el + 2 |
|
(15.11.2012 10:31:29) Jako bezdětná jsem si přála větší rodinu, ale s prvním dítětem, které bylo docela uplakané, neodložitelné a špatně spalo jsem se v těžších chvílích zapřísahávala, že zůstane jedináčkem. No nakonec to asi nebylo tak strašné, když jsme se rozhodli po dvou letech jít do druhého, ale když vidím, jak už teď mi tečou nervy, tak třetí bych už asi psychicky nezvládla, leda snad že by to druhé byl anděl... Asi na to nejsem ten správnej mateřskej typ... Jak to bylo u vás, zažil jste třeba někdo, že s prvním to bylo nejtěžší a pak pořád lepší a lepší, až máte nakonec dětí hromadu?
|
Kreaty |
|
(15.11.2012 10:36:38) je to furt stejně příšerné, akorát u druhého víš, že je to dočasné a bude líp a u třetího už to víš stoprocentně
|
Kaja222 |
|
(15.11.2012 10:39:37) jo, asi tak. U prvniho se to zda nekonecne a u 4-teho vis, ze to trva 1-2 roky a prejde to ;-).
jak uz jsem psala, nenaucila jsem se trpelivosti, ale rezignaci ;-).
ale taky vim, ze dalsi uz bych psychicky nedala...
|
|
adelaide k. |
|
(15.11.2012 14:01:06) Jo, to je přesný. Proste ti to tak nepřijde taky si víc věříš, když víš ze jedno/dvě/tři už tvoji peci přežili
|
|
|
Katka +3 |
|
(15.11.2012 10:36:59) Jasně. První syn byl jak dítě havajských domorodců - prvního půl roku prožil v mateřské náruči, při pokusu o odložení spustil hroznou sirénu, do ukončeného 21. měsíce totálně bojkotoval příkrmy... Druhé a třetí miminko bylo "za odměnu", ale zas byli hrozně paličatí jako batolata, narozdíl od prvního, se kterým se dalo domluvit. Ale vžždycky jsem po odstavení prcka potřebovala chvíli na otřepání se, než jsem začla uvažovat o dalším.
|
|
Lassie66 | •
|
(15.11.2012 10:42:33) S první, plánovanou a vytouženou dcerou, to bylo nejtěžší (velká životní změna, experimentování, zbytečné řešení blbostí atp.) S druhým lepší (syn, mazlivý, "v kolektevu oblíbený" , šikovný kluk) Se třetí (holčička, zítra sedmitýdenní, stále nošená tzv. tulící typ) nejlepší. Jsem moc spokojená, i když doma, ještě se 2 koliema, celkem hukot a nervy někdy tečou PS: Ty kolie jsou můj jediný výchovný úspěch, hlavně ta starší - ale na tu jsem byla sama a nikdo mi tu výchovu neprznil
|
Xantipa. |
|
(15.11.2012 10:45:44) Lassie - já nevěděla - tak gratuluju a užívej si to.
|
Lassie66 | •
|
(15.11.2012 10:48:52) Děkuji, děkuji, děkuji. Jsem cholerikomelancholik, tak uvidim, jak mi ta náladička dlouho vydrží. Už se připravuji na to, že mi to dřív nebo později poleze na bednu, tak jsem si pro sichr dala na lednici ceduli "Máš, cos chtěla!" Ale teď jsem opravdu spokojená.
|
Roya |
|
(15.11.2012 11:44:31) To ti moc přeju !
|
Lassie66 | •
|
(15.11.2012 13:33:40) To jsi mě potěšila, tedy opravdu ano.... známe se? Změna nicku?
|
|
|
|
|
el + 2 |
|
(15.11.2012 10:53:03) tos mě pobavila, s výchovným úspěchem u psů myslela jsem si, jak budu vychovávat, ale spíš se s malou tak nějak snažíme přežít bez větší úhony... jestli se to povede, si nejsem jistá ani u jedné z nás
|
Katka +3 |
|
(15.11.2012 10:57:18) Taky mám ze všech dětí nejlíp vychovaného psa. Já jsem všechny výchovné teorie a cíle dávno opustila a jenom se snažím napáchat co nejméně škod a dát co nejvíc lásky.
|
|
|
|
Xantipa. |
|
(15.11.2012 10:45:04) Po prvním dítěti jsem jasně řekla, že další už nikdy - teda - rozhodně teď ne, že se uvidí. A absolutně jsem neměla náladu to řešit. Pak se ozvaly hormony, nebo co a najednou jsem věděla, že nutně další dítě chci a že to tak má být - takže po devíti letech to tak bylo, no a pak ještě jedno. Ale tři děti nejsou hromada.
|
|
A & D |
|
(15.11.2012 10:50:13) Tak hromadu jich nemám ale po prvním, který byl malý satanáš, přišly ještě dvě, takže dobrý.
|
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(15.11.2012 10:52:54) já to zas mám obráceně - mám děti 10,5 a 5 a 3/4 a 2,5, pominuli špatné spaní a dlouhé kojení u všech, byl nejstarší do tří let zlaté dítko, docela hlídelný, spokojený, usměvavý poslouchal - dneska mu je deset, je nadměrně inteligentní a také nadměrně přecitlivělí introvert, je to s ním dost těžké, prostřední dcerka byla strašně uplakané miminko, šíleně málo spala a byla šíleně aktivní, ve třech letech nám zjistili poruchu spánku a ADHD hyperaktiv, říkala sem si že už nic horšího nemůže být a třetí dítě odložila na dobu neurčitou, jen jsem rozprodala po malé věci a trochu se zklidila, neplánovaně jsem otěhotěla. Malého jsme si nechali.. a krom toho, že teda opět špatný spavec a krom toho že je hooodně aktivní, tak je zlatej.. je to teda lumpík.. ale moc neřve, dáse s ním domluvit.
Takže za mě nejhorší to bylo s dcerkou, teď je v pohodě, ale máme dny, kdy to je hrozný, to ale souvisí s tou její poruchou, aktuálně řešíme opakuící se bolesti hlavy.. jestli to s tím souvisí nebo ne, nebo zda jde jen o dětskou migrénu.
Ale jsem šťastná že je všechny tři mám, nevyměnila bych ani jedno
|
borovice + 5 |
|
(15.11.2012 11:18:27) První byla a je hodně citlivá, byla na mě dost závislá, sourozenec se narodil když jí bylo 20 měsíců. Od roka měla strašné období - to jsem byla už těhotná že se budila v noci po 20 minutách, skoro celou noc, nakonec jsem spala u její postele a držela jí za ruku - trubka jsem nechtěla aby si zvykla spát u nás v poseli (mimochodem nejmladší u nás v posteli spala skoro do 4 let ), pak se ty intervaly prodlužovaly na hodinu spánku apod. Spát celou noc začala až tak ve 4 letech.
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(15.11.2012 11:41:59) no mě ta prostřední taky až po čtvrtém roce a dnes jí je pět a třičtvrtě a občas se ještě zbudí, nejmladšímu jsou 2 a 5 měsíců a vstává 2-6x za noc teď tukám, tukám.. že poslední dny se to lepší.. že to je jednou ve tři a podruhé o pěti hodinách, takže skvostné.. ale musím se zase já naučit spát, což po šesti letech nespánku je dost obtížné.
|
Beruška+J02A07T10 |
|
(15.11.2012 15:09:01) tuten, mě zase vzbudí naprosto všechno, jaké koliv šustnutí, mám strašně lehké spaní
|
|
|
|
|
|