| Žžena |
 |
(23.7.2013 11:38:55) Já myslím, že na to, aby se člověk mohl označovat za otčíma, macechu, zeťě atd. není sňatek nutnej. Čili i v nesezdaném vztahu je prostě ten muž otčím. Papír v šupleti mít nemusí, záleží na tom, co je to za vztahy, ne?
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 11:43:28) Vážně si to myslíš? Takže když Honza začal jezdit za Zuzkou, mojí dcerou, stal se hned mým zetěm? Nebo jím je až teď, když už spolu takzvaně "jsou" půl roku? Nebo jím bude za rok, za pět let nebo kdy? Až budou mít společné bydliště?
|
| Xantipa. | 
 |
(23.7.2013 11:46:57) Pro mne je to zeť a snacha až v případě sňatku a hlavně mají své jméno, takže bych mu říkala jménem a když by se někdo zeptal, kdo to ten Jarda vlastně je, tak je to přítel naší Zuzky.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 11:48:44) To chápu, Xantipo, myslela jsem to vůči dítěti - čím je Honza malému Alexovi.
|
| boží žena | 
 |
(23.7.2013 11:54:18) a nebo naopak to může být prostě tatka
|
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 12:03:43) Martino, taky bych to tak cítila. Nicméně on sám se označil za Alexova otčíma, což mě donutilo se nad tím zamyslet.
|
| adelaide k. | 
 |
(23.7.2013 12:07:00) No, jestli jsou spolu půl roku, tak mi to s tím otčímem přijde trochu přepjaté.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 12:13:22) No právě...říkám si, jestli jsem tu dobu nezaspala víc než jsem myslela. Pro mě to byl až do včerejška Honza, Zuzčin kluk (partner, přítel), a když on řekl (šlo o doprovod k lékaři - Zuzka je nemocná, tak že by tam s malým zašel Honza), že je jeho otčím, říkám si, jestli jsem se nenápadně nestala tchýní? A on mým zetěm?
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 12:21:00) Předpokládám, že chtěl jen zjednodušit komunikaci s lékařem - je to lepší než se prohlásit za hejhulu, který právě líhá s matkou toho děcka. 
Víckrát se mi v životě stalo, že jsem u lékaře prohlásila za vlastní i dítě naprosto cizí - nikdy to nikdo nekontroluje, ale s nikým jiným než s rodiči se odmítají bavit, takže je to vlastně vynucená lež, kterou není možné považovat za hřích.
|
|
| Žžena |
 |
(23.7.2013 12:32:40) Jak psala Martina, ve styku s lékařem mi taky přijde rozumnější, když se ten doprovod označí za otčíma, než za Honzu, který šel zrovna kolem, a nabídl se, že dítě na prohlídku doprovodí. Čistě z praktického hlediska a pro tuto specifickou situaci.
|
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 12:12:06) Přítel matky se může označovat, za co chce, ale zůstane jen přítelem matky, dokud se s ní neožení.
Taky mám přítele již několik let a připadalo by mi směšné, kdyby se on chtěl označovat za otčíma, zetě nebo švagra, pokud si mě nevzal.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 12:17:21) Ale jak vidíš, Martino, tak někteří zde diskutující považují partnery mých dcer za mé zetě, i když sezdaní nejsou. Takže asi to není úplně jasné, kdy se člověk stává otčímem, zetěm nebo tchýní - je to jen věc názoru, a co diskutující, to jiný postoj.
|
| adelaide k. | 
 |
(23.7.2013 12:19:57) Tak pokud nejsou sezdaní, tak je to jednoznačně věc názoru, vzhledem k tomu že na to žádný tabulky nejsou
|
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 12:22:51) Není to první diskuze na téma, zda je nutné vztahy formalizovat, když tak pěkně fungují i bez "papíru" - názory na to jsou nesjednotitelné.
|
| boží žena | 
 |
(23.7.2013 12:24:47) tohle je spíš o formálním pojmenování dotyčných
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 12:31:33) Z čistě formálního hlediska není přítel matky ničím jiným než přítelem matky a označení jako otčím, zeť, švagr či tchán používat nelze. 
Jenže dneska se právě na formalitách tak nelpí, a proto se tato označení používají běžně.
|
| boží žena | 
 |
(23.7.2013 12:34:10) takže lze
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 12:37:50) Lze, ale vyvolává to tu nejistotu, o které se Maceška zmiňuje: takový vztah nemá jasně vyznačený začátek ani konec a to je poněkud matoucí.
|
| Žžena |
 |
(23.7.2013 12:39:13) Já bych jako "náhradní" začátek a konec klidně brala sestěhování, popřípadě odstěhování
|
|
|
|
|
|
|
| Maťa. | 
 |
(23.7.2013 13:34:35) Maceško, v Tvojom prípade by som zatiaĺ používala meno. Prípadne k tomu partner od mojí dcery. On to možno fakt chcel len u lekára zjednodušiť.
A keby sme šli do dosledkov, o vážnosti vzťahu to nie je. Poznám kopec vzťahov po mojej strednej škole, keď sa holky vydávali tehotné klíďo po dvoch mesiacoch vzťahu a naráz z tých partnerov, ktorých vlastne ešte vobec nepoznal nikto poriadne boli zeťáci.
Nie je to jedno?
|
|
|
|
|
|
|
| boží žena | 
 |
(23.7.2013 11:53:31) taky ani nevim co se používá u nas
já tchýně nepoužívám, říkám babička a jméno
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 11:48:40) To je problém neformálních svazků: chybí tam ten předěl, kdy se milenec / milenka, přítel / přítelkyně stane součástí rodiny.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 11:59:07) Taky jsem si vzpomněla, jak se děti učily v prvouce ve druhé třídě rodinné vztahy, a jak to bylo složité pro naše pěstounské děti. Kdoví, jak se to učí teď, když vlastně chybí ta dříve jasná a uznávaná hranice, ať už se v různých kulturách vytvářela jakkoliv. Nejde mi o papír v šuplíku ani o prstýnky, ale o jasné vymezení vztahu - klidně by to mohlo být společné rozbití džbánu jako ve starověku. Možná si taková rodina sama řekne "teď" ?
|
| boží žena | 
 |
(23.7.2013 12:01:14) tak pokud ti ta hranice chybí, musíš si ji sama vnitřně určit, jo třeba jak píšeš, že se rodina domluví
ja osobně v tom problém nevidím, a že ostatní nemají v našich vztazích jasno nebo nevědí jak oslovit je mi nějak jedno
|
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 12:02:37) Jenomže přijetí dítěte do pěstounské péče je formální akt a ten předěl je jasně vyznačen. 
Nemyslím si, že si neformální rodina řekne "teď" - naopak, tomu se právě chtějí vyhnout.
|
| boží žena | 
 |
(23.7.2013 12:03:31) chtějí vyhnout.. no možná někdo spíš jim je to jedno
|
|
|
|
|
| Žžena |
 |
(23.7.2013 11:51:37) maceško, já myslela, že mluvíme o vážných vztazích. Ne, nemyslím si, že když jde chlapec s Tvojí dcerou podruhé do kina, je to Tvůj zeť. Ale třeba to společné bydlení jako vhodný mezník vnímám. Jako je to pěkný, když se lidi berou, pro mne je to taky podstatný, ale nemají to tak všichni. A pokud to ti dva spolu myslí vážně, akorát prostě z nějakýho důvodu nechtějí svatbu, tak ale jsem pro to, aby se jejich vztahy nazvaly podle toho, čím reálně (i když ne přímo papírově) jsou.
Takže pokud muž se ženou a jejím dítětem žije, podílí se na výchově, ekonomicky na běhu rodiny atd., tak podle mne je naprosto na místě jej nazýávat otčímem.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 12:00:34) Žženo, nepochybně to vážný vztah je. Ale nežijí spolu.
|
| boží žena | 
 |
(23.7.2013 12:02:01) taky lze použít druh družka, ale moc se to už asi nepoužívá
|
|
| Žžena |
 |
(23.7.2013 12:30:16) maceško, pokud spolu chodí půl roku a nežijí v jedné domácnosti, tak to dle mých osobních měřítek za vážný vztah neoznačuju. Takže ona je i otázka, jak se vlastně definuje ten vážný vztah.
Já bych viděla tři zásadní pilíře: 1) společná domácnost 2) ekonomická spoluúčast 3) výchovná spoluúčast
A pak by mi bylo jedno, jestli jsou sezdaní nebo ne a používala bych tam pojmy jako zeť, otčím atd.
|
| Monty | 
 |
(23.7.2013 12:44:20) Viděla bych to stejně jako Žžena. Pokud někdo s někým jen nezávazně chodí, nebudu řešit jeho vztah k dítěti, protože de facto žádný není. Nemusí se brát, to je formalita, ale měli by jako rodina fungovat. Pak je řešení na místě, do té doby je to "Pepa/Karel/Jindřich".
|
|
| Maťa. | 
 |
(23.7.2013 12:54:54) Presne tak to máme. Sme spolu už 7 rokov, nevidím dovod, prečo by som mala lpieť na formalitách, keď je pre mojho staršieho "taťka" (starší si sám vyberá oslovenie všetkých, my to akceptujeme).
|
| Maťa. | 
 |
(23.7.2013 13:00:09) Ale ja volám babička + meno moju "netchýni", ale aj moju už "extchýni" z rozvedeného manželstva
Proste no problem. Ani pre deti:)
|
| Maťa. | 
 |
(23.7.2013 13:11:45) No..moj starší syn je mojej "extchýni", ktorú vnímame ako babičku "nebio" vnouče (není "bio" matka od exa, "bio" matka od exa na svojho "bio" vnuka sere, videla ho 2x v živote, preto, že nechce, ne preto, že by jej niekto nedovolil a to nemala zájem ani v dobe nášho eštemanželstva
Vzťahy v našej rodine sú po tejto stránke od všetkých velice komplikované, ale my máme jasno a deti tiež, no problem Máme viac babičiek, dědov, dva taťky a kopec iných príslušníkov
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 13:15:45) To chápu, ale naše rodina je zrovna ve fázi, kdy v ní nejsou žádné děti.
|
| Maťa. | 
 |
(23.7.2013 13:17:45) jak ták No tak to je zložitejšie.
|
|
|
|
|
|
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 13:19:30) Aha, tak jsem zaostala i v posuzování vážnosti vztahu. Pro mě je vážný takový vztah, který směřuje k trvalému soužití, nikoliv trvalé soužití samo o sobě. Já jsem před svatbou s mým manželem nebydlela, nevychovávala děti a neměli jsme společné hospodaření, přesto jsme náš vztah považovali za vážný, a po čase jsme to potvrdili svatbou.
|
| Žžena |
 |
(23.7.2013 13:39:42) No jo, asi v době, kdy je běžné zakládat rodinu bez sňatku, se i toto vnímání muselo posunout. Přotože to spolu vážně mohou myslet i lidi, co se vzít (třeba vůbec) nehodlají.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 14:11:50) Trvalým soužitím nemyslím svatbu, ale to, co ty považuješ za "vážný vztah", tj. společná domácnost, hospodaření a výchova dětí. Pro mě je vážný i ten vztah, který k tomu teprve směřuje.
|
| Monty | 
 |
(23.7.2013 14:34:48) maceško, směřování není koksovatelný. Platí až to, co je.
|
| Martina, 3 synové | 
 |
(23.7.2013 14:38:26) To není až tak pravda: já se vdávala s předpokladem, že je to tak na 10 let - tedy ten vztah měl všechny atributy vztahu vážného (svatba, dítě, společné bydlení, společný majetek), ale chybělo tomu právě to směřování k trvalosti, které jsem nepociťovala.
|
|
| Žžena |
 |
(23.7.2013 15:05:56) Asi tak nějak. Všechny vztahy NĚKAM směřujou, většina jich ale nedojde. Takže mezi těma mnoha vztahy, které někam jakože směřujou, mi přijde praktický posuzovat vztahy spíš podle toho, kam už reálně došly.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 15:31:10) ale to můžeš posoudit až na smrtelný posteli, ne?
|
| Monty | 
 |
(23.7.2013 15:37:38) maceško, tak globálně vzato jo, ale i v předsmrtné fázi jsou určité ukazatele... Žžena je tu vypsala. Společné bydlení, společné hospodaření, spoluúčast na chodu domácnosti. Dokud není aspn tohle, je to směřování s ručením hoooodně omezeným.
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 17:12:11) "Společné bydlení, společné hospodaření, spoluúčast na chodu domácnosti."
To je pro mě, Monty, už soužití, ne vážný vztah. V tom se asi koncepčně lišíme. Vážný vztah vnímám jako ten, ve kterém k výše popsanému pár teprve aktivně směřuje (bez ohledu na to, jak se život bude dál vyvíjet).
|
| Žžena |
 |
(23.7.2013 17:29:40) Maceško, tak ten koncept vážného vztahu se asi mění. Byly doby, kdy vážný vztah znamenal, že ti dva spolu mohli posedět pod dohledem gardedámy v salonu nad šálkem čaje. Ale když se na to koukneš bez ohledu na pojem "vážný vztah" a naše rozdíly v jeho definici, tak v principu nejsme v rozporu. Ty se ve fázi chození, společného nebydlení a pouze potenciálního budoucího možného spolužití do oslovování otčím a zeť nehrneš. Ani my ne. Říkáme té fázi jinak, ale cítíme to v podstatě stejně - že toto ještě není "úplný".
|
|
| Monty | 
 |
(23.7.2013 17:49:40) maceško, ale soužití snad je vážný vztah, ne?
|
| maceška | 
 |
(23.7.2013 20:07:22) Tak v mém podání je soužití vztah hodně veselý ve vážném bych asi umřela... Ale jinak je to slovíčkaření. Nechce se mi být tchýně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|