| MUMIE | 
 |
(23.5.2012 12:06:28)
Nedávno jsem zakládala téma o vztekléma uřvaném synovi. Teď se problém ještě zhoršil, začal být i agresivní. Jak si ho chvilku nevšímám nebo není po jeho, tak přijde, trhá mi vlasy, kousne, dá mi facku. Vyžaduje neustálou pozornost. Ale biohužel mám i jinou práci. Takže když například vařím, myju nádobí a podobně a nemůžu se mu věnovat, tak přijde a kousne mě do nohy. Ale fakt hodně. Když se k němu skloním, chytne mi vlasy a škubne. Chytnu mu pevně ruku, oddělám, řeknu že to nesmí. Ale on mi vzápětí dá facku. Opět chytnu ruku, oddělám, řeknu že nesmí. Hned mi dá další. Dám mu teda po ruce  , řve, ale hned mi dá další, případně se snaží mi vytrhnou vlasy co mi chytil. Zkoušela jsem ho i nechat a odejít do jiného pokoje. Taky bez výsledku. Praští mě, oddělám mu ruku, řeknu, že to se nedělá, posadím ho a odcházím. On chvilku řve, ale vzápětí přijde za mnou a praští mě znova a silněji. Už opravdu nevím co sním a začínám mít pocit, že jsem selhala a dělám něco špatně . Někdy ho mám už ráno plné zuby. Sotva se vzbudí, dá mi facku, převlíkám ho, kope mě, dávám mu snídani, trhá mi vlasy. Jak ho trochu usměrnit. Věnuju se mu opravdu hodně. Ale 24 hodin denně fakt nemůžu. Krom toho to nedělá jen když se mu zrovna nemůžu věnovat, ale i když mu něco zakážu, řeknu že nesmí, zabráním mu někam jít a podobné situace.
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:07:55)
Mám čekat že to přejde nebo jak na něho? Máte někdo radu?
|
| Juldafulda | 
|
(23.5.2012 12:11:58)
Mumie na takove dite musis opravdu hodne durazne. Musi z tebe citit tu jistotu a odhodlanost, ze takove veci se proste nedelaji. Jsou deti na ktere 2x houknes pohrozis, ze dostane pres prdku a jsou deti, ktere se ti vysmivaji do oci  a nehne s nima nic. Mam oboji . Ten kdo urcuje hranice jsi ty ne on navic by se mel hodne zapojit tatinek. Nechala bych je hezky treba den samotny a aby detatko poznalo, ze si z maminky prdelky delat nemuze....
|
| Juldafulda |
|
(23.5.2012 12:13:22)
Musis ho opravdu hodne pevne chytit, snazit se ,aby se ti divalo do oci, musi citit, ze ty jsi ten "SEF" a ze se takove veci nedelaji. Nas st. dite taky kousalo, jednou me fakt uz nastval, tak jsem ho hryzla taky a byl pokoj.
|
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:14:28)
Juldo, já jsem s ním sama. Tatínek s náma nebydlí a ani nejeví zájem.
|
| sarmi | 
|
(23.5.2012 12:15:18)
a mamka, sourozenci, kamosky?
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:19:23)
Babička s dědou mu všechno dovolí a ještě mi vynadají, když ho okřikuju. On je u nich minimálně, takže oni se mu celou dobu věnujou, hrajou si s ním, může u nich všechno. A pak mi řeknou, že nechápou, co pořád mám, když je zlatý. Jediný, kdo ho okřikne když něco dělá, je můj bratr, když tu náhodou zrovna je. Výsledek je ten, že ho malý vyloženě nemusí. Nechce k němu jít a pokud už k němu náhodou jde, tak to zkouší i na něho, než ho okřikne a on přiběhne s pláčem ke mně.
|
| adelaide k. | 
|
(23.5.2012 12:22:03)
Pokud je u nich vyjímečně tak to asi až takovou roli nehraje.
Přitahuje tvoji pozornost. Když vaříš, nemůže si hrát u tebe? Nebo ho vezni na záda do nosítka.
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:26:41)
Může si hrát u mně. Ale to on nechce. Ani být v nosítku. Chce prostě, abych si hrála s ním. A to pořád, pokud zrovna nespí nebo nejí.
|
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(23.5.2012 12:30:10)
Já bych tedy takhle velké dítě nenosila 24 hodin denně jen proto, že mi jinak nabančí. Už je ve věku, kdy si může a musí aspoň chviličku hrát sám. Jinak z něj fakt vyroste tyran.
Mě se malej taky často jednu dobu smál, když jsem hubovala, ale nesnesl, když jsem dělala, že jsem smutná. Taky mě párktát plácnul, tak jsem mu řekla, že mamku to bolí, že je smutná, má aui. Hned přiběhl, řekl mi, že mě má rád a dal mi pusu.
To asi ale zakladatelce nepomůže. Tam bych doporučila naopak daleko větší důraznost, nastavení hranic, co se smí a co ne. Jinak v budoucnu přeroste přes hlavu. Zkrátka bych zavedla, že když maminku bije, maminka si s ním nehraje, nekomunikuje, nevšímá si. Odnese do jiného pokoje a nechá vyvztekat.
|
| adelaide k. |
|
(23.5.2012 12:32:48)
Evo T., má 14!!!!!!!!!!! měsíců, poboha.
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(23.5.2012 12:36:31)
No a co? To měl náš mladej taky vzteklý období. 14 m dítě není blbý. Pochopí, že když si máma, která se kolem něj pořád točí, najednou nevšímá, tak asi není něco v pořádku.
|
| Juldafulda |
|
(23.5.2012 12:45:22)
Evo jak ktere dite . Neni dite jako dite.
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(23.5.2012 12:50:41)
To je možný. Však jsem taky psala, že to je metoda, který zabrala U NÁS. Stejně tak jako jsem psala, že metoda, která zabrala u vás, se u nás zcela minula účinkem. Právě proto, že není dítě jako dítě.
Asi jen málokdo z nás je dětský psycholog a těžko můžeme zakladatelce poradit na profesionálně špičkové úrovni (navíc na dálku). Jediné, co můžeme udělat, je napsat své názory a zkušenosti, co zabralo u nás. A přesně to jsem udělala.
Vždycky je to o tom, že rodiče hledají, co zrovna na jejich ratolest zabere nejlépe a nejpřirozeněji.
|
|
|
|
|
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:40:15)
Možná jsem to blbě napsala. Výjimečně u nich není, ale pro mně je to prostě málo. Jakože hlídají výjimečně. Třeba hodinu jednou za 14 dní. To je čas, kdy je s nima sám. Nebo půl hodiny občas večer. Ale bývá tam často se mnou. Nebo jsme všichni na zahradě. Nebydlíme ve společném bytě, ale ve společném domě ano.
|
|
|
|
| Juldafulda |
|
(23.5.2012 12:31:39)
Mumie aha tak to mi je lito.
Deti jsou deti, mozna z tebe citi nervozitu. Moje st. dite se chtelo porad chovat, nektere deti potrebuji opravdu hodne vymazlit, treba ml. dite se rado mazlinka, ale ne moc casto, nema tu potrebu. Ale to starsi tim jak je hodne do sv eta, potrebuje mnohem vic utvrzovat o lasce, mazlit, chvalit, stoji me to hodne usili, ted uz to neni tak "hrozne" jako driv.
|
|
|
|
|
| 1.3Magráta13 | 
|
(23.5.2012 12:15:38)
Jak se mu věnuješ, když se mu věnuješ?
Neber to jako rýpání. Moje děti (obě starší) tohle dělali, když byly, jak já říkám "nedomazlené". Potřebovaly chovat, nosit, mazlit....
Zkus ho nosit pár hodin v nosítku třeba. Dělal to vždycky, nebo začal najednou?
Jinak asi nezbyde, než vydržet, až z toho vyroste a pořád dokola aplikovat to, co děláš. Vzít ruku, důrazné ne, případně plácnutí. Samotného bych ho nenechávala, to ještě všechno zhorší. Pokud potřebuješ něco udělat nutně, dala bych ho do postýlky/ohrádky, aby na tebe viděl, ale aby nemohl vylézt.
Je ještě dost malý, ale zas chápu, že ne tak malý, abys mu držela  Když mě v podstatě omylem plácne náš nejmladší, půlroční, taky hned chytám za ruku a říkám NE!
|
| 1.3Magráta13 |
|
(23.5.2012 12:18:16)
Ještě jak píšou holky, pevné obětí by mohlo pomoci a taky mě napadlo, že je důležitý pevný řád v činnostech.
Aby věděl, že třeba dopoledne vaříš a že si s ním hodinu nemůžeš hrát. Za pár dní to pochopí. Ale musí to být fakt stejné každý den, jak jednou od 10 do 11 vaříš a druhý den si s ním v tu dobu hraješ, má v tom zmatek.
Přeju hodně sil, obvzlášť když jsi na něj sama.
Bude to metoda pokus-omyl, ale určitě něco zabere.
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:25:29)
Magráto, nosím ho často v Manduce. Mazlíme se ráno, dopoledne, odpoledne, večer...skoro pořád, pokud mě zrovna nemlátí. Hraju si s ním. Spí se mnou v posteli, přitulený ke mně. Hrajeme si doma, venku, na hřišti. Tím, že jsem s ním sama, tak mám na něj i dost času. Vařím jen pro něho a pro sebe. Žehlím večer až usne, uklízím většinou když je u babičky nebo když spí po obědě. Ale jak píšu, to nedělá jen když vyžaduje pozornost, ale i když se mu něco nelíbí (zavřu se na záchodě a nemůže za mnou, nepustím ho na schody, nenechám ho vzít si ze stolu nůžky a podobně).
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:30:04)
Ještě dodám, že on to dělá někdy i když se mu věnuju. Mazlíme se, on mi dá pusu a vzápětí mu vrazí facku.
|
| karma |
|
(23.5.2012 12:35:22)
Já si myslím, že on prostě ještě úplně nechápe, že to bolí a je to nepřijatelné, aby to dělal. Prostě testuje svět
|
|
| Zdislava a kluci | 
|
(23.5.2012 12:37:07)
kdyz si hrajete, hrajes si s nim primo? nebo vedle nej? deti mam uz vetsi,ale spis jsem si hrala vedle nich...nevim jak to poradne popsat, ve chvili kdy se zabrali do hry,tak jsem neodchazela,ale hrala jsem si hrackama metr od nich (treba par vterin), kdyz si na to zvykli, tak jsem postupne odchazela, treba jsem rekla, napocitam do deseti a prijdu, napocitala jsem nejdrim pred klukama nahlas do deseti, pak jsem odesla z pokoje a pocitala jsem nahlas v byte (tak aby me slyseli), kdyz jsem rekla deset tak jsem se vratila (na zacatku zkus mensi cislo, treba jenom do trech) a takhle postupem dni si na to zvykli a ja uz mohla napocitat treba do 20-ti ale POZOR fakt nesmis podvadet a i kdyby se cokoliv stalo tak kdyz reknes tri tak tam musis byt, vzdycky!
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:44:20)
Když si hrajeme, hraju si přímo s ním.
|
|
|
|
|
|
|
|
| hokkaid |
|
(23.5.2012 12:11:21)
Aplikovala bych staré dobré tělesné tresty..
|
| adelaide k. |
|
(23.5.2012 12:19:20)
To si děláš srandu? Na 14m dítě?
|
| hokkaid |
|
(23.5.2012 12:22:56)
No jasně. Dostalo by přes plínu, nebo na stehýnko, ne že bych ho zmlátila, proboha!
Prostě v tomhle vycházím z výchovy mláďat, viděla jsi někdy medvědici, jak medvídkovi dlouze vysvětluje, proč jí nesmí rvát chlupy?? Já ne. Zkrátka se ožene tlapou
|
| adelaide k. |
|
(23.5.2012 12:26:24)
Hokaid a viděla jsi někdy medvědici jak vozí mládě v kočárku?
|
| hokkaid |
|
(23.5.2012 12:35:22)
To ne, ani nevodí medvídky do školky))
Proto jsem taky psala, že v téhle konkrétní záležitosti - jinak jsem si vědoma toho, že lidé a medvědi jsou odlišný živočišný druh.
|
| Katka +3 | 
|
(23.5.2012 13:06:19)
V tomhle s tebou souhlasím. Ve 14 měsících vysvětlování nemá moc smysl. některé děti akceptují prosté NE, některé se s tím nesmíří. Moje zkušenost je taková, že když mě občas některé z mých "mláďat" v tomhle věku bolestivě kouslo nebo provedlo něco podobného, moje ruka dopadla s plesknutím dřív, než stihl mozek zauvažovat, jestli je to správně. Ani ten prostřední tvrdohlavec nepotřeboval víc než dvě reprízy. Prostě když mi někdo udělá něco bolestivého, instinktivně se bráním. A myslím, že pro prcka je to mnohem srozumitelnější než vyprávění.
|
|
|
|
|
| Kivík | 
|
(23.5.2012 19:18:17)
no přesně. na zadek je trest pro batolata, jelikož nějaký vysvětlování je jim většinou fuk. naopak když je dítě větší, snáz si nechá věci vysvětlit.
|
|
|
| Puma |
|
(23.5.2012 12:20:45)
Je mu rok a dva měsíce!
|
|
| Marije | 
|
(23.5.2012 12:26:29)
Ahoj, no je to těžké poradit, nejsem psycholog a navíc z jednoho příspěvku je těžké odhadnout, jak vše probíhá. Napíšu jen můj postřeh, v žádném případě neradím...
14 měsíců je opravdu ještě prcek, zkrátka upoutává pozornost, jak umí nejlépe. Sama mám zrovna jednoho doma, taky mě kope a někdy je vzteklý - holky mi to nedělaly, ale na druhou stranu je to mazel. Chce hodně fyzického kontaktu. Neustálou pozornost také vyžaduje. Zajímavé, že jinak se chová v mé nepřítomnosti, to je prý zlatý slaďoušek, který při přebalování leží jak houska. Když chci něco dělat, je to těžké. Každou chvíli odbíhám - třeba jen na 5-10 minut, abych si s ním pohrála, pochovala, pomazlila (donedávna to bylo obráceně, 5 minut práce - hodine hraní s malým).... a pak je zas chvíli klid. Rozhodně bych ho za to netrestala. Když Tě tahá za vlasy atd. co pak uděláš? Plácneš ho přes ruku? To je normální reakce, možná i správná,to nevím.. ale pochováš, pomazlíš ho pak? Hraješ si s ním? Nádobí a ostatní věci nejsou důležité, to uděláš, až bude třeba odpoledne spát... Dle mého to jinak nejde, on z toho vyroste, ale pokud má takové záchvaty vzteku, vyjdi mu vstříct, co nejvíce a pak pomalu ubírej... Vykašli se na domácnost, hod se do klidu a bud pozitivní!  U mě to pomohlo. Držím palce!
|
|
|
| Zdislava a kluci |
|
(23.5.2012 12:14:14)
zkus si precist neco o pevnem objeti, ale nejdriv hodne nacist, pak vyhodnotit,jestli je to cesta pro vas dva a pak aplikovat....nam pomohlo,ale vim ze to neni pro vsechny rodice a pro vsechny deti, proto nejdriv nacist...
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:15:27)
Díky, zkusím něco najít a počíst.
|
| KoproFka | 
|
(23.5.2012 23:53:25)
mumie, to pevné objetí z vlastní zkušenosti se synkem taky doporučuju.
Pro nás to byla ta správná cesta, ke které jsem se dostala až když bylo synkovi cca 2,5 r. A co bych za to dala, kdybych se o ní dozvěděla dřív.
Načetla jsem si k tomu hodně a dokonce se i shodou neuvěřitelných okolností dostala na seminář Dr. Prekopové a pak to zvládla doma sama.
Určitě stojí za to dohledat si dokument ČT z roku 2011 z cyklu 13. komnata Jiřiny Prekopové.
Synek byl jako maličký taky hoodně náročné dítko. Je hodně chytrý a jako batole trpěl velkou frustrací z toho, že spoustu věcí nezvládne fyzicky, i když psychicky přesně ví jak na to a co udělat - jen to tělo, ty ručičky, nožičky atp. to ještě nezvládly, protože byly maličké a neobratné.
Navíc neoplýval velkou trpělivostí a od miminka to bylo takové to dráždivé plakací dítko....
Když se mu něco nevedlo tak, jak by chtěl býval úplně zoufalý, zlomený (buď vzteky mrštil tím, co mu nešlo a s brekem odběhl se někam schovat, nebo padl s obličejíkem v ručičkách na zem, na gauč byl úplně zticha a když jsem se ho ptala, copak se děje odpovídal "mamiko, já sem neťastnej!"). A nenechal si pomoci, nenechal a nedal se dokonce ani utišit, vzít ode mne do náručí... Dokonce mi přišlo, že tím nezdarem jakoby viní mne - což je sice absurdní, ale takhle jsem to cítila...
Ufff, jsem moc ráda, že už tohle máme za sebou!!!
Tímto děkuju Dr. Prekopové, mě se díky PO synek změnil jak lusknutím prstu - kdybych to nezažila sama, tak tomu fakt neuvěřím - už jsem tady o tom párkrát psala.
Patří to pro mě do stejného šuplíčku "zázraků" jako kineziologie - opravdu vždy když ji absolvuji ať sama, nebo s ním, sníží se počet synkových záchvatů o polovinu až 2/3 - fakt neuvěřitelné!
A ještě něco - zkus na něj zavrčet - on je ještě zvířátko, takže by to na něj mělo fungovat. Prý mají všechna mláďata savců vyvinutý tenhle instinkt - že když se vrčí, tak to znamená přestat s činností a uklidit se do bezpečí.
U nás to zavrčení fungovalo daleko líp, jak důrazné NE, plácání přes ručičku atp....
Tyjo, já nevím, jestli jsem měla natolik nestandardní dítě, ale faktem je, že normální a běžné metody na něj prostě nikdy nefungovaly.
Hrdý, temperamentní, extrovertní, chytrý, přepečlivý a nesnadno ovladatelný malý človíček = matka na půl cesty k Bohnicím! A to jako fakt.
Jen doufám, že tuhletu snůšku vlastností v životě využije co nejlíp!
|
|
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(23.5.2012 12:23:09)
Já teda nemám ani zdaleka takové dítě, ale chci napsat, že pokud dělám něco, u čeho mi nemůžou asistovat, tak je strkám do dětské jídelní židličky (mám z IKEI) a oni na mně docela spokojeně koukají, zvlášť když to ještě spojím se svačinkou a strčím jim do ruky třeba dlouhý piškot nebo kus banánu. Malá se mně taky snaží chytat a tahat za vlasy nebo někdy kousne, ale ona si chce hrát a ještě nechápe, že to bolí, když ji okřiknu, tak se rozpláče, tečou jí slzy jak hrachy, tak doufám, že to přejde. A jak někdo psal, tak mazlení hodně pomáhá na zklidnění dítěte.
|
| NL |
|
(23.5.2012 14:21:57)
Jani, jo tohle mi fungovalo s tou nejstarší taky. Ale ta mladší (teď bude mít 1,5 roku) je úplně jiná, taková hodně dravá. Jídlo na ní platí taky. Ale třeba taková tyčka z DM, která starší vydržela 15 minut a u doktora jí i zabavila, zmizí v té mladší jako blesk. Fakt za 2 minuty už nic nemá. Stejné je to s křupkami, jablkem apod. Takže ve finále jí to sice zabaví, ale já nestíhám nic udělat a případně zvládám jen další přísun jídla.
Jinak k zakladatelce. Vzkleklouna mám doma taky. Dokonce přebalování je horor, kolikrát jí musím mírně plácnout přes prcku, protože už se několikrát stalo, že jsem dostala do obličeji botkama a to není nic moc. Zvláštní je, že manželovi to nedělá. On sice tvrdí, že jsem si jí rozmazlila (myšleno s nadsázkou), ale rozhodně to tak není a přístup je stejný jak u té starší. Teď na nás začíná zkoušet, tak plácání, tahání za vlasy té starší apod. A rozhodně na ní nepomáhá taky jí jednu plácnout. U starší to fungovalo, ale ta mladší to je naprosto jiná osobnost, snaží se to vrátit. Takže to teď taky aktuálně řeším. Naštěstí teda jinak je mazel, vyhraje si, dokonce si vyhrají i spolu pokud se zrovna neřežou mezi sebou. Takže držím palečky ať se to brzy spraví. Těžko říct co zabere, chce to vyzkoušet.
|
|
|
| karma |
|
(23.5.2012 12:24:24)
Tak moje dcera kol tohoto věku zkoušela na mě napřáhnou ruku, občas i uhodit taky...dnes to hodnotím hjako "testování".
Já bych neoplácela, ani netrestala fyzicky jeho...já jsem zastáncem toho, že to pak dítě přijme jako "komunikační kod" a používá dál, jen třeba jinde, na slabším...to si myslím já.
Já bych chytla jweho ruku a mimikou i slovy DŮRAZNĚ OPAKOVALA "žádné bití, tahání, škrábání...apod" Já prostě myslím, že tj vývojová fáze, že je potřeba dát najevo, že tudy cesta nevede, ale nebít!
U nás to trvalo pár týdnů, občas se to vrátilo (agresivitu v chování považuju v jisté míře za vrozenou), pak jusem třeba dle věku přidala i komentář, aby byl srozumitelný "nenechám se od nikoho bít" apod. Tot má zkušenost
|
| moudrost | •
|
(23.5.2012 12:26:51)
sisan a jak to chces delat dlouho??? maminka chlapecka vypada jak kafomlejnek - podle toho jak pise a dite spis aby se uklidnilo tak pridava - to asi nepomuze jen rict... proste chlapec vi ze maminka mu nenaseka a nic neudela - tak proc by si nekopl ze
|
| adelaide k. |
|
(23.5.2012 12:31:26)
Moudrost a když mu nařeže tak to už pochopí jednou pro vždy jo?
|
| moudrost | •
|
(23.5.2012 12:33:08)
nerikam hned rezat - promluvit ale pokud to nejde tak to nejde....
kolikrat to detem zachranilo zivot....
|
| hokkaid |
|
(23.5.2012 12:39:51)
No podle toho, jak to zakladatelka popisuje, tak včera bylo pozdě.
Když už uvažujeme, co se dítě naučí -a komunikační kódy - je docela vtipný, jak takovéhle dítě, zvyklé na to, že všechny okolo může trýznit, protože nanejvýš zvednou prst a řeknou: "Tytyty" - pak dostane ve škole od spolužáků zase jiné komunikační kódy.
Nakonec může být nešťastné a osamělé víc, než kdyby ho maminka ve 14 měsících plácla.
|
| Marťa11 |
|
(23.5.2012 12:53:03)
Bit deti neni potreba... Nektere deti jsou narocnejsi, chce to fakt trpelivost a duslednost, nic jineho nefunguje, jednomu staci rict jednou, druhemu stokrat, tak to proste je... Jsou deti, ktere by jsi musela dle takovych rad mlatit od rana do vecera a stejne nakonec zabere jen trpelivost a duslednost... Ja tedy zadne knizky nikdy necetla, deti mi tohle delaly obe, kluk i holka... Bylo to narocne, ale vyplatilo se...
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 13:02:01)
Problém je, že já jsem strašný nervák. A on tu nervozitu ze mně možná cítí a provokuje ještě víc.
|
| karma |
|
(23.5.2012 13:36:15)
Pche, já jsem NERVÁK!! Opravdu znám málo lidí, kterí by byli větší.
Jestli si spíš nejsi nejistá? Já třeba o sobě hodně pochybuju ve všem....
Opravdu to moje dcera dělala taky celkem dost, dost jsme vymezovaly hranice...a obešlo se to bez bití.
Já mám třeba dost zkušenosti s cizíma dětma, ale vlastní, tj všdy specifikum. A co ale můžu zobecnit, že pokud k dítěti přistupuju mírně, menší zvýšení hlasu (důraz v hlase) je pro něj už známka toho, že něco není v pořádku x pokud na dítě ječím a zakazuju v banálních situacích, tenhle "krizový kod" devalvuje aq stává se kodem pro běžnou komunikaci...
|
|
|
| hokkaid |
|
(23.5.2012 13:02:07)
Každé dítě je jiné a člověk do toho promítá svoje zkušenosti, to je jasné. Moje děti to na mě zkusily jednou, já jsem jim jednou takhle odpověděla a od té doby to nedělají Neznamená to, že by od té doby byly nějak uťápnuté, myslím, že mezi sebou se občas kočkují, ale rodiče berou jako autoritu. Neumím si představit, že by nás pošťouchly jinak než z legrace...
|
| karma |
|
(23.5.2012 13:43:21)
Ahoj Hokkaid!
No, já taky zkusila dítěti jednou oplatit...plácaly jsme se navzájem několik minut . Pak už jsem to neezkoušela.
Já třeba byla dítě, kterému by taky hrdost nedala vzdát to bez boje...a to jsem musela i klečet, dokud se nweomluvím apod...vždy jsem "vyhrála", klečela jsem třeba do večera, ale hrdost by mi nedala...a moje vztahy s rodiči to teda asi celkem poznamenalo, tohle "lámání přes koleno"...
|
|
| Marťa11 |
|
(23.5.2012 15:54:42)
Jo, jednou... Tak to by jim velmi pravdepodobne stacilo i hodne durazne NE!! Ale jsou deti, kterym ne musis rict mockrat, zkousi znovu a znovu az i jim docvalne, ze fakt ne... A bud ti placnuti budou vracet nebo bys je musela mydlit porad... Proste bojovnici a takovy se rodi... Od 3 let si ale svoji bojovnost setri pro sport ci svoji obranu, uz neutoci... Ale fuska to byla, to zase jo...
|
|
|
| 1kulička | 
|
(23.5.2012 16:52:22)
Marťo, 2 děti a děláš takové závěry?
Moje dcera byla starší než 14m když mě začala kousat a pomohlo jen to, že jsem ji kousla taky - ta koukala! Pak to zkusila s nějakým odstupem ještě asi 2x a víckrát ne - ale ona je extrémně nepoučitelná, to platí stále i v jejích 7 letech a lepší to už moc nebude (bo to vidím na manželovi).
Možná, že Mumie asi něco ze sebe vyzařuje, co kluka rozčiluje a dovolí si takovou agresi (jako nejistotu, frustraci z kluka, kterého nazvládá...) - sama jsem se s tím nesetkala (jen u postižených dětí, ADD apod), ale znala jsem jednu maminku, která měla s prominutím tříletého "spratka," který terorizoval ji i děti ve školce. Ale tam to byla zcela evidentní chyba matky, která je od přirození mírumilovná a neumí dítěti říct ne - teda tím správným tónem, ona mu říkala " to nemůžeš, to se nedělá, to holčičku bolí.." a přitom se na něj usmívala jakoby ho chválila. Dítě potřebuje jasně vidět tu negativní reakci a nelibost rodiče, když udělá něco nepřístojného. Pak jí ruply nervy a kluka řezala hlava nehlava - dítě bylo pěkně zmatený a vůbec nic nechápalo.
|
| Hilly. |
|
(23.5.2012 17:04:54)
"Ale tam to byla zcela evidentní chyba matky, která je od přirození mírumilovná a neumí dítěti říct ne - teda tím správným tónem, ona mu říkala " to nemůžeš, to se nedělá, to holčičku bolí.." a přitom se na něj usmívala jakoby ho chválila.". To mi přijde jako dost časté. Někdy mám podezření, že jsou ty matky jakože rády, že se jejich dítě "nedá" a aby dostály společenskému tlaku a někdo jim nenadal, tak něco káravého řeknou,ale svým postojem, tónem hlasu vlastně dítěti řeknou "klidně ji seřež, ať jí ukážeš co proto"
|
| 1kulička |
|
(23.5.2012 17:18:56)
Já se přiznávám, že jsem taky takový pacifista a nesnáším agresivní rodiče, kterých je v česku bohužel až příliš. Ale jisté hranice si uvědomuju (zejména v tom násilí vůči jiným dětem atak) a časem jsem pochopila, že komunikace musí být pro dítě hlavně srozumitelná. 1.5 letému dítěti spíš vysvětlí to plácnutí, než nějaké vysvětlování, čím je dítě starší, mělo by se od plácání upouštět. Ale samozřejmě nelze paušalizovat, některé dítě není třeba trestat vůbec a u jiného nemá běžný trest žádný efekt.
Já kdybych si připustila, že na své děti můžu být i trochu negativní (do jejich 3 let), tak bych si asi ušetřila spoustu energie a duševního zdraví. Jenže já z nich byla celá poprděná a všechno přičítala za chybu sobě (že nejsem dost dobrá matka).
|
|
|
| Marťa11 |
|
(23.5.2012 17:07:15)
Kulicko, delas zavery stejne jako ja, svym zpusobem to dela kazdy... Smajliky si odpust... Hranice jasne a zretelne vymezovat jdou i bez biti... Jsou zeme, kde se deti ani bit nesmi a rozhodne to neni tak, ze u nas jsou deti vychovanejsi... Ja nevim, ze se tady porad bere to, ze kdyz deti nekdo bije, tak hranice vymezuje a kdo ne, tak mu deti rostou jak drivi v lese... O tom to fakt neni
|
| 1kulička |
|
(23.5.2012 17:34:23)
Ale ne, Marťo, bití je hrozné, řvát na děti je také hrozné.... ale zase u těch národů, které bití dětí vůbec neznají, je to úplně jinak - děti jsou "jiné", samy jsou neagresivní (dokoce ani miminka vůbec nepláčou) a jsou vychovávány v jiném prostředí než u nás.
Mě přišlo legrační, ža máš zkušenost se dvěma dětma a napsala jsi to jako by jich bylo 10. Já to vidím tak, že každé dítě jiná zkušenost (i kdyby jich bylo 100) a tvůj model zkrátka nejde aplikovat vždycky. Teorie pěkná, ale nejprve si ji ověř na Mumii. Ale beru to v klidu, před takovými 4 lety jsem měla stejný názor jako ty.
|
| Marťa11 |
|
(23.5.2012 17:52:05)
Kulicko, pane jo, ted jsi fakt napsala moudra...
|
|
| Marťa11 |
|
(23.5.2012 17:58:11)
Jo a mimochodem, kolik deti mas ty? Ze se tim porad ohanis?
|
| 1kulička |
|
(23.5.2012 18:13:58)
A je, to jsem píchla do vosího hnízda.... a to jsem tu pár měsíců nebyla....Proč to bereš tak osobně?
|
| Marťa11 |
|
(23.5.2012 18:25:54)
Protoze si neodpoustis osobni poznamky... Mas jiny nazor nez ja, ok, ale odpust si ty kecy okolo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 12:34:14)
Adelaide, určitě mu nenařežu. Nejsem zastáncem fyzických trestů. Ale netvrdím, že někdy nemám chuť a musím se držet, abych ho nepraštila.
|
|
| karma |
|
(23.5.2012 12:37:37)
tak trauma může být tak silné, že to i zafunguje...otázka je, stojí li to za to... Ale ne, chápu, že asi nikdo neradí žádnej extrém.
Hádám, že se to tady rozbije na zastánce/odpůrce fyzických trestů
|
|
|
| karma |
|
(23.5.2012 12:33:13)
Tak tj moje zkušenost...a taky to chvíli trvalo, si nemysli. Kopnout taky zkoušela...prostě zabráním a řeknu, co jsem psala. Já to nejak nekunkám, dle intenzity jsem to řekla hoooodně důrazně. A pomohlo. Mám taky celkem temperamentní dítě (as bohužel taky nejsem zrovna klidas) ale tohle se mi prostě dlouhodobě vyplatilo. Starší dítě bych prostě vykázala do vedlejší místnosti a zavřela dveře, at přijde a chová se nadále slušně, chce-li být se mnou, ale 14m je malinké a komunikace musí být transparentní. Prostě dát na zadek zafunguje asi hned, má to okamžitý účinek, ale prostě dlouhodobě není výchovný efekt pro mě přijatelný...ano, jsem čtěnář RaR
|
| Juldafulda |
|
(23.5.2012 12:36:27)
Je jeste malicky, ale nektere deti jsou takove, bohuzel. Vsude pisou, ze prvni vzdor prichazi kolem dvou let a moje st. dite ho zacalo mit se vsim vsudy, valeni se vzteky po zemi atd. od 12 mesicu !! Jak by me zatahl za vlasy tak bych mu rekla jasne ne a zopakuje to a nazdar proste by slo do pokojicku nebo do postylky, rekla bych mu, ze to mi delat nebude a pokud mi chce ublizovat musi si hrat sam...
|
|
|
| Evik+Šmudla+Šmudlinka |
|
(23.5.2012 12:33:45)
Taky myslím. Na každého zabírá něco jiného: můj syn, když se vztekal, tak byl ještě nepříčetnější, když ho někdo konejšil, hubovat, snažil se zabavit, či jakkoli komunikovat. Fakt zabrala jen naprostá ignorace a izolace. To se sklidnil během 5 vteřin. Ale důrazný opakování by u nás nefungovalo. Zkusla bych ignoraci a kdyby to nezabralo, asi bych mu fakt ukázala, jak to mámu bolí...
|
|
|
|
| moudrost | •
|
(23.5.2012 12:25:26)
ma rada zni rekni parktrat co rikas po kud to nechape - dej mu na zadek!!!!! proste at to cejti - nemluv s nim a on snad pochopi....
|
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 13:04:54)
Právě se vzbudil, tak jdeme ven. Večer si to tu pročtu.
|
|
| Tante Ema | 
|
(23.5.2012 13:29:48)
Záleží, co chceš slyšet.
Pokud, že je to normální, že ho to přejde, že i jiní rodiče mají takové děti a že to,co se děje, je nezávslé na tobě, tak to tu asi už zaznělo.
Pokud bys chtěla synkovi pomoct, tak musíš přemýšlet nad tím, CO je důvod jeho agresivity, proč se na tebe zlobí. Už jsem to tu dneska jednou psala, dynamiku těchhle situací dobře vysvětluje Malý tyran od J.Pekopové, ale bacha, pevné objetí je terapeutická metoda, která rozhodně není vhodná pro aplikaci samo-domo, tím pravděpodobně naděláš víc škody než užitku.
Pokud to skutečně máte tak, že syn tě často (ne výjimečně v afektu) bije a ty si nevíš rady, nezvládáš jeho ani sebe, tak to je spíš na psychoterapeutickou intervenci, která by začala u tebe.
Tím, že začneš bít i ty jeho, se to určitě nevyřeší.
|
|
| Bianca + 1 | 
|
(23.5.2012 13:32:22)
Můj syn musel mít v tomto věku taky stále pozornost. (Ostatně není o tom teď článek na hlavní stránce?)
Tak se mnou vařil, myl nádobí, dával věci do pračky, podával prádlo při věšení... a všechno, co šlo. Jo, je to s batoletem všechno pomalé, otravné a často víc škody než užitku, ale co jiného...
Pokud jsem musela udělat něco, u čeho opravdu být nemohl, tak šel na chvíli do ohrádky nebo jsem to dělala, když spal.
Hodně jsme tou dobou chodili ven, dopoledne i odpoledne.
A ještě neco - osvědčilo se mi ukazovat synovi alternativu. Tj. když udělá něco, co nesmí, tak mu to zakážu, ale zároveň mu hned ukážu, jak tu situaci/přání/emoci řešit jinak. Protože dítě možná pochopí, že takhle ne. Ale v tom věku ještě samo neví, jak ano.
|
| karma |
|
(23.5.2012 13:45:12)
 naprosto souhlasím...klíčové je dělat věci SPOLU v tomto věku...ačkoli hodně náročné pro matku...
|
|
|
| Elíláma | 
|
(23.5.2012 14:28:20)
Já zkusila něco jako paradoxní terapii, když to občas zkusí (v průběhu 2. roku), tak mu důrazně řeknu NE, řeknu mu, že to bolí a nedělá se to (moc tomu nerozuměl - slovům, ale to nevadí) a objala jsem ho (ale pořád jsem se tvářila smutně - autenticky) a ptala jsem se, co ho trápí - v podstatě vždy jsem to převedla do mazlení, někdy i do pevného objetí, ale ne nijak dle metody pevného objetí, ta mě děsí, prostě podle mého instinktu. Malej nikdy nikoho nekouše, nebije, nekope, tak buĎ se to potkalo s fajn povahou, nebo to nějak zabralo... (ale kňourá, je fňukálek)
|
|
| Hilly. |
|
(23.5.2012 17:01:03)
Nemůžeš zkusit teatrálně předvádět smutek, lítost, bolest, když tě napadne? Zkusit v něm probudit empatii. Klidně mu vem ruku a zkus se tou jeho rukou pohladit. Prostě ho názorně vést k něžnosti a citlivosti. Když nějaké dítě na písku pláče tak s ním běž, pohlaďte ho, ukaž mu jak to dítě trpí, když někomu ublíží ať ho obejme(to je jako omluva). Možná bych to zkusila touto cestou, je ještě hrozně malej, nějaký okecávačky jsou na prd.
|
|
| 1kulička |
|
(23.5.2012 17:05:38)
Mě to co popisuješ přijde hodně přes čáru a myslím, že normální rady tady nezaberou. Rozhodně bych nečekala až ho to přejde.
Nejprve bych si ověřila, jestli kluk ví, co dělá, že ti bližuje - to je důležitý, aby to pochopil - ale upřímně si nejsem jistá, jestli to v tomto věku může chápat, přece jen už mám děti větší. Když kousne, hrát velkou bolest, případně můžeš zkusit taky kousnout, tak, aby pochopil, že to je stejné, co ti udělal. Pokud si myslíš, že že to ví a chápe, co udělal, šla bych se poradit s lékařem. Kluk může mít nějaké zdravotní problémy, které u něj vyvolávají nepohodu a reaguje pak agresivně, nebo je to jen záležitost mozku (nezralost a pod) a pak se můžeš poradit, jak s ním pracovat. Mimochodem - rybí tuk může dělat zázraky.
No a nakonec já sma tomu nevěřila, ale s odstupem vím, jaká je to velká pravda: Měla by ses víc starat taky o sebe, abys byla v duševní pohodě, to má na chování dítěte velký vliv. Chápu, že je to začarovaný kruh, ale zkus na první místo dát sebe a teprve až potom synka - to je pro něj nejdůležitější, aby jeho matka byla duševně vyrovnaná a v plném zdraví. Bohužel ženy mívají sklon k sebeobětování, ale to nikomu neprospěje, nejméně dítěti.
|
| Bianca + 1 |
|
(23.5.2012 22:17:49)
Že jo??? Já taky nevím, jestli se mi to zdá, či je to už nějak dokázaný, ale mám fakt pocit, že když dávám synovi pravidelně Omega3 mastné kyseliny (rybí tuk), tak je klidnější a rozumnější. Nedám, na to dopustit.
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 22:20:22)
Fakt? Tak to to asi vyzkouším. Zítra jdu koupit aspoň kilo kapslí.
|
| Bianca + 1 |
|
(23.5.2012 22:37:55)
Za pokus to fakt stojí. Já kupuju tento http://www.haliborange.cz/ sirup, kapsle bych asi do syna nedostala.
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 22:58:25)
Akorát se dívám, že to je až od tří let.
|
| Bianca + 1 |
|
(23.5.2012 23:03:20)
Já to teda dávám už od cca 1,5 roku - s vědomím svého lékárníka.
Ale nic ti nenutím, nejsem agent
Však oni ti kdyžtak v lékárně něco poradí.
Nebo zkus vařit víc ryb 
|
| MUMIE |
|
(23.5.2012 23:09:59)
Tak díky, poradím se v lékárně. 
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(24.5.2012 3:04:24)
Mumie, já bych na tvém místě jak tu někdo zmiňuje, začala především řešit sebe, abych já byla v pohodě a pak to půjde samo. Takto malé děti jsou velice vnímavé a ovlivňuje je to, co vyzařuje z tebe. Plus tam může hrát roli i to, že nejste kompletní rodina, třeba. Nevím, kdy jste se s partnerem rozešli, jak rozchod probíhal, jak ses cítíla, i to třeba může mít svůj podíl.
Další věc - zdá se mi, že prckovi obětuješ hodně času, on si na to navykl a uzurpuje si tě pro sebe. Mám taky podobně staré dítko (17 měsíců), ale rozhodně moc nestíhám si s ním nějak extra hrát (mám ještě další 2), takže to trávení našeho společného času, když jsou děti ve školce, spočívá v tom, že já dělám vše okolo domácnosti a ona se mnou, rozhodně si s ní nesednu na hodinu s kostkama na koberec, to spíš tak na 10-15 min. Ale ona se zas hodně zapojuje - vybírám vyprané prádlo z pračky a ona mi podává menší kousky na věšení, vaříme, stojí u mě na židli a kouká se atd. No a pak si taky už docela pěkně umí pohrát sama, takových 20-30 min. v kuse určitě.
|
|
| Martina a Kuba :-) |
|
(9.10.2012 9:31:57)
Ahoj..
pročetla jsem si příspěvky a s jedním jsem se naprosto ztotožnila a to s tím, že ač nejsem medvědice a můj synek medvídě, ve chvíli, kdy mě ve vzteku, např. při přebalování nakopne schválně na solar, tak mu instinktivně ode mě jedna malá přiletí....prostě přes tu nohu ho plácnu....a jak psala jedna maminka...ještě dřív, než si hlava rozmyslí co udělá.....mám též 14ti měsíčního syna Kubu, je to mé první dítě a snažím se asi jako každá máma být ta nejlepší....též souhlasím s tím, že mu asi fakt nevysvětlím sáhodlouze a slovně proč to nemá dělat..........zvednutý prst, tytyty a změna intonace, popřípadě zvýšení hlasu na něj zabírá mnohem rychleji a více......podle toho co píšeš, to musí být asi někdy fakt teror a peklo, ale nenech se!!! Je to i v jeho zájmu..do budoucna....co budeš dělat až přijde opravdu období vzdoru, třeba kolem třetího roku?...
Strašně ráda bych ti poradila, ale asi jako většina, né ještě příliš zkušených matek, improvizuji....nemám teda ani zdaleka takové problémy, malej je samostatnej...lítá si z pokoje do pokoje a hraje si většinou sám.......sice rozbordelí celý byt, ale to je to nejmenší.....když se po mě sápe, tak pochováme, chvíli si pohrajeme a zase ho vypustím do terénu...a když vařím? To tatínek taky není doma, protože maká, ale malej jde do ohrádky, protože se motá a dosáhne na sporák...sice se vzteká, řve, snaží se rozbourat co jde, ale po pár minutách ho to přejde, naštve se, otočí se na mě zády a hraje si do zdi :-D Snažím se tím říct, abys to nevzdávala a nerezignovala...děti se mění z měsíce na měsíc, vidím to u nás doma.....tak hlavu vzhůru, co půjde, ber s nadhledem a pokud si nebudeš prostě fakt vědět rady, vůbec bych se nestyděla poptat se po odborné radě..... Držíme vám oběma palce...Martina a Kuba
|
|
|
V její náručí
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)