| NovákováM |
 |
(13.11.2013 18:53:46) těžko říct, bez brýlí, nebo se zamlženými nevidím na metr. Takže na mne může halekat kdokoliv, vidím houby, přepínám.
Na straně druhé to funguje i opačně, ten nejkrásnější chlap čeká na mne, ještě s kyticí, abych nasadila široký úsměv, hrdě kráčela a metr, dva před ním vybrala ostrou zatáčku, protože manžel je o 10 metrů vedle.
|
| NovákováM |
 |
(13.11.2013 18:57:04) Jo a nejsem zdaleka jediná a zřejmě budu někomu podobná.. a ne jednou, občas se ke mně někdo přiřítí a srdečně mne zdraví a já si obličeje pamatuji... a pak zjistím, že jsem někomu podobná.
Poslední zážitek byl na koncertu, postavil se přede mne dvoumetrový chlap... a protože jsem mezitím odesílala dál další asi 4, tak hlásím "no tos to frajere, vyřešil, vidím prd" Otočil se, "ježíši ahoooj, já tě dlouho neviděl", velké objetí /ani já ani manžel jsme se nezmohli ani na slovo - to byl fofr/, "pojď za mnou do kotle, prorazím ti cestu" a zmizel... Zcela jistě vím, že jsem ho nikdy v životě neviděla :-D
|
|
|