| Pam-pela | 
 |
(7.5.2013 8:08:44)
Berte to jako trochu odlehčené téma.
Ale myslím, že celé tohle zjištění, že každý má svůj způsob vyjádření a druhý nemusí rozumět, je hodně důležité.
Garry Chapman píše, že občas spolu dva nějakým "jazykem lásky" hovoří a rozumí si asi tak stejně, jakoby jeden mluvil čínsky a druhý česky.
Ve druhém to může vyvolávat dojem, že ho partner nebo blízký člověk nemá rád, protože vlastně v§bec nerozumí jeho náznakům. Je to u partnerů, dětí, rodičů, přátel...a lidi se trápí - zbytečně.
Má rozdělení do pěti skupin
- kontakt (fyzický kontakt, mazlení, hlazení,...)
- ujištění slovní (mám tě rád, potřebuju tě, jsi skvělá..., to se ti povedlo, sluší ti to...)
- pozornost (dát opravdu část svého čas tomu druhému, naslouchat mu)
- skutky služby (tady se mi zdá, že tak "hovoří" hlavně chlapi, že pro manželku něco dělají z lásky, ale ta nerozumí)
- dárečky
Většinou v rodině se sejdou dva lidé s různými potřebami a různým vyjadřováním. Tu potřebu "plné citové nádrže" má ale každý člověk...a pokud je prázná, je frustrovaný...platí to nejen pro partnery, ale i pro rodiče a děti.
Pokud je člověk slouhodobě frustrovaný, je ve stresu a často velmi nespokojený se vztahem, může být až agresivní nebo velmi pasivní, nebo časem hledá cit jinde.
Někdy je to velmi zbytečné, rozchází se pak lidi, kteří se mají hodně rádi, jen si to vzájemně neumějí sdělit.
někdy je velmi lehké diagnostikovat, co má váš partner a zkusit na něj tak chvíli "mluvit"...třeba na zkoušku, co to udělá.
Chapman ve své knize popisuje i případy, kdy spolu v hezkém vztahu zůstali lidi, kteří už byli za hranicí rozpadu vztahu, knížka se i hezky čte.
Dokážete určit, jakým "jazykem lásky" hovoříte vy, partner a vaše dět? Co potřebujete k tomu, abyste se cítili milovaní? Kontakt, služby, pozornost, dárečky nebo ujištění?
|
| .ganesha. | 
|
(7.5.2013 8:18:07)
My doma používáme všechny zmíněné způsoby.
Teď už i čtyřletá dcera ke mě každý den přijde a povídá, jak mě má ráda, nebo mi trhá několikrát denně pampelišky venku, nebo tuhle přivedla kamarádku z hřiště a povídá: to je ona, to je moje maminka :)
Má to od nás, my se také takhle vyjadřujeme. Často děti mazlíme, říkáme jim, že je máme rádi, když někde jsem sama (třeba u doktora), musím jí někde koupit maličkost, třeba lízátko...
Manžel mi několikrát do týdne koupí malou tyčinku Lindt, kterou miluju, když je doma, tak mi uvaří...
|
| Lillu+B&J | 
|
(7.5.2013 12:53:46)
Gan,to je jako když čtu o nás,akorát máme ty děti obráceně ,ale komunikace,pampelišky,tyčinka Lindt(modrá s oříškama) a vaření sedí.
|
| .ganesha. |
|
(7.5.2013 14:26:19)
Já jedině hnědou hořkou s oříškama, ale jinak je to fakt to samý
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(7.5.2013 8:22:32)
Jakým "jazykem lásky" mluví moji blízcí, vím. Každý jiným 
Jo, občasná nedorozumění z toho jsou, ale tak snažíme se nějak... já jsem spíš na pozornost (když mi naslouchá) a skutky, občas slovní ocenění, manžel je více kontaktní a taky má rád slovní ocenění. Takže on mě občas obejme (místo aby přitloukl poličku:), já "mu" přitluču tu poličku (jako za něj, z lásky) a on by raději objetí... holt se to musí vyslovit, co by člověk rád, aby z toho nevzniklo "já se tak snažím a on to ani neocení" nebo "já ji z lásky objímám a ona prudí, že jí padá barák na hlavu"
Děti jsou mazlivé, nejstarší nejméně a ten chce pozornost a skutky, takže my dva spolu vycházíme bez nejmenších konfliktů, protože "mluvíme" stejně.
No ale všichni oceňují dárky:)
|
| *Niki* |
|
(7.5.2013 8:23:59)
...jinak se ale snažíme i mluvit tak, jak to rád ten druhý, byť nám to není vždy stoprocentně vlastní:)
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 8:26:12)
Někomu dárky přidjou moc "laciné"...ale pokud to tak člověk vezme, že je to pro druhého důležité, je to fajn.
|
| *Niki* |
|
(7.5.2013 8:27:38)
To bylo o dětech, a těm dárky laciné nepřijdou asi nikdy
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 8:31:15)
No tak dětem rozhodně ne. 
Ale i spousta dětí, no možná spíš dospívajících, se cítí nemilovaná. Třeba moje dcera potřebuje od tatínka pozornost a kontakt...a on jí taky dává spíš ty skutky služby. Zdá se mi, že od té doby, co je dcera teenager, se jí táta totiž stydí...když byla malá, ujištění, kontaktu a pozornosti se jí dostávalo ažaž a teď jí to chybí.
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(7.5.2013 8:23:40)
Já jsem "muchlač", manžel je na skutky služby.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(7.5.2013 8:25:37)
Já jsem mazlicí.
Můj muž je na pozornost a skutky služby.
U dětí ještě nějak nevím, berou všecko
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 8:27:55)
Muži jsou často na pozornost a skutky služby, co jsem si všimla...a někteří jsou silně kantaktní.
Ale pro leckterou ženu skutky služby moc neznamenají, mě teda taky moc nenadchnou
|
| *Niki* |
|
(7.5.2013 8:30:41)
Pam, to je asi individuální... jako některé ty body platí pro většinu, no a nedorozumění vznikají možná i proto, že si do té většiny dosadí muž či žena i toho, se kterým žije...a ten přitom mluví jinak.
Já měla muže vždy silně kontaktní a mazlivé, vždy víc než jsem já:)
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 8:34:41)
No, já už to sleduju delší dobu a u mnohých párů se snažím i hádat, většinou se trefím.
Je jeden prioritní, druhý je důležitý a empatický člověk zvládne všechny samozřejmě...zvláš´t v zamilovaném období a u malých dětí se uplatňují všechny.
|
| *Niki* |
|
(7.5.2013 8:37:58)
Pam, to máš pravdu, děti ocení všechno a navíc s nimi je to docela jednoduché.
V zamilovanosti moc nemá cenu pár nějak "hodnotit", zamilovaný člověk dokáže sklály lámat, hory přenášet, denně kytku koupit a hodiny naslouchat, až má díru v hlavě a hodiny se mazlit a milovat
Schopnost rozpoznávání začíná možná až tak po dvou třech letech
Ale vono když se maj lidi rádi, nějak se domluví, i jakým "jazykem lásky" teda budou dnes mluvit, aby si rozuměli... ale někdy je to teda boj:)
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 8:41:46)
Já myslím, že pokud si lidi chtějí vyjít vsříct, domluví se...ale někteří partneři si ani neuvědomí potřeby druhého...a opravdu jsou případy, kdy zbytečně dochází k rozchodům dá se říct díky nedorozumění. Vidím to kolem. A je to škoda.
Pak jsou případy, kdy vědí, co ten druhý potřebuje a nejsou ochotni mu to poskytnout...to už je zase jiná věc.
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 8:38:55)
Někteří kontaktní lidi silně trpí nekontaktním partnerem , je to věc, která se nijak nahradit nedá.
|
|
|
|
|
| takyjedna | •
|
(7.5.2013 8:28:07)
jsem tzv. "nekontaktní" člověk, nemám moc ráda objímání, dotyky a tak, ale mám ráda pocit, že mi partner naslouchá, občas mě obejme a občas i řekne, že mě má rád, ale moje potřeba tzv. nádoby je asi menší...
jinak dětem dáváme snad dostatek pocitu, že je máme rádi
|
|
| Delete | 
|
(7.5.2013 8:41:43)
U nás je to tak, že manžel se vyjadřuje těmi skutky, zejména ve vztahu ke mně, dětem je občas schopný říct, že je má rád, ale to spíš, aby je o tom ujistil ve chvíli, kdy řešíme nějaký problém. Já bych občas, zejména v době dlouhodobější nepohody (často kvůli izolaci a manželově nedostatku času) uvítala pozornost nebo drobný dáreček, což se mi po patnácti letch vztahu i občas poštěstí, ale rozhodně to nepřichází samo a vždy, kdy bych to uvítala.
Já to rozhodně neumím říkat a jsem velmi málo kontaktní, takže i dvě z dětí, které mají potřebu se ujišťvat mazlením, musím spíš strpět (ale dělám to, protože to potřebují, jen to ode mě není úplně přirozené a automatické, musí si přijít samy  ), mojí doménou jsou zbylé tři způsoby. Nejlépe asi ovládám "dárečky", kdy si dávám opravdu velkou práci s výběrem s ohledem na zájmy a potřeby obdarovávaných. Můj muž je v přijímání informací o mých citech velmi nenáročný, někdy až netečný nebo i podrážděný, když je toho na něj moc. Nestojí o pozornost, slovní vyjádření ani kontakt, pokud na to není připraven (takže spontání polibek, náhodný dotek nebo dotazy na náladu a "jak ses měl" nese dost nelibě). Takže spíš bere takovou tu péči o to, co sám nestíhá, a dárky.
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 8:44:17)
No můj manžel je taky nejvíc na skutky služby a vyjadřuej to "kupodivu" stejně...navíc je tedy i kontaktní naštěstí. Jinak pro mne skutky služby moc neznamenají, brala bych to jako samozřejmost, kdybych si neuvědonila, co mi vlastně mají říct ...já je teda dělám pro všechny blízké, ale ne jako vyjádření, že je mám ráda. takže on je uspokojen, já bych nebyla.
|
| Delete |
|
(7.5.2013 8:55:02)
Mně nejvíc chybí ta pozornost, čas a chuť si popovídat a sdílet zážitky, ale pokud muž nejen vydělává, ale kmitá i doma (a on většinou jo) a nedává všem kolem sebe najevo, jak ho rušíme v práci, tak se poměrně dlouho bez jeho pozornosti obejdu.
Vlastně mi většinou stačí, když mi ráno a večer nezapomene uvařit čaj správné barvy do správného hrnku a nezapomene na lžičku.....Protože jsem v tomto směru poměrně náročná a fakt mi není jedno, kdy mám jaký čaj a do kterého hrnku patří který nápoj, beru to, že si to pamatuje a je ochotný to kvůli mně dodržovat, jako dostatečný důkaz citů. Ono totiž ve chvíli, kdy má starosti nebo je naštvaný, tak to tak samozřejmé není, a krize nastává když si ty čaje musím začít vařit sama (zejména ten ranní mi chybí).
On si vystačí s tím, že má klid a jako největší důkaz lásky je pro něj asi to, když mu ho aktivně zajišťuji (takže nejlépe, když někam odjedu s dětmi i psy nebo když nemusí přijet z práce domů ).
|
|
| Žžena |
|
(7.5.2013 9:08:18)
Jo, to máme doma podobně.
|
|
| Anni&Annika | 
|
(7.5.2013 10:25:04)
ja jinak potrebuju vsechno, az na ty skutky-sluby...to nejak nechapu
|
| Kudla2 | 
|
(7.5.2013 10:47:16)
Anni,
pro mě je skutek služby třeba už jen to, že manžel jde nakoupit (a tudíž se s těžkýma taškama nemusím tahat já).
Nebo to, že nám kamarádi pohlídali děti, abychom si mohli vyjet na víkend jen sami dva.
Že je nám babička ochotná večer hlídat, abychom si mohli vyrazit.
Že manžel odvede děti ráno do školy, abych mohla pracovat.
Že odvedu kamarádce samoživitelce dítě na kroužek, aby mohla jít do práce.
To jsou pro mě prostě úžasný věci a přikládám jim velikou důležitost. Vůbec si nemyslím, že je to samozřejmost.
|
| Anni&Annika |
|
(7.5.2013 11:00:22)
aha Kudlo...diky za vysvetleni....tak to muzu taky a taky mam...treba kdyz manzel od narozeni dcery vstaval kazdy den v 6 hodin, sel se ji venovat a me nechal vyspat...dela to dodnes ale uz jen o vikendech. A spustu dalsich pomoci, co dela sam od sebe.
Tak to ja mam rada ve vztahu vsechno. Diky bohu, manzel a dite taktez....ale nemusim mit vsechno najednou...kytku k nakupu, rano pusa a otazka jak jsem se vyspala, vecer pred usnutim a popranim dobre noci slyset i to miluju te.....pres den se jen tak pritulit a k tomu usmev plny lasky.....jo, takhle nam to vyhovuje
|
| Anni&Annika |
|
(7.5.2013 11:01:52)
jo a samozrejme si obcas vyslechnout, jak jsem uzasna a jedinecna
|
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 11:33:54)
Jj, tak to je...a někdo tohle vůbec nevnímá jako projev toho, že ho má ten druhý rád a bere to jako samozřejmost.
Tohle bylo třeba v té knížce v hezkém příkladu...manžel přišel domů z práce, uvařil, uklidil, posekal trávu, ...a manželka nic - najedla se, odpočinula a měla pocit, že o ni muž nestojí, že ji vůbec nemá rád...že jen něco pořád dělá zřejmě proto, soudila, aby nemusel být s ní. Stála ne o služby, ale o pozornost, "jen" o to, aby ji muž vyslechl. Manželství zachránili...
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 11:35:13)
Ano, s tím, že třeba tu službu někdo vnímá jako samozřejmost a nikoli jako vyjádření lásky, jsem se setkala taky.
|
| Alraune | 
|
(7.5.2013 16:47:42)
No, já to jako vyjádření lásky nevnímám, protože ani když já pro někoho něco dělám, lásku tím nevyjadřuju. Spíš jen prostý zájem. Tohle by mi opravdu nestačilo. Ne vždycky dobrý úmysl dokáže naplnit potřebu.
|
| Delete |
|
(7.5.2013 17:01:48)
To je taky o tom, jak moc člověk vnímá city jako takové. Co je pro někoho vrcholem jeho schopností lásku vyjadřovat, pro druhého může být sotva o projevení zájmu....
My jsme s mužem v tomhle úplné protiklady. On je takzvaně citově mělký, já se zmítám ve velmi širokých hranicích....a i když to vím, tak mi občas chybí to, že není schopen něčeho víc, než dává....ale po patnácti letech už vím, že je opravdu blízko svého maxima, že to není lhostejnost ke mně, jen má prostě ty hranice hodně úzké.
Na druhou stranu, uspokojit jeho citové potřeby je potom také velmi snadné, protože je nenáročný v přijímání....čehož důsledek je to, že je dlouhodobě spokojený, nemá pochybnosti o mých citech, nemá potřebu koukat kolem sebe a porovnávat se s jinými páry, což dělají právě ti, co až tak spokojení nejsou a hledají, v čem je asi problém....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 9:26:07)
Moc zajímavé téma.
Já vnímám jako jednu z priorit skutky služby, jak jako dávač, tak jako přijímač, protože mi to připadá ode mě i od druhých jako opravdová oběť, Když udělají něco, co nemusí, a ušetří mi tak práci, abych to nemusela dělat já.
Druhá priorita je pozornost - to ocením hodně, když někdo opravdu poslouchá a skutečně reaguje na to, co říkám. Kdysi jsem té pozornosti potřebovala i poskytovala mnohem víc, dneska to ocením hlavně v momentech, kdy řeším nějakou krizi, to ocením hrozně moc.
Když někdo není schopen tu pozornost poskytovat, ale sám ji vyžaduje, tak mi to dost vadí a ač jsem dřív byla dobrý naslouchač, dneska už vyžaduju větší reciprocitu, jinak se mi moc nechce to ucho poskytovat.
Pak slovní ujištění - snažím se dávat, je mi příjemné, když občas dostanu. To mi nedělá potíže ani na jednu stranu.
Dárečky - tam to mám zvláštně, těší mě dávat, ale jen někomu, u koho mám pocit, že ho tím "nezkazím" a že si toho bude vážit - třeba mým pěstounům . U dětí mě těší udělat jim radost něčím mimořádným, ale tam je i sebe musím trochu krotit, protože kdyby bylo po jejich, tak by něco pochtívaly každý den a přišli bychom na buben. Pokud jde o mě, nejvíc mě potěší, když si můžu něco vybrat/koupit sama a nemít u toho výčitky. Dárečky od druhých vlastně nedostávám ani nijak ráda a potěší mě jen výjimečně.
No a nakonec fyzický kontakt - jsem ochotna poskytovat, mám-li pocit, že to ten druhý potřebuje, ale obecně moc kontaktní nejsem.
|
| drátenička |
|
(7.5.2013 10:48:50)
Můj nejdůležitější jazyk lásky je pozornost.
Hodně jsem jim i sloužila a v tomto naprostý souhlas s Kudlou. Přišla na mě doba,kdy už nejsem ochotna tímto jazykem sloužit druhým, pokud oni sami nenaslouchají a není ta reciprocita.
Nad tímto i dost přemýšlím, v jakém okamžiku se to zlomilo. Asi je to i věkem a že už nemám tolik času dát někomu svůj čas bez té reciprocity.
Na druhém místě je asi to ocenění.
Dárečky. No... moc mě potěší dárek, nad kterým cítím, že dal někdo do něj svůj čas nad přemýšlením ,co by mě udělalo radost. Pokud tam to přemýšlení necítím, dárek mě moc nepotěší a vlastně o něj ani nestojím. Byt máme přeplněný zbytečnostmi. Vlastně je tu další kategorie dárků, kdy je znát, že se ten dotyčný jen zbavuje toho, co sám nechce a co od někoho dostal jako nevhodný dar. To je pak na 
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 11:02:25)
Dráteničko,
taky nad tím přemýšlím (nad tou neochotou věnovat pozornost, není-li to opětováno)
a taky dospívám k závěru, že si svého času začínám jednak víc vážit, jednak jsem zjistila, že moje ochota víc naslouchat někomu, kdo nenaslouchá mně, byla de facto živená nadějí, že se to někdy přece musí zlomit, že ten člověk musí uznat, že jsem tak dobrá, že jsem jeho pozornosti "taky hodna".
No a s postupem času jsem zjistila, že to takhle nefunguje - že určité typy lidí prostě proporcionálně naslouchat nebudou ochotni nikdy. Bylo to zpočátku obrovské zklamání, ale pak jsem si uvědomila, že minimálně za část toho (mám na mysli úvahy typu "tento člověk stojí vysoko nade mnou a jeho pozornost si budu muset teprve zasloužit") jsou problém můj a ne toho člověka, a že mu tedy nemůžu mít za zlé, že jsem si ho já sama postavila na piedestal a teď jsem zjistila, že mu takové místo prostě nenáleží.
|
| drátenička |
|
(7.5.2013 11:24:16)
Kudlo, mluvíš mě z duše.
Ať tady neplevelíme, nechtěla by sis o tomto tématu víc popovídat soukromě? Mám mail: dratenicka1 (zavináč) seznam.cz
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 11:28:47)
tak jo, napiš, já mám mail pod nickem.
|
| drátenička |
|
(7.5.2013 12:03:10)
Zkoušela jsem to, nejdříve mě to nešlo otevřít, pak se podařilo, napsala jsem ti docela dlouhý mail a nakonec jsem se nedostala přes těch několik tabulek na odeslání. Když jsem se vrátila na začátek, celý mail se mi vymazal. Kdyžtak mi jen napiš ze svého mailu třeba prázdný mail na můj mail viz výše. Aby to nešlo takto komplikovaně. Odepíši.
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 12:20:25)
máš ho tam
|
| drátenička |
|
(7.5.2013 13:50:57)
Už jsem napsala mail. Přišlo mi ale, že máš plnou schránku a že ho mám odeslat znovu. Tak se o to pokusím znovu později.
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 18:14:20)
Už můžeš, fakt byla přeplněná, díky za upozornění.
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 11:42:48)
No ale když si toho člověk prohlédneš, možná zjistíš, že ti zas dává najevo náklonnost jinak...
Někdy fakt stačí si promluvit, vysvětlit a malinko s tím hnout...
Já občas potřebuju ujištění...a tak si o něj někdy řeknu..trochu v legraci, ale předtím jsem vysvětlila, že je to moje potřeba, že oceňuju péči, ale potřebuju taky slova. Mám je...a když je zapomenuto, zas se připomenu v vhodné chvíli.
A dělám pro partnera některé skutky služby, co mě nebaví...aby měl radost, protože vím, že to ocení.
|
| *Niki* |
|
(7.5.2013 11:48:35)
Pam, no to je asi ideální, jít na půl cesty někdy...
|
|
|
|
|
|
| Monty | 
|
(7.5.2013 9:34:16)
Ujišťování a dárečky pokládám za laciný a nedůvěryhodný.
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 9:52:39)
tak může být a nemusí.
Na jednu stranu se ti "huba zavře za vším" a říct "miluju Tě" nestojí nic než jedno nadechnutí, na druhou stranu to v pravou chvíli může být fakt velký.
Totéž dárečky - dá se koupit kytka na pumpě, jen aby se něco dalo, na druhou stranu neříkala jsi právě Ty, jak považuješ za podstatný, aby Ti někdo sám od sebe dal nějakou drobnost (čokoládu nebo tak něco), o které ví, že ji máš ráda, a jak Ti u Tvých partnerů chybělo, že to nedělali?
|
|
| Anni&Annika |
|
(7.5.2013 10:23:51)
Monty...no ja nevim, ale udela mi vzdycky radost, kdyz jde manzel nakoupit a k nakupu mi koupi jen tak kytku....
|
| Monty |
|
(7.5.2013 11:27:49)
Anni,
řezaný kytky jsou mrtvý a mrtvolou mi nikdo radost neudělá.
|
| Anni&Annika |
|
(7.5.2013 11:31:49)
Monty...no tak kdyz je kolem tebe skoro vsechno mrtve, neni divu, ze mas mrtvo taky
Ja osobne zahon do obyvaku nechci a rezane kytky mam doma rada
|
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 11:34:28)
a co biftekem, to je taky mrtvola 
Já kytky taky nemusím. Když nějakou dostanu, tak to beru jako že si dárce vzpomněl a chtěl mi udělat radost, a mám radost z toho faktu, ale kytka jako taková mi tu radost neudělá.
Což mě přivádí na myšlenku, jak vlastně vnímáme to, když nám naši blízcí vyjadřují lásku jiným "jazykem" lásky, než na jaký jsme nastavení?
Já to mám asi tak jako u nevhodného dárku - z dárku samotného nejsem nijak nadšená nebo se mi nelíbí, ale vnímám a oceňuji snahu dárce udělat pro mě něco hezkého nebo mě potěšit.
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 11:39:26)
No právě ho buď mohou domítnout/odmítat...nebo neocenit - což dárce raní a frustruje ho to...
Stačí odmítnou pusu nebo dotek....
Stačí odmítnout dárek nebo ho smést ze stolu jako strašný, hodit před někým kytky do koše..nebo obrázek od dítěte....
Stačí odmítnout ženu, která se nutně potřebuje svařit s tím, co ji trápí...
Stačí dlouhodobě neocenit láskyplnou péči...
A je průšvih. Člověk se stáhne, možná to párkrát zkusí znovu a když je znovu odmítnut nebo přehlížen, pak se přestane snažit a možná obrátí pozornost jinam....
|
| *Niki* |
|
(7.5.2013 11:46:28)
Pam, píšeš stále o tom, který něco odmítne... a co onen dárce? Skutečně nevidí, že ten druhý touží po něčem jiném? Je povinností tvou přijímat, co nepotřebuješ, a strádat tím, co potřebuješ?
Pokud se sejdou dva, co mluví jinými jazyky, nestanou se jinými... musí holt přijímat i to, co nepotřebují a dávat, co nemají, a nedostat, co potřebují.
A to často lidi vysílí taky...
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 11:58:10)
Niki,
to je pravda, a to "na půl cesty" je asi jediné možné řešení.
"přijímat i to, co nepotřebuji, dávat co nemám, nedostat co potřebuji" - já myslím, že je to do určité míry nevyhnutelné (protože ne všichni si umíme číst myšlenky, proto je podle mě zásadní, aby si to dokázali ŘÍCT, jak říká Pam-pela), ale klíčový je ten POMĚR.
Pokud jsou moje potřeby uspokojeny třeba ze 60 nebo 70 procent, tak těch zbývajících 30 klidně oželím a budu doufat, že i můj protějšek to vezme podobně a nebude se na mě zlobit, že jeho potřeby také nenaplním na 100%.
Pokud se s někým o tom nedá mluvit nebo vyžaduje přizpůsobení, ale sám není ochoten se přizpůsobovat, pak ten vztah bohužel nemá perspektivu.
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 12:23:24)
Snažit se musí oba v jakémkoliv vztahu, jinak ten vztah není plnohodnotný, když jeden dává a druhý bere.
Mně spíš jde o to, že ten jeden může dávat na 150%, ale dává po svém, tedy jak on to cítí a ten druhý nebere nebo zahazuje, protože nechápe, oč jde...a nespokojení jsou oba.
Jde o to dát tak, aby druhý rozuměl a pochopit druhého, co že to vlastně dělá.
Přijmout třeba i nesmělá první pokusy, který jsou pro toho druhýho nepřirozený...ono to někdy trvá, než se to dotyčný naučí.
A nebudeme si nalhávat, že se bude snažit každej, nebude....ale tam kde to jde, kde jsou partneři vstřícný, tam to může být fajn.
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 12:31:17)
"jeden může dávat na 150%, ale dává po svém, tedy jak on to cítí a ten druhý nebere nebo zahazuje, protože nechápe, oč jde...a nespokojení jsou oba.
Jde o to dát tak, aby druhý rozuměl a pochopit druhého, co že to vlastně dělá.
Přijmout třeba i nesmělá první pokusy, který jsou pro toho druhýho nepřirozený...ono to někdy trvá, než se to dotyčný naučí."
Přesně  .
Tohle kdyby lidi věděli, tak by nebylo 60 či kolik procent rozvodů a tolik zbabraných mezilidských vztahů.
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 12:03:10)
Ne, ten to ve valné většině opravdu nevidí.
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 12:21:51)
nevidí a NENÍ TO JEHO CHYBA.
Je na obdarovaném, aby mu to řekl (a je trochu umění, JAK to říct).
Povinností dárce je jen naslouchat, neurazit se a poučit se.
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 12:27:44)
No třeba o dárcích tu někdo řekl, že to je laciný.
Já třeba ráda dávám dárečky jen tak, pro radost, i když dostávat je ani nemusím. Pak se na mě dva lidé zlobili (mí hodně blízcí) a v té době použili rčení, že jsem si je dárečky tenkrát chtěla kupovat, že to je pěkně laciný gesto.
Nebylo...nebylo to tak myšleno. Chtěla jsem udělat radost...maličkostí, pozorností...a dárečky jsem vždycky vybírala i pečlivě a s láskou.
No, přehodnotila jsem to...dárečky už moc nedávám, ne z trucu, ale právě proto, že vím, jak to může být myšleno - jako laciné a obyčejné gesto. Jinak s těmi lidmi vycházím zase dobře, ale tohle poznání, jak je to viděno, ve mně zůstalo...
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 12:28:29)
..jako to může být pochopeno - jsem chtěla napsat.
|
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 12:33:07)
Jenže zpravidla to bývá tak, že ten dárce neunese ty řeči obdarovaného o "laciném gestu" a zareaguje stylem "ty nevděčnej hajzlíku, příště se na tebe vykašlu".
Tohle chce od obou velikou dávku tolerance a taktu, a toho je jak šafránu.
|
| Kudla2 |
|
(7.5.2013 12:34:31)
..protože ten obdarovaný to nedokáže říct věcně, většinou působí ukřivděně a naštvaně, a ten dárce je v tom většinou taky příliš citově zaangažovaný (dárečky s láskou vybíral a upřímně se snažil potěšit), než aby ho to neranilo a nedal tomu patřičný průchod.
|
|
|
| Monty |
|
(7.5.2013 13:59:34)
Já strašně ráda dávám dárečky, ale strašně nerada je přijímám.
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 12:19:40)
Jenže je potřeba si uvědomit, že druhý to má jinak a vyjít si vstříct. Já vlastně kvůli tomu to téma založila, aby si to někdo třeba uvědomil a že by mu to uvědomění mohlo pomoct zlepšit vztah
Vždycky se vztahu musej snažit oba...to je jistý...a pokud já vím, jak to je a partner ne, tak je potřeba mu to třeba i říct...
Ta knížka je i na uložto.cz, dala bych ji jako povinnou četbu před manželstvím
|
|
|
|
| Monty |
|
(7.5.2013 11:45:15)
Kudlo,
já to asi nepoznám, mně se to musí nějak vysvětlit, ideálně za pomocí piktogramů.
|
|
|
|
|
|
| Faidra Lannister | 
|
(7.5.2013 9:54:40)
Oba jsme přes ty skutky služby. Ve fyzickém kontaktu jsme oba odtažití, ačkoli jeden druhého na rozdíl od jiných v tomto sneseme, dárečky a ujišťování pokládáme oba za zbytečnost, čímž se nechci dotknout těch, co to mají jinak.
Souhlasím s tím, že v jazycích citu dochází občas ke zmatení přímo babylónských rozměrů.
|
|
| Len | 
|
(7.5.2013 10:29:57)
Potrebuju kontakt a pozornost, obcas slovni ujisteni. Vubec si nepotrpim na darky a pokud jde o sluzby, tak to nechapu, co to je.
Muj manzel je jednoznacne na kontakt a slovni ujisteni, nekolikrat denne.
|
|
| Binturongg | 
|
(7.5.2013 10:50:38)
Kontakt, služby, pozornost, dárečky nebo ujištění
Od každého slyším nebo podvědomě vyžaduji něco jiného - od partnera, od dětí, od rodičů, kamarádů...
Ale obecně vzato - nepotřebuju dárečky, i když to potěší a nepotřebuju ujišťování.
V rodině na sobě lpíme, stejně jako se máme rádi s přítelem přes 16 let, ale "miluju tě" jsme si řekli snad jednou někdy v začátcích - jen blbec by totiž nepoznal, že je to dodnes tak - nepotřebujeme si to říkat
|
| Binturongg |
|
(7.5.2013 10:52:40)
Proto mi připadá úplně ujetý denně po americku omílat "miluju tě" a vnucovat to každému členu rodiny, o něhož ten den zakopnu.
Mám z toho pocit, jako by si dotyční dělali uzel na kapesníku, aby náhodou nezapomněli, že tohoto člověka musí milovat
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(7.5.2013 10:51:29)
Jsem vošahávač, citovač rodinných situačních hlášek a sem tam jsem ochodtná zajít si přes půl města, abych manžovi přinesla speciální salát od jediného lahůdkáře, co ho u nás dělá dobře.
Ve vztahu k velkým dětem to aplikuji též, i když tedy nesedám na klín svému synovi, spíš ho tak nějak podrbávám.
Malé dítě mi ve školním věku stále leze do postele.
No a co dostávám, Nu.., má mě vůbec někdo rád?
|
| Zufi. | 
|
(7.5.2013 18:01:59)
Libiku, já zas někdy vstanu v 5 a udělám manželovi lívanečky (z prášku), aby je měl na snídani...
Po 31 letech manželství.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(7.5.2013 11:01:00)
Manžel a syn jsou kategorie "skutky, služby a pozornost".
V citově vypjatých chvílích se manžel dokáže vyjádřit i dotyky a slovy. Předpokládám, že syn to v dospělosti bude umět také (teď v pubertě to nepoužívá).
Já a dcera používáme všechny způsoby.
|
|
| hankuba/Kubík06/Eliška09 | 
|
(7.5.2013 11:13:38)
U dětí je to všech 5 skupin Obzvlášť dcerka je velký mazel a každý večer mi říká jak mě miluje nejvíc a potřebuje ujistit,že já jí taky miluju nejvíc,a znovu to zopakuje několikrát než opustím její pokojíček a zavřu dveře
Manžel je spíš na skutky,služby a je tak nějak v rámci možností zdravě kontaktní
Já používám také všech pět skupin-a záleží co použiju na dané osobě,které se to zrovna týká
|
|
| Kač. ♀ + ♂ | 
|
(7.5.2013 11:30:00)
Momentálně všichni kolem mě mluví jazykem kterému nerozumím....a oni mě
|
| Pam-pela |
|
(7.5.2013 11:35:46)
Někdy stačí si to povědět, fakt...proto jsem říkala, že mi přijde, že TOHLE by se mělo učit už ve škole...protože se to fakt běžně neví . Nebo "ví", ale spíš si to lidé neuvědomí. Když si to uvědomí, mohou praktikovat a někdy stačí fakt strašně málo.
|
|
|
| zerat | 
|
(7.5.2013 11:54:35)
Potřebuji manžele vidět, cítit, dotýkat se ho, trávit s ním dostatek času... Jakmile je málo času na povídání, tulení... začínáme se odcizovat.
|
| zerat |
|
(7.5.2013 11:55:30)
A pokud se jedná o děti - platí u mě to stejné, potřebuji kontakt a naše děti jsou nastaveny zdá se stejně - hlazení, tulení, mazlení, pusinky...
|
|
|
| Winky | •
|
(7.5.2013 16:09:42)
u mě se to asi mění v čase.
Okolo dvaceti když mě mužský nehladil a neujišťoval a nezahrnoval dárky, tak jsem si připadala nemilovaná.
Teď o patnáct let později mnohem víc vyhledávám skutky a služby - když pro mě můj muž něco udělá (zabaví děti, nakoupí, uvaří, zorganizuje, zhmotní co já vymyslím). Asi je to tím, že se cítím už dlouho fyzicky vyčerpaná a unavená a bez "osobního volna", takže si cením vlastního času když mi ho někdo dá, tím že zaopatří děti (vlastní čas počítám i takový který strávím v práci). Já se taky snažím službami, z největší části asi.
Ujištění - na to teda pořád funguju, resp. stačí pochválit a můžu se přetrhnout, sama ovšem nejsem moc dobrá v tom, abych ho taky uměla poskytnout. Děti jsou na to ale přeborníci, chválí a oceňují, to je asi mužův vliv, je to teda supr.
Dárky - no docela ráda je dávám a vymýšlím, ale poslední dobou mě to zmáhá a začala jsem si připadat stará v momentě, kdy mi došlo že "už nic nechci" - resp. nemám moc těch drobných přání co by se dala naplnit dárky. Můj muž je docela darovací, ale jsem si vědoma minimálně dvou příležitostí kdy jsem jeho dárek "smetla", takže tam si za to asi můžu sama.
Pozornost, o tu stojím, ale jen někdy - spíš v krizi, jsem docela ráda sama a taky mám "povídavou" práci, takže když se chci vykecat, mám kde. Ale naslouchat snad umím, resp. dostávám zpětnou vazbu že se mi lidi rádi svěřují, tak aspoň něco.
No a kontakt taky jak kdy,s mužem docela jo (on má tu potřebu větší, takže to iniciuje, pak poskytuji ráda), nejvíc mě mrzí že co děti odrostly od chovacích miminek, nejsem moc kontaktní ani k nim (jako že bych si je muchlala sama od sebe). Spíš naopak když se na mě hrnou, hned kvílím že to bolí/tahá/mačká atd. Ale zas s mladším jsem zvládla skoro třičtvrtě roku spát v posteli když byl mimčo.... teď už taky ne, když si mě vyžádají někdy na usínání tak se po hodince seberu a jdu si do svého pelíšku.
Takže suma sumárum asi moc jazyků lásky neumím.
|
| Monty |
|
(7.5.2013 23:10:01)
U mne se to v čase nemění, nicméně ani se to nedá nacpat do těch pěti okruhů, které byly vyjmenované.
Na sladké řečičky neslyším, spíš jsem na ně vyloženě alergická a veškerá "ocenění" beru jen v ironii.
Dárkama mne nikdy nikdo nezahrnoval, což je jedině dobře, protože dárky neumím přijímat.
Doteky - léta mi trvalo si zvyknout na "kontaktní" lidi, ještě před cca deseti lety jsem při představě nějakého objetí nebo otlapkávání byla spíš nešťastná než cokoli jinýho.
Službu neberu jako jazyk lásky, ale jako svojí lidskou povinnost, dá-li se to tak nazvat.
Naslouchání... nejsem typ, kterej by na tom nějak zásadně lpěl. Pokud se nemluví k věci, tak je mi vcelku jedno, kdo co plácá a jestli moje plácání někdo poslouchá nebo ne.
Pro mne je vlastně jedinej podstatnej "jazyk lásky" a to je ten, že někdo něco dobrovolně sdílí, aniž by přitom musel dělat cokoli z výše uvedenýho, aniž by se do něčeho/někoho stylizoval, něco hrál nebo předstíral.
Takže nejzásadnější jazyk lásky je pro mne být sám sebou i přede mnou.
|
|
|
| Girili | 
|
(7.5.2013 17:54:31)
Batole hovori jazykem "kontakt", manzel "skutky sluzby". Ja nevim. Asi oboji? Zbytek moc ne, i kdyz darecky nekdy take, ale nemyslim, ze tim vyjadruji vylozene cit. spis me sobecky tesi delat radost.
|
|
|
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)