| Mishula | 
 |
(10.11.2013 9:13:00) Docela poklidně si žiju, i když nám život do cesty sem tam položí nějakou větev. Komu ne. S manželem vše řešíme, už jsme si prošli kdečím, zatím jsme všechno s menšími či většími šrámy ustáli. Včera mě opět z mého zdánlivého klidu vytrhnul. On normálně funguje, chodí do práce, doma mi pomůže, o dceru se stará hezky. A jednou za čas mu rupnou nervy. Když na něm vidím, že není úplně ok a ptám se, co se děje, tak mi neodpoví. Pak stačí, aby se připil (včera oslava narozenin) a pokud není v naprosté pohodě, udělá neuvěřitelnou scénu, spálí mosty, vyloženě se urve a najednou chce být sám, protože já ho dusím. Když jsem se zeptala, co konkrétně mu vadí, nebyl schopen odpovědi ("všechno" neberu jako odpověď). Křičel na mě před dcerou, konstruktivního nic, úplně byl mimo sebe, někdo jinej. Už jsem to vypozorovala v nějakých intervalech, prostě je chvíli v pohodě, funguje a pak najednou zkrat. Jakoby najednou neunesl zodpovědnost, jako by nechtěl přijmout fakt, že je dospělej chlap a holt se od něj něco očekává. Jen začne kopat kolem sebe, vyčítat kdejakou křivdičku (o který mi nikdy neřekne, když se mu aktuálně děje). Domnívám se, že nemůže odpustit svojí matce, jaké měl dětství. A teď se za to mstí mně a svojí dceři. Není mu to vůbec hloupé, ječet na mě sprostě před ní, argumentuje tím, že před ním jeho matka taky řvala. Přitom ví, co to s ním udělalo, tak nechápu, že tomu samému vystavuje svoje dítě. Určitě nejsem dokonalá, přiznávám, že jsem i celkem náročná. Nespokojím se s chlapem, co se válí na gauči a lemtá pivo. Nespokojím se ale ani s agresívním sobcem. Na druhou stranu mám snad ale i co nabídnout, o domácnost se starám, uvařím, vyperu, dítě obstarám, druhý nosím pod srdcem a ještě pracuju, abychom na tom finančně nebyli hůř tak brzy, i když nás to čeká. Na sex nemám ani pomyšlení, přesto to pro něj sem tam udělám. Toleruju mu jeho závislost, pokud to drží v rozumných mezích. Prostě se taky snažím.Pomohla by nějaká terapie? Klidně párová, i když si myslím, že klíčem k úspěchu je odpuštění jeho matce, že jedině tak se posune dál a hlavně výš. Momentálně ani nevím, jak mu odpustit, jsem těhotná, unavená, do toho stále odpovídám dceři, kde je tatínek a co se včera stalo, nerozumí tomu. Jsem na něj tak strašně naštvaná, že kdyby seděl teď vedle mě, snad mu vyškrábu oči. Osobně se mi zhnusil. Zranil mě ve chvíli, kdy jsem nejzranitelnější. Co s tím..
|
| Martuška | 
 |
(10.11.2013 9:30:33) Dobrej psycholog umí hodně pomoct, ale jen pokud bude on chtít - vím o čem mluvím. Za jak dlouho tušíš, že bude ok? Přijde třeba ještě dnes a bude fungovat normálně? Nebo jak dlouho mu to trvá, než se dá do pořádku? Matně si pamatuju, že snad jednou vysklil dveře, že jste byli před rozvodem...to jste si tehdy vyříkali? Nebo to vyšumnělo samo?
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 9:33:47) Ano Marťuško, ve dvě ráno vysklil dveře, rovněž před děckem. Přišel, omluvil se, vyšumělo.. Dnes hned ráno psal, že ho to mrzí, že se omlouvá. Ale já nechci takhle žít, kašlu mu na to! Jeden den ublíží svým nejbližším, jde se ožrat, myslí jen na sebe. Já sedím doma a brečím a druhej den čáry máry, už má být vše v pořádku? Já takhle nefunguju, nezapomínám.
|
| Líza | 
 |
(10.11.2013 9:35:09) Co znamená "toleruju mu jeho závislost"?
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 9:46:51) To znamená, že mu limituju jeho potěšení. Tak jsem asi fakt strašná..
|
| Líza | 
 |
(10.11.2013 9:50:10) Obávám se, že to není odpověď na co se ptám. Nevím, jakou má závislost. Nevím, v čem spočívá tvoje tolerance.
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 9:53:04) Kouří trávu. Domluvili jsme se na 1x týdně o víkendu. Nesnáším ho, když je zhulenej. Chová se jak dement. Když je ožralej, tak jako hovado.
|
| Pam-pela | 
 |
(10.11.2013 11:56:58) Na někoho tráva působí fakt "zhoubně" a mění osobnost. Pomalu, ale jistě. Prostě droga působí na každého jinak. netolerovala bych to...a kdybych byla jím, odpustím si to, kdyby to bylo spouštěčem něčeho hnusnýho.
Bohužel při takovýchhle změněných stavech vědomí (alkohol, drogy) se hodně lidi ukazují, jací jsou a samozřejmě to jejich povahu zesiluje - bu´d v dobrém, nebo v tom špatném. Umocňuje to vlastnosti, náladu, emoce.
Bylo by nejlepší, kdyby se tomu on dobrovolně dokázal vyhýbat.
|
|
|
|
|
|
| Martuška | 
 |
(10.11.2013 9:37:13) takže má problémy s agresí a alkoholem?
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 9:47:28) On je kliďas, pohodář. Když byl někdy agresívní, VŽDY pod vlivem.
|
|
|
| Ivka3 |
 |
(10.11.2013 9:42:30) asi ano, když s ním čekáš druhé dítě
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 9:48:16) A to jsem jako zapykaná? Tím, že chlap udělá ženský dítě, už mu ženská patří?
|
| Ivka3 |
 |
(10.11.2013 9:55:48) Co to s tím má společnýho? Psalas, že nezapomínáš...tak víš, jak se asi bude chovat i před druhým dítkem. Každý jsme jiný, já bych tomu i druhé dítko vystavovat nechtěla.
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 10:00:11) Jo už rozumím, já myslela, že ty odpovídáš na něco jiného. On má ty intervaly poměrně dlouhé, je v pohodě klidně půl roku, rok. Vždycky se nechám nachytat, že už bude klid a pak taková šlupka.
|
| Agatha Ch. | 
 |
(10.11.2013 10:02:09) Hm, kvartálek... znám...
jenže pak se ty intervaly zkracovaly, pak to fakt vypadalo, jako by za ním každý měsíc jezdila teta i PMS...
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 10:07:29) Už ho tepu za trávu, teď ještě vyrukuju s tím, aby nepil a to si to fakt hodí, on přece POTŘEBUJE mít ze života nějakou radost. Co na tom, že je to "zábava" tohohle typu. Už u té trávy prskal, že teda ze života chudák nic nemá, akorát aby chodil do práce a platil. Svým způsobem má pravdu. A vysvětlovat mu, že oderagování tímhle stylem je nízký, nemá význam. Takovýho jsem si ho brala, nikdy neležel v knihách a neměl ušlechtilou zábavu. Jen nechci, aby se ke mně choval jako k hadru, když už se musí bavit takhle pitomě.
|
| Agatha Ch. | 
 |
(10.11.2013 10:15:37) Tenkrát před mnoha a mnoha lety jsem odmítla být s huličem... Však Drahoušek nebyl bez ranního kamaráda vůbec schopen vylézt z postele. Přestal hned.
Alkohol jsem mu sem tam tolerovala, když ještě nebyly děti, tak to bylo vcelku únosné, žádný velký extrém, jen se sem tam zlinkoval. Ale ne pivu vlastně seděl několikrát do týdne.
Postupně mu to stačilo míň a začal být agresivní... v hospodě to sice ještě v sobě dusil, s kamarády jít do konfliktu by si netroufl, ale na mě doma už jo...
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 10:21:05) Domnívám se, že nemám právo ho měnit. Dávat ultimáta. Myslím, že jsem to pěkně posrala. Uvěřila jsem dočasný iluzi, že jsme pohodová rodina a že bychom si mohli dovolit druhý dítě.
|
| Agatha Ch. | 
 |
(10.11.2013 10:28:28) Dej ultimátum především sobě. Jestli nechceš být s člověkem, co ti dělá takovéhle výjevy, tak s ním nebuď. Zařiď si život po svém bez ohledu na to, že s ním by to nějak zamávalo.
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 10:36:53) Jenže kde je ta hranice, kdy tím, že se zařídím po svém, neublížím dítěti. Do jaký míry je pro dceru lepší mít úplnou rodinu s občasným zkratem a do jaký míry je pro ni lepší vídat oba rodiče zvlášť. Už nemůžu jednat jen sama za sebe.
|
| Dobra1 | 
 |
(10.11.2013 11:06:10) Za mě - občasný zkrat jí ublíží míň, než rozbitá rodina. Pokud je opravdu občasný. Důležití je, abys jí vysvětlila, že tatínka uvnitř moc bolí některé věci, které mu udělala jeho maminka, když byl malý, a občas je ta bolest tak velká, že se ukáže takhle. Ona, když ji něco hodně bolí, tak pláče, tatínek to má takhle. Ale neznamená to, že ji nemá rád. Prostě i dospělí si někdy s něčím neví rady. Stejně tak důležité je, abys vedla manžela k tomu, aby se omluvil nejen tobě, ale přímo jí, a taky ji ujistil, že ji má rád a že ho to moc mrzí. Je toho schopen?
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 11:09:51) Je, snažil se ji zklidnit už včera. Kdyby radši takovou škodu nepáchal, bylo by nám všem líp. I já jí vysvětluju, že ji tatínek miluje, že o něj prostě nikdy nepřijde. Hučet do ní, že mu ublížila jeho maminka se mi moc nepozdává, ona babičku nekriticky zbožňuje(vídají se) a já jí to přeju. Nepochopila by to, bude jí 5. Ani ji tím zatěžovat nechci.
|
| Dobra1 | 
 |
(10.11.2013 11:18:49) Nemyslela jsem hučet to do ní. Pokud má s babičkou takový vztah, tak bych skončila jen u toho, že tatínka něco moc bolí, někdo mu kdysi opakovaně ublížil a nespecifikovala bych to. Já vycházela mylně ze situace, kdy dítě vnímá problémy mezi rodičem a prarodičem. Pak je to potřeba citlivě vysvětlit, aniž bych shazovala prarodiče. Já si tím musela projít u nejstarší dcery na obou stranách, u nás to bylo bohužel nemožné nechat být. Ale vidím, že dítě chápe a s babičkama samo problémy nemá.
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
 |
(10.11.2013 11:10:54) Tak to mi připadá jako hodně amatérská psychologie s rizikem, že dítě znejistí ještě víc. Na scénu vstupuje vedle labilního otce démonická babička o níž se mluví jako o tatínkově mamince, takže i maminkám může někdy hrabat. Nehledě k tomu, že to devalvuje rodinu jako takovou.
|
|
|
| erika,2 děti | 
 |
(10.11.2013 12:16:58) Dcera potřebuje především pohodové dětství!!!! Mluvím z vlastní zkušenosti. Kopla bych ho někam, takto se chovat před děckem a takto zacházet s těhotnou manželkou. Debil.
|
|
|
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
 |
(10.11.2013 11:05:29) Mishulo, ty o něm mluvíš jako o svém synkovi, chápavě, racionálně, stanovuješ pravidla, organizuješ. Zdá se mi, že jsi jsi trochu vyběhla z partnerské role a jsi "matkou". a matky jdou pochopitelně na nervy, což se většinou nevhodně ventiluje.
Dej mu prostor (ne k tomu, aby hulil a chlastal), ale aby se necítil jako chlapec, co plní nebo neplní. Pomůže ti s tím ten psycholog.
Jinak držím palce a gratuluji k těhu, ono si to sedne, neboj
|
|
|
|
|
|
|
|
| januska.1 | 
 |
(10.11.2013 9:42:55) Neznám všechny souvislosti,ale podle mě je psychicky velmi labilní, nevyrovnaný.To,že dělá tyto scény před dítětem je ještě horší.Nevím,s takovým bych asi nežila.Ale pokud by on sám měl zájem o nápravu,ať se objedná k psychologovi.
|
| Mishula | 
 |
(10.11.2013 9:49:44) Vůbec jsem s ním o téhle možnosti nemluvila, ale zatím to vidím jako jediný schůdný řešení, nechci to zase přejít a život jde dál. To abych se akorát klepala, kdy mu zase mrdne v palici
|
|
|
| erika,2 děti | 
 |
(10.11.2013 12:11:06) Můj otec byl podobný rapl a připravil nám hezké dětství plné scén, řvaní, třískání a rozbíjení věcí atd. Dodnes jsem matce neodpustila, že neodešla a my jsme v tomto vyrůstali. Máme všichni špatné vztahy napořád.
|
| . | •
 |
(10.11.2013 14:13:01) Mám stejnou zkušenost. Ten strach a nejistota z dětství je nafurt.
|
|
|
|
|
|