| Roya | 
 |
(12.10.2014 0:54:53) On a ona (nemají partnera, hledají) si už delší dobu píší (dosud se nikdy nesetkali), později i telefonují (často 2-3hodinové rozhovory), téměř ve všem co o sobě zatím vědí si maximálně vyhovují, na základě fotografie, hlasu a projevu se navzájem přitahují (samozřejmě nemůžou vědět, jestli by si ve skutečnosti "voněli") a jejich vztah určitým způsobem přesahuje kamarádství (jsou si hodně blízcí, i když zamilovaní nejsou, když se nikdy neviděli). Oba mají pocit, že kdyby se setkali osobně, nejspíš by se do toho druhého zamilovali a chtěli s ním být. Bydlí každý na druhém konci republiky a oba jsou tam z určitých důvodů "přivázaní" (jeden z nich nezměnitelně - ten má jasno, že by se chtěl setkat, druhý za cenu komplikací a obětí by časem bydliště změnit mohl - ten touží po setkání i případném pokračování vztahu, ale zároveň se bojí s tím se pojící nutné změny, která by mu dosavadní život úplně rozvrátila).
1) Mají se vůbec setkat?
2) Pokud se nemají setkat, mají spolu vůbec udržovat nějaký kontakt (když se vlastně svým způsobem "blokují" pro jiného potenciálního partnera)?
Jistě si své dilema vyřeší sami, ale mě by zajímalo, jak byste to, třeba na pozadí nějakých vlastních zkušeností nebo pozorování, viděli vy. (Já bych jim doporučila /mám ovšem ve svém vlastním životě sklon se vrhat do věcí po hlavě/, aby se setkali - pak by se vidělo a řešilo na základě informací, které nyní nemají.)
|
| Agatha Ch. | 
 |
(12.10.2014 1:00:22) Jsem pro možnost setkat se. A hodit předsudky za hlavu. Když by z toho mělo něco být, tak to půjde.
|
|
| NovákováM |
 |
(12.10.2014 1:19:03) Rozhodně nemají.
A pak o tom mají napsat toužící román.
To je samozřejmě vtip, -
nějak nevidím jiné východisko, než po sobě dalších x let toužit, nebo se setkat a pak přijít o iluze nebo je naplnit.
|
|
| Ilca | •
 |
(12.10.2014 2:16:45) Moje vlastni zkusenost: Seznamili se na internetu Zacali si volat, posilat fotky atd. Casto hovory nekolikahodinove. Pozdeji sex po telefonu. Vzdalenost mezi nimi mezikontinentalni. Doslova a do pismene (a to jeste bydlel az na druhem, vzdalenejsim konci) Zamilovali se do sebe (nejak nechapu proc by to slo jen kdyz se vidi) On se prestehovat nemohl, ona za cenu nesmirnych obeti - ztrata rodiny, prace, odchod do prostredi, kde nezna jazyk atd Ryskla to. Jsou spolu 15 let. A jazyk uz umi
|
| Ilca | •
 |
(12.10.2014 2:18:34) Boze - samozrejme ze to riskla a ne ryskla 
|
|
| NovákováM |
 |
(12.10.2014 2:20:22) gratuluju a přeju. Moje poslední věta v příspěvku.
|
| NovákováM |
 |
(12.10.2014 2:24:00) ale moje netová zkušenost je třeba s těmi ženami,
kamarádkami, souznící, není nač si hrát, nějak i víme, jak vypadáme, tak - když se pak potkáme, je to pokračování v načatém tématu nebo v jinde rozjeté debatě...
v čem je v tomto seznamka jiná? Pošle Vám fotky namistrovaného frajera? Vy jemu za závojem, protože se stydíte.. a JAK SE POZNÁTE?
|
|
|
| Natascha | 
 |
(12.10.2014 9:48:56) Píšeme si 6 týdnů, virtuální sex by chtěl myslím i on, ale to si vůbec neumím představit.
|
|
| Natascha | 
 |
(12.10.2014 9:48:57) Píšeme si 6 týdnů, virtuální sex by chtěl myslím i on, ale to si vůbec neumím představit.
|
| Natascha | 
 |
(12.10.2014 10:00:37) Místo, kde máš rodinu – děti, staré rodiče… závazky, práci… není maličkost. I když znám pár, kde se žena ve 45 přestěhovala 200 km k muži a moc jim to klape… ale zase – ústupek udělala ona, kdyby se měl přestěhovat on, možná by bylo po lásce.
|
| Ráchel, 3 děti | 
 |
(12.10.2014 10:56:40) 200 km - to není žádá děsná dálka přece
|
|
|
|
| Roya | 
 |
(12.10.2014 9:56:57) Tak to taky gratuluju :).
|
|
|
| Anna Veselá |
 |
(12.10.2014 5:07:29) Přesně takhle začal vztah s mým mužem, úplně jako bys popsala naše začátky, normálně se v tom poznávám... Do detailu. No, jak to dopadlo, takhle virtuálně jsme to táhli přesně 11 měsíců, pak se setkali a bylo jasné, kam to bude směřovat. Dalšího asi třičtvrtě roku jsme měli vztah "na dálku" a pak jsem se nastěhovala k němu (taky přes půl republiky, nutno podotknout). Vydrželo to deset let, máme dvě děti.
Myslím že setkat by se určitě měli, podle tvého popisu to už není jen o přátelství, ale bude z toho nejspíš mnohem víc. A snad se šťastným koncem.
|
|
| :-) zaregistrovaná | 
 |
(12.10.2014 7:47:18) Jenže jeden druhého ve skutečnosti neznají, znají jen to, co a jak jeden druhému o sobě řekne. Takže mysl je natěšena a dokreslovává, a dokreslovává podle toho, co sama zná a potřebuje pro náplň citové prázdnoty- proto si připadají blízcí. Takže pokud se nepotkají, tak to bude "jen" románové toužení o vysněném ideálu, pokud se potkají, tak to může být také naprosté zklamání. A bude po dilematu. Vždyť se vůbec sestěhovávat nemusejí.
|
|
| Cimbur | 
 |
(12.10.2014 8:37:33) Jojo, taky jsem mela uzasny dvouhodinovy rozhovory s jednim nezadanym hledajicim. Po mesici jsme se setkali. I z blizka byl fajn. Jenze se z neho vyklubal zadany a jeste magor...
|
|
|