| Moucha tse-tse | 
 |
(7.2.2014 11:16:44) Jsem zoufalá, pár týdnů byl klid a včera jsme se bavili o tom, že chce manžel zase dělat zákmový kroužek pro děti. Řekla jsem na to, že se obávám že to fyzicky nedá, protože když přijede domů z práce, řízne sebou na podlahu a leží pár desitek minut , ruzne se protahuje( je po úraze, 2 roky nepracoval, měl plny ID) On mi na to řekl že si bude dělat co chce, že sebou nenechá manipulovat a ovládat se ode mě. úplně jsem zůstala zírat, chytli jsme se, on k tomu přidal ještě pár ošklivostí, tak jsem mu řekla to cítím už od května co mě tenkrát shodil na zem a vyhrožoval mi že mě dá pěstí. Křičela jsem na měho, že v tý nemocnici měl chcipnout, že ho nenávidím, že vždycky když odjede sám tak doufám že ho zas něco přejede a nevrátí se. Pak se situace navenek trochu uklidnila, tj přestali jsme komunikovat. Kdybych měla praci co me uzivi, davno bych se rozvedla. Běžná manzelská poradna nám myslím nestačí, spiš by to chtělo nějaké centrum kde se lidi po poranění mozku učí komunikovat s okolim. Jsem zoufalá- Cp je tohle za život, člověk si žije celkem poklidně a nejdnou vinou něčí nepozornosti má ze života peklo.
|
| jentak | •
 |
(7.2.2014 11:20:57) Já neznám vaši storku, o ráně pěstí nevím, ale na druhou stranu - v době, kdy jsem totálně vyřízená z práce a vůbec ze všeho, jsem se taky začala angažovat v podobné záležitosti. Manžel na mne neřval, že by skákal radostí, to ne - ale zas viděl, že to asi potřebuju, tak jen řekl - no když myslíš /a nejen řekl, ale i pomáhal, abych na to měla čas/. Já ale měla výhodu, že to nebyl kroužek s tím, že jsem třeba zabitá celý rok v ten který den. Třeba to taky potřebuje a třeba je stejně frustrovaný jako Ty a tak to jde celý do kopru.
|
| Moucha tse-tse | 
 |
(7.2.2014 11:27:35) Tady nejde o to, že bych nechtěla aby měl ten kroužek. Mě se nelíbilo jak reagoval na to, že se obávám že to fyzucky nedá. Na to se dá přece řicr třeba.. když nebudu moct já, vyšlu tebe, nebo, já přijedu z práce tak abych si stihnul odpočinout. To mě hned musí napadnout že ho chci ovládat?
|
| jentak | •
 |
(7.2.2014 11:30:30) Tak jasně že to bylo blbě a nevím, proč to tak je. Jestli je to následek toho úrazu a nebo toho, že po úrazu se cítí mizerně. Vím, jak dokáže člověka změnit třeba jen stálá bolest a představa, že líp nikdy asi nebude. To ho neomlouvá, ale co s tím?
|
|
| kosatka2 | 
 |
(7.2.2014 11:41:37) Nechci se s tvým mužem nijak srovnávat, ale co jsem ty roky na RD, taky reaguji občas tvrdě, protože si připadám občas dost v pasti, ve vězení, bez vyhlídek, atd. (když se to přežene), měla bych se nad sebou zamyslet. Úplně si dovedu představit sebe, jak chci třeba jednou týdně večer někde pracovat, muž mi řekne, že na to asi nemám, když jsem každý den od dětí tak děsně vysátá - a já na něj vystartuju a schytá to ode mě na plný kule... Je to jiný případ než u vás, ale nějak se v tom vidím, bohužel
|
| Moucha tse-tse | 
 |
(7.2.2014 11:49:56) Ale on práce schopný je. Realizaci má, zvládá vylety, spaní pod stanem atd.. Jen třeba nemá odhad, tuhle byli autem 300 km od domu, on s detma, sli do Zoo, a teprve v šest hodin odpoledne si uvedomil, že ho čeka 300 km po autem a tudiz deti co jdou ráno do školy jaksi přijedou domu před půlnocí.
|
| Žžena |
 |
(7.2.2014 11:51:55) Moucho, případ se zoo, který popisuješ, by se klidně mohl stát i mému muži (vlastně asi značnému množství mužů, které znám), a to není po úrazu hlavy, ani nemáme jiné problémy.
|
| jentak | •
 |
(7.2.2014 11:53:52) Taky jsem na to myslela. Já byla se svýma dětma na kole a nějak mě vůbec nenapadlo se včas obrátit směrem domů a pak jsem poslouchala, jestli jsem normální, že si neumím naplánovat výlet tak, abychom přijeli domů za světla - my totiž neměli osvětlení. Prostě když mě to napadlo, tak bylo pozdě a pak už to v podstatě bylo jedno, tak proč je hnát jak nadmutý kozy.
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
 |
(7.2.2014 18:58:51) ono pro chlapa je to dost citlivá věc, když mu řekneš, že něco fyzicky nedá...
|
|
|
|
| Žžena |
 |
(7.2.2014 11:23:25) Jenom by mne zajímalo, jak člověk, co neumí komunikovat s nejbližšími (potažmo dává manželce pěstí) bude komunikovat a řešit problémy svých svěřenců na zájmovém kroužku.
|
| jentak | •
 |
(7.2.2014 11:25:34) Nevíme, co je to za kroužek - třeba nějaký odborný, kde se nějaký ty extra diskuze nevedou. Já se o těch "svých" dětech dozvěděla jen to, co mi řekly učitelky, od dětí nic, nebyl na to čas a prostor.
|
| Žžena |
 |
(7.2.2014 11:27:01) Odborný kroužek jsem vedla, i tam se můžou sejít děti všelijaké a popř. nastat různé třeba krizovější situace.
|
| jentak | •
 |
(7.2.2014 11:28:59) Já zatím na nic nepřišla - ale možná proto, že tam chodí spíš klidnější děti - tedy dívky.
|
|
|
|
|
| Moucha tse-tse | 
 |
(7.2.2014 11:28:48) Takového typu ne. On jakéby ztvrdnul.
|
|
| Žžena |
 |
(7.2.2014 11:29:46) Jitys, ano, po těžkém úrazu hlavy může být zasaženo a změněno leccos, od hybnosti přes smyslové vnímání až po osobnost
|
| Žžena |
 |
(7.2.2014 11:39:48) Jitys, ale různý příčiny mohou mít na pohled stejnej výsledek. Co to přesně je, to tady nikdo nevyvěští.
|
|
|
| Moucha tse-tse | 
 |
(7.2.2014 11:35:36) jo, tohle je duvod, jsou praktický veci, kde vyhovět není problém, když se někam jedem, musím mu pomoct se zbalit, řict mu třeba, na kole už pití máš, svačinu jsem uděala atd..nesmí se na něj chvátat. Ale copak si neumi dopředu uvědomit, co chce říct a řict si, aha, tohle by se asi manželce nelíbilo, tak já to řeknu radši jinak..
|
| Žžena |
 |
(7.2.2014 11:41:32) Moucho, on si to vůbec uvědomovat nemusí. Třeba ztratil nějakou formu "zábrany", která normálně člověku nedovolí dělat něco, co je sociálně nepřípustné. Pokud to tak je, tak on je ten poslední, kdo si to uvědomí a bude s tím něco dělat.
|
|
|
|