| prskavky |
 |
(4.10.2012 8:17:34)
Před pár lety jsem brala antidepresiva. Pak asi pět let klid, bez ničeho. V posledním čtvrtroku se u nás doma stalo spoustu věcí, necítím radost ze života, všechno dost řeším, po nocích nespím. Mám malou dcerku, připadá mi každý den s ní tak náročný.. Včera jsem si u doktora zase řekla o AD. (Napsal mi Sertralin 100 Genericon, nemáte mmch. zkušenost?) Od včera zobu, trošku se po tom motám, doufám, že si to sedne. Mám strašný pocit, že jsem to projela. Že jsem neschopná. Že jsem si o ně sama řekla jako zoufalec. Měl jste někdo podobné pocity?
|
| Žžena |
|
(4.10.2012 8:38:42)
Prskavky,
pocity nejsou vždy objektivní ani užitečné... nejsi zoufalec! Právě naopak. Řešit situaci bylo od Tebe odvážné. A pro Tebe i pro Tvé blízké je to posun vpřed!
O člověku, který si nechá od lékaře ošetřit zlomenou nohu, taky neřekneš, že je zoufalec a neschopnej. Měla jsi zdravotní problém, který člověk sám prostě doma nevyřeší a šla jsi jej řešit s lékařem. Dobře jsi udělala.
|
|
| Arni | 
|
(4.10.2012 9:13:30)
To, že sis o ně řekla, značí, že jsi moudrá žena a umíš vyhodnotit situaci jako méně dobrou a léky ti pomohou být zase v kondici. Je to určitě lepší pro všechny strany, dítě to vycítí z matky, jak na tom je a pak se to přenáší i na dítě (přecitlivělost atd.). Myslím, že si můžeš gratulovat, ne každý by tohle udělal a pak už je často pozdě nebo se napáchá hodně škody.
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(4.10.2012 9:18:21)
Naopak, jsi silná, že sis dokázala o ně říct,protože jsi překonala předsudky. Nesnáším ten předsudek, že AD berou jen zoufalci. To je jako by někdo řekl, že se zlomenou nohou si jdpou pro sádru jen zbabělci. Že normální člověk zlomeninu rozchodí. Třeba i rozchodí,ale špatně sroste. Normální je problémy řešit a ty jsi to udělala.
Navíc AD nezabírají hned, ne? Mám pocit, že zaberou až po delší době jako kůra...vydrž
|
| Persepolis | 
|
(4.10.2012 9:29:57)
Mimo téma, ale Dee Dee, právě jsem zaregistrovala změnu Tvého nicku. Můžu gratulovat?
|
|
| prskavky |
|
(4.10.2012 9:33:16)
Ano, bude chvíli trvat, než zaberou. Já už se na to děsně těším. 
|
|
| foxina | 
|
(4.10.2012 10:44:56)
přesně tak momentálně také beru ad - asi tak půl roku. a nebojím se o tom mluvit před ostatníma. dokonce to, že o tom otevřeně mluvím, přimělo kamarádku, která se plácá v depresích už nějakou dobu, a odhodlala se navštívit odborníka a začala svůj problém řešit!
|
|
|
| sara+2 | 
|
(4.10.2012 10:27:02)
Sertralin jsem pred par lety mela. Zacala jsem 50mg a dostala se asi na 150mg. Byla jsem zezacatku hrozne unavena, zacal zabirat asi za tri az ctyri tydny. Brala jsem ho asi dva roky. Ted uz funguju bez. 
|
| sara+2 |
|
(4.10.2012 10:31:45)
Pokud bych mela pocit, ze zase potrebuju pomoc, proste bych se k lekum vratila. Ale od zacatku (kdyz jsem zacala mi problem) chodim na psychoterapii a ta pomaha hodne.
|
|
|
| TS Garp | 
|
(4.10.2012 15:21:45)
Antidepresiva jsem bral několik měsíců, zabraly, pomohly, nic proti nim ani lidem co je berou nemám.
Měl jsem ale v práci problémy, živou mrtvolu podnikatel platit nechtěl. A ta jsem s tím skončil. Prý to ale byla moje chyba v délce užívání a dávkování.
Zabírají postupně a přestat je brát je taky postupná záležitost.
|
|
| AneJa | 
|
(4.10.2012 18:09:59)
Sertalin jsem brala dva roky, sedl mi úžasně, ovšem účinek jsem pocítila až po 14ti dnech, plný nástup po 3-4 týdnech. Ze začátku jsem měl takové zvláštní stavy, ale srovalose to za pár dnů. Drží palce ať je líp. Deprese je mrcha!
|
| prskavky |
|
(4.10.2012 18:24:46)
Muzes mi popsat ty stavy? Ja mam chvilema tresavku, jsem unavena a mam takovy divny tlak v hlave. Mam pocit, ze se mi i jinak kouka-ne rozmazane, ale tak nejak jinak. Doufam, ze si jen telo zvyka a ze to pomine.
|
|
| AneJa |
|
(4.10.2012 18:26:52)
Jak popisuješ, únava, rozostřené vidět a pak jsem měla takový intenzivní pocit, že mám něco přes obličej, něco jsem citíla, že mám na obličeji.
|
| prskavky |
|
(4.10.2012 19:28:55)
Moc děkuju za tvou reakci!
|
|
| AneJa |
|
(4.10.2012 19:29:52)
Po pár dnech to ustoupilo a mě bylo o moc lépe. Po dvou letech jsem vysadila.
|
| prskavky |
|
(4.10.2012 20:14:28)
Mám druhý den a připadám si opravdu divně. Ani se mi nechce nahlas mluvit. A ty divný pocity.. Opravdu se hrozně moc těším, až to přestane a já se hodím víc do klidu. Moc ti děkuju za přímou zkušenost a že jsi napsala. Budu doufat, že to bude mít u mě stejný průběh.
|
|
|
|
|
| kett | •
|
(5.10.2012 8:15:34)
Ahoj. Beru Sertralin již pár let s přestávkami a jakmile začal zabírat (asi 14dní) tak jsem najednou byla zas v naprosté pohodě a dokonce se mi podařilo trochu zhubnout. Nedám na něj dopustit
|
| AneJa |
|
(5.10.2012 18:02:44)
Ano, taky na mě Sertralin působil tak, že jsem nenabrala, ale naopak zhubla. Protože vedlejším účinkem u mě bylo nechutenství 
|
|
|
| lucie | •
|
(7.10.2012 23:41:37)
Zdravím všechny.Pro antidepresiva jsem si sama zašla před 5lety,kdy se mi narodil můj syn.Přítel odešel v momentě,kdy se dozvěděl,že jsem těhotná.rok jsme se synem bydleli u mých rodičů.máma mi dávala najevo,jak hrozně jsem dopadla,sama s dítětem,bez muže.Měla jsem silné úzkosti,čekaly mě státnice na VŠ.Celá má snaha se upnula na vidinu dokončení školy a odstěhování se od rodičů.Školu jsem dokončila se silnými antidepresivy.Odstěhovala se od rodičů,kdy mi máma sdělovala,že se o syna nepostarám,bude strádat,nezvládnu jeho výchovu atd..5 let to zvládám,úzkosti mám tlumené Eliceou.Teď se mi úzkosti začaly vracet,syn půjde do školy a já se strachuju jak všechnno sama zvládnu zase dál.Doktor mi změnil lék na Coaxyl,je mi pěkně blbě a totálně mě rozhodil.Dneska jsem celý den potajmu brečela aby mě syn neviděl,byla jsem na něj nepříjemná a hrozně mě mrzí to,že mu teď i s antidepresivy nejsem tou usměvavou maminkou a jedinou oporou,kterou ve mně má.mám pocit, že bez léků by to bylo ještě horší a táhnout život svůj i synka bych nezvládla.není to nic moc,to vědomí,že musíte brát léky abyste zvládli život.a i s lékama máte propady,kdy si vyčítám,že nejsem dobrá máma,nejsem silná a nejsem synovi oporou.Jsem ráda,že jsem se tu mohla vypsat.v mém okolí nikdo antidepr.nebere a připadám si silně patologicky.protože,to co oni zvládají bez léků já horko těžko zvládám.
|
| mamina, dcerky 8,6 | •
|
(7.2.2013 20:58:27)
lucie,
uzasne si to zvadla, dokoncit skolu a dokazat sa osamostatnit s dietatom, mama ti teda veru nepomohla, skor naopak, si napriek vsetkemu, co si doma mozno roky pocuvala, cim si v zivote prechadzas - silnou zienkou a to nie vdaka antidepresivam, ako si to ja o sebe casto myslim v slabej chvilke, ale vdaka tomu, ze si silna bojovnicka. Prajem ti nech len vydrzis, po zalieceni AD zvladnes aj nemozne.
|
|
|
|
V její náručí
Den otevřených dveří Levandulového pole VelehradUherské Hradiště 
Jak sedlák Honza měnil až vyměnilDomažlice 
Parním vlakem do muzeaRakovník 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den otevřených dveří Levandulového pole Velehrad
Jak sedlák Honza měnil až vyměnil
Parním vlakem do muzea
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)