Jak se z milenců stanou dobří manželé a rodiče

Vztah bez intimit a porozumění

Celkem 135 názorů.

Tejo

Téma: Vztah bez intimit a porozumění

(23.10.2014 16:54:34)
Dobrý den,

mám poměrně jednoduchý dotaz, pravděpodobně nic originálního.. trošku se rozepíšu. Ve svých čerstvých 32 letech jsem dospěla do stádia, kdy si píšu do poradny pro další ženské názory, protože mi začíná připadat, že nejsem schopná si nic rozhodnout sama a hlavně že mi začíná hrabat.

Mám rok partnera, o 5 let staršího. Dva roky ho znám, začala jsem s ním chodit asi 3 týdny potom, co se s ním rozešla jeho bývalá. Byla jsem taky dost blbá na to, abych ho z toho rozchodu tahala psychicky. Rok to bylo jako na houpačce, chodit, nechodit, měla jsem plno svých zájmů, ale o něj jsem stála. Ve zkratce, netuším, co mi hráblo, ale ignorovala jsem plno věcí jako jejich společné fotky v ložnici atd. Trvalo asi půl roku, než sundal všechny viditelné připomínky její existence. OK, po dvou letech vím, že ona už v jeho životě nehraje roli, nicméně přišly jiné problémy. A já mám pocit, že se ze mě stala nesvéprávná pipka, která se asi bojí být sama nebo co.
Situace vypadá momentálně tak, že se neshodneme na podstatných věcech, ale ani na hloupostech typu: chodí zarostlý jako bezdomovec, já nesnáším vousy, vypadá otřesně, nicméně to vypadá, že je snad i rád, že ho odmítám líbat. Já jsem hodně na hygienu, sprcha dvakrát denně je klasika, nebudu kolegům smrdět pod nos, přítel má pocit, že jeho pižmo asi voní po fialkách a antiperspirant začal používat nedávno a to jen semtam, když si zrovna všimne, že něco takového stojí v koupelně.
Každý můj pokus o jakoukoliv změnu v rámci kompromisu nebo jakýkoliv můj pokus o debatu končí tím, že začne s tím, že ho chci měnit nebo že mu říkám, co má dělat nebo...cokoliv, pořád stejná písnička.

Jsem docela aktivní člověk, ráda tancuju, mám psa, se kterým poletuju v parku, přítel sedí u PC popř. jen tak kouká doma, přibírá jako správný Otesánek na váze, tuším, že přes tu michelinku si nevidí ani na...přesně tam

.

Někdy mám pocit, že fakt dělám všechno špatně... Zkoušela jsem ho přesvědčit, aby se oholil i jinde, než jednou za 14 dní na obličeji, s tím, že by se mi pak sex více líbil, prostě bych byla daleko spokojenější. No a nic, samozřejmě. Logicky to bere jako nátlak atd., takže od tohoto návrhu jsme spolu nespali. Mě se moc nechce, protože mám ukřivděný pocit, že mu je jedno, jestli se mi to líbí, no a on neustoupí, slepené chlupy jsou asi znakem mužnosti nebo co.
Rozum a hrdost (někdy si říkám, jestli aspoň jedno z toho ještě mám..) mi říkají, že bič a pryč,...srdce mi samozřejmě říká, že se to zlepší atd. Mám pořád romantické představy o tom, jak se to spraví, že spolu začneme třeba žít (bydlíme každý ve svém), že to půjde atd. Přitom sama vidím tak strašně moc faktů, které mě bijí do očí.

- Miluju líbání - on asi taky, ale mám pocit, že ne se mnou

- Miluju intimitu a sex - haha, viz bod Miluju líbání (vůči luxusnímu prádlu a svádění je imunní, jeho seprané trenýrky dělám, že nevidím. Stará se o ně sám, podle toho vypadají, nové ode mě by bral asi jako nátlak a urážku.)
- Chtěla bych děti, aspoň dvě, tři, a to brzo (a biologické hodiny jsou nejspíš příčinou toho, že mi kleslo IQ na minimum a pořád jsem s ním) - on se o dětech nebaví a na cizí děti rozhodně moc milý není, na rozdíl ode mě..
Nechci, ať to vypadá, že má jenom špatné vlastnosti.. Jenže když si proberu pro a proti, tak to, co nesnáším a z čeho jsem nešťastná, prostě převažuje.

Mám jednoduchý dotaz... řešila některá z vás aspoň trochu podobné dilema? Nebo měla některá z vás pocit, že se může přetrhnout a stejně se ten chlap chová jako *** a nic není dobré? Nebo jsem fakt nevyrovnaná a především neuspokojená třicítka, které začínají bít biologické hodiny, jakkoliv jsem se tomu smála před pár lety a proto si nechce přiznat pravdu o tom, že chodí s egoistou, který nejen, že se nezmění (naivní fakt nejsem), naopka to bude gradovat a já za pár let zjistím, že a) mi ujel vlak a děti nebudou, b) najdu si milence a budu trapná na všech frontách, c)...cokoliv, ale především nebudu šťastná?

Řešila prosím některá z vás podobné problémy? Potřebuji trochu najít sama sebe a zajímá mě prostě, jestli se s podobnými pochybnostmi potýká více žen nebo jestli je fakt ojedinělé, že dospělá, samostatná, vzdělaná žena řeší kraviny typu "nedbá na sebe, neuspokojuje mě, asi na mě kašle" a ještě se tím trápí, místo, aby se sbalila, práskla dveřmi a žila si svůj život.

Děkuji.

Vztah bez intimit a porozumění

Téma: Vztah bez intimit a porozumění

Zajímavé akce