Cimbur |
|
(15.5.2014 18:28:47) To poznáš, to je drsná zkušenost, to fakt a doslova ryješ pusou v zemi...
|
slečna Tilly |
|
(15.5.2014 18:32:18) To je právě dost abstraktní pojem a bojím se, abych to vůbec poznala. Někdy si připadám na dně a drží se mě to nějaký čas v kuse, pak je chvíli líp. A nejvíc mě děsí a demotivuje ten přístup co tu popsala Luisa, že podle někoho je deprese "in" a že dneska má "depresi" každý druhý. Pak se vyznej...
|
Martina, 3 synové |
|
(15.5.2014 18:47:53) To je zavádějící: počet nemocných nijak nevypovídá o závažnosti nemoci nebo o správnosti diagnózy.
Pokud se cítíš nemocná, tak jsi.
|
|
preli |
|
(15.5.2014 22:42:34) Malin - Už několikrát jsem při různých rozhovorech s psychology - v televizi - slyšela, a určitě jsem to i někde četla - že k psychologovi by se člověk měl vypravit už ve chvíli, kdy ho začíná "trápit otázka" - jestli k němu opravdu nepotřebuje.... no a to jsem taky někde zaslechla - docela užitečnou radu - že by člověk v mysli neměl pořád cestovat časem - ale myslet na přítomnost - takže nedělat si pořád starosti s tim co bylo, co bude - ale třeba se teď a tady soustředit na mytí nádobí a tak.
Neměla jsem tušení, že se člověk musí objednávat takhle dopředu, ale každopádně, když už je ti takhle dlouho bídně, tak je třeba to řešit, aby ti mohlo být zase dobře - a určitě se pak uleví i tvé rodině - podrážděná maminka dětem na klidu asi taky nepřidá - neber to nijak špatně, ale je to tak.
Jinak držím ti palce, abys to brzy nějak rozlouskla....
Jinak u mně na ty obyčejný - depky - nedepky pomáhalo pořádně se vyspat - ale u tebe to vypadá vážnějc - než nahromaděný starosti.
|
slečna Tilly |
|
(15.5.2014 22:46:54) Děkuji
|
Azia a 3 ryzova zrna |
|
(15.5.2014 23:19:13) Malin, na tvem miste bych si tam zasla, to uz neni sranda, navic se ti to tahne nekolik mesicu. Hodne stesti a sil!
|
|
|
|
|
. . |
|
(15.5.2014 18:43:52) Cimbur, "střední" depresi, při které ještě vstává z postele a někdy se dokonce vzteká na děti střídanou obdobími, kdy je ještě lépe, poznat nemusí. Respektive může si dalších iks let říkat, že je to "jen" něco... co přejde, a nebude s tím nikde "otravovat"... a zbytečně bude těch iks let trpět (byť jen středně, domácnost v kýblu, děti jen co je nutné a spíš ve zlém. sebedůvěra v ...)
|
slečna Tilly |
|
(15.5.2014 18:54:57) Valkýro, to je přesně to, čeho se bojím. Že si děti budou pamatovat mámu jen v polospánku ležmo v posteli, případně vynervovanou a křičící kvůli každé kravině. Že vyrostou ve špíne a neuklizeném bytě a budou se za mě jednou stydět... Atd. A že mi vlastně ty roky zbytečně protečou mezi prsty, bez nějakého výsledku. Vlastně mám pocit že těm dětem akorát ničím život.
|
|
|
Raduna |
|
(15.5.2014 18:57:37) Slupko,
takovouhle "střední" depresi jsem měla v podstatě od puberty do 30 let. Taky jsem nevěděla, že je to deprese. Nevěděla jsem, že normální je cítit se dobře a ne mizerně a občas jen míň mizerně. Taky lituju, že jsem na to nepřišla dříva a neřešila to dřív. Měla bych mnohem hezčí mládí a dospívání. Takto to pro mě byla totální černá díra, nejhorší období v životě. Jo, a taky jsem fungovala v podstatě normálně, akorát rozhodně jsem nevyužívala svůj potenciál na plno.
|
slečna Tilly |
|
(15.5.2014 19:04:58) Moje puberta byla taky černá díra, a vlastně v lecčems i období předtím. Tak nějak mám pocit že celý můj život je vlastně špatně, v podstatě od dětství
|
Raduna |
|
(15.5.2014 19:10:27) Malin,
možná tě potěší, že když přijdeš na to, co tě do té díry strhavá a naučíš se tomu čelit nebo vyhýbat, prostě změníš svůj život tak, aby se ti opravdu líbil, tak ti může být opravdu dobře. Já jsem ale brala antidepresiva a chodila jsem na psychoterapii.
|
slečna Tilly |
|
(15.5.2014 19:12:20) Raduno, to je možná to hlavní, vyřešit příčinu. No, jenže příčina je vztah v rozkladu nebo těsně před rozpadem, sama nevím, a tam je prostě těžko dokopat se k nějakému radiálnímu řezu, kor když v tom vztahu jsou už i děti. Takže se v tom víceméně jen plácám a snažím se přežívat.
|
Raduna |
|
(15.5.2014 19:15:51) Malin,
ale říkala jsi, že takový byl celý tvůj život, takže jistě to ovlivnilo i např. výběr partnera. Hlavní jsi ale ty, to si uvědom, když se sesypeš ty, tak se nemůžeš starat ani o děti ani o vztah. Všechno ostatní by mělo pro tebe jít stranou a měla by ses soustředit na uzdravení.
|
slečna Tilly |
|
(15.5.2014 19:19:15) Nevím jak by to mohlo ovlivnit výběr partnera? Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela... Dětství nebylo zrovna idylka, mám dva starší sourozence a vždycky jsem vedle nich měla status malého otravného blbečka (což bohužel přetrvává i teď v dospělosti), na tátu vzpomínám jako na hodně trestajícího, fyzické tresty u nás byly běžný (a mám pocit že i docela žádoucí) výchovný prostředek. Mamka byla hodná, spíš kamarádka, trochu rozmazlující. Puberta byla peklo na zemi, bez dalšího komentáře. Tak nějak nevím u čeho začít, abych to konečně prolomila.
|
|
Raduna |
|
(15.5.2014 19:43:02) Valkýro,
u tebe to asi bylo výchovou v rodině. Já ale vím, že jsem měla opravdu depresi. Samozřejmě, že jsem se radovala z některých věcí, ale stejně jsem tak nějak přežívala. Pořád jsem čekala, že se to časem nějak zlepší, až budu starší, až jako "dospěju", ale takhle to fakt nefunguje. Nakonec jsem se sesypala víc a konečně to začala řešit. A teď je to více či méně v pohodě. I když pořád mám nějaké vnitřní boje, ale to je asi normální.
|
|
|
|
slečna Tilly |
|
(15.5.2014 19:20:04) Valkýro, to je takový začarovaný kruh, že? Tomu rozumím.
|
|
|
|
|
|