| rousek | 
 |
(24.8.2014 17:47:43)
Dlouhodobě je to pro mě dál už neúnosné. Máme děti už odrostlejší (mladšímu 3 roky, v září nastoupí do školky), celou dobu jsem s dětmi na RD, živí hlavně manžel. Naše manželství má trhliny, ale to je další věc. Muž je extrovert a rád je ve společnosti, kde může vykecávat. Prakticky každý den z práce jde proto do hospody za chlapama, nebo jednou týdně za svým koníčkem. Společné přátele v místě bydliště nemáme, protože muž s většinou mých přítelkyň nebo kamarádů nevychází (ani s jejich partnery), proto je k nám nezvu pokud on je doma, koníčky nemám žádné několik let. Za ty roky si připadám sama jak kůl v plotě, jen prakticky pořád jen s dětmi, což se umocnilo teď o prázdninách, kdy jsem s nimi nonstop 24/den. Já samozřejmě pro děti udělám první poslední, ale každá ženská potřebuje na chvíli být bez nich, ve společnosti, odfrknout si. Problém je v tom, že když někam chce jít muž, domluví si to a suše mi to oznámí (musí něco domluvit, zařídit, má chuť si pokecat, odpočinout atd...Pokud chci jít někam já, tváří se naštvaně, že musí zůstat doma s dětmi, a když si dupnu, že dnes jdu prostě já, chce slyšet přesný čas návratu. Když sdělím, tak mi v domluvený čas, na minutu přesně, píše a volá stokrát dokola, velmi nepříjemný, dokud naštvaně nepřijdu domů. Pak nastane sprcha výtek. Pokud čas odmítám sdělit, je to taky špatně a uhání mě stejně. Děti mají prý vždy nějaký problém, se kterým is onon neporadí, je moc unavenej a musí ráno do práce, nebo je tak vzteklej na děti, že jdu radši domů...Každé mé posezení mimo domov končí stejně - znechutí mi to tak, že jedu domů a stydím se za něj. Když chci jednou za rok na víkend vypadnout sama s kamarádkou, vždy nemůže děti pohlídat, protože má něco strašně důležitého (já musím být ovšem k dispozici vždy). A to samé i když jsme domluveni dopředu, nakonec to nejde, protože tohle a tamto, nemá čas, nebo je to nebezpečné a on si nepřeje, abych tam sama jezdila, když se budu vracet v noci, jsem přece matka od dětí... atd. A já akci musím zrušit. Takže ve zkratce, s dětmi tráví čas jen z donucení a minimálně, a já mám pocit, že jsem v kleci. Hlídání nemám, babička daleko. Chůvu si zaplatit nemůžu. Už ani nemám chuť něco organizovat, protože vím, že muž prostě hlídat nebude, i když ví, jak moc bych chtěla na chvíli vypadnout. Vím, že jsem udělala chybu dávno, ale nevím, co teď, jak z toho ven. Jak nastavit znovu hranice. Proč u mě nepřipadá v úvahu, abych řekla "jdu", když on to dělá denně? A kdybych to řekla a šla mu navzdory, sebral by se, a odešel by taky, takže bych se musela vrátit, aby děti nezůstaly samy.  Už párkrát praktikoval.
Omlouvám se za elaborát, mám toho dnes plné zuby.
|
| Lady V. | 
|
(24.8.2014 17:52:09)
Musis jit do prace...
To ti umozni vypadnout a trochu si poopravit sebevedomi.
A co s chlapem fakt nevim, asi by byla lepsi ta chuva...
|
| rousek |
|
(24.8.2014 17:55:06)
do práce půjdu, ale co se tím změní? Po šichtě druhá šichta a on bude mít dál svůj život.
|
| rousek |
|
(24.8.2014 17:58:24)
připadá mi nenormální, že se vidíme 5 minut denně, protože jeho doma nic nedrží. že ho to se mnou nebaví, to chápu, ale že mě nechá denně samotnou na vše, když ví, jaký bývá večer frmol s úkoly, večeří, ukládáním dětí a jde se v klidu bavit, to nechápu, že nemá skrupule. Tak teda uložím a jdu spát s dětmi sama. Každý den.
|
| M + 4 | •
|
(25.8.2014 13:23:06)
Člověka, který by se takhle choval, bych nepovažovala za svého partnera, nebyla bych s ním. V čem by pro tebe bylo horší, kdybyste se rozvedli? Můj muž se kdysi choval v náznaku podobně, ale opravdu jen v náznaku. Dala jsem mu nůž na krk a šel do sebe. Kdyby nešel, já bych s ním prostě nedokázala žít. Musím vědět, že chlap je pro mě parťák, má mě rád, můžu se o něj opřít, vnímá mé potřeby, respektuje mě, jede se mnou fér, tj. např. že máme přibližně stejné množství volného času a tak dál.
|
|
|
|
| Kamisi | 
|
(24.8.2014 18:08:51)
Když půjde do práce, práce jí ještě přibude a doma a s dětmi bude muset všechno zvládnout stejně sama, včetně nervů s uvolňováním v práci kvůli nemocem a pod. Neříkám, že návrat do práce pro někoho není dobré řešení, já jsem s tím v pohodě nebyla, a to jsem měla jen částečný úvazek, bylo to dost vyčerpávající - dojíždění a pak kolotoč doma atd.
Taky mám ale zkušenost takovou, že když je partner takového ražení, nic s tím žena nenadělá, jen se bude sama čím dál víc rozčilovat a pomůže to leda k hádkám. Může se o to pokoušet stále dokola, ale nemyslím si, že to někam povede.
Dospěla jsem k tomu, že je potřeba vycházet z toho, co je reálné, ne z toho, co by člověk chtěl. Chce to zrekapitulovat možnosti - babičky, kamarádky, vzájemné hlídání, nebo s někým se obden domluvit na návštěvách, hřišti, prostě si naplánovat ty dny s dětmi, aby byly co nejhezčí a co nejodpočinkovější, i za cenu, že třeba odjedu k rodičům nebo ke kamarádce na pár dní a na partnera nebudu brát ohledy, když on je na mě nebere, ovšem je mu to potřeba taky otevřeně říct. A nenechat sebou mávat a brát si za vinu jeho naštvání.
|
|
|
| anexa | 
|
(24.8.2014 18:02:27)
Takže vlastně žiješ tak, jak chce tvů manžel. Pokud je tak velký problém aby ses dostala ven. Naprosto bych přestala být ohleduplná ve stylu - manžel mé kamarádky nesnáší, tak si je domů nezvu. A začala si je domů zvát. A že on přijde a bude se tvářit kysele? A co jako? Ven nesmíš, sedíš sama doma, a ještě bude naštvaný, že tam máš známé? Tak ať si trhne. Btw. co by udělal, kdyby ses sebrala a jela za příbuznýma na pár dnů? Odpočinula by sis, nabrala sílu a rozmyslela co dál. Přijde mi, že tě moc rád už nemá a jede si jen po vlasní ose.
|
| rousek |
|
(24.8.2014 18:10:16)
Ale já nemám potřebu předvádět mým karádkám, jakou dokáže muž vystřihnout scénu, protože je jejich přítomností podrážděný. V lepším případě se zavře do pokoje a celou dobu návštěvy serfuje, nebo odejde pryč.A nejsem nadšená, když nám návštěvy vidí pod pokličku, stydím se. Nejsem ohleduplná k němu, ale k nim a k sobě. Já s nimi chci zažít pěkné odpoledne a pokecat si, poveselit se a ne být ve střehu, aby nedošlo k nějaké nepříjemnosti a pak to krotit.
K příbuzným můžu jet, můžu kamkoli, ale jen s dětma.
Jde mi o to, že bych nikdy neudělala, vzít si děti jako rukojmí, jako to dělá on. nenechám je tam a neodejdu. Strašně se mi to hnusí. tak jsem s nimi stále doma, jak chce, protože prostě jsem ta rozumnější, co ustoupí, aby děti byly v pohodě.
|
| Kamisi |
|
(24.8.2014 18:21:55)
Tak kamarádky nezvi k vám, jezdi ty k nim, nebo naplánujte společné výlety, procházky, hřiště. Vymysli program takový, aby byl pro tebe i děti příjemný a snaž se smířit s tím, že teď je to tak, jak to je.
Já vím, že je to s dětmi v tomhle věku vyčerpávající, mám děti rok od sebe a byla jsem s nimi pořád sama jako ty, ale ono se to jednou vrátí. Vztah s dětmi si buduje každý za sebe, tvýmu manželovi se jeho přístup taky vrátí - to není zlomyslnost, to je přirozený důsledek.
Sbalila bych děti a jela k rodičům, i když tam budeš s dětmi, bude to jiné než doma, trochu se odreaguješ, popovídáš.
Je to blbý, partnerskou krizi to nevyřeší, to je v podstatě na zvážení, jestli je to lepší takhle, nebo se rozejít. Myslet si ale, že jde něco u partnera vyhádat nebo vyřvat, je velký omyl. Pokud neslyší na normální volání o pomoc, je to hňup a podle mě s tím nejde dělat nic jinýho, než se zařídit sama podle sebe - co nejlíp tak, aby tobě bylo dobře i bez jeho pomoci.
|
| rousek |
|
(24.8.2014 18:28:56)
v tom případě ale spolu už opravdu nemusíme žít. Vše si budu řešit sama, opora v něm žádná, a ještě budu vychytávat jeho výpady aby způsbily co nejmíň paseky. On bude spokojen, protože dosáhl svého a já se budu trápit, protože bohužel nedokážu nelitovat se a neporovnávat , nepředstavovat si, co by bylo, kdyby. Vím, že je to blbý, ale tohle je za hranicí toho, co skousnu. Když to v sobě dusím, odráží se to všude, i ve fyzickém stavu. Nehci si nic vyřvávat, chci věřit tomu, že existuje nějaká cesta, aby on to sám pochopil. Ale slovy to nějak nejde. Jakoby vůbec nebral vážně, co říkám. A nebo bere, ale je mu to jedno, protože své pohodlí staví nade vše.
|
| Epepe | 
|
(24.8.2014 18:31:23)
rousek:
"Nechci si nic vyřvávat, chci věřit tomu, že existuje nějaká cesta, aby on to sám pochopil."
Nevěř tomu, že chlap (kdokoliv) někdy něco pochopí sám od sebe. Když něco chceš, musíš si o to říct. A holt v tvém případě asi hodně nahlas (nemyslím doslova). 
|
| rousek |
|
(24.8.2014 18:32:34)
no a právě: JAK?
|
| Epepe |
|
(24.8.2014 18:40:22)
To ti těžko můžeme radit, to by chtělo pořádně rozebrat situaci, já bych fakt zainvestovala pár stovek a zašla si jednou či párkrát do nějaké poradny, tam to proberete pořádně.
Zkus si říct, čeho přesně chceš dosáhnout. Bylo to někdy jinak, nebo byl takový pořád? Jde o to, jestli budeš dobývat staré pozice, nebo hledat nové cesty ... A nemusíš hned dosáhnout úplné změny, to bys na sebe kladla zbytečně velké nároky. Zkus postupné kroky. Fakt nevím, co u vás může fungovat, u někoho je to třeba pravidelnost, že si stanoví třeba každý čtvrtek od sedmi do desíti. Jinde zase třeba moment překvapení ...
|
| rousek |
|
(24.8.2014 18:49:16)
Asi byl takový vždy, ale já jsem dřív měla sílu se vymezit. Už jsem ale vyhořela, protože je to neustálé úsilí o držení pozice, které po tak dlouhé době vyčerpá. Takže spíš dobývat staré pozice. Myslím si, že z domova utíká, protože atmosféra je taková, jaká je - to znamená, že já jsem napružená, protože už dál nechci hrát spokojenou rodinku a vzornou ženušku, co vše skousne a vždy ustoupí, aby byl klid. Jsem asi dost odměřená a na..á. je to začarovaný kruh.
Pravidelnost, to jsem zkoušela, často se stane, že mu do toho vleze něco, co je důležitější a pak to padne. A i mě je to proti srsti, zrovna ten den nemám třeba chuť někam jít jen pro to, že je čtvrtek. Moment překvapení snáší on špatně a je pak napružený na děti. To ne. ASi je problém i ve mě - nejsem moc schopna akceptovat takové dílčí kroky, kompromisy, pořád čekám, že to přece musí být "normální" samo od sebe a nehodlám z té představy slevit. Díky. Na poradě s psychologem jsem už rozhodnutá.
|
| Epepe |
|
(24.8.2014 18:51:30)
Rousek, držím palce!
|
|
| Anni&Annika | 
|
(24.8.2014 18:53:56)
no jo, al etam je potreba, abys byla dukladna a disciplinovana i k sobe. Neni nic duleziteho, co by mu do toho vlezlo. To uz by asi opravdu muselo byt. Proste trvat na dni, nezajima vymluva, tak at si to zaridi. Nechat ho tam a jit, i kdyz se ti nechce. Vsak on deti zemrit nenecha. Jsou jeho.
|
| *Aida* | 
|
(24.8.2014 19:01:52)
Presne tak. Muj manzel tedy je s detma klidne, ale on ma zas vsechno na salamu a je tezky ho nejak zorganizovat. Je to takova jejich narodni vlastnost, jak jsem zjistila. Dochvilnost nulova a vsechno se nejak udela, okeca, vyresi pres znameho... Muj muz to dovedl k dokonalosti tim, ze si klidne pozve kamarada, kdyz se mu nehodi byt s detma a vi, ze ja mam neco v planu . Takze jsme pak my dva venku, kazdy jinde a doma hlida jeho kamos  . Ja uz to neresim.
To pravidelne chozeni ven se mi osvedcilo. Ted jdu od zari na vecerni kurs vzdy v utery a to se proste zorganizovat musi, nebo musi najit nekoho, kdo ho zaskoci.
|
| Lady V. |
|
(24.8.2014 19:03:43)
Aido, casovy management je i slaba stranka meho manzela. Kdykoliv mame spolu neco vyrizovat, tak trpim, protoze on vsude potkava zname, se kterymi se musi zastavit a prohodit par slov, a tak se i obycejny nakup protahne na hodinu.
A potom porad remca, jak je ve stresu a nema cas. 
|
| *Aida* |
|
(24.8.2014 19:09:14)
Presne! A jeste vsude smlouva! Je to naprosto fascinujici, ale on je schopnej vyhandlovat slevu i v kamennem obchode, lde jsou na vsem cenovky. Byste neverili, o kolik levneji on dokaze koupit treba dziny Diesel, protoze kdyz mu daji slevu, tak si koupi jeste kosili od jine znacky...
|
|
|
|
|
| Citronove koliesko | 
|
(24.8.2014 20:41:54)
Zacala by som odchadzat pravidelne. Piatok vecer je ideal, nemusi rano vstavat do prace. Oznamila by som mu za kazdy druhy piatok idem von, navrat pred polnocou. Na tieto piatky by som zaroven objednala (rezervovala) aupairku ak by nedorazil prisla by ona. Nezajem ze si to nemozem JA dovolit zaplatit. To ON nech riesi ci si to moze dovolit zaplatit.
Lenze chapem ze ja som ja a ty si ty, preto ty to neurobis a si utlacana a ja nemam problem vypadnut z domu kedy chcem a muz ani nepipne, resp. ani by ho nenapadlo nejako mi v tom branit a brat ma ako menejcennu osobu. Je pravda ze moj muz nikdy deti nezabaval a nudili sa pri nom ale postarat sa vedel na 100%. Aj ked ten cas s nim stravili trebars pri PC mne to za to stalo vyvetrat sa.
|
| rousek |
|
(24.8.2014 20:45:37)
to je asi dobrý nápad, mít domluvené hlídání pro případ, že on nepřijde, nebo to zruší. A ano, já jsem já a ty jsi ty, ale taky můj muž není tvůj muž. Kdybys měla mého doma, možná bys koukala, co je možné a kam až to člověka dostane.  . těžko soudit.
|
| Citronove koliesko |
|
(24.8.2014 21:41:01)
Rousek držím palce.
Tým "ja som ja a ty si ty" som chcela povedať ze trebárs ja by som si možno nevybrala muža ako si si vybrala ty pretože by po pár "nedorozumeniach" bolo jasne ze to nebude fungovať, ja som sa nikdy nesnažila partnerov meniť a chápať, ani na vzťahu "pracovať", ale snažila som sa co najskôr zistiť akí sú a ak mi niečo "nevoňalo" tak  . Aj môj chlap ma muchy a riadne ale to sú také ktoré som ochotná už viac ako 20 rokov tolerovať a ani jedna nesúvisí s tým aby si ma nevážil alebo nejako utlačoval. Takze to čo radím ja možno u teba nebude fungovať lebo vy dvaja ste iné povahy a máte iný vzťah ako ja a môj muž.
|
| rousek |
|
(25.8.2014 8:34:47)
rozumím, díky.
|
|
|
|
|
| kareta | 
|
(27.8.2014 21:23:42)
Začni chodit plavat. Pravidelně, na hodinu + cesta. I kdyby jsi padala na hubu, tak 3x týdně cho´d. I kdybys měla sebrat děti a dovést je tatínkovi do hospody, kdyby se nedostavil, odevzat, zamávat a pak být po splněné akci včas doma a velmi, velmi přítulná a milá. pravidelně!!! i kdyby se ti nechtělo. jednak je fyzická aktivita na vyhoření dost dobrá a druhak, chlap nepochopí babinec, ale pochopí sport. Prostě se potřebuješ dostat po mateřské do formy. A pokud nechce hlídat, tak ať sežene chůvu. Dusno přežiješ, neb tě endorfiny na 2 dny nabijou a pak půjdeš zase plavat. Za ty roky to mám vyzkoušeno. A jestli neumíš plavatg, tak si najmi trenéra. Tatínek může vzít děti sebou, když ti půjde naproti k bazénu.
|
|
|
|
| Epepe |
|
(24.8.2014 18:44:14)
|
|
|
| *Aida* |
|
(24.8.2014 18:47:37)
Co zkusit nejakou pravidelnou cinnost? Ve Tve situaci bych pouzila i cesty, za ktere me tady asi nektere uklovou . Treba zajit si k Dr a pak prijit s tim, ze musis cvicit konkretni vec kvuli zdravotnimu stavu. Nebo si najit nejaky vecerni kurs s tim, ze se musis zdokonalit kvuli budouci praci. Proste neco, na co nemuze rict, ze ne.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)