| Sádlo | 
 |
(23.2.2013 14:56:51) Nemám tu registraci, tak píšu pod nickem své kamarádky. Mám rok přítele, problém je v tom, že stále necítím v tom vztahu jistotu. Vždycky, když něco beru jako samozřejmost, tak on to tak nebere a řekne mi, že se teprve poznáváme. Já myslím, že po roce by mě měl znát už dost, aby věděl, co chci a jaké mám názory. Jsme spolu každý den, takže na sebe máme opravdu dost času. Pořád mluví o společném bydlení, ale nic pro to nedělá. Já jsem sehnala několik pro nás cenově dostupných bytů. Na každém si našel něco, proč ne. Když se ho zeptám, jestli se mnou chce vubec být, že mi přijde, že se pořád vymlouvá, tak mi řekne, jak mě miluje a chce se mnou být atd. Ale jak vidím, jak nic nedělá pro to, abychom byli spolu, tak tomu moc nevěřím. Je podle vás ve vztahu něco, podle čeho poznám, jestli to opravdu myslí vážně? Nějaké zkušenosti a vztahy jsem už samozřejmě měla, ale takto jsem to ještě nikdy nezažila. Mi je 29, jemu 34. Jana
|
| sarmi | 
 |
(23.2.2013 15:19:04) kdyz jste spolu, jak pises, porad - kde? u tebe nebo u nej? pak vecer od sebe odchazite? sestehovani do jednoho bytu, byt maleho, prijde mi to proste po roce prirozene... teprve spolecnym souzitim se poradne poznate. pokud planujete spolecnou budoucnost, 1+1 do zacatku uplne staci. asi bych pritvrdila .
|
|
| lálá | •
 |
(23.2.2013 17:01:30) mám něco hodně podobného. jen o několik měsíců vztahu míň. přesně to samý. nejsme spolu ale tak často. vytáčí mě to na nejvyšší míru. doufala jsem, že se to usadí do několika měsíců, ale jak vidím podle tvého přípěvku, tak moc ne. děsně mě to vytáčí.
|
|
| Jana | •
 |
(23.2.2013 18:04:02) UTIKEJ!
"on o tebe proste nestoji" (Film)
|
|
| kosatka2 | 
 |
(23.2.2013 18:23:11) s jedním takovým jsem se rozešla. měl své pohodlí u maminky a já jsem částečně pracovala v jiném městě. odmítal cokoliv plánovat i pár dní dopředu, protože co kdyby mu do toho něco vlezlo.
žije tak i po 8 letech, neví, co bude za pár měsíců, v který zemi má žít a tak. bere antidepresiva a snaží se bejt šťastnej... měl dalších 5 "vztahů" a vždy to brzo skončilo.
|
|
| stormer | 
 |
(23.2.2013 18:54:17) My se sestěhovali po měsíci, přestože manžel (budoucí) musel kvůli tomu každý den dojíždět do práce (Brno - Tišnov). A bylo toho pochopitelně více - těch ukazatelů. Tohle mi na vážně vážný vztah nepřipadá. Takže - ve Tvém případě mi ta nejistota připadá oprávněná...
|
|
| Gordita | 
 |
(23.2.2013 23:16:15) Myslím, že už jsi poznala, že ten vztah není jistý
|
|
| Oliverka | 
 |
(24.2.2013 7:50:57) Ja bych si od takoveho vztahu dala oddech. Bud by ho to motivovala situaci zmenit, nebo by to byl definitivni konec. Ale aspon bych vedela na cem jsem.
|
|
| Epepe | 
 |
(24.2.2013 8:06:57) Vidím to takhle: buď můžeš žít dál v nejistotě a s jeho - zjevnou - neochotou se s tebou usadit, nebo můžeš učinit rázný krok, díky kterému se pravděpodobně brzy dozvíš, na čem jsi, ale zároveň nese v sobě riziko okamžitého rozchodu.
Je mu 29, není to děcko, měl by se umět rozhodnout a zároveň chápat, že vztahy mají svůj vývoj.
A ještě bych dodala takový postřeh, o kterém nejspíš sama dobře víš. Jen mě zarazila ta formulace nadpisu. Podle mě není dobré stavět své jistoty jen na partnerovi. Můžeš mít jistotu, že se o tebe jako člověk postará, když budeš potřebovat, ale jistotu trvalé lásky a vztahu nemáš nikdy. Mnohem výhodnější je být si jistá sama sebou.
|
|
|