| Moima | 
 |
(17.5.2012 13:27:32) Muj 4lety syn se posledni dobou silene vzteka. Kdyz se mu cokoliv nelibi, zacne skakat, jecet, vlastne uplne ricet, jako zvire. Kope nohama, hazi vsim, co mu pod ruku prijde, nejde vubec uklidnit. Zatim ho vzdycky odnasim do jeho pokoje, kde ma zustat, dokud ho to neprejde, ale vubec to nepomaha. On se sice uklidni, po cca 15minutach sam prijde v klidu, ale nijak to nesnizuje cetnost zachvatu nebo jejich silu. Momentalne ma tyhle zachvaty tak 3-4x denne.
Ja vim, ze ho to casem prejde, ale momentalne nevim, jak je mam resit. Vsude se pise, ze se ma takovy vztek ignorovat, ditete si nevsimat, ze kdyz si uvedomi, ze to nezabira, tak toho necha. No ja se naopak bojim, ze si brzo ublizi nebo ze na nas prijde socialka.
Nevite o nejakem jinem zpusobu, jak tyto situace resit? Diky.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
 |
(17.5.2012 13:31:15) Mně teď radila zdravotní sestra. Zeptat se dítěte, jestli chce sprchu, když řekne, že ne, tak ho nechat, když nereaguje nebo nějak neprojeví odpor, tak ho postříkat studenou vodou, někdo radí až tu sprchu, to mi přijde drsný. Prý to zabírá. Ještě jsem to nezkoušela, ale slyšela jsem to několikrát.
|
| Moima | 
 |
(17.5.2012 13:36:44) Pod sprchu jsem ho dala jednou, a pak se odmital chodit koupat, pro zmenu mival zachvaty vzteku vecer, kdyz jsem mu rekla, ze jdeme do vany .
|
|
| dadlenka |
 |
(17.5.2012 14:10:20) ta zdravotní sestra byla dobrej Mengele...
|
|
| Kralicinka |
 |
(22.5.2012 11:16:52) Každé dítě je jiné. Taky jsme to slyšeli mnohokrát, jaký je to zázrak dítě sprchou postříkat. Potom jsme to jednou udělali, když bylo vztekání nejhorší. Přestal, vodu vypnnul a vztekal se dál  To bylo chvíli před tím, než přijeli policajti, že mají udání na týrání dětí. Takže už nesprchujeme. Zní to blbě, ale všechno chce čas a ten to pomalu napraví.
|
|
|
| Ivatema | 
 |
(17.5.2012 13:32:31) kdysi jsem viděla nějaký dokument a tam radili "zrcadlení"-opakovat vše po dítěti. Křičet jako on, hodit něčím, lehnout si....a když dítě utlumuje řev, tišit se taky. Na ulici bych to asi nezkoušela, ale doma... Naše prostřední se taky hrozně vztekala, ale tenkrát jsem to nezkoušela. U ní nepomohlo nic-v klidu pochovat, odpoutat pozornost, plácnout, studená sprcha..NIC.
Nejmladší se zatím až tak nevteká, ale když začne ječet, občas to zkusím tím zrcadlením-a ona se fakt ztiší. Ale budou jí teprve dva roky. Tak těžko srovnávat.
Vydrž, bude líp.
|
| Sisi Karamelka |
 |
(17.5.2012 13:37:41) Tohle fakt funguje, párkrát ozkoušeno. Většinou nedošlo vůbec do fáze postupného ztlumování, protože dítě naprosto ztuhlo a zíralo, jestli jsem se nezcvokla. Většinou to skončilo smíchem. Praktikovala jsem to před lety doma, venku záchvaty vzteku nikdy díkybohu nebyly - na to, abych si třeba krámě začala ječet, popřípadě se válet po zemi, nemám náturu.
|
|
| Moima | 
 |
(17.5.2012 13:37:45) Zrcadleni - to by na nas ta socialka prisla na 100% . Dokud to nebylo tak zle, tak jsem to delala, nakonec jsme se vsichni zacli smat, ale ted uz to nejde, ted je to spise k placi.
|
|
| Puma |
 |
(17.5.2012 13:43:37) To se mi nelíbí. Tím to dítě ponížíš a nemyslím si, že by ho to učilo něco prospěšného pro budoucnost. Akorát se bude hlídat, aby nevypadalo blbě, udusí vztek, naučí se, že projevit emoci je blbě, ale řešit situaci ho to nenaučí.
|
|
|
| kája+dva | 
 |
(17.5.2012 13:32:59) A proč se vzteká? Nedalo by se takovým situacím předejít? Můj čtyřletý syn se vzteká jen, když je unavený. Tak se snažím, aby k tomu nedocházelo. Ne vždy se to povede, ale na 90% je to úspěšné.
|
| Moima | 
 |
(17.5.2012 13:40:03) On se vzteka kvuli vseho. Kdyz ma treba jist a jemu se to zrovna nehodi, tak ma zachvat. Nebo kdyz musime nekam jit, nebo naopak jit domu, a on nechce - zachvat. Kdyz uz se dlouho diva na TV a ja mu rikam, ze ji musime vypnout - zachvat. Na vsechno ho dopredu upozornuji, treba: za pet minut jdeme, nebo za tri minuty uz vypneme televizi, ano? On vsechno odsouhlasi, ale kdyz na to dojde, ma rovnou zachvat.
Uz mam sto chuti taky zacit kopat nohama a hazet vecma, jsem z toho unavena.
|
| Šešule | 
 |
(17.5.2012 13:44:05) To znám Bohužel jsem vzteklá a když se sejde moje a synova únava, tak je to masakr. Pokud se mi to podaří zvládnout, tak tak, že hysterák ignoruju a po chvíli se zeptám na nějakou banální otázku- jako třeba jakej svetr si vezme na ven. Někdy to docela překvapivě zafunguje.
|
|
| kája+dva | 
 |
(17.5.2012 13:56:15) Asi bych ho upozorňovala tak, že bych rovnou řekla i trest pokud neposlechne. Tzn. za pět minut vypneme televizi, pokud se u toho budeš vztekat nevezmeme ven koloběžku, nepůjdeme na hřiště nebo prostě zakázat něco co má rád. Možná to, že ho odneseš do jiného pokoje není pro něj dost velký trest.
|
|
| Ivuljenka | 
 |
(17.5.2012 14:17:20) taky máme vztekací dceru,ale třeba zrovna to s tou večeří se nám snadno podařilo zvládnout - prostě ji třikrát před večeří upozorním,že bude večeře a bude potřeba jít. V intervalech ji chodím do pokoje upozornit, že už to bude. Stejně s koupáním, spaním a tak dál.
U nás se teda vzteká i kvůli tomu,když jí řeknu,že se má vysmrkat
|
|
|
|
| Šešule | 
 |
(17.5.2012 13:35:32) Nevím, kdo přišel na to, že tohle ty děti dělají, aby si něco vyřvaly. Moje děti si nevyřvaly hysterákem nikdy nic, přesto je syn schopný předvést tebou popisované chování několikrát denně, když se sejdou okolnosti Taky ignoruju a neřeším. Když vypěním, je to ještě horší a domluvit se s dítětem v tomhle stavu nejde. Trend praví praktikovat pevné objetí, ale na to nemám ani fyzicky, ani psychicky, navíc se mi to příčí z podstaty
|
|
| dadlenka |
 |
(17.5.2012 13:35:37) no podle toho, co jsi napsala to řešíš velmi dobře, v afektu není dobré nějak zasahovat, maximálně zamezit tomu, aby dítě sobě, nebo někomu jinému ublížilo. Ke snížení počtu záchvatů by možná pomohlo předcházet krizovým situacím - většinou děti takhle reagují když jsou unavené, hladové, žíznivé, zabrané do činnosti a my po nich chceme změnu, rodiče mají starosti, spěchají apod., dítě má strach z nového, neznámého apod... Takže na změnu situace (odchod z hřiště apod.) opakovaně připravovat, určit mezník kdy už opravdu půjdeme - třeba ještě se třikrát zhoupneš a půjdeme - odpočítat, aby věděl, co bude následovat. Dát zdánlivě na výběr - třeba si nechce vzít teplejší svetr - nabídnu dvě podobné alternativy (aby dítě nezmrzlo) a z těch si vybere. S dítětem vždy mluvit, kam jdeme, co tam budeme dělat a snažit se chválit, chválit a chválit - nereagovat jenom na negativní chování, ale snažit se vyzdvihnout to pozitivní - ty jsi šikovný, jak si krásně hraješ apod. A jinak pevné nervy přejde to
|
| Moima | 
 |
(17.5.2012 13:44:31) Diky moc za rady, ja vim, ze to casem prejde, ale momentalne se potrebuju nezblaznit . Taky jsem si rikala, ze to treba delam spatne, kdyz ho davam vedle do pokoje, protoze kdybyste slyseli, co on tam vyvadi . Rici jako potrefene zvire, to uz neni plac, to je uplny amok. Skace po kolenou, haze vsim, co mu pod ruku prijde, jde z toho strach. Obejmout se necha, ale tim se nic nevyresi, protoze s nim nemuzu cely den sedet v objeti - a kdyz se snazim zvednout, tak jde zpatky do zachvatu. Tohle vlastne udelal vcera vecer pred spanim, knizky byly prectene, vsechno bylo hotove, tak jsem se zvedla, ze jdu. A on zacal rvat, ze ne, ze tam musim zustat. Chvilku jsem posedela, dokud se zase neuklidnil, ale jen co jsem se zvedla, opet zachvat.
|
| bin prostě | 
 |
(17.5.2012 13:47:29) aha tak tady mi víc příjde že potřebuje víc kontaktu, víc ujištění,že i když on neumí zvládnout svlj vztek tak tady pořád jsi.
|
| Moima | 
 |
(17.5.2012 13:52:11) Ja si to taky rikala, nekolikrat jsme si spolu sedli, ze to vztekani musime nejak vyresit. On mi vsechno odsouhlasi, ale kdyz na to dojde, tak neslysi, nevidi, nic. Prave proto si rikam, jestli nedelam blbost, ze ho odvadim vedle. Ze mu neukazuju, jak ten vztek zvladnout. Ale kdyz ja sama nevim, co s tim delat, jak mu pomoci. On neni zle dite, nevzteka se 24/7, ocividne nevi, co se sebou, kdyz to na nej prijde. Ja proste nevim, jestli trestat, jak trestat, jak to resit, ...
|
| bin prostě | 
 |
(17.5.2012 13:56:02) hele kdyby na tohle existovalo něco osvědčného, tak by se to nedělo.. dětem se vyvíjí nervová soustava, začínají si tvořit hranice..je to znak toho že je zdravý. ani dospělý často neumí zvládnout vztek nebo zlost,natož pak dítě. vydrž
|
|
|
|
| dadlenka |
 |
(17.5.2012 14:14:02) no ona je v tom vzteku fáze, kdy ty děti potřebuji ujistit, že je máme rádi, že jsou šikovné a tak. Takže to chce vystihnout, kdy nastává.-) Třeba můj syn se vzteká, ale jak vidím, že se objevují i slzičky a mění to řvaní v pláč, tak jdu chovat Oni si v podstatě nevědí rady sami se sebou, to ujištění, že je máme rádi je pro ně velmi důležité
|
|
|
|
| bin prostě | 
 |
(17.5.2012 13:42:32) máme to stejně s dvou a půl letým. jinak naprosto hodné samostatné dítě.. začalo to ,,já chci sám" -všechno sám, oblíkat, svlíkat, jíst...když mu to nešlo, začal vztek,ale pomoct si nenechal. na zabití to jsem ale nevěděla,že bude hůř  když se vztekne (zatím 1x denně) vyskočí mu na krku žíla, celý zmodrá, řve,ječí,kope, mlátí hlavou o zem, háže věcma, někdy se poblije .. no ignoruju. Jsem v klidu, chovám se normálně, mluvím na něj klidně, nebo radši vůbec, páč když na něj mluvím je to ještě horší, a prostě čekám až se uklidní. venku je to trochu problém, párkrát mi toujelo a dostal na prdel, nijak to nepomohlo,ale mě se táááááák ulevilo
|
|
| Puma |
 |
(17.5.2012 13:54:58) Jedno z mých dětí je taky takové. Mám vypozorováno, že se vztekají, když je plně nevnímám, jsou hladové a žíznivé. Dělám věci co nejpraktičtěji s co největší úsporou času a to někdy vede k tomu, že nemám trpělivost a ani chuť přijmout návrhy dětí. Když se pak zapomenu a přestanu se mít pod kontrolu, jejich pohár přeteče a je konec. Možná by bylo řešení víc naslouchat a ponechat na něm víc rozhodování , třeba to ocení a přijme tvé "příkazy" v klidu.
Když to na ně přijde, říkám, že nerozumím a nevím co se děje, aby mi to zkusili říct v klidu a že to zkusíme vyřešit. Pomáhá to.
|
|
| karma |
 |
(17.5.2012 14:02:27) Ráno se jí několikrát ptám "chceš" topinku, nechce. Za 10minut, kdy už snídám-jinak bych to nestihla-chce. Řeknu, že už ne (že bych se nestihla nasnídat, měla na výběr)...a řev a jekot....tj scénář dnešního rána. Variace na podobná témata jsou u nás nespočitatelná...Myslím, že nejdůležitější je POKUSIT SE zachovat chladnou hlavu, s klidem trvat na svém, korigovat společensky neúnosné chování (u nás ráno hod chlebem ...to se netoleruje) a ono to doufám přejde...jsou ještě furt malí, nezralá nervová soustava + klamavé "vyspělé" chování, tj příčina. já to vidím pozitivně. vydržme!
|
|
| Marťa11 |
 |
(17.5.2012 14:03:02) napíšu ti, co pomáhalo u nás...
- předcházet situacím, kdy má hlad, žízeň, je unavený (takže svačiny s sebou a dávat jídlo, i když jí dítě třeba málo, ale prostě pravidelně, dřív než samo začne, že má hlad...) - na nepříjemné věci připravovat předem (cestou na hřiště se stavíme na poště atd.) - na opravdu důležitých věcech vždy trvat, nikdy neslevit, být nekompromisně důsledný, naopak neřešit kraviny (přes silnice vždy za ruku... naopak tričko do školky si klidně vyber sám)
vydržet
|
| hrošík+Em 8.9.08+Hani 4.10.201 | 
 |
(17.5.2012 14:13:50) sprcha u nás nepomáhá, ba naopak... u nás pomáhá jedině, když se dostane do afektu, kdy fakt sebou mlátí a je schopná ublížit i mě, ji pevně chytnout a držet...nejdřív se vzteká, snaží se dostat z náruče, ale pak poleví a uklidní se... v afetku má děsnou sílu, že mám prolbém ji držet, dřív mi u toho i rvala vlasy a štípala, kousala, jen abych ji pusitla...to už nedělá, jen brečí a vzpuzí se... naštěstí už je afektů méně a méně... hodně sil! Po uklidnění ji držím už jen něžně a haldím ji a pomazlíme se, aby věděla, že ji mám ráda, i si to říkáme.
|
|
|
|