Evís+3 ks |
|
(10.4.2012 22:07:14) Všechny zdravím,
pročítám internet a pročítám a narazila jsem na definici hypoaktivity a pak i pár diskuzí o ní. Mám 7 letého syna, který je šííííleně pomalý. Je prvňák, chodil do školy, ale už jsme přešli na domácí školu. Tím je trochu problém vyřešen.
Zajímalo by mě, jestli rodiče hypoaktivních dětí, nemají nějaký způsob, jak postupně dítěti pomáhat, aby se to zlepšovalo. Nebo se to zlepší samo?
Děkuji všem za postřehy i reakce. Někdy je to opravdu k zešílení
|
sarmi |
|
(10.4.2012 22:20:51) stalo by za to zkontaktovat ppp a zadat vysetreni a radu u nich.
|
|
Alternativní kvočna |
|
(10.4.2012 22:32:58) díky za téma... ze starší dcerky mi tak vyrůstá neeeskutečněééé poooomalááá bytost - někdy to je na Chocholouška je jí 5, na podzim jí bude 6, zatím diagnózu nemá , ale kdo ví, tak nás květen/červen čeká poradna právě kůli té nesmírné pomalosti a neochotné spolupráci jsme dostali doporučení do přípravného ročníku - bude jich tam max. 15 dětí
jako malá byla velmi aktivní, jako miminko velmi velmi velmi aktivní ve dne v noci - nic ji neuteklo, vyvíjela se velmi zbrkle - mluvení, jemná/hrubá motorika, ve všem byla napřed
|
|
Venavella |
|
(11.4.2012 7:51:43) Ahoj, já mám z téhož důvodu kluka doma v DŠ v první třídě. My máme hypoaktivitu diagnostikovanou v PPP. Je to šnek, pracovat s tím jde někdy fakt těžko. I když - mezi šestým a sedmým rokem se naučil celkem rychle oblékat, mluvit (dřív i mluvil neskutečně pomalu)a jezdit na kole. Pořád neskutečně pomalu jí, píše (píše celkově otřesně, ale to je itím, že bude dysgrafik), běhá, myslí... Někdy je to na hlavu, ale nic s tím nenadělám, takže se s tím učím žít. V PPP mi řekli, že zvládne i věci pro osmiletý (byl tam v čerstvých šesti), ale za neskutečnou dobu. Ráda si pokecám s někým, kdo to má stejně.
|
|
Venavella |
|
(11.4.2012 8:26:23) Jo a rada od psycholožky byla strašná ( i když jediná možná) - trpělivost. Mám skvělou psycholožku v PPP, dokáže mne nalít optimismem, jak máme prima děti, jak je to vlastně všechno docela dobrý Chodím si k ní pro útěchu víc než pro rady.
|
Evís+3 ks |
|
(11.4.2012 9:17:44) Venavello, díky. Doufala jsem, že najdu spřízněnou duši. My jsme v PPP byli nedávno kvůli přestupu na DŠ a syn moc tyhle vyšetření atd. nesnáší dobře, takže se mi tam nechce znovu jenom proto, aby mi potvrdili, co tuším. Byli jsme v KPPP v Praze. Paní psycholožka konstatovala, že je "hodně pomalý". Ale je pravda, že mu dělala nějaké testy jen okrajově, hlavně kvůli domškole. Jinak taky v rozumové oblasti a logické myšlení mu testy vyšly hodně dobře, ale má hrozně tvrdou ruku a obecně je ta motorika nic moc a hlavně ta pomalooost. Mě je jasný, že na to nic není a zřejmě z toho aspoň trochu vyroste. Já spíš hledám nějakou podporu.
|
Venavella |
|
(11.4.2012 9:40:36) nechci tě strašit, ale nevyroste. Můj muž, ač vědec, je taky šnek. Maximálně z něj bude závodní šnek. Asi bych ho nechala a cvičila jen ty nutný věci - oblíkání apod. Já třeba kvetu u jídla, kdy my máme dojedeno a on je u prvního knedlíku. On se nechá děsně snadno vyrušit, má i poruchu pozornosti.
|
lipoo |
|
(11.4.2012 11:40:58) jinak ale s jídlem problémy nemá,nemluví teda skoro vůbec..poruchu pozornosti u nás snad mají všichni
|
|
|
|
|
lipoo |
|
(11.4.2012 11:37:02) evis-trošku se to zlepší samo-hlavně až si dítko vše zautomatizuje...vykládala mi učitelka,když byl synek ve čtvrté třídě,jak už je to fajn,že v tom tělocviku už "stíhá"...že si ty tepláky a cvičky obouvá cestou do tělocvičny..náš byl /nebo je?/ ještě docela nemotora,zkřížená lateralita-včil nevím jak se to píše..dysgrafik,atd....Několikrát dojel ze školy v papučích,několikrát zapomněl vystoupit...ale do domácí školy bych ho nedala,takhle ho to aspOň donutilo trošku "makat"..já bych na něho doma nervy neměla a nic by ho asi nenutilo být "rychlejší"...i když jak říkala naše psychna-šnek zůstane šnekem,maximálně z něho bude šnek závodní...teď mu bude 18.
|
lipoo |
|
(11.4.2012 11:40:01) jé,Venavela napsala to co já o šnekovi-a přesně tak!!!ono většinou tihle šneci jsou "vědci"...náš taky-od malička...teĎ vyhrál první místo v okresním kole v programování...první místo v středoškolské odborné činnosti-dělal nějakého robota či co..ale zas-do krajského nejde,protože to dělá už dva roky a pořád se mu to nechce dodělat
|
|
Evís+3 ks |
|
(11.4.2012 19:33:33) Lipoo, ta domácí škola nebyla jen kvůli tomu. Těch důvodu je víc. Taky jsem si myslela, že ve škole se spíš "zrychlí", ale to by se mu nesměla vysmívat i učitelka ...
Jinak na vědce se ta pomalost i docela hodí
|
Alternativní kvočna |
|
(11.4.2012 20:12:46) to je blbý, s tou učitelkou... výsměch fakt není na místě... i když, já jsem spíš zažívala artikulovaná či neartikulované řvaní... ...ano i Věrka Ještěrka proškolila pár pedagogů, co se týká zkoušky trpělivosti, a dost jich neobstálo...
nezůstalo mi to, ale jak se do něčeho zaberu, je těžké mě od toho odtrhnout, naštěstí jsem rychlá jako drak... změnilo se to okolo 12-15 roku
|
|
NN | •
|
(20.7.2013 15:31:26) Na tyhle "pedagogy" chce to dát si bacha. Sám mám od dětství to čemu se dnes říká hypoaktivita a poruchu pozornosti. Tenkrát se to ještě nediagnostikovalo a neprožívalo, takže jsem byl pro všechny jen línej a pomalej lempl. Jen díky přístupu pedagogů a rodiny se u mě nadto vyvinula schizoidní porucha osobnosti.
Na druhou stranu se ale našli i skuteční pedagogové, kteří můj potenciál viděli a dokázali mě strkat správným směrem (ač to se mnou vůbec neměli jednoduché), těm dnes vděčím za mnohé a rád na ně vzpomínám.
Hypoaktivita, pokud mohu soudit podle sebe, však neznamená jen zhoršení kvality života, ale přináší s sebou i některé pozitivní efekty. Tyto by možná nebylo od věci u dětí nacházet a rozvíjet. Předně jsem se naučil pracovat nesmírně efektivně - jelikož se k jakékoliv činnosti (i jakémukoliv pohybu) dodnes velmi těžko "dokopávám", naučil jsem se zajistit si obživu na rok jen za několik málo hodin práce. K další práci se však bohužel dokopu až zase za rok, kdy už není z čeho brát a čísla na kontech jsou červená. No co už, alespoň že nemusím vstávat nikam na píchačky, to bych totiž dávno zemřel hlady.
Když byla řeč o té škole, nikdy jsem absolutně nestíhal diktáty - všichni byli na konci a já ani ne v půlce - ale zase - všechno zlé pro něco dobré. Učitelka si toho samozřejmě velmi brzy všimla a dodnes si živě pamatuju, jak mi fascinovaně po nadiktování koukala přes rameno a následně mě před třídou vychválila, že si ten diktát celý slovo od slova pamatuji - hold nic jiného nezbývalo, pokud jsem chtěl alespoň něco napsat. Pomaleji sice nediktovala, ale schválně pak sbírala sešity v takovém pořadí, abych se dostal na řadu až na konec a stihl si svůj diktát dopsat :)
Jsou to takové maličkosti, kterých by jste si milé maminky měly všímat a rozhodně s nimi pracovat.
|
|
|
|
|