anexa |
|
(6.10.2013 13:05:10) moje děti první díly viděly zhruba v 5ti letech. První dva díly jsou pohádka, takže být tebou, tak to klidně pustím. Max. když se bude bát, tak to vypneš, ne?
|
Ces | •
|
(6.10.2013 13:43:51) Někdy je to následné vypnutí tzv. "křížek po funuse". Škoda, už může být napáchaná. Já takhle kdysi viděla detektivku. Bylo mi 7, schovávala jsem se za gaučem, naši o mně nevěděli. Když zabili hlavního hrdinu, vyděsila jsem se. Několik let mě trápily špatné sny na tohle téma.
Hele, nechápu trend dnešní doby - nutit děti, aby dospívaly stále dříve a dříve. Co je špatné na pohádkách? Proč zavrhovat Milera, Týrlovou a řadu dalších? Proč od opravdu nízkého věku cpát do dětí Supermana, Batmana, Pottera...?
Jo, i můj syn viděl Pottera před svými 9ti lety (doporučovaný věk samotné autorky knížek). Ale ve 4 letech?
|
Hudba Ainur |
|
(6.10.2013 13:54:29) "Proč od opravdu nízkého věku cpát do dětí Supermana, Batmana, Pottera...?"
S tím plně souhlasím, ale na druhou stranu pak bohužel vidím, jak jsou děti, které tohle neznají poněkud vyloučeny z kolektivu. Moje děti (3. a 4. třída) ještě neviděly nic z uvedeného, neznají děj a postavy viděly leda tak na obrázku. A aspoň u syna vím, že mu vadí, jak si spolužáci pořád hrají námětové hry na tato témata (a taky na Pokémony, Spidermana...), a jeho ty hry nebaví, takže se do nich nezapojuje a nemá s klukama žádná společná témata k hovoru apod.
|
Ces | •
|
(6.10.2013 14:32:51) Ono je to i o hledání kompromisů. Když třeba syn přišel s tím, že "nutně, ale opravdu nutně" potřebuje vidět Supermana, tak jsem mu pustila pár kreslených dílů. Byl v pohodě, po pár dílech ho to naštěstí přestalo bavit (strašlivá slátanina to je). Sousedka pustila stejně starému dítěti (tehdy 6 let) hraného Supermana a hle - kluk se bál.
Chápu, že vliv kolektivu je věc strašlivá. Mně třeba syn, když přijel ze školky v přírodě, hrozně vyčetl, že z něho dělám mimino, protože jsem mu poslala pohledy s krtečkem a maxipsem Fíkem. Přišlo mi to líto (bylo mu necelých 5 let), ale příště jsem poslala pohledy s autama a motorkama. Zkrátka, přizpůsobila jsem se. Ale má to svoje meze. Někdo tu psal, že Pottera vidělo jeho dítě ve 3 letech. Co budete pouštět v deseti? Hitchcocka?
|
Hudba Ainur |
|
(6.10.2013 14:39:46) Ces, jasně - až přijdou, že to či ono chtějí vídět, pustím jim to. Pustila jsem jim na youtube Winx, Čarodějnice školou povinné, a nějaké Lego Chima, či jak se to jmenuje. Ale o nic víc z těch moderních věcí zájem nemají, takže nutit jim to nebudu.
Dceři jsme nabízela Pána prstenů nebo Hobita (má to všechno přečtené) a nechtěla, že jí knížky stačí, protože se bála se i u nich. Nechce třeba pustit ani O princezně Jasněnce a létajícím ševci, protože to četla jako Drdovu pohádku a přišlo jí to hodně strašidelné.
|
|
|
|
|
Žžena |
|
(6.10.2013 14:37:19) Ces, já nemyslím, že dětem Pottera, Batmana a spol. někdo cpe. Ale prostě žijou v době a kultuře, kde se s Potterem potkají běžně, narozdíl od Němcové. Mimochodem klasické pohádky jsou kolikrát taky masakr. Klidně můžu říct, že citlivější dítě hůř ponese párání vlkova břicha v Karkulce, než Pokémona (kde se mimochodem nezabíjí). Časy se prostě změnily a Kája Mařík není dneska už v kurzu. Pořád ale platí, že Potter/Batman/Pokémon/Zlatovláska (aha, sekání hlavy), Karkulka (aha, párání břicha), Perníková chaloupka (aha, týrání dětí a upálení čarodjnice) je fikce a pohádka a něco úplně jiného, než reálný život a vzor z rodiny.
|
Ces | •
|
(6.10.2013 14:42:55) Žženo, jde o to, že klasické pohádky znají děti buď čtené, nebo kreslené. Potter, Superman (o kterém je tady řeč) apod. jsou filmové pohádky. Děti se mnohem snadněji nechají vlákat do příběhu, pohltí je děj, berou to více jako realitu. ten rozdíl snad vnímáš, ne?
|
Žžena |
|
(6.10.2013 14:45:14) Ces, ten rozdíl platí jen pro někoho. Možná pro Tebe jo, pro mne ne. Film beru jako film a nevtahuje mne do děje o nic víc, než kniha.
|
Žžena |
|
(6.10.2013 14:50:43) Ale já samozřejmě nikde netvrdím, že na Pottera se mají dívat všechny čtyřleté děti. Říkám od začátku, že ten, kdo své dítě má znát a úměrně jeho naturelu mu "dávkovat" okolní svět, je rodič. A každej z nás rodičů prostě má nějakou zkušenost, jak se sebou samým, tak se svým dítětem, a podle toho pak jedná. Ale jinak je podle mne naivní se domnívat, že když dítěti něpustím do patnácti Harryho Pottera, uchráním jej tím od všech strachů. Citlivější dítě toho "bubáka" potká kolikrát v situacích, kde by to člověk nečekal.
|
Ces | •
|
(6.10.2013 15:04:37) Chápu, že tebe film do děje nevtahuje. Nejsou ti tři roky, že. Podle mě je velkým extrémem pouštět tento typ filmů předškolním dětem. Stejně tak je hloupost čekat na jejich 15té narozeniny.
Každopádně uznávám, že za děti odpovídají jejich rodiče.
|
Žžena |
|
(6.10.2013 15:07:58) Ces, vidíš, já mám traumatické zkušenosti z hospitalizace coby dítě a podle mne je zas extrémem nechat předškolní dítě samotný v nemocnici. A přesto je to běžný...
|
Ces | •
|
(6.10.2013 15:11:26) A největší traumata bývají z domácího násilí. Hele, pusť Pottera třeba ročnímu dítěti, když o to tak stojíš a začínáš takhle argumentovat. Já končím.
HOWGH!
|
|
|
Žžena |
|
(6.10.2013 15:14:56) Mně tři roky nejsou. Ale synovi celkem nedávno byly a měla jsem možnost pozorovat to, že to má obdobně jako já. Prostě nikdy nebyl k obrazovce "přikovanej" a neprožíval to tak silně, jako třeba jiný děti (nebo dospělí...). Je to prostě moje zkušenost.
|
|
Líza |
|
(6.10.2013 18:01:57) Ces, v čem je rozdíl, když takovýmu dítěti pustíš pohádku se sedmihlavým drakem nebo Pottera s Voldemortem? Děsivý je oboje stejně.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(6.10.2013 18:12:36) Lízo, proto jsem jim nepustila ani jedno :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|