| jitule+marianka (7/2011) |
 |
(16.7.2013 13:27:15)
Náš dvouletý andílek se začíná poslední dobou naprosto brutálně vztekat, většinou když něco nemůže dělat sama nebo nemůže dělat (nebo někam jít) vůbec. Někdy ale relativně bez důvodu. Teď třeba vřeštěla co to dá, nechtěla papat, pak zase chtěla papat, ale ne v židličce, pak už seděla v židličce, ale nechtěla bryndák, pak zase nechtěla papat, tak jsem jí sundala bryndák a chtěla papat. Celou tu dobu, co já vím čtvrt hodiny vřeštěla co to dá, celá rudá, už jí docházel kyslík, zalykala se a nemohla ani mluvit. Já jsem byla celou dobu v klidu, poobědvala jsem, průběžně jsem se jí ptala, jestli chce taky. Ona pořád ječela a každou vteřinu chtěla něco jiného. Nakonec jsem ji vzala a dala spát, chvilku vřeštěla, že chce papat, a pak usnula.
Jak se v takové situaci zachovat? Teď konkrétně se jí asi chtělo spát, takže se to dá tímto vysvětlit, ale vždycky to tak není. Dělá to v kteroukoliv denní dobu.
Většinou se snažím při záchvatu vzteku být klidná, mluvit s ní je naprosto zbytečné, proto si jí moc nevšímám, prostě ji nechám válet se po zemi, občas se jí zeptám, jestli jdeme něco dělat (číst knížečku, umýt nádobí), abych odvedla pozornost. Počkám až to přejde. Většinou mi to nedělá venku (obligátní situace v obchodě u lízátek nás ještě nepotkala), většinou doma, protože bohužel bydlíme s tchánovci (máme relativně oddělené domácnosti, ale ten kontakt je stejně častější než by bylo zdrávo), kteří toto její chování posilují a podporují (když začne ječet, tak by se přetrhli, aby udělali všechno co chce, jenom aby přestala, udělají cokoliv i vyloženě nevhodné věci jako třeba vyjít s ní, polonahou, do deště když je nachlazená, PROTOŽE zrovna teď CHTĚLA jít ven, to udělali minulý týden). Takže to asi bude běh na dlouhou trať, respektive učím dceru odlišovat, co může u babičky a co doma (a že u babičky si to vyřve, ale doma ne), protože já nehodlám respektovat babiččinu rozmazlovací výchovu a dohoda s tchánovci není možná, budou si dělat co chtějí, tak aspoň trvám na tom, aby si to dělali jenom u nich a nikoliv u nás.
|
| Epepe | 
|
(16.7.2013 13:32:31)
To je takové období, začíná si uvědomovat svou osobnost. Chová se tak většina podobně starých dětí.
Zachovala jsi se správně.
Také to tak dělám - nejprve si ujasním, zda dítěti něco nechybí (hlad, žízeň, potřeba spánku nebo pomazlení), a pokud ne, tak ho nechám vyvřeštět.
V klidu, jen ho upozorním, že až se uklidní, může pokračovat s námi v načaté činnosti.
Jo, a samozřejmě případně zabráním škodám na zdraví a majetku.
|
|
| Xantipa. | 
|
(16.7.2013 13:50:47)
- to je těžký - já taky nechala svou dceru jít v zimě v mraze a ve sněhu v šatičkách a lakýrkách - cesta dobře třičtvrtě hodiny.
Já to rozlišuju - když třeba teď nechci jíst /v době oběda/ a ječení a následně ječení, že chce jíst, když už má spát - tak to měla smolíka, nechtěla jsi, příště si to rozmyslíš.
Ale když chtěla ty lakýrky - to jsem povolila - byla jí taková zima, že příště to nezopakovala - ale to byla starší - 4 roky.
Za mne - u těch rozmarů nepovolit nebo pak budeš skákat, jak si pískne. Ale nevztekat se a já nenechala řvát, že bych na ni koukala, to jsem nevydržela - zkusila jsem odvrátit pozornost dítěte na něco jiného, často to šlo - ale jídlo už znovu nedostala.
|
| astalavista | 
|
(16.7.2013 13:54:10)
u nás občas zabírá pomazlení a velmi často koupel ( ne za trest, normálně napustíme vlažnou vodu, hraje si s hračkami)
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 13:56:17)
Tak pomazlení vůbec nezabírá a vůbec - nic nezabírá, když ječí "nééé", tak prostě nééé na všechno.
|
|
| Jája s čápátkem |
|
(16.7.2013 21:33:25)
s koupelí souhlasím, ale v příjemné teplé vodě, zabírá i na starší, ideálně když si vlezet pod sprchu oba
on ten vztek totiž někdy znamená úplně něco jiného, v případě mého mladšího potřebu kojení či odpočinku
|
|
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 13:55:43)
Já si taky myslím, když je s ní normální domluva a řekne, že něco chce, tak to může udělat nebo za mojí asistence udělat (když je to jenom trochu možné), ale tady na ten řev nikdy nereaguju ustoupením.
Babička s dědou jí naopak zakazují všechno (aby náhodou nespadla a nedrcla se a nebyla jí zima a nebylo jí horko a toto a tamto), ale jak začne ječet, tak jí povolí naprosto všechno včetně toho, co jí zakazují, jenom aby přestala řvát.
Takže máme na věc naprosto opačný pohled. Snad se to chudák holka naučí brzy rozlišovat a zorientuje se v tom.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 13:58:34)
No - já bych v to tak nedoufala, to můžeš, pokud děda s babičkou jsou jen občas, ale když s nimi bydlíš - to měla sestřenka - ona nepovolila a tak děti šly o patro níž za babičkou a dědou a tam si svoje vymohly. A ve starším věku dětí to ještě fungovalo tak, že si stěžovaly na mámu a tátu a babička s dědou šly "nenápadně" domluvit mámě, aby měla rozum. To teprve bylo psycho.
Jestli s nimi máš dobrý vztahy, zkus se s nimi ve vhodnou chvíli po dobrým domluvit.
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:22:36)
Domluva s nimi není možná, oni ví všechno nejlíp a dělají si podle svého (i tajně), ale jenom u nich, u nás si to nedovolí, protože jsem jim jasně dala najevo, že si to nepřeju. Malá k nim normálně chodí (většinou až navečer, ale teď máme na prázdninách další jejich vnuky, tak je pohyb větší), ale když se doma vztekne a štráduje si to k babičce, tak ji tam nepustím, načež samozřejmě vřeští ještě víc, ale prostě to nebude fungovat tak, že jí něco zakážu a ona půjde k babičce a ta jí to dovolí.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 14:30:10)
Tak takhle by to šlo, pokud se to nezvrhne - víc nemůžeš dělat - a na návštěvě u babičky a dědy ať se třeba staví na hlavu, když to dovolí, u tebe doma to bude po tvým. Pokud by se to začalo zvrhávat, vždy můžeš říct - ne,, tohle dělat nebudeš, tak smíš k babičce a dědovi 2x v týdnu - tak to měla zas jiná známá - děti směly jít dát dědovi a babi pusu na dobrou noc a na pobyt max. 2x v týdnu, to poté, co děda s babi je rozmazlovali a ono se to zvrhlo. Vztahy mají skvělé, i když děti už jsou z domu, babi umřela a o dědu se starají a on už není o patro níž, ale s nimi v domácnosti, aby se necítil sám, protože vnoučata a pravnoučata pochopitelně v denním kontaktu s ním nejsou.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(16.7.2013 14:48:08)
prošli jsme si tím stejným, pár lentilek před obědem, to přece nemá na nic vlvi, že mi pak kluci nejdeli, protože měli chuť na sladký a já pro ně měla maso a zeleninu, nebo blbnutí kdykoliv, cestou do školky ze školky, do kroužku... kdykoliv jsme se potkali, pořád něco, co zdržovalo, rozblbnulo, zmlsalo...
a taky názory na moji výchovu, už mě to nebavilo, zakázala jsme klukům chodit k babičce a dědovi, nejstaršímu bylo dva a půl, to nebyl osnadný vysvětlit a uhlídat, když k tomu byl doma ještě kojenec se zdravotním problémem, ale ono to šlo, dovolila jsme mu tam jít jen se mnou a nikdy samotnýmu
bylo to blbý období, musela jsme nemít hlídání a zvládnout všechno sama, manžel je v práci hodně a tak mi nepomohl s ničím, jen mi byl morální podporou, cože je hodně důležitý
teď je to v pohodě, prarodiče jsou "dobře vychovaní" a další vnoučata sice nevidí tak často ,ale už je nerozmazlují, naopak vidí, jak je to strašný, když je rozmazlují ti druzí, ale nikdy by nepřiznali, že dělali to stejný mým dětem, naopak tvrdí, že toto oni nikdy nedělali :)))
ať, to je jedno, hlavně že už spolu mluvíme a máme normální vztahy
|
|
|
| Epepe |
|
(16.7.2013 14:13:40)
Babička s dědou tady tak nějak od toho rozmazlování jsou. To je prostě jejich historická úloha. S tím moc nezmůžeš.
Počkej, jak dcerka bude v dospělosti vděčně vzpomínat na hodnou babičku a dědu, tak jako to dělá mnoho nás dospělých.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 14:18:52)
To je sice pravda, ale pokud jsou víceméně součástí domácnosti, což jsou, pokud bydlí v jednom domě, měli by respektovat určitá pravidla a pokud to nevědí, je třeba jim to říct. Když budou děti u nich na návštěvě, lze respektovat rozmazlování, ale ne, že budou zasahovat do výchovy přímo.
Moji rodiče nejsou typičtí děda s babičkou, vidí děti málo, ale jsou daná pravidla, ty nesmějí porušit, zbytek je na nich, ale pokud tam jsem já jako rodič, mám poslední slovo.
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:26:43)
Snažím se to dělat taky tak, tchánovci nerespektují žádná pravidla, tak jsem přistoupila na to, že u nich si s malou dělají co chtějí (když nechci, tak ji tam nepustím) a ono se jim to vymstí - má dovolené cvakat s televizí i s ovladačem, věčně mají rozladěnou televizi, nejdou jim programy a čekám, kdy budou mít spálenou televizi - jejich problém, kdo jim za to může?  Doma má ovladač zakázaný, když ho někde odložíme a ona na něj dosáhne, tak ho automaticky nese tátovi a na televizi nesahá.
|
|
| Epepe |
|
(16.7.2013 14:31:01)
Xantipo, souhlasím a myslím, že to zakladatelka i píše, že rozmazlují, když je dcerka u nich. Psala, pokud jsem četla dobře, že doma si to pohlídá.
Ono je to dvousečné - třeba tvůj příklad s lakýrkami. Píšeš, že občas necháš dceři větší volnost - když by tedy teoreticky nechala babička tvou dceru jít v dešti v lakýrkách, porušila by tebou daný trend nebo ne?
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 14:38:32)
Neporušila - ovšem v případě nemoci by musela dceru pohlídat.
Ty moje zásady byly jednoduché - nikdy moje děti nebít, a protože znám mýho tátu - tak si ohlídat jídlo, aby nedostaly před obědem buchtu, protože pak nebudou jíst, dávat málo jídla, o přidání si řeknou samy a nikdy je nesmějí nutit dojídat. Pokud nebudou chtít jíst, jí se až další řádné jídlo, max. mohou ohřát v mikrovlnce to, co nesnědly k předchozímu jídlu. No a dbát na to, že malý nejí banán a sýr a starší houby - to nikdy nenutit.
|
|
|
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 14:20:39)
Kdepak, to je až novodobý fenomén. Dříve prarodiče pomáhali při výchově namísto starších sourozenců onoho dítěte. A ještě dříve se vnoučat pomalu ani nedožili, takže s výchovou pomáhali starší sourozenci dítěte.
|
| Epepe |
|
(16.7.2013 14:23:56)
Posledních sto let tedy za historii nepovažujeme?
Hodnou babičku měla už moje prababička a ta se narodila v roce 1909. 
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:27:34)
Rozlišovala bych hodnou a hloupou, resp. krátkozrakou.
|
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 14:29:22)
100 let je z hlediska vývoje lidského druhu jako příslovečná kapka v moři. Takže ne, za historii to nepovažuji
|
| Epepe |
|
(16.7.2013 14:33:42)
Liki, tak v tom případě to bylo nedorozumění.
Ale ona to historie fakt je.
Mimochodem, posledních tisíc let výchovy ovlivněné křesťanstvím je taky příslovečná kapka v moři lidské historie, ale stejně to bereme pořád dost vážně.
Konec lingvisticko-historického okénka a omlouvám se zakladatelce za off topic. 
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 14:36:51)
No s tím umíráním před porodem vnoučat jsem zabrousila do doby, kdy jsme žili v jeskyních. Holt to beru hodně ze široka
|
|
|
|
|
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:24:23)
Ano, od toho jsou, ale dennodenně se mi to nezdá vhodné a když to naprosto shazuje naši výchovu, tak se mi to nelíbí.
Já spíš vidím u jiných příbuzných, jak byla holčička pořád malá, malá, ona z toho nemá rozum, ještě je malá, babička s dědou drželi ochrannou ruku - a teď, když má 5 let, tak je to nezvladatelný spratek, neposlechne nikoho a kdo za to může? Pochopitelně rodiče
|
|
|
|
| Líza | 
|
(16.7.2013 14:27:57)
Xan, nechalas? Já bych nenechala. Trest by to byl akorát pro mě, další tři týdny ošetřovat nemocný dítě. Jí by byla zima, ale na to by rychle zase zapomněla.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 14:34:21)
Nechala. Chtěla takhle jít v novém do školky, hysterák šílený, argumenty nepomáhaly, tak jsem rezignovala. Ovšem potají vzala do batohu vhodný oblečení až dorazíme do školky. A když po 10ti minutách kňourala, že je jí zima, má mokrý nohy a že chce na sebe něco jinýho, tak jsem jen řekla, že bohužel, že jsem jí to říkala a že potřebuju stihnout práci a ona školku, takže to musí vydržet a zrychlit Ale do školky přišla promočená a promrzlá - já tam jen vysvětlila, o co jde, ona dostala čaj, suchý a teplý oblečení a ze školky se už lakýrky a šatičky nesly v batohu.
A neonemocněla. Popravdě jsem tenkrát ani nepomyslela na to, že by mohla onemocnět, prioritní asi byl časový pres a její vztek.
|
| Juldafulda | 
|
(16.7.2013 14:38:14)
Xantipo mam podobne ladenou holcicku ))). Vetsinou ji necham at si holt mrzne, kdyz je chytra jako radio ) do tasky vezmu teple obleceni a dam ji ho az v momente, kdy si ona sama rekne, ze je ji zima.
|
| Markéta s párkem | •
|
(16.7.2013 15:25:00)
Ale mně přijde, že tohle výchovný efekt postrádá, protože ona si vydobyje svoje,pak se ukáže, že to je špatně - je jí zima. A tak nastoupí maminka a vytáhne teplé oblečení. Takže příště to bude stejné, protože proč by poslechla, když maminka se nosí s teplým oblečením a poskytne ho na požádání.
Tedy aspoň tak mi vyznělo tvoje líčení. 
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.7.2013 15:40:39)
mně doceal vadí ta snaha maminek být vždy a za všech okolností perfektní, a sátát si za svým, to přece njde, je to blbost, copak jsme stroje?
klukům klidně od malinka řeknu, že mi není dobře, nemám náůadu, nemám čas... a že tí pádem jestli budou blbnout a neposlechnou, nedopadne to dobře, oni od malinka pochopili, že v takové situaci je lepší poslechnout, vlastní názor si nechat na jindy a moc se neprosazovat, jindy si to vanahradí
a funguje to, vlastní názor mají, když jsem v pohodě, nechám je, aby si rozmýšleli a rozhodovali, domlouvali se po svým mezi sebou - ale vždycky to prostě nejde
takže jestli Xantipa měla málo času, neměla náladu a "ustoupila", tak proč ne? přece nemůžeme ve všem, co děláme, být perfektní a považovat každý svůj počin za nej ve výchově
a přesto i toto považuju za výchovu a snad i za daleko lepší, prootže děti se učí napodobováním a stejně jako mně někdy není do blbnutí a nemám náladu, tak umí i oni říct, že jim není dobře, nemají náladu a sourozenci i my dospělí to musíme respektovat a brát ohledy, já halvně tím, že toho jednoho trochu bráním před těma dalšíma :))
ořád každý řeší, jak nejlíp vychovávat apak z toho vznikají nucený paskvily, který jsou nahraný a děti to poznají, co děláme, musí být přirozený a pak se dítě naučí správně chovat
když mrknu na teploměr a vidím na něm že je -15, řeknu, že se nabalím, jinak bych zmrzla - dítě tqk má všechny informace najednou, když mi dítě v takové situaci ale řekne, že chce jít v tričku, tak mu to nedovolím, protože je to nebezpečný, tady musí nastoupit autorita, pokud je +15, tak je mi to jedno, bude z toho maximálěn rýma, ať si jí užije, ale upoziorním na to, a stejně až od jistýho věku
naštěstí mám ale kluky a těm je jedno, co mají na sobě, takže když jim nachystám oblečení, jsou za to rádi, protže mají bez přemýšlení nachystanou hromádku a to si ráno oblečou :)) teda teď už si to večer chystají sami
|
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 16:18:30)
Markéto - ale vtip je v tom, že ona neví, zda ji příště zachráním. Teď měla štěstí, myslela jsem na to, ona to ví, příště to neudělám. A to, že si čumák vymáchala a vyžrala si to takový, jaký si to udělala bez záchranné sítě, to se stalo xkrát. Můžu občas zachránit a podat ruku, ale není to pravidlo.
|
| Markéta s párkem | •
|
(17.7.2013 9:22:52)
Ale jo, třeba máš dítě, kterému to takhle jednou stačí.
Ale pak jsou děti, které by se spolehly, jak jsem psala, že máma se s tím zase potáhne. A teprve až by se příště ukázalo, že ne, tak by se poučily.
No a pak jsou děti, které to musí zažít třeba desetkrát, než vezmou na vědomí, že fakt ne. 
|
|
|
| Suza007 | 
|
(16.7.2013 18:23:35)
Markéto s párkem,
já naopak myslím, že je to správný přístup. Já si myslím, že je venku zima, dítě nikoliv. Nejspíš proto, že nemá zkušenosti - nerozumí předpovědi počasí a neumí si přečíst teploměr. Tak ať si jde v krátkém tričku a když pak samo pozná, že venku je opravdu zima (učení vlastní zkušeností), tak dostane svetr. Jako poučení to podle mě stačí. Já bych taky nenechala jít dítě hodinu venku v zimě bez řádného oblečení.
|
| Markéta s párkem | •
|
(17.7.2013 9:27:21)
Jak jsem psala, některé děti (čili ne všechny) ale zareagují tak, že pokaždé půjdou tak, jak se jim chce, protože vědí, máma nese svetr, ponožky, čepici apod., tak proč se s tím měly oblékat už doma, když se jim nechce?!
|
| Suza007 |
|
(17.7.2013 17:15:43)
Upřímně nechápu, proč by to dělaly. Já takové děti neznám, ale to samozřejmě neznamená, že takové děti neexistují.
|
| Markéta s párkem | •
|
(18.7.2013 12:35:00)
Ty jsi nezažila nepoučitelné děti?
Už jsem tu popisovala, jak se můj syn spálil o větvičku a sotva ho to přestalo bolet, už se vrhal k ohništi, aby dělal to, co před tím. Takové situace jsem s ním zažila víckrát. 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| louda | 
|
(16.7.2013 16:17:45)
To jsi docela odvážná, xantipo. Já jsem si v 6ti letech uhnala v sukýnce zánět vaječníků a prožila si následují roky takové peklo, včetně hospitalizací, že bych svoje dítě málo oblečené ven prostě nepustila. Chvíli mi doktoři dokonce předvídali neplodnost. Tohle mám na stejné úrovni, jako že ho nenechám hrát s nožem a se zásuvkou.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 16:20:25)
Nejsem odvážná, prostě jsem to nezažila a mám jiné zkušenosti. A to je ono - každý jede podle svýho a svých zkušeností, protože všechna nebezpečí stejně eliminovat nemůžeš.
|
|
|
|
| Horama | 
|
(16.7.2013 14:05:55)
Takhle se teď mohla vzteknout moje rok a půl stará dcera. Jako bys u nás seděla. A uklidním tě, moje starší to začala dělat už v jednom roce. No, prostě se ty děti musí postupně naučit vyrovnávat s pocitem frustrace a s tím, že všechno na světě nebude, jak ony si přejí. A že to dokáže naštvat i nás dospělé...
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:28:15)
 to je fakt.
|
|
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 14:10:31)
Má o měsíc mladší dcera začíná být ve všem v opozici. Chceš pí? - Ne! - A hned ukazuje, že chce napít. Nesmím se jí zeptat znova, jinak by to zase odmítla a vzápětí se vztekala, že jsem jí pití nepodala. Zrovna teď má záchvat, protože si řekla o nočník a já jsem se opovážila ji na ten nočník dát. No na hlavu 
Snažím se dceři dávat možnost volby, když se to dá. U oblečení na procházku je schopná odmítnout obě mnou navrhované možnosti a vybrat si nějakou třetí. Před polednem měla záchvat, protože chtěla zůstat na hřišti. Odnesla jsem ji cca 100 metrů, pak jsem ji dala do nosítka a takto jsme šly domů. Přece jenom v náručí se to zklamání lépe překonává. Hlavně si říkám, že to jednou skončí.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 14:16:06)
K tomu neovladatelnému vzteku jsem kdysi četla laicky toto - že těmto malým dětem se nějak vyvíjí nervová soustava a že je to nerovnováha, s kterou neumějí pracovat - tedy že to je normální.
V pubertě zase je hormonální bouře, kterou taktéž nejsou schopni ovlivnit, to působí na jejich nervovou soustavu a od toho ty poruchy - smutky, výbuchy vzteku apod.
A taky je to normální.
Prostě se s tím budeš potýkat celý život, jen ty vzteky budou kvůli jiným věcem, ale obrana je pořád stejná - neskákat, jak si písknou, ale zase nebýt přehnaně zásadová, přizpůsobit se situaci a najít zlatou střední cestu.
Dívám se občas na výměnu manželem z USA - a tam jsou dobrý příklady.
|
| Nana | •
|
(16.7.2013 14:28:17)
Ach jo, kéž bych dokázala najít vždycky tu zlatou střední. Ačkoli se vždycky snažím si říct, že dospělá jsem tady já a někdo z nás ten afekt či amok musí ustát, tak se mi to zdaleka ne vždycky podaří a někdy vypěním taky, což samozřejmě nepomůže, pak z toho mám navíc pěkně blbej pocit, ale prostě to někdy nedám :-(
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:30:29)
taky to někdy nedám, resp. dám na zadek, není to správné, resp. je to úplně k ničemu, ale taky mám jenom jedny nervy
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:31:26)
Jde teda hlavně o to, že kromě ječícího děcka se musím rozčilovat s tchýní, podle které ji týrám, nedávám jí najíst, zbytečně ji nechám řvát (když byla malá, tak jsem ji neuměla ani pochovat, ani jsem jí nedala dudlík a vůbec všechno na hovno). Na tchýni se snažím naprdnout, ale je to náročné.
|
| Epepe |
|
(16.7.2013 14:36:01)
Jitule, tak to je problém, ale asi ne tak úplně mezi tebou a dcerkou.
To je mi tě líto, taky máme podobnou tchýni v rodině (ne já, naštěstí). To by ovšem chtělo komplexnější řešení. Počítám, že podobný přístup nemá tchýně jen v otázce výchovy. 
|
| jitule+marianka (7/2011) |
|
(16.7.2013 14:37:36)
No jde spíš o to, že tchýně vytváří svým chováním problém mezi mnou a dcerou, když se staví do role "hodné" ("toto nesmíš, dojde maminka a dá ti na zadek" - říká když U NICH cvaká s televizí) a ze mě dělá semetriku.
|
| Epepe |
|
(16.7.2013 14:41:47)
Já bych se nebála toho, že by dcera nepochopila, jak se kde chovat. Ony jsou děti chytré. To je jako u dětí z rozvedeného manželství, taky vědí, co si dovolit u maminky a co u tatínka.
Je ještě malá, tak to zkouší, ale ona si zvykne.
Pokud budeš důsledná a chovat se vůči dceři srozumitelně.
Ty případy, kdy jsou děti rozmazlení spratci, podle mě fakt většinou souvisí spíš s rodiči, než s babičkami. Už proto, že když nechám babičku vychovávat svoje dítě, tak se vzdávám odpovědnosti a následky musím přičíst jen sobě.
Ale myslím, že to u vás nehrozí, ty máš v hlavě jasno.
|
| Epepe |
|
(16.7.2013 14:43:54)
Nicméně, nepříjemným debatám s tchýní se asi tak jako tak nevyhneš.
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.7.2013 14:50:40)
ono to souvisí s babičkama stejně, pokud je babička tak moc vlvivná a dítě pochopí, že babička má větší autoritu než mamika, tak spratek vznikne hodně snadno
a pro maminku je hodně těžký vzdát se pomoci, která je jen o pár metrů vedle, kdykoliv připavená, ochotná, milující a pokud nemá příležitost, tak dotčená, uražená, nemluvící - a navíc, ona už svý děti vychovala, ví, ja kse to dělá, mamika ještě ne, tak má být zticha - to je pak pro dítě super výchova a vzor a je těžký z toho vyjít se ctí a se zdravým vztahem k dětem i k tchýnbi (nebo vlastní mamince)
|
|
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 14:42:14)
Proti tomu se běžně ohrazuji. Není to, že to maminka zakázala, ale protože se to nedělá. Tečka, konec věty. S dálkovým se nehraje, jsou v něm baterky, při spolknutí je dítě navždy poškozené, případně mrtvé. Normálně bych se tchýně zeptala, jestli ji chce zabít.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 14:52:27)
Já si třeba vzpomínám, že sestřin syn byl úplně u vytržení z televize a videa - pořád před tím stál, mačkal čudlíky, všude strkat prsty - a to u ní a i u našich /tedy babičky a dědy/. Nechápala jsem to, ale nebyla to moje věc, na starost jsem ho neměla. A když byl u nás na víkend, jen jsem houkla, že tohle ne, že k televizi a videu se nepřiblíží na míň než 2 metry, /a na zem natáhla nit jako čáru, aby věděl, kde to je/ šuplíky jsou tabu a hračky jsou v pokoji, které se následně uklízí - a televize ani videa si už nevšiml, nic nekrámoval a hračky si uklízel. Moje sestra byla u vytržení, co prý jsem s ním dělala a jak jsem to udělala. Nemohla pochopit, že jsem to jen řekla. Ale po návratu od nás zase šteloval televizi, video a krámoval šuplíky - ale ne u nás.
Můj manžel jako dítě dostal šupu z el. zásuvky - našel v postýlce spínací špendlík, který tam byl místo knoflíku, ten otevřel, kousek od postýlky byla zásuvka a on tam strčil kus toho špendlíku - a dostal ránu. Prý měl štěstí, že mu to nezastavilo srdce - přežil bez následků, ale dodnes nemáme ani jednu zásuvku bez zaslepení, protože tohle si pamatuje. Nicméně - je elektrikář, i když se tím neživí
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 15:04:53)
Můj manžel tvrdil, že záslepky do zásuvek jsou zbytečné, že se tam prst strčit nedá. Nedala jsem si říct a jsou všechny zakryté. Ale ztratila jsem ten klíček, kterým se to vytahuje. Naštěstí to jde i hákem do pekárny.
Občas mám pocit, že u dcery mají všichni větší autoritu než my rodiče.
|
| Xantipa. |
|
(16.7.2013 15:07:22)
Prsty ne, ale něco tam strčit může, může to olíznout - zbytečné teda rozhodně nejsou, to bych netvrdila. Něvím, jak přesně to funguje, ale že prý nějak nechtěně propojí fáze a dostane bombu a může být konec.
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(16.7.2013 15:42:05)
Nebo kancelářskou sponkou.
Já koupila těch klíčků několik a měla jsem v každé místnosti min. jeden. 
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 15:47:48)
Já ztratila všechny klíčky. Dala jsem je někam, abych je neztratila, a od té doby jsem je neviděla
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.7.2013 15:49:48)
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(16.7.2013 15:40:14)
Tak s tímhle přístupem by se tím asi ani neuživil.
Záslepky jsem pořídila, brala jsem je i na návštěvy.
Teď je mladšímu 5 a už jsme je zlikvidovali.
OVšem, že se do nich nic nestrká mu nepřipomínám, protože on je přesně ten typ "Upozorňujeme žáky, aby neolizovali zmrzlé zábradlí....". Jenom občas připomínám všeobecně, že na zásuvku se nesahá, protože je v ní elektřina a dostal by ještě větší ránu než dostává ze svetru s McQuennem (oblíbený svetr, ale dává strašné rány) a musel by pak ležet v nemocnici a nemohl do bazénu.
Dcera je pravý opak, ta je naprosto ze všeho vyplašená, takže na varování před zásuvkou reaguje tak, že ji obchází obloukem. Teď je jí 10 let a občas už se mi podařilo ji občas přinutit, že jsme společně zastrčili šnůru do zásuvky. A to dostala poučení ve vyšším levelu, že kolík a jedna díra je nulák a proud je jen v jedné apod.
Mimochodem, když zjistila, jak lepí kostky ledu z lednice, tak jsem jí vyprávěla historku s přilepeným jazykem a pak jsem ji nechala shlédnout tu scénu z Obecné školy. To pro případ, že by ji někdy někdo hecoval ať to udělá. Myslím, že to na nejbližší roky jako varování postačilo.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.7.2013 15:42:13)
můj synovec rozstříhl celokovovýma nůžkama dvojlinku od lampičky, zastrčené v elektrice, naštěstí nad vypínačem, ale bylo mu už skoro 7, takže v 5 toho rozumu moc ještě nemají :(
|
| Markéta s párkem | •
|
(16.7.2013 15:47:42)
Uf, tos mě vyděsila. Tak teď přemýšlím .... v dětském pokoji jsou dvě lampičky, ale šnůry mají za stolem, tak snad....
Ale je fakt, že kluk poslouchal kazeťák, nějaké pohádky a zjistila jsem, že sedí u stolu a místo aby si vystřihoval, což původně chtěl, tak sice drží v ruce nůžky a stříhá, ovšem tričko, co má na sobě. nevím, jestli to bylo z roztržitosti nebo prostě chtěl zkusit jiný materiál než papír.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.7.2013 15:49:35)
je ale pravda, že synovec byl v tomto ohledu nevzdělaný, udělal to u nás, tak jsme mu vysvětlovali, co je to elektřina, nechodil ještě do školy, asi měli rodiče pocit, že to vědět nemusí
ale těch nebezpečí je prostě moc a na všechno se myslet nedá, někdo upozorní na elektřinu, jiný na něco jinýho a stejně tak na něco zapomene
přežít dětství ve zdraví není tak snadný jak se zdá
|
|
|
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(16.7.2013 15:31:22)
No a to právě nemusí být objektivně pravda.
Kolikrát vidím, že rodiče dávají třeba rok a půl starému dítěti mobil na hraní.
Ne, že by v něm ukazovali fotka nebo videa, ale dají ho dítěti do ruky a dítě cvaká, bouchá, kouše, pouští na zem apod. Pro mně naprosto nepochopitelné, vůbec to nechápu, když je tolik jiných věcí, které můžu dítěti dát na hraní a takhle hrozí, že to dítě rozbije nebo se i zraní. Takže z mého pohledu zcela jasná věc, že mobil není na hraní. Ale viděla jsem to tolikrát, že jsem pochopila, že to není "objektivní pravda", nýbrž můj subjektivní názor.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 14:34:13)
Musely jsme jít, dcera už pomalu usínala. Ale děti má ráda, tak odchod obrečela. Kompromis bylo to, že jsem ji odnesla z dohledu na hřiště, a po zbytek cesty jsem ji nesla v nosítku na břiše a hladila ji. V trolejbusu už o ničem nevěděla, koukala po lidech a po kočárcích. Po vystoupení na rozloučenou zamávala ostatním lidem a chtěla jít zase po svých.
|
|
|
|
| Hanča | •
|
(16.7.2013 14:41:16)
Je třeba, aby manžel promluvil s rodiči. Ne nějak vytýkavě, ale klidně. Ty jsi máma dítěte a jejich vnoučete. Je třeba, abyste táhli za jeden provaz. Jinak vychováte buď neurotika nebo rozmazlence, ani jedno nebude dobré.
Já třeba babičku zažila, ale vůči nám to nebyla babička milující, natož pak rozmazlující. Mám ale krásnou vzpomínku na naprosto cizí ženu, která bydlela blízko a mně, dítku strašlivě toužícímu po hodné a milující babičce, tu babičku nahradila. Jediné, co mne moc mrzelo, bylo, že se pak odstěhovali někam do pryč a nenechali nám doma ani adresu, kam. Ale to už mi bylo asi 12 let a převážili kamarádi a dětská tlupa.
|
|
| Simeona+3 |
|
(16.7.2013 15:15:26)
Já se snažím jednak udržet klid, což se mi ne vždy daří, a taky si vybírám to, přes co nejede vlak a to, na čem nezáleží a může si dělat jak chce. Takže oběd se jí u stolu, ale svačinu si klidně může odnést ven na zahradu a jíst na trávě. Ven se jde kdy řeknu, ale ona může někdy vybrat kam, pokud nemáme cíl určený.
No a jinak pevné nervy, ono to sice přejde, ale jen ty záchvaty, střety jsou porád, jen pak děti stále lépe a lépe argumentují.
|
| hbf |
|
(16.7.2013 16:10:29)
Hlásím 8 let a ještě to úplně nepřešlo.
A řekl bych, že to úplně nepřejde nikdy, jen se trochu přeonačí vnější projevy, ubyde řevu ve prospěch "kyselé držkové", místo néééé nééééé a néééé přijde "já ti to říkat nebudu, to musíš poznat sám" a tak. Oč méně to pak tahá za uši, o to déle to trvá.
Také mi přijde, že od takových 5 let mají dcery svou psychickou nepohodu vzácně synchronní s hormonálními výkyvy svých maminek
|
| Maugha | 
|
(16.7.2013 16:17:37)
Hlásím 40+ let a ještě ho to úplně nepřešlo.
Pomáhá odejít z místnosti a nechat vyřvat.
Samozřejmě máš pravdu s těmi hormonálními výkyvy maminky.
|
|
|
|
| Kamisi | 
|
(16.7.2013 16:33:27)
Dobré je odhadnout proč se vzteká a potvrdit její pocity. V případě jíst/nejíst může jít i o úplně jiný problém než samotné jídlo, třeba "je těžké si vybrat". To, co jí řekneš v tu chvíli, se odvíjí od konkrétní situace, ale prostě potvrdit ideálně bez vlastních emocí.
Ale odvádění pozornosti, uklidňování nebo ignorace nejsou správné prostředky.
Dítě potřebuje vědět, že ho rodič vnímá, že vnímá jeho momentální negativní rozpoložení, a že ho chápe, nebo aspoň se snaží pochopit. Zároveň je potřeba nechat emoce plynout, nezastavovat pláč ani vztek. S tím, že se něco nedaří, by se dítě mělo vypořádat samo, rozhodně schopnosti na to má.
Moc mi pomáhá přístup Noemi Aldort, její kniha, tady je pár odkazů: http://www.naomialdort.cz/
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.7.2013 16:44:42)
jj, znám situaci, kdy si syn neuměl vybrat, jestli jogurt jahodový nebo meruňkový a tak prostěš řval a vztekal se, nejedl, pomohlo až neptát se a jeden mu prostě dát nebo mu nechat tolik času na rozmyšlení a několikerou změnu názoru, že necítil stres a vybral si, ale dodneška v časové tísni neumí zvládnout výběr
|
|
| Liki + dcera 8/11 |
|
(16.7.2013 16:50:23)
Nechápu rodiče, kteří "uklidňují" dítě, které spadne, slovy: nebreč, vždyť se nic nestalo. Stalo, dítě spadlo. A je čistě na tom dítěti, co zrovna potřebuje. Jestli chce pomoct zvednout, nebo se zvedne samo, jestli chce pomoct oprášit, pofoukat koleno, nebo obejmout. Když dcera spadne a odře se do krve, tak ji prostě vezmu do náruče a nechám vyplakat. Od té doby, co ji neuklidňuji, že to bude dobré, ale jenom ji držím, uklidní se daleko dříve.
|
|
|
| Petra | •
|
(16.7.2013 17:05:57)
Ahoj sama mám takovou dceru, když ji byly 2 odpovídá tvému popisu. Uklidním tě, teď je jí 7,5 a je andílek. Stálo mě to hodně práce přečetla jsem x knížek o výchově a navštívila kurz efektivního rodičovství. Hodně jsem mákla sama na sobě. Moje mamka taky rozmazlovala a dělala jí tím v hlavičce chaos, rozmazluje stále, ale už si pocítí i důsledky. Připrav se na to, že ti tchánovci někdy řeknou, že ji máš nevychovanou.
Moje dcera měla tak velký vzor, že jsem ji nesměla odpovědět Ne. Ve třech letech si přála chodit sama ven! Říkala jsem ji ano, ven budeš chodit sama až budeš chodit do školy. Kdybych řekla, že ne, že nemůže, že je malá to by byl cirkus!... Zpětně mi přijde, že byla unavená a potřebovala pomoc naučit se relaxovat a odpočívat a méně podnětů. Přeji pevné nervy!
|
|
| Hilly. |
|
(16.7.2013 17:27:16)
Myslím, že těm špuntům v tomto věku maminky přisuzují úplně nesmyslně vyšší inteligenci než mají. Oni se s tebou prostě ještě nedomluvěj, mají zvláštní myšlenkové pochody, které nepochopíš. Nenazývala bych to rozmazleností, nebo bych je nepodezřívala, že dělají naschvály, nebo testují hranice. Moje dítě bylo taky takový vztekloun a jak se naučilo trochu mluvit, tolik se nevzteká, protože mi dokáže vysvětlit co chce.
|
| Suza007 |
|
(16.7.2013 18:25:10)
Hilly,
s tím musím hodně souhlasit. Vzteklé scény ubývají s tím, jak se dá s dítětem líp domluvit. Bohužel s dvouletým dítětem to většinou ještě moc nejde
|
|
|
| Veverka. | 
|
(16.7.2013 17:29:27)
U vás je to prostě nerv z tchánů...Ty jsi z nich nervní,a ona to přebírá od tebe.Znám to,žiju také s tchány.Chce to buď vydržet,pořešit si to v sobě v hlavě,co mi za to stojí a co ne,udělat si takový svůj svět a být v klídku nebo se odstěhovat.Jinak je v období vzdoru,to přejde...Držím pěsti,vím že jste měli s tchány problém...
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)