| Astra | 
 |
(3.12.2013 12:54:57)
vdaná zaživa, já tě chápu, protože pro nás mámy je vždy štěstí dítěte nejdůležitější, když děláme něco "jen pro sebe", tak z toho máme výčitky... ale na druhou stranu dítěti jde zase o štěstí rodičů... samo se pak cítí lépe... takže kdo ví, co by bylo kdybys to neukončila...
|
| jů | 
|
(3.12.2013 13:30:42)
Dle mého měla by sis vážně promluvit s přítelem, říct mu jak se cítíš a co od něj očekáváš. Vyřeš si jedno a převozníka nech zatím být, sama jsi psala, že ho spíš kontaktuješ Ty
|
|
| vdaná zaživa |
|
(4.12.2013 8:05:34)
Tak já beru dítě jako podstatný katalyzátor , ale ne jediný.. Já nejsem tak dlouho sama, cca 1,5. Ale je to relativní, když o tom přemýšlím, tak jsem tak sama nikdy nebyla, důvodem je nejen dcera, ale asi je to i věkem, "vím"/věřím, že sama nebudu, tak si to i docela užívám, k tomu i spoustu praktických starostí.. Já bych potřebovala někoho, kdo by respektoval tuto situaci. A s kým bych zároveň mohla počítat do budoucna. Asi mám, ale během toho 1,5 si mě chtěli dva vzít včetně tohoto. Ano, chápu, že to tak cítili, ale já momentálně chci hezký vztah, mít si s kým popovídat, těšit se, plánovat.. přijde mi, že navíc teď nemám kapacitu.. prostě mi přijdou všichni hrr. Beru, že jsme každý jiný, já jsem taková, nedávno tu někdo psal/a, že je "už několik měsíců sám" a proto chce vztah i za cenu kompromisů. Já nemám nic proti kompromisům, ale několik měsíců samoty k nim důvodem nebude. Pokud se týče dítěte, hlavně jí nechci plést hlavu, ona už ve 3 letech v hlavince spoustu věcí přerovnává.. Nemyslím na nikoho zle , dovedu si představit, že se zítra bláznivě zamiluju a všechno bude jinak, láska má spousty podob a na svůj věku si dovolím říci, že budu překvapená.. jako už tolikrát. Mno, tak tolikrát zase né , ale těším se.
|
| Markéta | •
|
(4.12.2013 8:47:01)
Vdaná zaživa bez ironie - jak se takoví, co si okamžitě člověka chtějí vzít, hledají? Tedy aby byli kvalitní? Nějak si nedovedu představit, že člověk někoho pozná, okamžitě a rychle ta protistrana ví, že by se ženila. To přece chce čas.
Nebo že by měl kolem sebe člověk houfy kamarádů a obdivovatelů, co jen čekají až bude volný a okamžitě vysloví nabídku.
Já kolem sebe takové lidi ani nemám, vztahy lidí kolem vždycky probíhaly delší dobu, pak případně byla svatba apod. Nikdy takové hr.
Nemyslím to zle, doopravdy mě to zajímá, já jsem nikdy v okolí neviděla nikoho, kdo by to tak měl, vždy to byly alespoň roční intenzívní vztahy se vším všudy, nikdy se nezjevil náhled nápadník po dvou měsících s nabídkou.
|
|
| Astra |
|
(4.12.2013 9:05:16)
Markéto teď čtu Tvůj poslední příspěvek,
myslím, že máš ve všem pravdu. Je to tak, ve vztahu s tátou jsem trpěla. Moc ho miluju, ale v pubertě a tak mě dost odignoroval. Byla jsem na vedlejší koleji. Teď je to jinak, je to ten nejlepší táta, volá mi, jezdí za námi, dává nám první poslední. Takže je to tak... často cítím, že mi utrpení ve vztahu dělá svým způsobem dobře, protože je to známé a prozkoumané. A je pravda, že bych se asi s bývalým přítelem dostala z bláta do louže. Nabízí se možnost, vyléčit se psychologem a čekat na další nový vztah, který přijde za x let. ... Ano, bylo by to asi nejlepší... pocitově se mi ale hrozně nechce potkávat někoho nového. Je to ale asi otázka času... Bývalého přítele budu mít asi fakt jen na ten tenis maximálně nějaké kafe a procházka. Uvidíme, zatím jsem vůbec nic nerozjela, je to čistě kamarádské, takže úplně v pohodě z obou stran.
|
| Astra |
|
(4.12.2013 9:10:24)
Ještě k tomu Charlesovi.. zajímalo by mě, jak to tedy má s tou Camillou, jestli ona je typ pečovatelky, co mu nahrazuje mateřské city, protože královna je chladná jak rampouch... a sama Camilla žádné velké projevy citů nepotřebuje...
myslím, že můj přítel je podobný typ, vyhovovala by mu pečovatelská přítelkyně, někdo kdo mu dá bezpodmínečnou lásku aniž by za to cokoli chtěl.
Mrzí mě, že třeba odmítl se mnou jít do poradny, protože si myslím, že tak z 20% se člověk může změnit, ... a kdybychom to udělali oba, mohli jsme s tím vztahem trochu hnout.. samo se totiž nic nezmění...
možná Charles prostě Dianu nesnášel a nemohl si pomoct, prostě ho nezajímala nějaká komplikovaná trpící osobnost... byla mu bližší stabilní Camilla která byla vždy chápající a nic po něm nechtěla... asi.
|
| Astra |
|
(4.12.2013 9:21:12)
Markéto,
je to asi hluboko ve mně, jsem naučená o lásku muže bojovat. Dokázat tátovi, že něco znamenám, že si lásku zasloužím. Vždy když jsem v něčem uspěla... maturita, VŠ diplom, získání dobré práce, vydělání peněz apod., tak táta byl celý šťastný a pyšný a konečně jsem se necítila, že jsem líná nula... jako malé mi říkával, že dopadnu jako jedna osoba v rodině, co dopadla špatně a tak.. prostě jsem se bála a doteď se šíleně bojím neúspěchu a toho, že tak stále dopadnu.. a možná k tomu i směřuju... už teď mám za sebou více úspěchů než daná osoba za celý život a stejně mám pocit že ne, že tak stále můžu dopadnout... v tom je můj současný přítel zase fajn. Jako neschopnou nulu mě nevidí a relativně mě i podporuje v mé práci  . Abych shrnula i dobré vlastnosti současného přítele:
-pomáhá s malou
-pracuje
-sportuje
-není negativista a nestěžuje si
-je mladý a plný energie
-když je naléhavá potřeba tak pomůže
-nechává mi svobodu a netlačí aby bylo v domácnosti vše na 100%
-neprudí zbytečnostma
-nekouří nepije, není agresivní a vzteklý
Ještě mě napadá, zda bych se dokázala v hlavě spokojit s tím, že jsme fungující rodina, jen že chybí projevy lásky a blízkosti... asi bych to měla pořešit s psychologem... a nehledat věčné chiméry.
Ono totiž pokud já jsem v pohodě, tak přítel taky... ale dle mého je to podmíněná láska, protože se nikdy nesmím nechat vytočit apod.
|
| Markéta | •
|
(4.12.2013 10:23:16)
Ono totiž pokud já jsem v pohodě, tak přítel taky... ale dle mého je to podmíněná láska, protože se nikdy nesmím nechat vytočit apod.
sis odpověděla sama, nemiluje tě hluboce takovou jaká jsi, má tě jen na příjemné chvíle, chce tě jen když ho nezatěžuješ negativními emocemi, jinak se odtáhne
přesně tak měl Charles Camilu, když spolu chodili. Doma žárlící bezmocná Diana, která toužila po lásce, a tam vyrovnaná Camila, která dělala, že netlačí na pilu, nic po něm nechtěla, klidné prostředí bez malých dětí...výsledek znáš. Dneska jejich maželství taky není pohodové, ale oba si vystačí sami, tak to nějak pytlíkují a uhrávají. Ale s typem Diany by to nedal, Diany potřebují fyzickou i psychickou blízkost, ne vztahy na distanc.
Chápu, že pro lidi typu Diany a tebe to musí být utrpení, asi jako vztah s ledovcem. Když jsem nejvíc ve srabu, naštvaná, frustrovaná, unavená - tak takový typ se odtáhne, abys mu nekazila náladu. Když nějak problém vyřešíš, dostaneš se do pohody, pak se zase přisosne a vezme tě na milost. Zdůvodňuje to tím, že žena má doma dělat pohodu a že tys jí nedělala. Ve skutečnosti je to to schizoidní téma nebo nezralost. On prostě nijak hluboce nemiluje a taky si nechce připouštět starosti běžného života, pokud se netýkají jen jeho /třeba jeho pracovních záležitostí/. Žijete díky tomu vedle sebe, ne spolu. A komunikace myslím u vás velká taky neprobíhá, nejste si schopni nic vysvětlit, on mávne rukou a odejde a tím spíš odejde, když se mu jevíš rozčilená. Nebude se zabývat negativními emocemi, chce si sosat je to příjemné.
Nebo se pletu?
|
| Astra |
|
(4.12.2013 10:30:20)
Nepleteš, máš do puntíku pravdu...
můj tatínek taky - o problémech nechce slyšet. ... "Astro, tohle mi neříkej, to mě nezajímá, o tom nechci nic slyšet" a ještě to řekne naštvaně a vytočeně. A stejně jsem přesvědčená, že mě hluboce miluje... Teď babo raď....
|
|
| vdaná zaživa |
|
(4.12.2013 10:33:01)
Markéto,
to je těžké, třeba podobné jsou povahy mých rodičů, jsou v tomto absolutní protiklady, ale měli a mají se rádi, proto to překonali. Co bylo důležité, nepřipletl se jim do cesty nikdo třetí, resp. kolem mojí mámy si vybavuji z dětství se mužský docela točili, jí to dělalo dobře, ale to je tak vše. Nepustila k sobě nikoho natolik, aby mu dala šanci si ji získat. V tom vidím třeba to gro věci. Ona byla a je hodně emotivní a komunikativní (ale už je to lepší), tak jí to zřejmě ve vztahu s tátou chybělo, ale ona si našla cestičku jinde..
|
| Astra |
|
(4.12.2013 10:55:49)
vdaná zaživa, kde si našla máma tu cestičku?
|
| vdaná zaživa |
|
(4.12.2013 11:19:20)
Mno, to si právě každý musí najít tu svou Moje máma má, myslím, nadstandardně velkou a komunikativní rodinu, kterou si pořídila schválně Jasně, komunikace a emoce s partnerem jsou jiné, ale ona si prostě energii a emoce prostě vybila zde. Věděla a ví, že jejímu muži na ní záleží, ale každá tu lásku dává prostě najevo jinak, to nejde změnit, můj táta jí třeba psával úžasný dopisy, to jsem se dozvěděla třeba až nedávno. Už jako dítě si pamatuji rituál, že nás odehnali, každý večer si dali kávu a nás si tu půlhodinu nevšímali. Kávu dopili a mlčeli, jelikož neznáte mou mámu, tak si nedovedete představit, že ten zážitek Nemůžeš chtít od toho druhého něco, co v sobě nemá.. Může se překonat, může se změnit (ale neočekávej, nespoléhej) a těš se tím, jaký je. Jestli o to nestojíš, tak to asi nemá smysl. Ale u mě je to, přiznávám o tom, že já toho mužskýho nutně nepotřebuju, resp. mně fakt nevadí být sama. Samozřejmě stojím o partnerský život, ale i v něm mám své "zájmy" (ať už je tím myšleno cokoliv)
|
| Medunka_ | 
|
(5.12.2013 7:10:02)
Vdana zaziva, "nemuzes chtit od druheho, co v sobe nema" - tohle nekam tesat. To, co pises o ceste tve mamky, je urcite cesta. Ja to mam asi podobne, ale presne, jak pises, clovek se musi tesit tim, jaky je ten druhy. Vedet proc s nim je. Pripadne proc by dalsi ex(partner) cestou nebyl. A taky se clovek musi umet "zabavit" sam .
Casto vidam, ze clovek se potaci mezi partnery, ale ve skutecnosti hleda sam sebe, svou cestu. A myslim, ze tohle za cloveka nikdo nevyresi, tu diru nikdo nezaplacne, naopak s kazdym dalsim partnerem a ditetem je to horsi, plave v tom vic lidi. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| vdaná zaživa |
|
(4.12.2013 10:18:02)
Markéto - tak bez ironie, ale moje kamarádka mi vždy připomíná, že mě si vždy "všichni" chtěli vzít Já jsem měla vlastně "jen"(?) tři dlouholeté vztahy (poslední 10 let), a možná je to otázka akce a reakce, mě nikdy nenapadlo, že bych se chtěla vdávat, resp. někdy možná jednou, ale nebylo to pro mě podstatné, plánovala jsem, že se ve středu probudím a v pátek si uděláme krásný den - vezmeme se. Mno, a zřejmě můj zjevný nezájem vyvolával zájem A přiznám se, že se kolem mě nikdy netočilo tolik mužských jako poslední 1,5 roku. Né, já nejsem žádná modelína, vlastně ani nejsem klasicky hezká, co si budem namlouvat, ale jinak se mám ráda, nechci se v tom moc pitvat Myslím, že tu hraje roli shoda více náhod. Navíc si nemyslím, že fakt, že si Tě chce někdo vzít je v životě nějaké terno. To je jako třeba fakt, že Ti někdo nehádá Tvůj věk. Možná Tě to potěší to ano, pohoníš si ego, byť já na to moc nejsem, ale co s tím?
|
|
|
|
V její náručí
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Tříkrálový průvod PrahouPraha 1 
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Tříkrálový průvod Prahou
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)