| Žžena |
 |
(8.7.2012 15:22:15) My jsme na sobě s chlapem závislí vzájemně. Pokud se teda hovoří o tom materiálnu. Nemáme profese, ve kterých by se točily velký prachy, když se během let kariérně vypracujem, můžem dosáhnout maximálně cca toho národního průměru. Ani si nemyslíme, že je nutně cílem a povinností každého člověka vydělat majlant, odjet do zahraničí, udělat závratnou kariéru, koupit si jen sám za svý bejvák. Svoje profese jsme si vybrali podle toho, co nás baví a v čem vidíme smysl. Je hodně profesí, které mají velký smysl, ale finančně v nich člověk oceněn není a nikdy nebude. Vzali jsme se s holým zadkem a budujem spolu. Ale nebylo to tak, že bych odjakživa plánovala být závislá na svém muži. Myslela jsem si, že k sobě kompatibilního partnera vůbec nenajdu, s variantou rodiny jsem tudíž moc nepočítala, takže původní plán byl ta nezávislost. Ale pak jsme se dali dohromady s mužem a bylo nám jasný, že když jsme se našli, tak nechcem jezdit po světě a být nezávislí. Chtěli jsme se prostě vzít a vytvořit spolu rodinu, to se stalo, vzhledem k okolnostem, prioritou.
|
| Žžena |
 |
(8.7.2012 15:35:46) Jo a stran financí jsem vydělávala i během těhotenství a po porodu, jsem OSVČ a nepřerušila jsem. Chtěla jsem a chci stále do rodinného rozpočtu přispívat, ale ne proto, abych si připadala nezávislá, ale proto, že by mi bylo blbý hodit manželovi povinnost veškerého výdělku na hrb. Mám ho ráda, takže nemám zájem na tom, aby on se musel sedřít, zatímco já si budu doma s dítětem válet šunky. Můj výdělek dává jemu možnost být v zaměstnání, které ho baví, ve kterém vidí smysl, kde má bezva kolektiv a šéfa, a je to časově flexibilní... no a taky hůř placené. Jsem ráda, že má práci, kde je rád a kde se realizuje, i za tu cenu, že on sám naši rodinu "neuživí". Kdybychom spolu nebyli, samozřejmě bychom třeba museli změnit místo či způsob výdělku tak, abychom samostatně vyžili. Teď to ale nepotřebujem. Dva menší příjmy nás uživí a vzájemně si dopřáváme ten luxus, že děláme to, co nás baví.
|
|
|