| Lexi. |
 |
(5.3.2014 23:58:34) Řeším dilema. Jsme rozvětvená rodina, otec je z 6-ti dětí. V mém dětství jsme se všichni pravidelně vídali, pak to ovšem mí rodiče přerušili - nemají rádi hromadné akce mnoha lidí, prý jsou z toho jenom pomluvy a nepříjemnosti, lidi se navzájem drbou... Mně to mrzelo, měla jsem tyto rodinná setkání ráda. Od té doby vidím příbuzné velmi zřídka, v intervalu několika let, když je náhodně někde potkám. Občas mé rodiče zvou na setkání, ale oni nikdy nejedou.
Před několika dny zemřel strýc, který byl půl roku v kómatu. Docela mě to zasáhlo, byl celkem fajn a poměrně mladý (55 let). Cítila jsem potřebu jim kondolovat, ale nemám na ně kontakt. Tak jsem zatelefonovala babičce, ta neumí ze svého mobilu vyextrahovat telef. čísla, tak jsem ji alespoň požádala, aby ode mně tetě vyřídila upřímnou soustrast. Pak jsem na internetu našla telefon na bratrance, tak jsem mu zavolala, kondolovala jsem mu a požádala jsem ho o vyřízení kondolence tetě, neboť na ni nemám telefon. Řekl, že mi na ni telefon pošle, což udělal. Tak jsem telefonovala tetě (až poté jsem si někde přečetla, že je to společensky nevhodné - že kondolovat se má dopisem - ale já na ně adresu nemám a telefonát mi přijde i osobnější). Tetě jsem kondolovala, hovor váznul, teta plakala. Pak mě požádala, abych svým rodičům vyřídila, že v pondělí je pohřeb, kdyby chtěli přijet. Volala jsem to rodičům, kteří řekli že asi nepojedou. Ale mě to přijde divné. Že by tam nebyl nikdo z naší větve rodiny. Manžel mi navrhl, ať tedy jedu já. Přijde mi to přirozené, dát strýci poslední sbohem, osobně kondolovat a také bych tam viděla babičku. Ale nevím jestli je to vhodné - mě nezvali, zvali rodiče. Vím, že na pohřeb v podstatě mohu přijet i bez pozvání - jen absolvovat obřad, kondolovat a jet domů. Ale mám obavu, abych nebyla jako slon v porcelánu - nevím jestli jim bylo příjemné, když jsem jim telefonovala, a pak bych se objevila na obřadu nezvaná, nečekaná... Musela bych si vzít dovolenou, pak jet 150 km tam a 150 km zpátky a abych nakonec nebyla za neomalence. Co myslíte, jet nebo nejet?
|
| sovice | 
 |
(6.3.2014 0:08:56) Pokud máš potřebu se se strýcem rozloučit, jeď. K tomu pohřby jsou. Obřady jsou i proto veřejné. Na místě se zařídíš podle toho, jak uvidíš, jestli tě budou nějakým způsobem zvát k dalšímu posezení.
Fakt jeď, protože v téhle záležitosti mít druhou šanci nebudeš.
A až se vrátíš, možná by stálo za to se zeptat rodičů, jestli za jejich odštípnutím od rodiny nestojí něco víc než "nemáme rádi hromadné akce", spíš bych to viděla na nějakou konkrétní zlou krev - nebo se s některými vídají jednotlivě?
|
| Lexi. |
 |
(6.3.2014 0:17:41) "A až se vrátíš, možná by stálo za to se zeptat rodičů, jestli za jejich odštípnutím od rodiny nestojí něco víc než "nemáme rádi hromadné akce", spíš bych to viděla na nějakou konkrétní zlou krev - nebo se s některými vídají jednotlivě? "
Je to složitější, byly nějaké problémy, otec je dlouho přecházel a pak vybouchl, urazil se, na jednu stranu ho chápu, na druhou stranu myslím že to přehání. Máma ho v tom podporuje, ale ona je dost vztahovačná, mnoho věcí si bere víc než je zdrávo.
"Fakt jeď, protože v téhle záležitosti mít druhou šanci nebudeš." to máš asi pravdu
|
|
| Lexi. |
 |
(6.3.2014 0:17:54) "A až se vrátíš, možná by stálo za to se zeptat rodičů, jestli za jejich odštípnutím od rodiny nestojí něco víc než "nemáme rádi hromadné akce", spíš bych to viděla na nějakou konkrétní zlou krev - nebo se s některými vídají jednotlivě? "
Je to složitější, byly nějaké problémy, otec je dlouho přecházel a pak vybouchl, urazil se, na jednu stranu ho chápu, na druhou stranu myslím že to přehání. Máma ho v tom podporuje, ale ona je dost vztahovačná, mnoho věcí si bere víc než je zdrávo.
"Fakt jeď, protože v téhle záležitosti mít druhou šanci nebudeš." to máš asi pravdu
|
|
| Lexi. |
 |
(6.3.2014 0:18:06) "A až se vrátíš, možná by stálo za to se zeptat rodičů, jestli za jejich odštípnutím od rodiny nestojí něco víc než "nemáme rádi hromadné akce", spíš bych to viděla na nějakou konkrétní zlou krev - nebo se s některými vídají jednotlivě? "
Je to složitější, byly nějaké problémy, otec je dlouho přecházel a pak vybouchl, urazil se, na jednu stranu ho chápu, na druhou stranu myslím že to přehání. Máma ho v tom podporuje, ale ona je dost vztahovačná, mnoho věcí si bere víc než je zdrávo.
"Fakt jeď, protože v téhle záležitosti mít druhou šanci nebudeš." to máš asi pravdu
|
|
| Točená vanilková | 
 |
(6.3.2014 7:51:53) Myslím, že teta nebyla v situaci, kdy by zvlášť rozmýšlela, jak svoje pozvání formulovat, aby bylo jasné, že zve i tebe. Pokud bych se se strejdou chtěla rozloučit, jela bych. Teta to nejspíš brala tak, že když ty jí kondoluješ, pravděpodobně i na pohřeb přijedeš, a chtěla dát tvým rodičům šanci, nebo popud, aby přijeli také. Řekla bych, že pokud pojedeš, víc získáš, než ztratíš - obnovené příbuzenské vztahy kontra dlouhá cesta a den z dovolené.
|
|
|
| ivaxx | 
 |
(6.3.2014 0:19:20) Jela bych. Jsme velmi rozvětvená rodina v generaci mých rodičů a prarodičů a i když se během roku s většinou již nevídáme, při takovýchto příležitostech se scházíme. Objeví se i lidé o kterých jsme roky neslyšeli a obvykle to každého potěší, že se alespoň takto sejdeme. Je to sice smutné, ale i pohřby utužují rodinu, protože často se poté máme tendenci vidět se znovu. Pak zase styky z různých praktických důvodů i opadají(do každé rodiny v mé generaci přes manžele a manželky přibyli další příbuzní se kterými je potřeba udržovat kontakt atd.) a opět se utuží se na dalším pohřbu. Nacházíme se opět bohužel po pohřebním utužování, ale výsledkem je, že jsme minulý týden měli na návštěvě prastrýce, kterého jsem naživo viděla poprvé, ačkoli jsem o něm věděla mnohé právě od ostatních příbuzných. Bylo to velmi milé a přesně odpovídal představám, které jsem si o něm vytvořila. Možná, že i o Tobě řada příbuzných takto "ví" a potěší je, že se s nimi můžeš setkat.
|
|
| Binturongg | 
 |
(6.3.2014 0:42:10) Jet
|
|
|