. Myslím, že kdyby tam nebyl nikdy, na věci by to nic nezměnilo.
(26.3.2015 20:03:48) maargitt, to, že nemám čas, kdykoli si pískne, mi přijde v pořádku. Ani nevidím nic závadného na tom, říct dítěti na rovinu, že na něco nemám náladu nebo mne to nebaví. Rodič má právo na to, aby neměl čas, náladu nebo chuť. Stejně jako dítě.
(26.3.2015 20:18:14) Valkýro, pobyt dětí předškolního věku venku v přírodě má vliv na nečekané věci, třeba na vývoj mozku. Trénování hrubé motoriky v batolecím věku souvisí se schopnostmi učení v pozdějším věku. Nechci zacházet do detailů, abych něco nepomotala, protože nejsem odborník, mám to pouze vyčtené, ale jde zhruba o tento princip souvislostí. Takže samozřejmě na první pohled na žádném dítěti nepoznáš, jestli ve dvou letech chodilo na hřiště, nebo se většinu času válelo po podlaze v bytě, ale vliv to na něj kupodivu má.
(26.3.2015 20:18:35) Val, no, já si také pamatuju svoji výchovu. Resp. obě, i když matka ji praktikovala spíš na sestru, mne vychovávala babička. A právě proto, že vidím, kam vede výchova, kterou praktikovala moje matka a vlastně i její otec na sestře, vyhýbám se jí jako čert kříži. Naopak babiččina přístupu si až na výjimky vážím a oceňuju ho dodnes.
(26.3.2015 20:45:59) Val, měly jsme podobné babičky i osudy, taky jsem měla "nemocný nožičky". Ale mně moc nebavilo chodit ven, protože jsem si nerozuměla s ostatními dětmi. Vadilo mi jenom, že mne nechtěla pouštět na prolézačky, protože odjakživa ráda lezu po výškách, vždycky měla nějakou tragickou historku o dítěti, co se na nich zabilo a zmrzačilo. To mi kompenzoval tajně děda, ten mne učil lézt na stromy, na skály... kdyby to babička věděla, tak by ji trefil šlak.
(26.3.2015 20:58:21) Val, tak já nevím, že bych kdy chtěla, nikdo se o tom nezmiňoval. Já jim nerozuměla. Přišly mi hrozně nudný a jejich hry byly pro mne debilní a pořád stejný. V tom věku jsem to ještě nechápala, proč to tak je. U syna se to v podstatě opakovalo, ale právě proto, že jsem už "věděla", tak to proběhlo jinak. Doufám, že líp.
(26.3.2015 21:35:21) Val, tak ono s tím sportem... to ani výchovou neovlivníš, v někom to prostě není. Já sice nejsem žádný velký sportovec, mne baví snad leda minigolf a střelba, na střední jsem občas hrávala fotbal, jen tak venku, ne v žádný organizaci, ale baví mne třeba někam lézt, hodně ráda chodím dlouhý trasy, a syn, i když k tomu sportu vedený byl a mohl si vyzkoušet kdeco, tak je totálně nesportovní typ, protože je na sebe strašně opatrnej. Kombinace genů jeho otce a mojí babičky. On se třeba po té babičce i bojí zlodějů a každý večer kontroluje dveře, jestli je zamčeno. Přitom to sám nezažil a nikdo jiný to nikdy nedělal.
(26.3.2015 21:49:50) "Ale u ní jsem to asi zas trochu přehnala s výchovou k pohybu a zanedbala to duševno. Ne, že by byla snad blbá, ale prostě má jen pohybové zájmy a nic jiného."
Val, to si nevyčítej, to fakt není jen věc výchovy - syn má téměř výhradně zájmy, které v něm nepodporoval nikdo. Prostě si je vybral. Sport s ním celý dětství někdo zkoušel provozovat a marně, prostě to v něm není a nedá se s tím hnout. Když jsme to doma probírali, tak připustil, že MOŽNÁ by ho bavil šerm, jenže ten je zrovna tady v hobby centru až od patnácti.
(26.3.2015 22:14:17) Val, syn má OBA rodiče knihomoly... a prakticky nečte. Kromě odborných věcí o biologii. Má sice knihovnu natřískanou, ale na čtení tam nemá nic.
(26.3.2015 22:04:00) Ja myslim, ze je to naopak v kazdem. Protoze telesna zdatnost je podminkou preziti. To, ze jsme dneska zparchanteli couchpotatoes, nema nic spolecneho s prirozenymi vlohami. Spis to ma hodne spolecneho s obezitou, cukrovkou, nemocemi krevniho obehu i stareckou demenci.
(26.3.2015 22:22:24) Lady, samozřejmě, že je to v každém, na malých dětech je to jasně vidět. Chtějí běhat, skákat, lézt, šplhat ... pohyb je pro ně přirozený. A od nejútlejšího věku bojují s dospělými, kteří je brzdí, protože hlídat batole v pohybu je náročné, pohodlnější je batole v klidu. Batoleti v klidu nehrozí úraz a dospělák si může dělat, co chce on. Typickým výjevem je dítě vzpouzející se v kočárku a matka snažící se ho tam nacpat zpátky a připoutat. Většinou se navíc pokouší zaměstnat ho kusem jídla, takže místo pohybu mu vnucuje sedět a jíst
(26.3.2015 22:50:11) Valkýro, samozřejmě, každý jsme někdy měli vzpouzející se batole. Každý někdy potřebujeme někam dojít, to je jasné. Ale ty děti by většinou potřebovaly víc volného pohybu, než jim při současném životním stylu můžeme dopřát, bohužel.
(26.3.2015 22:44:16) Presne tak, Val. Me parkrat pri pobytu v CR, dokud byla moje decka jeste v skolkovskem veku, jak jsou kolikrat ceske deti drevene. Neumi vylezt na prulezku, na houpacku, a kdyz se o to pokusi, matka kvici:"Pozor, spadnes!" Sama jsem (zrejme diky starostlive peci rodicu) byla v detstvi drevo, a taky jsem v sobe mela takovy protektorsky pud a jsem hrozne rada, ze me ho manzel zbavil. Od malicka s deckama lezl po stromech, po kopcich, po leseni, na houpacku je v parku neposadil, zato s nima vysplhal na tu konstrukci, co ta houpacka na ni visi,svagr je hodiny ucil jezdit na kole (jezdi oba od tri let), od malicka se potapeli a litali s jinymi detmi po venku (jsem fakt rada, ze manzelova rodina je velka a ze decka maji bratrance a sestrenice ve stejnem veku). Ted mi obe decka delaji gymnastiku a kluk ted pribral basket, chodi do sportovni skoly a jsou ohromne pohyblivi a ciperni - a maji stejne zalozene kamarady. A taky jsou hezky rostli i kdyz zerou jak mlatci - protoze dneska je to s obezitou decek tragedie. Kdyz si vzpomenu na svohe detstvi a mindrak, ze jsem leva v telocviku, tak jsem fakt rada, ze jsem toho svoje deti usetrila.
(26.3.2015 22:48:21) lady - jenže ono taky záleží na tom, jaké mají děti dispozice. jsou děti, které i když budou lézt po lecčems, tak z nich gymnasté nebo atleti nebudou.
(26.3.2015 22:53:28) jentak, a nejen dispozice, taky náturu. Moje dítě nesneslo jako mimino ani zavinovačku. Byl psychomotoricky hodně napřed, v půl roce stál a začal chodit kolem nábytku, už jsem psala, že o něm neuroložka řekla, že má "hyperkinetický syndrom". Lezl na okna, na stoly, na úrazový pohotovosti jsme byli x krát. Jakmile začal mít kromě přirozené potřeby objevovat nové možnosti pohybu taky rozum, tak jako když utne.
(26.3.2015 22:57:39) Monty, asi jste mu nedali dost podnetu. Kdybyste zili v jeskyni, tak by si s krucicim zaludkem mohl "rozum" dat za ramecek. Pohyb je dulezity a nutny, i kdyz se dneska tvarime, ze je vlastne v pohode ci dokonce znamkou inteligence, kdyz clovek cely den sedi jak lemra.
(26.3.2015 23:00:58) Lady, ale prdlačku, on to prostě nesnášel. Babička ho od čtyř let vodila do Sokola - byl ochotnej si radši něco zlomit, jen aby tam nemusel. Byl několikrát na horách lyžovat, bruslit, učili jsme ho jezdit na kole - všechno marný. Kromě plavání odmítá jakýkoli pohyb, který by se dal označit jako "sport". A plave velice dobře, šnorchluje, potápí se...
(26.3.2015 23:06:30) Lady Vendetto, jo, plave, ale to je JEDINÝ, co ho baví a co dělá dobrovolně a rád. Ve škole ani nepřeskočí kozu, ne že by to snad fyzicky nedal, ale bojí se skočit, aby si neublížil.
(26.3.2015 23:11:32) Buď v klidu - syn nesmí skákat přes kozu - naposledy si zlomil při přeskoku palec, učitelce vytvořil monokla jak z ringu a způsobil si otřes mozku. Já říkám učitelce - jak se tohle stalo. a ona - já fakt nevím, jak jsem od něj dostala tu ránu, tak než jsem se vzpamatovala, bylo po všem. Teď při přeskoku si hnul se zády - učitelka - já se omlouvám, opravdu mi to není jasný, on dělá jen to, co řeknu, kdyby blbnul, ale on ne - a techniku už zvládnul a šel na poslední skok - prej - já chci - a najednou to bylo.
(26.3.2015 23:04:30) U nás děti dělají jen tzv. vytrvalostní sporty - plavání /ne teda stovku na čas, to je málo, to se stačí jen rozehřát/, jízdu na kole, starší skvěle lyžuje a jezdí na snowb., mladší se k tomu blíží,protože na lyžích zas nejsme tak často, jak by potřeboval. zvláštní - při těchto sportech se ani jednomu ještě nic nestalo - doufám, že to nezakřiknu.
(26.3.2015 23:01:52) Tak zavinovačku nemělo žádné mé dítě, měla jsem pocit, že potřebují volnost. jeden můj syn je klidný a než cokoli udělá, důkladně si to rozmyslí. Přes to všechno občas i on nedomyslel - a bohužel to často nebyly blbosti. Mladší - ten nejdřív koná a pak přemýšlí. Na chirurgii jsme co měsíc - prej to je divný, ale děje se. Teď má víc zkušeností, ale zas jak nerovnoměrně roste, tak se prý mozek ještě nesžil s poměrem těla - i to je prý normální a proto má úrazy. učitelka tělocviku mi říkala, že on do všeho jde naplno, ale že má strach, protože když on řekne - tohle jsem ještě nedělal, tak 100% i při největší péči o něj se zraní. Od doby, kdy začal lézt, mu všichni říkali - kalamita - a ještě z toho nevyrostl.
(26.3.2015 23:05:03) Monty, to je ale normální. Tak jde přirozený vývoj. V prvních dvou letech života dítě objevuje hlavně pohyb, pak objeví řeč, písmo ...
(27.3.2015 14:54:12) ...Byl psychomotoricky hodně napřed, v půl roce stál a začal chodit kolem nábytku, už jsem psala, že o něm neuroložka řekla, že má "hyperkinetický syndrom". ...
Ale Monty, to je blbost. Hyperkinetický syndrom spadá do obrazu ADHD, vůbec nesouvisí s akcelerací motorického vývoje. Tohle Ti prostě neuroložka stěží řekla.
Pokud měl Tvůj syn ADHD, pak si těžko dovedu představit batole, které se samo zabaví a ty mu občas něco podáš. A pokud jste byli častými "hosty" chirurgické ambulance, pak ta Tvoje bajka o spořádaném batoleti, kterému je třeba jen něco občas podat taky poněkud děravá.
(27.3.2015 16:08:50) Vaiteo, tak asi řekla, když mu to napsala do karty. A myslím, že jsem to i v té době psala. Možná bych si vzpomněla i na jméno, bylo to na Proseku, starší paní doktorka s hůlkou. Mmch., já nepsala nic o spořádaném batoleti. Psala jsem, že jsem mu nedělala program, že si ho dělal sám, což jsou dvě různé věci. Kromě toho, že neměl záchvaty vzteku a nic si nevynucoval rozhodně neseděl jako pecka. Nevidím rozdíl mezi tím, že batole lítá po bytě nebo po pískovišti, s tím rozdílem, že na pískovišti udělám prd a doma i s lítajícím batoletem můžu vykonávat nějakou smysluplnou nebo alespoň placenou činnost.
(26.3.2015 22:56:20) Lady, je pravda, že hodně dětí má dneska nepěknou postavu Sledovala jsem to v létě na koupališti, kluci okolo 10 - 15 let měli všichni břicha jako pantátové, to mě vyloženě šokovalo. A mnoho holčiček už od těch nejmenších bylo vyloženě tlustých. Za mého dětství byl oplácaný kluk spíš rarita a silných holek také nebylo tolik.
(26.3.2015 20:49:30) Rozdíl je tedy v tom, že já to omezení fakt měla, mne dokonce chtěli operovat, ale matka to tehdy nedovolila. Naposledy jsem byla na rentgenu ještě na základce, pamatuju se na to. A v matčině zápisníku jsem našla i záznam o tom, jak mne v jednom roce táhla k nějaké léčitelce, která mi tu nohu "vylomila" tak, že jsem ji pár týdnů vláčela za sebou.
(26.3.2015 19:49:54) maargitt, nikdo, my měli dole v baráku hospodu. O víkendech občas já. V týdnu se nevařilo. Teplé jídlo je jedna z věcí, které pokládám za zbytné.
(26.3.2015 19:40:42) maargitt, ony to ty matky, které mají pomoc, opravdu nemusí vůbec vnímat. Berou to jako cosi zanedbatelného a vůbec, vůbec si neumí představit, jak zásadní pomoc je i třeba jediná hodina týdně, kdy jim někdo pohlídá dítě. Já to znám z reálu. Babička tuhle povozí kočárek, tuhle odněkud dítě vyzvedne, tu vezme k lékaři, tu pozve na oběd ... Matka ti bude tvrdit, že babičku vlastně vůbec nevyužívá, ale neumí si představit tu honičku, kdyby ji OPRAVDU neměla. A nevysvětlíš jí to.
Já byla vděčná za každou hodinu, když nám kamarádi hlídali při stěhování DEN, tak jsem ani nemohla uvěřit svému štěstí.
Tohle si asi fakt někdo, kdo to má jako samozřejmost, vůbec neuvědomuje.
Fakt je teda, že jsme si, kdybychom chtěli, mohli platit chůvu, ale to jsem hlavně já nechtěla, tj. byla to naše volba a nepovažuju se kvůli tomu za žádnýho chudáka.
(26.3.2015 19:57:28) Kudlo, no já jsem to zažila, jak se funguje opravdu bez pomoci, tatínek dětí sice žije s námi a je ochotný, ale většinu dne je v pracovním procesu mimo domov. Takže mně opravdu nikdo nenamluví, že kdyby tam ten tatínek nebyl vůbec, mohla bych v klidu pracovat. To fakt ne Já jsem byla krůček od Bohnic i s tím ochotným tatínkem. Ale je pravda, že máme v dosahu jesle i babybox, takže jsem možná jen nepřistoupila k problému správně
(26.3.2015 19:30:49) O penězích je to hlavně v tom smyslu, že se vyplatí práce pouze od určité výše příjmu. Šudlat něco za padesát na hodinu, když hlídání dítěte stojí stovku na hodinu, je poněkud mimo mísu. Kolik samoživitelek vydělává nadprůměrně?
(26.3.2015 19:18:00) maargitt, klid, my jí to stejně nevěříme ;-) Jak už jsem psala včera, realitu si umí představit každý, kdo někdy viděl živé dítě. Ano, s malými dětmi se bezpochyby dá pracovat, to tu myslím nikdy nikdo nepopřel, ale za určitých podmínek. A žádný příčetný rodič si ty podmínky nebude vykládat tak, že dvouleté dítě jednoduše pochopí, že se mu nikdo nemůže věnovat, a samo si obstará neškodný program na celý den.
(26.3.2015 19:18:19) "monty ty bys ty peníze zaplatila, i kdybys nevydělávala, protože tě to dítě nebavilo, ne jako malé, závislé stvoření. Akorát to asi nepřiznáš ani sama sobě."
maargitt, že mne nebaví mimina a malý děti tu píšu řadu let. Ovšem nevím, z čeho bych to hlídání platila, kdybych nevydělávala. Když jsem si brala svého bývalého muže, vydělával měsíčně osm tisíc čistého.
(26.3.2015 19:21:44) "jenže ty nechápeš, že jsou ženy, které děti baví, alespoň do té míry, že jsou ochotny se jim věnovat a být s nimi a nenacpou je každému, kdo je ochoten je hlídat jen proto, aby si mohly zarelaxovat u práce"
maargitt, ale to chápu, jen nechápu, že si pak stěžují, že nemají ty peníze. Vždycky je něco za něco.
(26.3.2015 19:22:48) Maargitt, jenže to je nesprávný přístup. Ty se nemáš co bavit svými dětmi, kterým je to stejně jedno a nebudou si to pamatovat, ty je máš koukat živit
(26.3.2015 19:08:33) Valkýro, co se to tu dočítám? Že by ten chlapec nebyl AŽ TAK chytrý a nepochopil, že nemá lézt do lednice, ale má spořádaně sedět u toho počítače, který si vlastnoručně zapnul?
(26.3.2015 18:48:22) Taky překládám, a s batoletem jsem to nikdy nedávala. Ta neustálá drobná vyrušení mě přiváděla k zoufalství. Překládala jsem v noci (já potřebuji spánku dost málo, 5-6 hodin v pohodě dlouhodobě, 4 v krizovém režimu tak týden). S batoletem jsem dávala víceméně všechny domácí práce kromě žehlení, a to nešlo především kvůli kočce, nechtěla jsem riskovat, že mě batole donutí se rozběhnout za ním a kočka mezitím sejme žehličku z prkna.
A moje batolata tedy obě venčit potřebovala, nechodila jsem striktně denně, ale skoro. Procházky je fakt bavily, ačkoliv mě ne, chodila jsem tedy fakt čistě z musu, abych je uondala a aby se proběhly i jinak něž po parketách kolem dokola bytem.
(26.3.2015 18:51:44) Monty, tomu bych dala přednost taky, ale vyrušování při vaření nebo mytí nádobí dávám s přehledem, praní s batoletem byla i psina, ale při překládání mě "mamíííí, hele!" rušilo nad míru snesitelnosti.
(26.3.2015 18:49:59) Jo, a manžel pomáhal večer ukládat a občas chodil s dětmi na výpravy dědeček. Musím přiznat, že tyto chvilky jsem využívala spíš k flákání než k práci, ale díky nim mi nehráblo.
(26.3.2015 18:16:52) Valkýro, naprosto souhlasím. Zlomit takhle malé dítě považuji za zločin. Mám dvě děti různého temperamentu a různých povah, jedno je introvertní, klidné a trpělivé, přesto si neumím představit nechávat ho pravidelně třeba celé dopoledne bezprizorné v bytě. Druhé dítě je hyperaktivní extrovert, od malička naprostá vichřice, s tím se nedalo ani vypít pět minut kafe, natož pracovat. A že jsem se snažila vydobýt si chvilku klidu opravdu intenzivně. Úplně marně. A s inteligencí to vůbec nesouvisí.
(26.3.2015 18:26:45) Monty, to je pořád dokola, jaký "střed světa"? Co to přesně má být? Jestli umíš sedět za klávesnicí a pracovat, zatímco kolem tebe řádí a křičí dítě a případně se ohrožuje na zdraví, tak si užívej této schopnosti, většina matek na to nervy nemá.
(26.3.2015 18:11:58) maargitt, syn nikdy žádnou ohrádku neměl. Prostě jsem všechno, co by mohl zničit nebo čím by si mohl ublížit odstranila a tím pádem si mohl v bytě dělat, co chtěl. Jenom jsem ho občas sundavala ze stolu nebo z okna.
(26.3.2015 19:13:04) Synek spal opravdu minimálně ty tři hodiny, a v noci zase až min. do osmi. Zase teď, když musí do školy, je ta jeho vrozená lenost trochu problém
Přes den jsem se věnovala aktivitám s dětmi, cca v 6-8 večer jsem se dala do práce, jela tak do dvou do rána, ráno jsem dlooouho spala (dětem jsem pustila pohádky a lehla si k nim a ony se tam placatily okolo mě a většinou mě nechaly s občasným vyrušením dospat)
(26.3.2015 17:47:24) Kudlo, práci po nocích chápu, pokud to tedy někdo fyzicky vydrží, když přes den funguje kolem dětí. Já bych to nezvládla, ale vím, že existují odolnější jedinci, já moc odolná nejsem.
Já si opravdu nemyslím, že je to následování hodné, mmj proto, že jsem to kdysi taky dělala. Dneska bych se na to pěkně víš co..
Já opravdu nechápu zapečenost na tom, že matka (ne vždy spisovatelka či jinak kreativně zaměstnána) je povinna jít do šroubárny, když má dítě a lempla chlapa, o němž neví, kde je. Žijeme snad v pokročilé době, kdy se rozhazuje horem dolem. Pokládám za znak vyspělosti společnosti, že by se měla postarat o slabé.
(26.3.2015 18:04:15) "Pokládám za znak vyspělosti společnosti, že by se měla postarat o slabé."
libiku, to já taky, ale vedle toho ještě pokládám za znak vyspělosti nepořizovat si víc dětí, než kolik uživím a počítat předem s tím, že to prostě může nastat. To ad jedna. Ad dvě, samoživitelka s dvouletým nebo tříletým dítětem, pokud jsou oba zdraví, nespadá do kategorie těch nejslabších, takže primárně by se měla pokusit řešit situaci sama. Mně tak nějak obecně přijde, že kdo není starej nebo nemocnej, měl by nejdřív vyzkoušet všechny ostatní možnosti, než půjde "za státem".
(26.3.2015 18:04:48) Já jsem pořad neviděla, takže si jen domýšlím o čem byl. Reaguji spíše na příspěvky o snaze matek zabezpečit rodinu X nechat si pomoct státem. Je nutno si uvědomit, že státní sociální podpora je v takové výši, aby lidi neumřeli hlady, ale není to k dlouhodobému žití. Proto není možné se spoléhat jen na podporu státu.Na druhou stranu ale chápu, že každý má jiné osobní limity a jsou lidé v jejichž silách není si se situací poradit.
Já jsem popisovala pouze situaci, jak jsem to řešila já, nikoho jinýho k tomu nenutím, a moje "zapečenost" je s dovolením moje věc, ke který taky nikoho jinýho nenutím.
Zní to možná jako blbý klišé, ale já tu práci fakt potřebuju ke svý spokojenosti, chápu, že to tak nemá každej, chápu, že ty to tak nemáš, a nikomu to necpu.
(26.3.2015 19:52:21) Kudla, jenom se z tý práce neposerte.
Vaše vstupy působí, že práce je všelék a povinnost, kurva není, v dnešním pojetí rozhodně ne. Montyino zaměstnání je všeobecně známé, kde je jeho společenský přínos (osobně si myslím, že Monty je talent a dokonce pro mě cosi napsala zadarmo), ale , kdo to potřebuje? Kudla mlží a neřekne, nicméně ráda pracuje..
Jako v pořádku, holky, ale je to jenom vaše pojetí sebe sama, pokud někdo "kašpaří" batolatům, není o nic horší.
ku.va už, výslovně jsem řekla, že to tak mám JÁ a že to nikomu nevnucuju, jseš slepá nebo neumíš číst?
NIKDE jsem neřekla, že je něco víc pracovat, NIKDE jsem neřekla, že by věnovat se "jen" dítěti bylo něco horšího. Ani si nic takovýho nemyslím. Výslovně jsem řekla akorát, že JÁ to potřebuju, a že to považuju za SVOU OSOBNÍ záležitost.
Takže ještě jednou: tobě ani nikomu jinýmu to necpu a jestli máš z toho nějakej mindrák (nechápu jakej a proč), tak to je zas tvoje osobní záležitost a tvůj problém.
(26.3.2015 20:09:41) Moment, Kudla, slovo jebat mužou používat skuteční mistři. O čem je tato diskuse, se zamysli. O tom, co se samoživitelkami, nebavíme se, jestli je lepší motivovat dítě k lezení nebo vydělat 8 tis balením katalogů při noční, bavíme se právě o statutu "samoživitelka" ve vztahu ke společnosti. pokud někdo uniká z přirozených rolí a nejapných vztahů tím, že maká v noci, fakt není hrdina.
Já osobně (ve vztahu k vlastní identitě) nemám problém s prací rp. neprací, zažila jsem obé, jinak samozřejmě problém mám a to takový, že by ho nezvládla žádná extra makavost po nocích, a to děvčata hypoteticky vemte v potaz
jestli sis nevšimla, tak většina diskusí se někam vyvíjí, a tahle se holt vyvinula od samoživitelek (kde jsem teda já osobně zastávala názor, že když si někdo uplete dítě, tak ho neomlouvá žádný "já nechtěl, já nevěděl" a nechť se stará) od toho, zda je možný pracovat bez hlídání (bez ohledu na samoživitelství) a já jsem napsala, že dle mých zkušeností to možný je, za určitých okolností a konstelace.
"pokud někdo uniká z přirozených rolí a nejapných vztahů tím, že maká v noci, fakt není hrdina." - a tím jsi chtěla jako říct co? z jakejch přirozenejch rolí a z jakejch nejapnejch vztahů
"jinak samozřejmě problém mám a to takový, že by ho nezvládla žádná extra makavost po nocích, a to děvčata hypoteticky vemte v potaz."
tak o tom problému vím a je mi to samozřejmě líto a doufám, že je u vás líp a i je mi jasný, že potřebuješ upustit páru a zasloužíš si víc šanovat, a snad to i dělám, ale zase bych to úplně nebrala tak, že si z toho titulu můžeš dovolit úplně všecko a ostatní můžou jen držet pusu a šoupat nohama.
(26.3.2015 20:24:41) ještě upřesnění - "kde jsem teda já osobně zastávala názor, že když si někdo uplete dítě, tak ho neomlouvá žádný "já nechtěl, já nevěděl" a nechť se stará) - to jsem myslela na ty otce, jako kontrapunkt k Monty, že když nechtěl, tak by měl mít možnost se zříct, což považuju za obludný.
(26.3.2015 22:42:18) Kudla, opakovaně mi říkáš, že jsem mimo, ptž..
Já nejsem mimo, jenom jsem trochu dál. To, že někdo přiměřeně svému talentu a vzdělání v případě, že si "uplete" dítě, půjde podporovat odlidštěnost a nelogickou dělbu práce a bude mít mylný pocit, že ze svých deseti -patnácti je sám za sebe, je hluboký omyl, hodnotový a společenský, žádné trápení tuto pravdu neovlivní. Poprosila bych tě, abys mi v tématických diskusích neotloukala o držku, že nejsem způsobilá mít názor. Až budu chtít, založím posírací se diskusi a tam mi potom vkládej smajlíky, dík
souhlasím, že to jde jen s určitým typem práce, ale u mě to šlo - muselo to jít - i bez babiček a institucí (instituce začaly až školkou, tj. jsem to tak dělala cca 5 let, než šlo do školky i mladší dítě).
Několik hodin mi nikdo nehlídal, natož pravidelně. Takže se zpětně plácám po rameni, že jsem byla fakt borka, ale zároveň je mi jasný, že třeba u jiný práce by to dost dobře nešlo.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
a i je mi jasný, že potřebuješ upustit páru a zasloužíš si víc šanovat, a snad to i dělám, ale zase bych to úplně nebrala tak, že si z toho titulu můžeš dovolit úplně všecko a ostatní můžou jen držet pusu a šoupat nohama.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)