| Jachtarka | 
 |
(15.1.2014 10:40:04) Hodně záleží na důvodu dvou domácností, vlastně to máš nazvané oddělené domácnosti - tak nevím, jestli se počítá např. malý byt v místě práce jednoho z manželů, kde bývá sám např. od pondělí do čtvrtka. Tohle ze zkušenosti částečně své i dvou párů v okolí znám a funguje to.
|
| Gertruda | 
 |
(15.1.2014 10:49:43) My se prostě nemůžeme domluvit, kde žít. Respektive manžel chce žít ve svém domě a já tam z jistých důvodů (nechci to tu opakovat, ale modří vědí) žít nemůžu. Momentálně žiju v zahraničí, takže máme tuplem oddělené domácnosti a jsme na to zvyklí, i když samozřejmě to žádná procházka růžovou zahradou není. Tak mě tak napadla varianta, že to vezmu při jednom a při návratu do Čech se rovnou usadím někde sama.
|
| radka | •
 |
(15.1.2014 10:56:06) co na to děti, ty bydlí s tebou nebo s otcem?
|
|
| jentak | •
 |
(15.1.2014 10:58:36) Já nevím - nedojde k odcizení? Já myslím, že ano. Nedovedu si představit dlouhodobé odloučení - z tohoto důvodu, jen čistě jako přechodnou záležitost, ne trvalou.
|
| Gertruda | 
 |
(15.1.2014 11:05:16) No ale jak jsem psala, my teď žijeme oddělení totálně, pracuju v zahraničí a vídáme se párkrát do roka. Bydlet sice ve dvou bytech, ale v rámci Prahy, by byl pro naše soužití docela upgrade.
|
| jentak | •
 |
(15.1.2014 11:08:17) Já to chápu, ale proto se ptám - nedochází k odcizení? Mezi vámi dvěma a i mezi dětmi a manželem? Přece jen, denní styk se nedá nahradit internetem - teda dle mýho a neříkám, že to je správný názor. Ovšem na druhou stranu - pokud ty oddělené domácnosti fungují a vyhovuje to všem, tak proč se drbat nohou za uchem a nezachovat to a neřešit, že to není běžný model u většiny. Co je vám do většiny.
|
| Gertruda | 
 |
(15.1.2014 11:17:35) Aha, promiň. Máme nějaké problémy pramenící z odloučení. Nevím, jestli se zamáznou tím, když se prostě zase sestěhujeme zpátky, spíš si tím přivodíme šok, počítám.  Neřeším, že to není běžný model, spíš jak bych se v tom cítila. Když je teď manžel v jiné zemi, zkrátka tu není, nedá se nic očekávat, člověk si na to za chvíli zvykne a přestane tím trpět. Nevím, jak bych se cítila, kdyby byl vlastně kousek od nás, jestli bych prostě pokračovala v tom, jak žiju teď, s bonusem, že ho vídám víckrát, než párkrát do roka, nebo jestli bych vlastně tak nějak něco pořád očekávala a jen se trápila, že to nemám.
|
| Žžena |
 |
(15.1.2014 11:42:04) Obávám se, že Ti tu nikdo neřekne, jak by ses cítila, protože je to dost "exotická" situace.
|
|
| jentak | •
 |
(15.1.2014 12:08:27) Gertrudo - a jak to vidí manžel? Co si o tom v klidu povyprávět - jaký máte strachy a obavy a jaký očekávání. Navíc - když si o tom promluvíte a na něčem se domluvíte, tak když budete oba v Praze, tak přece v takovém případě není nutný setrvat v tom nastavení, které přišlo po návratu do Prahy, ale můžete konstatovat po čase, že takhle ne, tak to nefunguje a nastavení změnit. A je jedno, jestli půjde o sestěhování nebo odstěhování. A co děti? Jak ony to vnímají. Ale zase když nemůžeš být s ním v jeho domě z různých důvodů, tak buď budete každý zvlášť a nebo dohromady, ale jinde. Já nevím, ale já bych to nedala /být každý zvlášť/. Moje dcera teď řešila s partnerem, že už je pro oba neudržitelné bydlet u jeho maminky, on se stěhovat nikam nechtěl, ať si tedy prý je ona doma nebo si najde pronájem a on ji bude navštěvovat, neboť se mu nechce stěhovat. Takže závěr - je mi to líto, ale já už takhle nemůžu a nechci, konečné rozhodnutí je na Tobě.
|
| Gertruda | 
 |
(15.1.2014 12:20:53) Manžel to vidí stejně jako partner tvé dcery, prostě se nechce hnout. Myšlenka odděleného bydlení (tedy jeho pokračování) ho nenadchla, ale žádnou jinou variantu nenabízí. Dítě se hlavně nechce vracet do domu.
|
| jentak | •
 |
(15.1.2014 12:30:31) Jenže moje dcera není vdaná a nemají žádné dítě - tam bylo to její nekompromisní řešení jednoduchý. Ale vy už dítě máte. Takže - do jeho domu to nelze, to je vyloučeno /to se dá pochopit/, pak zbývá buď bydlení jinde spolu a nebo každý zvlášť - rozhodnutí je na něm, ty na tom nemůžeš změnit nic. No a když vyberete nějakou variantu /rizikové jsou pochopitelně obě, každá ale skýtá jiná rizika/, tak když se podívám na Tebe, tak budeš muset vyzkoušet, jak se cítíš. A po časem hádám budeš vědět, co přesně chceš a co už dál nehodláš snášet. Nemusíš teď dělat zásadní rozhodnutí a navíc když vlastně nevíš, jak to bude fungovat a jaký budeš mít pocity. Počkej. Jen by mě skutečně moc zajímalo, jak to s vámi dopadne Jsem hrozná, vím to
|
| Gertruda | 
 |
(15.1.2014 12:43:10) Taky by mě to zajímalo.
|
| jentak | •
 |
(15.1.2014 12:49:54) Tak časem se to jistě dozvíš - já asi ne
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza | 
 |
(15.1.2014 12:57:13) Mě by to vedlo k uvažování nad tím, zda je to ještě manželství...
|
| Gertruda | 
 |
(15.1.2014 13:05:15) Nemáme to teď růžové, to víme oba. Na druhou stranu rozvést se můžeme vždycky, tak proč něco nezkusit, třeba i něco nestandardního? Nebo ne?
|
|
| Pam-pela | 
 |
(15.1.2014 18:44:21) Ono by spíš bylo divné, kdyby v případě odděleného bydlení k odcizení nedošlo...myslím, že je to zákonité vyústění a že to moc fungovat nemůže, tedy v případě, že jeden touží po normální rodině. Oddělené bydlení manželů je nestandardní, možná je to vhodné tam, kde chtějí zůstat "spolu", ale překážky v soužití jsou tak velké, že by se v jednom bytě "pobili". Taky takové manželství znám - řeší to dvěma byty v jednom domě.
Osobně si to neumím představit - rodina je i hospodářská a společenská jednotka a měl by plnit funkci domova - zázemí, útočiště, centrum výchovy dítěte, společných aktivit a vůbec všeho, co k rodně patří. A co při oddělených domácnostech prostě nejde. Asi bych si srovnala svoje priority a ptala se po prioritách partnera, CO je pro něj nejdůležitější - pokud je to nemovitost jako taková, asi bych přehodnotila svůj vztah k němu a naše "soužití", které skutečným úzkým rodinným soužitím není. 
Určitě bych se to s ním snažila nějak prodiskutovat, abyste oba věděli, proč a jak co je, co cítíte, co chcete a jak plánujete budoucnost. Abyste měli oba nějak jasno v tom všem.
|
|
|
|
|