Miloslava +2 |
|
(15.9.2012 9:09:52) Zdravím,
prosím vás znáte někdo nějakou básničku o vlaku, vláčku ? Potřebuji to pro 4letého syna, děkuji.
|
Květ + 2 |
|
(15.9.2012 9:26:32) Veselou mašinku doma máte? To je moc hezká básnička.
|
|
Květ + 2 |
|
(15.9.2012 9:28:35) Minulý týden jsme na nádraží dostali dětskou vstupenku a tam je taky hezká básnička.
Vláček jezdí po kolejích, to ví přeci každý kluk, s mašinkou si rádi hrají, táta, děda, syn i vnuk.
A nádraží s výhybkami, to je ale paráda, když zahouká motoráček, hned je lepší nálada.
|
|
Třeba já | •
|
(15.9.2012 9:30:38) z dětského cvičení si vzpomínám na toto: Vlak se žene do tunelu a v tunelu dělá melu. čtyři hory, jeden les, já jsem se v tom vlaku vez. ššššš hůůůůůůů!
(nebo tak nějak to bylo, přesně už nevím, zkus zagooglit)
|
|
Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(15.9.2012 10:04:46) Snad dám dohromady celou:
Mezi domy, mezi poli vláček supí po údolí. Mašinka si hvízdá, to je pane jízda!
Pozor, přišel kopec, právě předjíždí nás hlemýžď v trávě. Mašince už chybí síly, vydrž ještě! Aspoň chvíli.
U přejezdu všichni stojí, mašinky se trochu bojí. Vláček supí, vláček houká, strojvedoucí z okna kouká.
Poslední sloku asi nedám: začíná - "Jede cirkus, jede k nám / na žirafu zamávám." Dál nevím....
|
|
štěpánkaa |
|
(15.9.2012 20:37:54) než začali Maxim Turbulenc tuto písničku zpívat, měla trošku jiná slova:
jede jede mašinka kouří se jí z komínka jede jede do dáli kdypak asi zpomalí?
jede v ní pan průvodčí, má zdvižené obočí proštipuje jízdenčičky proštipuje jízdenky.
uznávám, že to není žádný básnický skvost, ale zpívalo se to na stejnou melodii jako na tu opilecku od M.T.
|
|
Martina, 3 synové |
|
(15.9.2012 21:09:32) Kdo mě nezná, ať se dívá, jsem veselá mašinka,
mašinka-lokomotiva,až můj signál zacinká,
připravte se přátelé, k naší cestě veselé.
Šťastnou cestu, šťastnou cestu! Od hranic k hlavnímu městu
jede, jede vlak, husopaska pasáček,
každý mává na vláček, dokud vidět obláček.
Rychle, rychle-to mám ráda, letím už jak o závod,
telegrafních tyčí řada, běží jako jeden plot,
telegrafních drátů linky, z prorcelánu konvalinky.
Kolejnice měly strach, naříkají ach, ach, ach.
Nebojte se kolejnice, vždyť jste moje pomocnice,
nebojte se přece tak, přeletím vás jako pták.
Nad řekou železný most, těn měl taky strachu dost.
Mašinko, hej-volá k lesu, mám strach, že tě neunesu!
Jen se neboj, kampak s tím, jedna dvě tě přeletím.
U každého nádraží jako voják na stráži
semafor však stál: Dokud nepozdvihnu paži,
ať se nikdo neodváží po kolejích dál!
Dvě průvodčí má náš vlak, Mařenku a Anduličku,
Mařenka je ktrápak? Mařenka má důlek v líčku,
kleště nosí cvaky cvak, Andulička taky tak.
Už je noc, už je tma, na trať svítí světýlka,
to zelené jest pro vlak volný vjezd,
na červené pozor dát, ihned zastavit a stát!
O půlnoci do tmy tmoucí topič a náš strojvedoucí
napínají zrak a když v noci o půlnoci
tisích jisker srší vlak, je to drak, je to drak!
Letí kola jako šipky, přeletěla přes výhybky,
každou výkybku to blaží, když vlak vede do nádraží
až k červené čepici, která řídí stanici.
Bude chvilka odpočinku pro kola a pro, mašinku?
Že jsi šťastně dojela, ty mašinko veselá,
co si budš přát? Kolečka dám spát.
Dlouhé spaní, zahálení pro mašinku správnou není,
kola, kola-to je jich, rozjeti se po kolejích,
honem uhlí, vodu sem, ať zas vidím krásnou zem!
J. Čarek
|
|
|