| Líza | 
 |
(20.4.2012 15:05:18)
Marge, vy máte domluvené s kamarádkou, že smí dávat cizím lidem tvoje telefonní číslo? To by mě nadzvedlo daleko víc, než otázka, jestli umí někdo říkat ne.
|
| Nerfka+2 | 
|
(20.4.2012 17:55:11)
Lizo, no tak jistě že nemám s žádnou kamarádkou domluvené že smí nebo nesmí dávat moje telefonní číslo. Takové věci prostě neřeším. Chápu, že byla pod tlakem. Už jen to, že přijala mít prezentaci u sebe doma svědčí o tom, že prostě proti takovýmto tlakům není imunní a tak když na ni vybalí někdo že musí dát 10 čísel, jinak nedostane "dárek" tak asi vybalí všechno co má.
Nemůžu se přece s ní kvůli tomu nebavit :)
|
| Líza |
|
(20.4.2012 21:21:54)
Hm, asi jsme hodně jiné, pro mě je tohle něco, co bych řešila, protože to je naprosto přes čáru.
|
| Kudla2 | 
|
(20.4.2012 22:12:36)
Lízo,
já bych to taky řešila, ale kamarádku bych kvůli tomu nezavrhla.
Asi bych jí řekla, že si napříště nepřeju, aby moje číslo dávala komukoli jinému.
|
| Líza |
|
(20.4.2012 22:57:27)
Mluvím já někde o zavrhování?
Ale tohle je prostě něco, co se nedělá, rozdávat soukromý údaje jiných lidí - a telefonní číslo je soukromej údaj, svoje telefonní číslo rozdávám výhradně a pouze já sama.
|
|
|
|
|
| překvapená 20.9. | 
|
(21.4.2012 0:34:00)
Lízo, v pradávných velmi dávných dobách existovaly telefonní seznamy, které sloužily k tomu, aby se šťastlivci s pevnou TL mohli dorozumět, i když třeba ve vzdáleném okresním městě jeden z nich neměl notýsek, když stál u budky s pětikorunou.
Telefonní prodejci vyčápnou každýho i bez kámošských bonzů, přepjatost ve vztahu k soukromí je divná.
Já samozřejmě neposkytuji tel. ze svých kontaktů třetím osobám, je to LP 2012 nekorektní. Ale upřímně, je to divný.
|
| Líza |
|
(21.4.2012 6:37:12)
Ne, není divná, tohle je jedno ze základních pravideln slušnosti - cizí čísla se nerozdávají, pokud nám to majitel výslovně nedovolil. Jestli jsi o tom nikdy neslyšela, můžeš si to zkusit třeba zapsat do zápisníčku a používat ;)
V dávných dobách veřejných telefonních seznamů se člověku do domu nesrali podomní prodejci a podvodníci všeho druhu. V dávných dobách telefonních seznamů bylo telefonů tak málo, že člověk musel bejt politicky bazálně spolehlivej, aby ho vůbec dostal - a na vsi byla třeba jen jedna telefonní linka, která za korunu fungovala i jako veřejná budka.
V dávných dobách nebyly mobily, kterými tě někdo může vyprudit, kdekoli se zrovna nacházíš, pokud si ho právě nemůžeš vypnout.
Takže zpět k základnímu tvrzení: protože dnes už nevíš, jestli ten člověk je nebo není ve veřejném telefonním souhlasu a telefon je soukromý údaj, a protože to, s kým se chce kontaktovat, by měl každý určovat sám, a ne někdo za něj, existuje v současných dobách jedno pravidlo slušnosti: telefonní čísla jiných lidí se na potkání nerozdávají.
|
| Líza |
|
(21.4.2012 6:38:02)
...ve veřejném telefonním seznamu...
|
|
| překvapená 20.9. |
|
(21.4.2012 11:06:41)
Já si myslím, že přednasranost k lidem okolo, předpoklad, že jsou to víceméně lůzři, co by si chtěli zaparazitovat a postoj "nepromluvím s nikým, kdo není maximálně švagr", vede k velké lidské samotě.
Podvodníci kriminálního charakteru byli vždycky a není jich většina.
Já pochopitelně neposkytuji telefonní čísla, já si je dokonce (nejde-li o děti či šéfa) ani neukládám.
|
| Líza |
|
(22.4.2012 17:08:19)
Libiku, jako obvykle si vymýšlíš věci, které podle tebe ostatní tvrdí, a ty pak roznášíš na kopytech.
Mám hodně přátel a sama teda opravdu ani trochu nejsem. Se švagrem si kupodivu nevoláme, není důvod.
Svoje kontakty si vybírám sama. A je mi fakt dobře.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(21.4.2012 15:56:22)
Souhlasím s Lízou, soukromý mobil není pevná linka.
A dnešní doba internetu a mobilů (vidím kdo mi volá) a jisté "osamocenosti" mi naprosto vyhovuje. S cizíma lidma jsem se nedružila ani za socialismu, a to ještě lidi nebyli tak neuvěřitelně drzí.
Pamatuju tu první fázi v euforii, kdy jsem cítila povinnost se bavit s každým, kdo zazvonil, a přispět na všechno co kdo po mně chtěl. Naštěstí jsem se z toho vyléčila a nebavím se s nikým .
|
| překvapená 20.9. |
|
(21.4.2012 19:11:04)
No ono to může být zdánlivě vyhovující, dokud má člověk zázemí, je otázka co to z nás dělá..
Díky "koníčku" dobrovolnictví se setkávám se starýma lidma, kteří sou naprosto bez kontaktu. Pokud se jim nějakého dostane, tak v tom, že je paní v produktivním věku sjede na poště, proč tam překážejí, když ona musí do práce vydělávat na důchodce..
neříkám, že cesta z toho ven je přes to nadšeně rozdávat svá a cizí telefonní čísla, ale je otázka, jak moc je normální a lidské se zásadně nedružit...
|
| sovice | 
|
(21.4.2012 19:37:57)
libiku,
zásadně se nedružit je docela zcestné, ale nahrazovat kontakt s lidmi telefonem s někým, kdo ti bude nabízet pojistku/hrnce/operátora... to není cesta. To není opravdový kontakt; ti lidi nakonec za ten kontakt zaplatí, v tomto případě často v hotovosti.
Já mám v současné době lidských kontaktů dost a dost, ale nikdy neodmítám konverzovat se starými lidmi na zastávkách, v autobuse, v čekárně, ve frontě...
|
| překvapená 20.9. |
|
(21.4.2012 21:36:37)
Já jsem několikrát řekla, že nevidím spásu v rozdávání tel. čísel, ale pozastavila jsem se nad tím, že je normální nemluvit s člověkem.
Operátor člověk JE, většinou je k té práci donucen z exitenčních důvodů a je to dost osamělé řemeslo..
Ale nebylo to o tom "mluvte s prodejci", ale o tom, nezavírejte se do sebe..
|
| Kudla2 |
|
(21.4.2012 23:32:00)
tak operátor je sice člověk, ale co s tím, když to, co mi vnucuje nechci.
Proč bych se s ním měla vybavovat, co je mi do důvodů, proč se tak živí a zda je či není osamělý?
Jeho člověčenství budu respektovat tak, že ho neseřvu na tři doby, ale jen mu normálně řeknu, že děkuju nechci.
A s tím zavíráním se do sebe - každý jsme holt jiný. Někdo má talent na nezávazné konverzační povídání (třeba já  ) někdo se třeba stydí (třeba já před mnoha lety).
Proč by se ten uzavřený měl znásilňovat? Když budu já mít chuť, jako že často mám, tak prohodím pár slov i na té zastávce, ale že by s tím stál a padal svět?
A hlavně - ta iniciativa vzejde ODE MĚ a chci-li už oslovit pro mě zcela cizího člověka, tak je fajn, když je to něco, co zajímá aspoň trochu i JEHO. Pokud iniciativa vzejde od něho a chce se bavit o něčem, co zajímá jen jeho, tak se nemůže moc divit, že mu ostatní dají najevo, že nemají zájem.
|
|
| Líza |
|
(22.4.2012 17:13:38)
Podívej se, já žádnýho prodejce zachraňovat nebudu. Je-li osamělý a trpí tím, může se objednat ke mně do ambulance a budu mu věnovat něco svého profesionálního času; pokud jde o cizí lidi mimo tento kontext, nedělám jim vrbu. Tu můžu dělat svým blízkým.
Na autobusový stanici se klidně s někým do řeči dát můžu - ale NEMUSÍM, pokud jde o pomáhání s kočárkem, asi jsi dlouho nejela MHD - pokud máš pocit, že už se to dneska nedělá. Že umřel soused, se dozvím od druhého souseda a jak se má další sousedka, mi řekne paní z jiné ulice, když ji potkám v krámě.
Tvoje generalizace o tom, že když nebudeme rozdávat svá mobilní čísla lidem, kteří z nich chtějí rejžovat peníze, tak ze společnosti zmizela lidskost, jsou trochu k smíchu.
|
| překvapená 20.9. |
|
(22.4.2012 17:31:14)
Generalizace, že nám psychiatry supluje možnost vykecat se virtuálně, dáváme tomu přednost a stačí nám to, zatímco lidi bez této možnosti jsou kapku v prdeli, sem psala:), tuhle sem scháněla psychiatra a objednačka byla 6 týdnů, to té doby se oběsím (nebudu-li mít Rodinu:))
|
| CPO |
|
(22.4.2012 17:48:59)
"tuhle sem scháněla psychiatra a objednačka byla 6 týdnů, to té doby se oběsím (nebudu-li mít Rodinu:))"
Musím potvrdit (objednačka 3 měsíce, a pak zase 3měsíce  ). Rodinu jsem tu trochu (dost) sice zamořila  , nicméně mě to zachránilo před oběšením 
|
| Jahala. | 
|
(22.4.2012 18:09:38)
Jo sháněla jsem psychiatra po kolapsu propuštěná ze špitálu, sestra pod šest týdnů nešla. Naštěstí vylezla doktorka a dala mi termín po přečtení zprávy ze špitálu druhý den, ale kolik lidí má tu kliku, že zrovna vyjde doktorka a řekne odsuneme obchoďáka, on počká ne pacient.
|
|
|
| Líza |
|
(22.4.2012 18:59:49)
Libiku, na krizovém centru tě vezmou bez objednání ve chvíli, kdy dorazíš. To je stejný jako kdekoli jinde - jsou služby pohotovostní a služby na objednání.
|
| překvapená 20.9. |
|
(22.4.2012 20:08:11)
Lízo, prosim tě, fakt potřenuju psychiatra, když se chci svěřit?
Já ne, můžu si pustit libovolý nick na libovolné síti, kdybych ztratila mobil:). No a pokud by byl black out, tak mám manžu a děcka.
Jsou lidi, co to nemají...
|
| Kudla2 |
|
(22.4.2012 20:14:33)
Libik, já nevím, o co Ti jde?
Myslíš, že ta hypotetická šestaosmdesátiletá vdova, o které ses zmiňovala, na tom byla nějak podstatně lépe v době, kdy nebyl internet a mobily? Myslíš, že by jí, nebýt mobilů a netu, stály u dveří fronty lidí ochotných naslouchat? 
|
|
| Jahala. |
|
(22.4.2012 20:53:12)
Val, ano ale když už někoho hlídám jen tím prozváněním tak bych za ním prostě zajít musela a to se na to kafe zastavíš, protože je to blbý, jen kouknout a říct žiješ dobrý ahoj. Pokud teda to nemáš jako jsme měli my teta 500 km daleko. Strašnej spořínek tak že prozváněla a jednou týdně se jí volalo, ale bydlela v paneláku, takže když se něco stalo měla sousedka naše číslo a volala nám ona. I tak nám doktor ve špitále řekl, že ji s rukou v sádře, vymknutým kotníkem a rozhozeným cukrem pouští domů 81 let sama a my si zaní máme dojet, když jsme chtěli aby aspoň první noc byla ve špitále než tam druhý den po poledni dorazíme. Tak přijeďte co nejdřív ne. Dřív než zítra ve dvě tam prostě nebudem, to nějak zvládnete tak přijeď te dřív. Jak tatar myslím, že kdyby chtěl nějaký ten důvud na pozorování by našel. Tetu dovezli domů sanitou a druhý den ji máma našlala po v posteli, pře bez opory rukou z ní nevstala
Jinak určitě budou vždy lidi který budou sami. Tak komunikace přes net je taková jiná divná. Když jsem na tom byla zle tak jsem najednu stranu měla pocit, že jsem umluvená, ale na druhou stranu mi stejně chyběli lidi
|
|
|
| Kudla2 |
|
(22.4.2012 20:17:51)
Libik, chceš-li se svěřovat a nemáš komu, je možná na místě si položit otázku, komu Ty sama poskytuješ pomocné rameno ve chvíli, kdy je mu ouvej.
Ty lidi, kterým se můžeme svěřovat, je potřeba si docela pěstovat. Pokud za někým budu pravidelně chodit a zahlcovat ho svými stesky a problémy a nic mu "za to" neposkytnu, tak se nemůžu divit, že přede mnou začne po čase utíkat.
|
| překvapená 20.9. |
|
(22.4.2012 22:52:54)
Já s tím strašně nerada machruju, ale do té celé diskuse jsem vstoupila na základě zkušeností ze své dobrovolnické práce se starými lidmi.
Co se mého svěřování týče, jsem velmi kontaktní člověk, takže já se svěřím komukoliv s čímkoliv, proto nemám milence, hned bych to vykecala..:)
Tvoje onkologická paní tě samozřejmě mohla dojmout, ale fakt si nedovedu představit, jak někdo úpí, nemluví, odbíhá zvracet a to za předpokladu, že u něj v kuchyni někdo 4 hodiny otravuje.
|
| Kudla2 |
|
(22.4.2012 23:08:43)
Libik, ale já furt pořádě nevím, o co Ti jde.
Tvá dobrovolnická práce se starými lidmi je děsně fajn věc, o tom žádná, ale to ti lidé nemají žádné kontakty? nikdo se s nimi nebaví? nemají děti, vnoučata? pokud ano, kašlou na ně tito opravdu, nebo by ti staří lidé jen chtěli té pozornosti víc? A jak se oni sami k těm svým dětem a vnoučatům chovali, když byli mladší?
Jak by sis to tedy představovala? jako že si každý v rámci charity najde svého stařečka a bude za ním dvakrát týdně docházet, nebo jak teda? Případně že prohodí pár nezávazných slov se sousedkou na chodbě, OK, ale je-li ta sousedka osamělá a má potřebu sociálních kontaktů, tak tohle ji asi moc nevytrhne.
Ta známá mě ani tak nedojala, jako naštvala, protože já bych v takové situaci milou Máňu chytla za flígr a skopla se schodů.
Fakt je Ti tak zatěžko představit si, i když jsi sama třeba extrovert, že někdo má tak silnou potřebu neurazit, že si tím je schopen až sám uškodit? Než by řekl natvrdo "tohle se mi fakt nehodí, přijď jindy", tak mlčky trpí? Třeba jí nebylo tak očividně blbě, aby úpěla nebo zvracela, to si to fakt neumíš představit? Nebo člověka, co řekně "jen si, Božka, odskoč hodit tu šavli na záchod, mně to nevadí, dopovím ti to, až se vrátíš?"
|
| překvapená 20.9. |
|
(22.4.2012 23:39:43)
Kudlo, hrozně dobře to napsala Valkýra. Já na to nemám buňky nebo trpělivost.
Jde mi o to, že se vlivem komunikačních technologií přirozená komunikace (pozdrav, zájem o skutečného člověka, přirozená potřeba mluvit) posouvá kamsi a jisté skupiny lidí z toho běhu vylučuje, ti pak nemají jak a s kým komunikovat. Do tohoto problému mmj spadá způsob používání mobilních telefonů.
Ta diskuse je vyčerpaná. Dneska mě napadlo, jestli ny sátníci udržíme krok a jestli nás generace po nás nevyoutujou zcela novýma technologiema a jestli budeme taky tak píči, až už se nebudou dělat součástky na PC a vyrábět noťasy..
|
| překvapená 20.9. |
|
(22.4.2012 23:48:37)
Jsem příkladem dinosaura, mám starou klávesnici a vypadávají mi písmena:), chytrých telefonů je pro mě škoda..
|
|
| *Niki* | 
|
(23.4.2012 8:46:03)
Libik, tak to dle mě není. Ta skupina, kterou to údajně vylučuje, není technologiemi nijak ohrožená, protože ty technologie používají ti, kteří by tuhle vyloučenou skupinu stejně nenavštěvovali...těm osmdesátníkům může být jedno, zda lidé o generaci dvě tráví čas na sociálních sítích a s mobilem v ruce, protože i kdyby netrávili, tak s těmi osmdesátníky ten čas trávit nebudou. A pokud někdo tyhle závazky ctí, tak za svými starými prarodiči přijde a mobil v kapse tomu nijak nebrání...
|
| Jahala. |
|
(23.4.2012 9:15:02)
Ono minutový rozhovor po telefonu není moc komunikace, nebo prozvonění, že žiju. Prostě by tam musel jít a když by tam šel aspoň 15 minut by se zdržel. Spousta starých lidí neumí vykecávat ani po tom telefonu, mají v sobě, že je to drahý, takže spěchají a to co potřebujou neřeknou.
Moje babička kolem 80, já jsem tam jezdila z intru na víkend cca2 -3 krát měsíčně, jednou týdně strejda a jednou týdně bratranec, ten dělal takový ty složenky,úřady a tak. Vždy to byl obřad ve středu přijde Ivoušek. Musel být koupený biskupský chlebíček v Grandu a tak. Ivoušek už v 26 o to ani nestál, ale babi to dělalo radost, na důležitá zdělení docházelo pravidelně když si zavazoval boty. Dost často se musel znovu zout a řešit. To byla Babička nejšťastnější. Dát jí místo toho telefon tak ji to zničí.
|
| Hanka | •
|
(23.4.2012 10:19:52)
Jahalo, přesně tohle byla exova babička. Úžasná milá stará paní. Když jsme přijeli na víkend, tak kromě pomoci s domkem jsme si s ní samozřejmě povídali, co se dalo, ptali jsme se, co potřebuje vyřešit s úřady a tak... nic, nic... a když si exmanžel obul boty, babička vytáhla odkudsi jakýsi papír a povídá "víš, Honzíčku, ještě mi přišlo tohle..."  Když jel za 20 minut autobus (2 denně), bylo to lehce na mrtvici, později s autem už to bylo pro zasmání
|
|
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2012 9:23:13)
Niki, přesně tak.
Představa, že nebýt mobilů a PC, tak puberťáci pravidelně navštěvují staré prarodiče za účelem popovídání, je mírně řečeno poněkud naivní.
Bohužel senioři trpěli osamělostí odjakživa. Stačí si přečíst třeba nějakého Raise, v jehož době neexistovaly ani pevné linky, natož jiné technologie.
Pokud je ta rodina funkční, dá se to do určité míry zmírnit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.
Já jsem daleko větší společenskou osamocenost pociťovala ještě za komančů, když jsme s tátou zůstali sami. A ani tehdy bych to nepovažovala za nějakou "vinu" těch druhých, i když to jistě bylo i trochu dané situací - my jsme žili dost osamoceně, rodiče neměli moc kamarádů a ti, co měli, asi nebyli tak dobří kamarádi, aby se nějak přijatelně angažovali. A je fakt, že my jsme dost výrazně dávali najevo, že to zvládáme sami a o pomoc (s úklidem, vařením atd.) nestojíme.
Což v žádném případě nehodnotím, pouze konstatuji, že jsme si za to zčásti "mohli" i sami, a v životě by mě nenapadlo žehrat na lhostejnost okolí.
|
|
|
| Líza |
|
(23.4.2012 11:12:20)
Libiku, nesmysl. Ještě jsi neuvedla jeden jediný argument pro to, jak mobilní telefony vylučují staré lidi ze sociálních kontaktů, fakt ani jeden, kterej by měl hlavu a patu.
Osamělí staří lidi jsou produktem doby, kdy se nedrží velké rodiny pohromadě a nukleární rodiny si žijou každá sama, umocněno cestováním za prací, popřípadě životem dětí v zahraničí. Ne mobilníma telefonama, PB.
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2012 11:35:39)
Lízo, přesně tak.
Podle mě Libik myslí to, že část komunikace se odehrává na počítačích, a kdo nemá počítač, tak se k tomu nedostane.
Ale pořád to pro mě není argument, který by podpořil její tvrzení o osamělých seniorech. Protože do té komunikace, která se odehrává dejme tomu na Facebooku, by ti senioři stejně nevstupovali, neb se týká úplně jiné skupiny lidí (kteří by i nebýt FB komunikovali hlavně mezi sebou a ne s těmi starými lidmi).
|
|
| Jahala. |
|
(23.4.2012 12:07:59)
Lízo a umocněno ubytkem komunikace schopných vrstevníků. S rodinou komunikuji hodně, ale ve zlém období mi chytěli ti vrstevníci, kteří byli zaměstnaní a já nechtěla otravovat, jenže v kategorii 80+ je ten úbytek prostě větší no
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(23.4.2012 12:18:08)
Myslím si, že kdo chce, tak za příbuznými zajde, kdo nechce, nechodil by ani před dvaceti-třiceti lety. Osamělí lidé byli vždycky, bohužel.
A nemá to co dělat s tím, že si někdo nechce nechat vnuti věci, který nepotřebuje.
|
|
| Líza |
|
(23.4.2012 17:40:26)
Val, jak pro koho.
Pro někoho to může být, jak píšeš.
Mně dal internet hodně výborných reálných přátelství a zcela nevirtuálních setkání a zážitků a hlavně vztahů.
|
| Líza |
|
(23.4.2012 18:33:37)
Val, ono to spíš jde ruku v ruce, než že by něco bylo příčinou a něco následkem.
Pokud si ale vzpomenu na svoji mateřskou s nonstop nemocnýma dětma, s kterýma jsem stejně nemohla ven tak asi od října do května (kdy začaly alergie), tak pro mě volba byla - izolace doma bez kontaktu se světem a hrábne mi X kontakt aspoň přes internet.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(23.4.2012 19:19:19)
Na 2. MD jsem měla spousty venkovních aktivit, kromě miminka jsem měla ještě školáka, tak pořád mezi lidma. A k tomu jsem stíhala hubnout tady na diskusi (již smazané), několik hubnoucích srazů a výletů do měst, kam bych se vůbec nepodívala.
Při 1. MD jsem o internetu neměla tušení. Psychicky jsem na tom byla špatně, s hodně živým prvním dítětem a se sociální fobií (což jsem bez internetu netušila). Ale nevím jestli to o něčem vypovídá. Možná bych díky internetu zjistila, že strach z lidí je nemoc a dá se léčit.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(23.4.2012 21:23:23)
Valkýro,
já bych si spíš tipla, že ten člověk měl tu sociální fóbii už dřív, a že mu net může umožnit aspoň částečně to kompenzovat (protože odpadají pro něho stresující situace, kdy by musel někomu stanout tváří v tvář).
Ale to spíš jen hádám, protože mi přijde nepravděpodobné, aby se z původně společenského člověka stal někdo se sociální fóbií kvůli internetu.
A to s tím zhoršováním komunikačních schopností - tady mi připadá spíš, že to může být naopak - že když někdo diskutuje třeba tady, tak je nucen vyjádřit se na poměrně malém prostoru dost precizně tak, aby byl pochopen, a okamžitě se mu dostane odezvy od víc lidí, takže si může i ten se sociální fóbií "nanečisto" ověřit na statisticky průkaznějším vzorku, než kdyby se bavil jen s jedním člověkem, jaké vyvolává reakce. Případně když ho jeden člověk "seřve", tak mu další dva vyjádří podporu, což si myslím, že člověka se sociální fóbií může "podržet", zatímco kdyby narazil v reálu na to, že ho někdo seřve, tak by se třeba "zasekl" a přestal se o kontakty pokoušet.
Ale tohle asi fakt spíš bude vědět Líza.
Osobně si myslím, že internet je tak trochu jako oheň - výborný sluha, ale zlý pán.
|
| *Niki* |
|
(23.4.2012 22:04:46)
Kudlo, přesně to mě při čtení diskuse napadlo - dobrý sluha, ale zlý pán:)
U mě internet neudělal nic. Nikdy jsem neměla sociální fobii, ale ani nebyla moc společenská či lehce se přátelící (ale to nejsem ani na netu), bylo období, kdy se mi to časově vymykalo z rukou, jako i spousta jiných oblastí, ale nakonec jsem ukočírovala obojí, byť už to někdy bylo na hraně
Internet jsem začala aktivně používat až ve třetím těhotenství a dost mi to pomohlo. Jak v informacích, tak pokecu, tak ujasnění si sebe sama.
Prostě dobrý sluha, ale zlý pán. Na to se nesmí zapomenout.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V tomhle já jsem zralá na psychoterapii - protože takhle mi to doma tloukly do hlavy, takový mi dali doma model - pěkně blbý! Ale už jsem se s tím částečně naučila pracovat, takže umím odmítnout na prezentaci kastroly za 30 tisíc, umím odmítnout telemarketing, ale neumím dobře odmítnout manžela a tchýni...
.
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)