| paní Bilbová | 
 |
(24.2.2013 10:06:43) Ahoj,
chtěla bych se zeptat, jak byste se koukali na člověka, o kterém víte, že se pokusil o sebevraždu. A pokud jste se někdo s něčím takovým setkal, zajímalo by mě, zda se dá žít bez jakéhosi temného stínu, právě té události. Bohužel jsem něco podobného v rodině zažila. Ta osoba zaplať pámbů přežila (i když to opravdu nebyl jen demonstrativní pokus), ale je teď těžké si představit, že budeme žít zase normálně. A právě vztahy s okolím jsou teď trochu zvláštní - jakoby oboustranně opatrné. Většina lidí neví, co se stalo. Drby se totiž rychlostí blesku roznesly jen o (následném) pobytu na psychiatrii.
Díky za reakce. Potřebuji se s tím nějak popasovat. Už se v tom topím. Díky.
|
| Lassiesevrací |
 |
(24.2.2013 10:23:44) Skoro mám pocit, že jsi má kamarádka. Stejná situace. Odpovídá přesně popisu. V domě našich přátel se rozhostilo ticho. Přestali jsme o nich slýchat, dům mají víceméně zabedněný, když dotyčného potkáme, je to jiný člověk(léky). Tam je to, dle mého názoru, spojené s nějakou duševní poruchou. Ale to je domněnka. Taky nevíme, jak jednat dál. Pomoc kamarádce jsme nabídli, ale jako by přestali existovat. Jen se potkáváme ve školce. Mají fajn děti, je mi jich líto.
|
| paní Bilbová | 
 |
(24.2.2013 10:37:14) I když je pomoc nabídnuta, tak pomoc je dost těžká. Jsme schopní běžně fungovat, v mnohém jako rodina i lépe než před tím, ale je tu jen jakýsi stín. Něco co zůstává. A to asi nikdo odstranit neumí. A pokud můžu mluvit, za danou osobu - nemyslím, že by u ní byla psychická porucha, jen nezpracovaný strach, že ho teď všichni mají za nebezpečného blázna, kterého musí hlídat. Možná k tomu neúmyslně přispívám i já, protože strach mám taky a podvědomě ho opravdu hlídám. Co se týče důvodu - dost mu rozumím. Jiný člověk to na základě všeho prožitého také je. Rozhodně ale přes to všechno myslím, že lepší. V mnohém se mi paradoxne žije o dost lépe a svobodněji.
|
| Lassiesevrací |
 |
(24.2.2013 10:38:20) Neznáme se?
|
| paní Bilbová | 
 |
(24.2.2013 11:10:27) Známe. Myslím na vás, ale času i sil je teď málo. Dám vědět a zastavím se.
|
| Lassiesevrací |
 |
(24.2.2013 11:19:42)
   My na vás taky myslíme. Skoro denně chodíme se psama kolem a nevíme, jestli zazvonit, nebo pokračovat dál.... Kdykoliv! Nebo přivez děti, naše je rády uvidí.
|
| paní Bilbová | 
 |
(24.2.2013 11:27:39) Zazvoňte kdykoli! Právě vědomí, že se okolí neodvrací a nebojí je "ho" je teď - dle mého - hodně důležité.
|
| Lassiesevrací |
 |
(24.2.2013 11:39:58) No když se neservou psi.... Jsem MOC ráda, že jsi téma zadala. Nevěděla jsem moc, jak to otevřít a na schodech ve školce se to fakt nedá. Co se týče drbů - nevim nic od nikoho, vše, co jsi tu popsala, vím jen od tebe(a zamrazilo mě, když jsem to četla, protože to prostě bylo to samé, co jsi mi řekla). Kdybych nevěděla to mál od tebe, myslela bych si jen, že ti chlap odjel na dlouhodobou služebku. Prostě nějaký čas nebyl viděn. Myslím, že i vy si utváříte domněnky (a nedivím se Vám, prostě nevíte). Ale pochybuji, že někdo někde vidí nebezpečného šílence. Když budu psát za sebe, tak já třeba nezvonila proto, že jsem si nebyla jistá, jak moc by bylo dobré to načasování (třeba léky hodně tlumí, takže jsem se bála, že bych budila, vyrušovala....). Ne proto, že bych se bála nějakého šílence. Jste milí, přátelští lidé, myslím, že můžete pokračovat dál svým životem. Témata se na maloměstě často mění, přijde zase něco nového. Ale jak píšu - od okolí jsem neslyšela nic. I když já se do místní komunity moc nezapojuju, mám svych starostí dost. Bakalářka, věčné téma
|
| paní Bilbová | 
 |
(24.2.2013 14:03:33) Vím, že se o spoustě věcí mohu jen domnívat. Právě proto mě zajímalo, jak někoho takového okolí bere. A zvláště potom, co se člověk vždy vtipkující, veselý, s velkým nadhledem, mnohdy až přehnaně sebevědomí až sobecký (přestože se opravdu hodně a upřímně snažil pomáhat), změní v člověka s velkou pokorou a - snad poprvé - zaznamenaným strachem. Takový obrat skutečně nastal. Najednou se začal vidět jinak, pozvracel se sám ze sebe (a to skutečně)a došel k závěru, že to, jak se mnohdy choval (nejvíc ho asi tíži rodina) je neomluvitelné a nám bude bez něj líp. Tím vším se ale změnil. Hlavně pro mě a pro děti je to ohromně dobře, ale nese to s sebou i spoustu problémů (zaměstnání...) a následné obavy z budoucnosti. Právě i z toho, jak to vidí okolí. Já to až tak neřeším, ale chápu, že pro něj je to těžký. Zvláště, když se k nám donesou různé teorie. Jinak s léky to není nijak hrozný (zaplať pámbů - skutečně bych řekla, že je to spíš hrozné vyhrocení situace než trvalá psychická nemoc - doufám, že se nemýlím), spánku přes den tedy tolik není (ono mnohdy ani v noci- což zná asi každý, kdo řešil tíživou situaci). Nemůžu říct, že nemá blbé i hodně blbé dny, ale většinou je schopný otevřít a komunikovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
 |
(24.2.2013 10:24:14) bohužel ti asi moc neporadím, ve svém okolí mám tři pokusy o sebevraždu, jeden z toho byl demonstrativní, bohužel ale všechny byly dokonány.. tedy skončily smrtí. Život po tom je dost těžký.. já jsem druhá manželka muže, jehož první žena spáchala sebevraždu.. ten stav se myslím od pokusu nijak neliší.. na okolí bych se vykašlala.. spíš si osobně nejsem jistá, jestli kdyby ten pokus udělal partner, bych byla schopná s ním i nadále žít, ta hrozba by mi přišla asi příliš velká ? těžko se to vysvětluje, ale s ohledem na tři děti, které máme, a bez ohledu na důvod, kvůli kterému by pokus byl, bych asi nedokázala už s partnerem zůstat..
|
|
| Žžena |
 |
(24.2.2013 10:30:23) Ony ty příčiny bývají různé. Pokud jde o nějaké psychické onemocnění, tak tam bych měla velké obavy i do budoucna.
|
| zerat | 
 |
(24.2.2013 10:32:35) Ženo, podle mě psychicky nemocný každý, kdo si chce vzít vlastní život - jako psychickou nemoc chápu i myšlenkový zkrat
|
| Žžena |
 |
(24.2.2013 10:35:11) zerat, já jsem popsala konkrétní případ, který znám já a myslím si, že prostě dotyčný to udělal ze zoufalství pod tíhou konkrétní situace, kterou nebyl schopen řešit, mj. vzhledem ke svému věku (asi 18 mu bylo). To vidím jako velký rozdíl oproti třeba klinické depresi a podobným stavům.
|
|
| Kreaty | 
 |
(24.2.2013 10:52:04) Zerat, to si nemyslím, to můžu klidně tvrdit, že ten kdo nikdy nezauvažoval o tom, že ukončí svůj život je psychicky nemocný.
|
| zerat | 
 |
(24.2.2013 10:54:24) Podle mě je véééélký rozdíl o tom uvažovat a véééélký rozdíl ten volant skutečně strhnout...
|
| Kreaty | 
 |
(24.2.2013 11:14:01) No, ono zkusit to je prostě ne míra zoufalství nebo nemoci, ale schopnost věci dotahovat do konce a temperamentu, jak rychle věci realizuju.
|
| zerat | 
 |
(24.2.2013 12:15:25) Tak tomuhle já moc nevěřím, protože vědomí, že si beru život a nevím, co bude potom a co moje rodina... myslím, že tam opravdu jde o nemoc psychiky a labilitu... Protože normální člověk byť nad sebevraždou bude uvažovat, tak ji nedotáhne.
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
 |
(24.2.2013 10:37:38) Jiřko, ale toto téma je o životě PO pokusu o sebevraždu.
|
|
|
|