| Limai | 
 |
(10.8.2012 17:23:28) V jakém věku u vašich dítek vymizely afektivní záchvaty?Syn,čerstvě tři roky,je má,když upadne a praští se.Nemá je pokaždé,a ani nevím,jestli je způsobuje bolest nebo leknutí,ale začne na chvíli upadat do bezvědomí.Většinou,když je v dosahu voda,stačí opláchnout obličej studenou vodou,a probere se,pomáhá i otočit ho hlavou dolů,to ho donutí k nádechu.Blbý je to co se stalo předevčírem-syn upadl na cestě,vcelku nic se mu nestalo,jenom si odřel nepatrně koleno,nicméně vstal a šel,ale dostal afektivní záchvat a než jsem k němu stihla těch pár metrů přiskočit a chytit ho,viděla jsem že bude zle,začal klopýtat,ztrácet vědomí a přímo středem obličeje letěl na kamenný sloupek,takže si dal ještě parádní pecku do hlavy a obličeje.Jako malá jsem to měla taky,ale já to mívala nejen po pádu,ale i když jsem se vztekala.Táta mě vždycky naložil do auta a vezl do nemocnice.Doufám že to u syna co nejdříve vymizí,a zajímá mě,jak dlouho je měly vaše děti.
|
| Červánek | 
 |
(10.8.2012 20:10:57) Mně dr a okolí "utěšují", že kolem šestého roku dozraje CNS a oni to už prostě "zvládnou"...ale do té doby musíš být jednoduše ve střehu...My je nemáme tak často a v mírnější formě (pouze na opravdu velikou bolest) - ale i tak šílím. A teď po tom dalším budu rozhodně minimalizovat další očkování na dobu neurčitou...
|
|
| Petra+3 | 
 |
(10.8.2012 21:00:02) dcéra - 3,5 ich má už dva roky, vždy po bolestivom podnete, nikdy nie z vzteku, striedajú sa lepšie obdobia(3mesiace nič) s horšími (záchvaty denne mesiac v kuse). Od 3 rokov ju učím vždy, keď sa udrie, aby začala dýchať. Spadne a kričím: Dýchaj, Nina, dýchaj, nádych, výdych, nádych, výdych... cca minútu, dve. Začala si to sama uvedomovať a minule spadla a rovno kričala: Dýcham, mami, neboj  Tak dúfam, že to takýmto spôsom odstránime úplne - momentálne je 4m úplne bez.
Ako dieťa som to mala tiež, pamätám si, že cca do 8-9 rokov, pamätám si ten pocit doteraz, proste mi tá bolesť prešla celým telom, až som so sebou švihla na zem. Tiež to bývalo po bolestivom podnete, prípadne strachu z niečoho, nikdy nie z vzteku.
|
|
| Červánek | 
 |
(10.8.2012 21:50:21) Jinak moc děkuji za vaše zkušenosti. Široko daleko kolem nás neznám dítě s podobným problémem - je pro mě uklidňující vědět, že nejsme jediní...např. babičky se tváří tak, že jsme hysteričtí rodiče a že mu to vlastně přivozujeme sami tím, jak ho hlídáme
|
| Petra+3 | 
 |
(10.8.2012 22:16:22) Mňa sa kardiológ (ku ktorému nás poslala neurologička,) pýtal, či som malú nechávala vyrevať v postieľke, keď bola bábätko a keď som odpovedala, že nie, skonštatoval, že som ju mala a nemávala by teraz tieto záchvaty :)
|
| Červánek | 
 |
(10.8.2012 22:27:20) To je vtip nebo to myslel vážně???
|
| Petra+3 | 
 |
(10.8.2012 22:51:30) vážne, mal asi 60-65. Už som tam viac nešla. Možno je dobre, že som to zažívala aj ja ako dieťa, takže mi nik nemohol nahovoriť, že to dcéra robí preto, aby s nami kývala a podobné reči, čo som počúvala, viem, ako sa cíti, viem, ako ťažko to ide ovládnuť. Bála som sa len toho, či nejde o niečo vážnejšie, lebo pár záchvatov bolo hrozivých, s omodraním a zášklbmi celého tela, eeg našťastie vylúčilo epilepsiu a ja teraz viem, že jej len musím pomôcť prekonať toto obdobie, vyrastie z toho a bude dobre.
|
| Červánek | 
 |
(10.8.2012 23:07:52) Chjo...díky moc za tvoji zkušenost Moc mi to pomohlo utvrdit se v tom, že vnímám svého syna správně
|
|
|
|
| Červená řepa | 
 |
(11.8.2012 10:22:09)
 
|
|
|
|
|