| Mája.86 | 
 |
(30.12.2012 21:32:05) Vzdycky, kdyz jsrm potrebovala radu, podporu nebo se jen vykecat, tak jsem sla sem. A pomohlo to. Snad to pomuze i tentokrat. Mame krizi. Krizi, kterou podle vseho vidim jen ja. Ani nevim, jak zacit. Prijde mi, ze manzel se zmenil, co mame prcka. Teda spis nezmenil. Zustal stejnej. Ale tady je treba nejaky posun, vyvoj. Je porad pubertakem. Nic se pro neho nezmenilo, co se malej temer pred rokem narodil. Pro me se zmenil cely svet. Proto to tak jasne vidim, to jeho ustrnuti. Mam svoje potreby, nektery vyplyvaji z toho, ze jsem mama, nektery z toho, ze jsem manzelka, atp. Vzdycky jsme se o vsem bavili a vse spolecne resili, a take ta reseni nachazeli. Ale posledni dobou, asi tak rok a pul zpatky, dohody nedodrzuje, neplni sliby, nebo veci vubec neresi. Mluvim jen ja a on mlci. A neustale se divi, ze mi ZASE neco vadi. Ja potrebuju nejakou oporu, aby drzel slovo, aby byl ohleduplny. Ja fakt nejsem stroj, pece o prcka me vycerpava (babicky a tety atd jsou mimo dosah) a ocenila bych, kdybych nemusela resit jeste tohle. Nejradsi bych ted jen spala. Mam dost. Mozna to vidim hur, nez to je, ale takhle se ted proste citim. Citim se jako kus hadru. Litam zady kolem malyho a chci, aby na to bral ohled. Vim, pisu mozna dost zmatene a nekonkretne. Co s chlapem, co je nekomunikativni, neohleduplny, sobecky a neempaticky? Vim, ze nestaci naznak, to jsem se naucila uz davno, ale nepomuz ani to, kdyz mu to reknu na ferovku. Bud bude mlcet, nebo me odbude s tim, ze to jsou totalni nesmysly, pripadne mi to odkyve, slibi, ze se polepsi a slib tradicne nedodrzi. Asi ani nechci radit, chtela bych pochopeni, ktereho se mi doma nedostane. Mozna muj pohled zkresluje i deprese. Trpela jsem ji pred dvema lety (opet jsem se zadne podpory ani pochopeni nedostalo), a mam pocit, ze to po me zase leze. Zacinam bejt apaticka a stahuju se do sebe. Tohle bude zrejme jeden z poslednich pokusu volani o pomoc, nez zalezu do ulity. Nerada se takhle lituju, ale ja se nejam nemuzu zmatozit. Diky za odezvu
|
| Mája.86 | 
 |
(30.12.2012 21:33:21) Sakra, sorry - blbne mi pripojeni na mobilu, jednou by to byvalo stacilo
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
 |
(30.12.2012 21:38:01) přijde mi, že to, po čem toužíš, je uznání a to popravdě, se dočkáš jen málokdy i od empatického chlapa. co vlastně konkrétně chceš od něj? konkrétně, ne abstraktně. co by mě štvalo, je ta dohoda, ale já mám například zkušenost, že můj skvělý chlap spoustu věcí nevnímá. včera v noci horečky, kašel, pláč. já mu řekla, že potřebuji pomoct, jsem vyřízená. zadala jsem mu úkoly - dojdi mi pro pití, přines obklad, přines čípek, vyvětrej. následně jsem si myslela, že mě vystřídá v utěšování malýho, abych měla aspoň hodinu spánku. usnul jak špalek. jenže já mu řekla o pomoc a on pomáhal - plnil doslovný příkazy. pokud se s ním dohodneš, že ti bude pomáhat, řekla jsi mu, co konkrétně a nejlépe každý den?
|
| Mája.86 | 
 |
(30.12.2012 21:48:22) Prosby typu "vysaj" nebo "za dvacet minut vypni brambory" plni. Ale nejde o domacnost, ani o peci o malyho, zvladam a kdyz nahodou ne, tak pomuze. Me jde o veci, ktery jsou mezi nama. Naplanovali jsme si treba oslavu vyroci a on pak jel s kamaradem do lesa na houby. Nebo mi slibi, ze prijde z hospody v tolik a v tolik a dorazi o tri hodiny dyl. Rekl, ze nebude tolik sedet u kompu a je tam stejne furt. Chci, aby drzel slovo. A aby me pochopil, kdyz mu rikam, co me stve. To je v podstate vsechno. Je to tak moc?
|
| Ursus+3 | 
 |
(31.12.2012 0:01:15) "A aby me pochopil, kdyz mu rikam, co me stve. "
no, tady chceš moc
|
|
|
|
| Elíláma | 
 |
(30.12.2012 22:05:25) Májo, už jdu spát, ale mám to jako přes kopírák a to jsem neměla ty deprese, takže ty jsou v tom možná nevinně, jestli budeš chtít pokecat o tom soukromně, napiš...
|
|
| reddevil | 
 |
(30.12.2012 22:28:50) Májo,když bylo straší dceři asi tolik jako tvému prckovi, byla jsem na tom stejně. Cítila jsem se stejně, chlap byl na roztržení - seděl pořád u počítače, celé Vánoce strávil v práci atd. Ječela jsem, dělala scény atd. Vždycky to bylo pár dní lepší, a pak se to vrátilo do starých kolejí. Nakonec to nějak odeznělo. Nemám pocit, že bychom to cíleně vyřešili. Přeslo to samo. A u dalších dětí už to bylo mnohem lepší. Mám dojem, že je to krizová doba, kdy už ženská těžko snáší, že přestala být samostatným nezávislým tvorem, a chlap už s ní nepočítá jako s partnerkou - takovu jaká byla před dítětem. U nás se hodně osvědčilo nechat chlapa hlídat dítě a já odcházela. Já jsem se uklidnila, když jsem měla čas pro sebe, a on pochopil, co to je lítat kolem dítěte. Ale to ten chlap musí spolupracovat.
|
| adriM+M+N | 
 |
(31.12.2012 9:21:45) Take si myslim, ze je to krize v danem obdobi docela bezna. Mozna i ten chlap potrebuje trochu casu srovnat si to, ze uz neni ten jediny opecovavany, ze ted je dite na prvnim miste. Navic rekla bych, ze muzi ackoliv to miminko samozrejme maji radi, to dite si je ziska az tak nejak casem. Chce to nejak udelat, aby se ten chlap nenudil doma, treba ho i zamestnat, aby s peci o dite pomahal a to dite si jej postupne omota kolem prstu, casem nebude vyzadovat uz tolik tve pozornosti, mysleno non stop pozornost, budete mit vice casu na sebe a myslim, ze je velka sance, ze se to vse spravi. Pokud nekdo neudela nejakou blbost  Ja chapu, ze neresis dite, ale vztah mezi vami, ale myslim si, ze prave to spolu tak nejak souvisi. Drzim palce at vse dobre dopadne
|
|
|
| Delete | 
 |
(30.12.2012 22:36:01) Myslím, že jsem to při prvním miminku měla podobné. Ona ta krize s tím prvním dítětem je poměrně přirozená a myslím, že celkem běžná. Já tenkrát došla tak daleko, že jsem "odešla k mamince"....ne napřímo, jako že odcházím, ale že prostě budu nějakou dobu u našich, aby si užili vnučku, že nevím, jestli týden nebo dva nebo dýl, že bude mít klid na práci a může za námi o víkendu přijet.... A fakt to udělalo divy, mamka byla ta, co sdílela se mnou tu radost z prcka, spolu jsme chodily nakupovat oblečení pro malou, spolu jsme chodily jen tak ven, jí se současně povedlo se uvolnit ze stresu s tátou, který byl v té době v léčebně po mrtvici a ona za ním nejdřív sama a pak se mnou několikrát týdně jezdila..... Každopádně asi po dvou týdnech jsem se vracela domů, muž za námi skutečně o víkendu přijel, mně se povedlo se za tu dobu uvolnit, užít si to, co jsem tak postrádala, přestala jsem řešit "každou prkotinu" a současně jsem si v hlavě srovnala, co opravdu nutně chci a můžu změnit a najednou bylo lépe, půlroční krize byla pryč....a to až tak, že jsme začali plánova dalšího prcka, takže se rok a půl po první holčině narodila dvojčata .
Takže, nemáš někoho, maminku, kamarádku, se kterou by sis mohla popovídat o těch změnách? O tom, co teď prožíváš? S kým by sis mohla užít ty radosti kolem miminka, aniž by tě muselo štvát, že jeho se to jakoby netýká? Jemu to totiž nějakou dobu bude trvat.....a u nás dokonce až rizikové těhotenství a moje povinnost ležet změnila to, že začal i něco kolem malé dělat, nejen že "byl rád, že nás má".....až tehdy mu došlo, co je jinak....
|
|
| Gab.+ J/1991+F/2010+E/2012 | 
 |
(30.12.2012 22:36:31) Když se ženská vdá, tak doufá, že chlapa změní k obrazu svému. Když se ožení chlap, tak doufá, že se ta jeho holka nezmění a zůstane pořád stejná. A ani jednomu se jeho přání nesplní.
|
| Monty | 
 |
(30.12.2012 22:37:36) Gab, zvláštní je, že jsem tohle zažila přesně v opačným gardu. Asi jsem chlap.
|
| Monty | 
 |
(30.12.2012 22:42:07) Val, jj, přesně. Po narození dítěte. Exmanžel si myslel, že mne to změní... a ono prd. Zatímco já si naivně myslela, že se nezmění on... a to bylo překvapení! Na obou stranách.
|
|
|
| Gab.+ J/1991+F/2010+E/2012 | 
 |
(30.12.2012 22:44:46) Jo jo, Monty, u tebe bych to tak i předpokládala.  Jako že jestli ženská myslí na sex průměrně každejch 5 minut a chlapi 7, tak u tebe to bude těch 7.
|
| Červená řepa | 
 |
(30.12.2012 22:58:19)
co to je za čísla??? V tom případě nejsem člověk! 
|
|
|
|
|