| Arzachena + Max 08 + Mia 10 | 
 |
(1.11.2012 12:49:57) Přečetla jsem si knihu a dejme tomu, že mám jeden exemplář doma. A co dál ? Trochu mi v knize chyběl nějaký závěr, jak s ním naložit. Je jediná cesta přes odborníky ? Jsem objednaná k dětskému psychologovi za 14 dní, ale jsem trochu skeptická. Bojím se, že moje pocity jsou strašně subjektivní na to, aby z nich vyvodil psycholog nějaký závěr. Co když na něco podstatného zapomenu ? Syn se tam podle mě neprojeví, nebo ano, ale v jiném světle. On ja typický příklad dítěte, které všude chválí - ve školce, v kolektivech - ale doma je to naprostá změna osobnosti. Pokud jsem řekla učitelce v MŠ, že s ním řeším psychologické problémy, tak na mě koukala, o kom, že to mluvím. Máte někdo zkušenost s "malým tyranem" ? Řešili jste nějak a jak to dopadlo ? Synovi je 4,5 roku. O konkrétních situacích se tu nechci rozepisovat, jen, že má dvouletou sestru, které je podle mě spouštěč našich problémů. Cítím se vyčerpaná a přemýšlím, jestli psychologa nepotřebuju spíš já - taky řešení ?
|
| Lenka, Lenča 4/07+Vašík 8/12 | 
 |
(1.11.2012 13:08:16) Podle mě se každé dítě doma chová jinak, někdo víc zlobí, někdo víc zlobí třeba bez dozoru rodičů. Pokud je problém jen doma, je dobré začít u sebe, možná synek potřebuje pevnější hranice, možná jen žárlí na sestru že je ta hodnější
|
|
| margotka78 alias shit-roller | 
 |
(1.11.2012 13:11:08) knihu jsem nečetla. Dcera se jako malá také trochu projevovala jako teroristka ( nemohla jsem jít třeba ani sama na záchod, pořád na mně visela) ale měla i jiné problémy s hyperaktivitou atd. Ptala jsem se na to opravdu fundované psychiatričky, kam chodím se starším synem, a ta mi říkala, že se tyhle typické projevy pro děti s ADHD dost tlumí dosažením 5. roku věku. Malá je poslední měsíce jak vyměněná, už si i hraje sama, nemá tolik hysteráků, dá už se s ní někdy domluvit. Za měsíc jí bude 5 a stalo se z ní skoro normální dítě. Však i doktor Matějček říkal, že maminky by s dětmi do 5 let měly mít hodně trpělivosti a snažit se co nejvíce o pochopení
|
|
| Epepe | 
 |
(1.11.2012 13:17:38) Neboj se toho. Pokud je to odborník, bude respektovat i tvé velice subjektivní názory.
|
| krupice. |
 |
(1.11.2012 13:32:32) Ahoj, mám podobnou dceru (7 let). Knížku Malý tyran jsem taky přečetla a krom toho milion dalších titulů. Bohužel neumím to jaksi převést do praxe. Byla jsem s ní u psycholožky někdy v 5 a půl letech, mimo jiné i na posouzení školní zralosti a dle klinické psycholožky je ADHD, doporučila odklad (ja narozená konec srpna). Mně se doma jeví taky hyperaktivní, neustále mluví, zpívá, píská, vydává zvuky, skáče, "valchuje gauč", bouchá s něčím, lítá, na několikeré upozornění nereaguje, vzteká se, je drzá, zkrátka je toho dost... Ve školce mi na moje opakované dotazy říkali, že je vpohodě, nemá žádný problém a že prý ADHD děti vypadají jinak. Mám pocit,že mi domů chodí úplně jiné dítě. Teď začala chodit do školy, tam je to taktéž bez problémů, ale doma stejné.
|
| V.T. | 
 |
(1.11.2012 13:59:13) Mám doma syna, taky prvňáka a je úplně stejný jak to píšeš o dcerce. Ve škole naprostá pohoda, ale domů mi přijde prudič, ufňukánek a vztekloun. Jestli chceš, můžeme diskutovat přes mail pod nickem.
|
| Maťa. | 
 |
(1.11.2012 19:02:13) Si možeme podať ruky s mojím zítra už sedmileťákom (má narozky).
|
|
|
|
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 | 
 |
(1.11.2012 14:03:01) Za vinu mladsimu diteti nic nedavam. Mozna jsem to spatne zformulovala. Syn na dceru dost zarli, a nema k ni zrovna vrely vztah. Tezko rict, jestli by takovy byl, kdyby dcera nebyla. Ale osobne si myslim, ze jeji pritomnost (ne ona) maji velkou merou vliv na jeho tyranske chovani. Samozrejme "vinu" hledam v prve rade u sebe - kde jsem udelala chybu, mohla jsem neco udelat jinak atd. ? Proto ten povzdech, ze bych potrebovala psychologa i ja. Dosud jsem vsechno prikladala obdobi vzdoru, zarleni, pochyceni zlozvyku ze skolky...Ale posledni dobou (a po preceteni knihy) si vsimam, ze jeho chovani je vypocitave a zcela promyslene. Jakmile je po jeho, je to zlaticko, pokud ma nejakou povinnost, ci se mu deje neco co nechce, je zle a zachazi to do extremnich zachvatu vztekani. Nic na nej neplati. Primarni vec, proc jdeme k psycholozce je, ze vyzaduje na kadeni plinku - do zachodu nejde. Dosud se nikomu nepodarilo ho primet chodit na zachod, o tom jsem diskuzi zakladat nechtela, tech tu bylo dost. A rad jak na to. U nas nezabralo nic, vyzkousely jsme vse. Ja si myslim, ze to je dusledek jeho rozhodnuti nepodridit se.
|
| jo-jo | •
 |
(1.11.2012 14:11:41) to je presne jak u nas - syn 4,5 roku, silene slozita a nepoddajna povaha, vztekly, vzpurny, casto drzy az sprosty, taky do 4 let kakal pouze do plinky, ted uz teda chodi na wc, ale i tak to dost casto zadrzuje co nejdele... a taky zarli na mladsi sestru, ktera je prakticky bezproblemova. u psycholozky jsme byli - hlavne kvuli tomu kakani, ale radila jsem se s ni i o jinych vecech. klidne si napis tahak, na co vsechno se chces zeptat, at na nic duleziteho nezapomenes. mne to docela pomohlo ujasnit nejake veci, ale celkove taky nejsme uplne v pohode. neporadim nic konkretniho, proste se porad s psycholozkou, pokud neni uplne mimo, tak snad bude chapat, ze se dite chova jinak doma a jinak ve skolce ci u ni, proste "mezi lidma".
|
|
|
| Anthea | 
 |
(1.11.2012 14:38:07) Ja si myslim, ze to je dusledek jeho rozhodnuti nepodridit se.
Bingo, Arzacheno, má už takovou povahu. Až vyroste z období vzdoru, když vydržíš s nervy, tak se to asi zmírní, ale beránek z něj asi nebude.
On má naprogramované kakání výhradně na dobu, kdy je doma? Nebo jak by to dělal, kdyby to na něj přišlo ve školce? Jestli to takhle dělá jen doma, je evidentní, že svěrače ovládá, jen tě ze zlomyslnosti vycukává.
Bohužel tyhle povahy nejdou ani přizpůsobit po dobrém, ani zlomit, spíš zkouší, co vydržíš a měla by ses zaměřit spíš na svou duševní hygienu, abys vydržela do té doby, než se trochu umoudří. Vím, o čem mluvím, bohužel, většinou částečně pomůže čas, dítě přestane s nejblbějšími projevy, respektive začne to dělat třeba sofistikovaněji, ve formě odmlouvání, spoustu věcí bude ignorovat, ale přestane dělat ty nejdětinštější formy jako je vztekání, pokaďování aj.Fakt ale nejvíc záleží na tvých nervech, abys to ustála, protože od toho se bude i odvíjet, jak to blbnutí zpracuje a trochu se zařadí.
|
|
|