Nikaia+08+10 |
|
(5.9.2014 11:33:44) Tak si tu tak bilancuji uplynulý rok, který jsem prožila poprvé jako regulérní OSVČ bez jakýchkoli úlev, vedlejších příjmů či částečných úvazků. (Minulých deset let jsem k tomu buď studovala, nebo pracovala, nebo měla malé děti). No a zjistila jsem, že jsem z toho totálně na nervy, že absolutně nemám klid na práci, že jsem nervózní z krajně neuspokojivé finanční situace v přítomnosti a naprosté nejistoty v budoucnosti.
Jelikož pracuji hlavou, tak mi to strašně překáží. Nejen, že musím shánět zakázky, ale ještě se nervuji se zpožděnými platbami a když už to z nich konečně vyrazím, ještě dumám, jak s tím vyjít. Špatně se soustředím a tak.
Jak to řešíte, vy co pracujete hlavou? Jak se oprošťujete od těchto starostí? Nejsou na to nějaké psychologické metody? Jako třeba vyhradit si na finanční úzkost jeden den v týdnu? To by pak ovšem jobovky musely také chodit pouze třeba v úterý... Za jak dlouho jste si zvykli? Dá se to vůbec? Nebo jsou povahy, co to prostě nedají?
|
12.11diskuterka15 |
|
(5.9.2014 11:40:50) To je těžké radit, jak si udělat klid, když píšeš, že máš neuspokojivou finanční situaci a bojíš se budoucnosti. Zkus se podívat, jak se tvé činnosti daří v čase, jestli je tam spíše zlepšující se tendence nebo naopak zhoršující se. Dále jestli jsi už vyzkoušela všechny možné způsoby hledání zakázek. Těžko může někoho uklidnit, pokud vyzkoušel vše a nedaří se.
|
|
7kraska | •
|
(5.9.2014 11:46:03) najit si velkeho klienta, platebne schopneho, a na toho se povesit, aby od nej prichazely zasadni mesicni prijmy, ktere pokryji vetsinu vydaju
nebo mit financni polstar, kterym se vypodlozis na horsi casy, ale kde ho vzit?
a taky hodne hodne setrit, aby se ten polstar vytvoril
|
7kraska | •
|
(5.9.2014 11:47:18) ja to tak mam a jsem vic v klidu....ale skoncit u toho velkeho klienta muzu kdykoliv, to je holt podstata OSVC-ovstvi
|
|
Žžena |
|
(5.9.2014 11:50:49) Máš pravdu, jako OSVČ jsem mnohem víc v klidu od doby, co mám nějaké větší stabilní spolehlivě platící klienty, kteří mi udělají takový ten "víceméně jistý průběžný základ" a pak ty menší zakázky jsou k přilepšení, a tolik se s nima nestresuju, protože nejsem závislá na každé čurdě.
|
jentak | •
|
(5.9.2014 12:02:13) Tak já našla svůj systém - jsem zaměstnanec na částečný úvazek plus OSVČ, která má menší a solidní firmy, ovšem neuzurpují si můj čas, jako by si ho uzurpovala velká firma. Tento systém mi max. vyhovuje po všech stránkách - i z hlediska optimalizace daní.
|
|
|
Nikaia+08+10 |
|
(5.9.2014 11:52:45) Tak velkého klienta jsem naštěstí našla, bohužel je to zrovna ten, co má nejhorší platební morálku a působí mi nejvíc bezesných nocí. Ale mají mě rádi, chtějí mne, zakázky mají super, takže zde by mi ke klidu asi opravdu nejvíc pomohl ten finanční polštář. Leč ten momentálně není čím nacpat. Chápu, že to je součást osvč-ovství, tu svobodu bych za nic neměnila, ale jak to mít víc na háku...?
|
Žžena |
|
(5.9.2014 11:53:39) Pořádit si dalšího velkého klienta, nějakého s lepší platební morálkou
|
Nikaia+08+10 |
|
(5.9.2014 11:59:23) jo, to by asi chtělo
|
|
|
zuni |
|
(6.9.2014 14:43:42) Pak už snad jedině aby platil zálohy předem...? Myslím že v takové situaci nejde mít to víc na háku, tedy chci říct, je pochopitelné, že jsi s nervama v kýblu
|
|
|
Monty |
|
(5.9.2014 12:51:19) Skvělá rada, a kde se takoví hledají? Já musím posledních pár let dávat i solventním klientům obrovský slevy, protože jinak by tu práci dostal někdo jiný, kdo to třeba udělá hůř, ale ještě levněji. Já kdybych se podívala na daňová přiznání z doby před rokem 2007 a porovnala to s tím, jak vypadá letošní rok, tak snad poprvé v životě dostanu regulérní deprese.
|
Monty |
|
(5.9.2014 12:53:28) A úplně nejlíp se člověk cítí, když se ho každou chvíli někdo zeptá, jak je možný, že s tím, co umí, není dávno v balíku. To je úplný balzám na nervy.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(5.9.2014 13:05:13) tak to každopádně
|
|
Kalali |
|
(5.9.2014 13:19:22) Monty, lidi mají dost nereálnou představu o odměnách profesí, ve kterých se nepohybují, a zvlášť pokud jsou to profese společensky prestižní.
|
Monty |
|
(5.9.2014 13:21:25) Kalali, já nic prestižního nedělám, ale musím si počítat tak 3x až 5x míň než firma, abych obstála a udržela si aspoň tu trochu práce, co ještě mám.
|
|
|
|
|
|
Fren |
|
(5.9.2014 11:48:28) Sama dobře víš,že vyhnat z hlavy nic nejde,i mnozí zaměstnaní na práci myslí i když tam nejsou...,částečně je to povahou a částečně to tak prostě je. Spíš se zamysli nad tím,co asi děláš špatně,když moc nevyděláváš - cenotvorba,špatný mkt,od koho bych musela dolovat peníze,ten by více mým zákazníkem nebyl,tohle je hodně tedy kontraproduktivní.Nebo chtěj zálohové platby. A přeji ti toho optimisnu opravdu hodně a at tě v žádném případě neopouští
|
|
Termix |
|
(5.9.2014 11:49:50) Mám to velmi podobné. Na plný úvazek podnikám, platby mi chodí pouze dvakrát ročně, sice jsou to velké sumy, ale pořád vymýšlím extra aktivity, abych měla příjmy více pravidelné. Takže pořád řeším a rozpočítávám a plánuju výdaje až na konec kalendářního roku, kdy mi moje účetní řekne, abych utrácela :-D. Navíc mám velkou zodpovědnost a s novým občanským zákoníkem fakt nervy. Mám ale jednu výhodu k tomu příjmu a odvodům. Našla si mě "firma", která moje služby využívá dvakrát týdně 4 hodiny dopoledne a to jen 26 týdnů v roce. Zbytek mi platí jako dovolenou . Prostě práce snů, ale chtějí mít garanci, že těch 26 týdnů jsem prostě jejich. Pro mě obrovská výhoda a pravidelný příjem, sice ne nějak závratný, ale mně to stačí.
|
Nikaia+08+10 |
|
(5.9.2014 11:57:46) To zní dobře asi se poohlédnout po drobném pravidelném příjmu... pořád nějak nemůžu přešaltovat z toho měsíčního uvažování na dlouhodobější
|
Termix |
|
(5.9.2014 12:04:13) Tak on ten můj drobný příjem vystačí na ten základ, jídlo, běžné výdaje domácnosti a naftu , takže v podstatě mě živí. Nejhůř bylo, když mi velký nadnárodní klient oznámil, nejen že končí, ale že nemá na zaplacení půl roku zpětně a to byla suma v řádech statisíců. Do druhotné platební neschopnosti jsem se dostala jen díky tomu, že jsem to utáhla z jiných klientů, ale štvou mě dodnes. Dodnes se dohadujeme a já pořád chci své peníze ... no jenže oni už úplně odešli z ČR a vůbec, mám vztek, jen si na ně vzpomenu.
|
|
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(5.9.2014 12:00:34) takhle ti to překnu - první téměř půlrok jsem byla psychicky velmi v prdeli, jelikož jsem nic nevydělávala, měla jsem výdaje za benzín, atd, dluh na zdravotním a sociálním. Naštěstí se to začíná pěkně obracet, už teď čekám na dokončení několika obchodů, ze kterých budou docela pěkné peníze, dluhy jsem alespoň částečně zaplácla a budu zaplácávat dál. Teď zas řeším, že je toho všeho dost, tak abych to zvládala. Dcera právě nastoupila do 1. třídy. Neporadím, taky bych potřebovala radit, mně se z toho všeho začalo hroutit zdraví. Ale práce je fajn a baví mě moc!
|
|
Jaatri |
|
(5.9.2014 12:29:41) Dá se to řešit pomocníkem. Já třeba něco takovýho dělám kamarádce. Ona pracuje hlavou, já pomáhám s agendou, vymahačstvím, trochu koukám po zakázkách, dělám účto, a tak. Dostávám cca 1000,- měsíčně a zabere to tak pět hodin týdně. Pro mě to je hlavně relax na RD, jí to pomůže.
|
|
libik |
|
(5.9.2014 12:35:55) No obávám se, že nejlepší psychologická pomoc by bylo zvýšení obratu..
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(5.9.2014 13:04:50) jo tak nějak, u mě to platilo stoprocentně. ALe zas potom začneš řešit, že to nestíháš
|
|
|
Kalali |
|
(5.9.2014 13:06:38) Já budu bilancovat za půl roku (mám za sebou půlrok), zatím si to zakazuju, protože začátky jsou prostě těžké. Psychicky to taky nesu hůř a něco jako vnitřní klid neznám. Beru to tak, že zhroutit se může cokoliv. Ze zaměstnání tě taky může mě vyšoupnout něčí známá, zaměstnavatel zkrachuje, nebo nebudou peníze apod. OSVČ je jiný druh nejistoty a musíš věřit, že to co děláš, děláš dobře a lidi si tě najdou, a průběžně je oslovovat, být vidět. A že aspoň někteří budou platit jak mají a když jim nevěříš, tak brát zálohy. Je třeba si vytvářet větší rezervu, než když je pravidelný příjem, aby byly pokryty nutné platby. To ti jistotu přidá, až bude ta rezerva. No a stálí platící klienti je sen, který se mi doufám taky splní
|
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(5.9.2014 13:26:20) no právě, zaměstnání jako takové už bych mít nechtěla. Nebavilo mě řešit nemoce a návštěvy lékařů. Takhle si nasmlouvám schůzky kdy já chci a kdy mně se to hodí, nikdo mi neříká kde a v kolik bych měla být, nelustruje mi počítač a neřeší, že jsem šla v 10 hod dopoledne do bazénu nebo do sauny či si vzala "volno" úplně a jela s dětmi na výlet. A placení já mám v pohodě - pošlu ráno fakturu na firmu a odpoledne už mám v mailu doklad z banky, že mi to u nás zaplatili. Já sama platím s dvouměsíčním zpožděním faktury naší firmy mně a nikomu to tam nevadí, věří mi Jen mít těch zakázek víc, ale zatím se daří
|
nordica |
|
(5.9.2014 13:43:59) Zakladatelko, to chce čas, zkus nepanikařit a vydrž. Je ale fakt, že když jsem před 21 lety jako OSVČ začínala, bylo práce tolik, že jsem si mohla vybírat. Ted´to mám podobně jako Monty, zakázek výrazně ubylo a všichni by nejraději všechno zadarmo a hned. Ale v průběhu těch let jsem se naučila si neustále - i po malých částkách - odkládat stranou jistou rezervu, ze které pak pokryji ty opravdu hubené měsíce. Podotýkám, že jsem přitom jako samoživitelka vychovala syna a opravuji průběžně starý dům. Není to legrace, taky kolikrát v noci dumám, jak to bude dál, ale svoji práci bych nikdy za zaměstnanecký poměr nevyměnila. Podnikáš teprve rok, ony se Ti zakázky začnou nabalovat, vybuduješ si klientelu, jde to pomalu, ale rok je moc krátká doba na nějaké závěry . Držím Ti palce.
|
|
|
Termix |
|
(5.9.2014 13:37:14) Jenže ani jako OSVČ to takhle nejde vždy. Já musím klientům nasmlouvat termíny a garantovat termíny vždy na 6 měsíců. Je to prostě z povahy práce. Takže třeba nemoci dětí řeší hlavně manžel, který si naplánuje na tu dobu home office, a moje nemoci prostě neřeším. Mám volné pátky a víkendy a to musí stačit. V pátek mám volno spíše jen kosmeticky, sedím u počítače a dělám různé přípravy a různé neviditelné činnosti, bez kterých ale tu svoji práci dělat nemůžu.
|
Tragika |
|
(5.9.2014 14:54:08) No, když jsem zjistila, že si za svou práci mohu vzít 10x víc, než jsem původně myslela, dost se mi ulevilo. V každém případě šetřím na horší časy. Ideální by bylo mít tolik, abych přežila 10 let. Nechystám se sice deset let válet na lehátku, ale představa, že v pohodě zaplatím veškeré výdaje a můžu dělat x let něco, co mi nepřinese kromě uspokojení ani floka, je skvělá.
|
|
|
|