| Alternativní kvočna | 
 |
(4.4.2012 23:37:59)
 soucítím s tebou... vážně.. ač doma vidím jen velmi velmi slabý odvárek, náš paličatý tvrdohlavý Beránek (spíš Beranice) oslavila 4. narozeniny dnes... jak se sekne, nic s ní nehne, je to fakt kolikrát o nervy... celé rodiny...
toho odborníka vyhledej, opravdu, pomůže vám, najde nějaké řešení, jak na něj...
u nás doma ta největší moje zoufalost pominula, když jsem se dozvěděla, proč moje dcera neposlouchá a je vzteklá - protože mě neslyšela!!! teď už je zdravá, chodí na logopedii, dohání to, co tak trochu kvůli svému hendikepu zameškala... občas i spolupracuje 
a hlavně - všechno zlé je k něčemu dobré, v nemocnici jsme si k sobě našly konečně cestu, tak nějak si urovnaly jedno jisté trauma z dob od porodu - přišlo to tam naprosto přirozeně...
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 | 
|
(5.4.2012 0:19:32)
Holky, moc dekuji za vase nazory. Precetla jsem par clanku o AS syndromu a musim rict, ze jste me celkem nahlodaly. Premyslim, ze muj syn ma hodne "zvlastnich libustek", ktere nechapeme a treba se jim i smejeme, ale ted si rikam, co kdyz to ma nejaky hlubsi vyznam ? Priklady:
- od jednoho roku je doslova zavisly na sve spaci dece, rika ji "milovana" a neusnul by bez ni, kdyz je unaveny nebo se vzteka, tak ji chce a kouse do ni
- kdyz mu reknu, ze je muj hodny nebo sikovny kluk, brani se, ze neni ani hodny, ani sikovny, nechce to slyset !
- nechce malovat, protoze mu to pry nejde, dokonce ani ve skolce, uz si stezovaly ucitelky...kdyz mu doma reknu, at mi neco namaluje, rekne, ze to neumi
- strasne nerad zkousi nove veci - neumi napr. jeste slapat na kole, minuly vikend jsme byli u kamarada, ktery mel slapaci kolo s postranimi kolecky, tak jsem mu rikala, at si to vyzkousi, a hrozne se rozciloval, ze to zkouset nebude, protoze to neumi
- vseobecne neni pohybove nadany, v behu vzdy posledni, odrazedla ho nikdy nebavily, ted jezdi konecne aspon na kolo-odrazedle, nicmene nikdy nemel ani zadny uraz, protoze je na sebe extreme opatrny
- s legem si hraje tak, ze vse rozebere na nejmensi pidikosticky, posklada do rady a pak sklada zase zpet, coz se mu nekdy nezadari
- prijdeme z venku a vysvlekame se v poradi mikina a kalhoty, kdyz jsem mu jednou vysvlekla najprve kalhoty, tak si je oblekl, a rekl, ze nejprve se prece vysvleka mikina !!!
- velice casto rika vsem clenum rodiny nemluv na me, nedivej se na me ! napr. babicka a deda, ktere jinak miluje, hlidaji ho od mala, bydli kousek od nas, ale jakmile prijde nektery z nich neohlasene, utika od nich a rika nedivejte se na me !
- svoji sestre to rika VZDY - nedivej se na me !!! sotva se rano probudi 
- nekdy si usmysli, ze chce obleknout ode me, pritom ho treba uz obliknul manzel, je schopny se vysvlect a chtit znovu oblect ode me
- vynika v hrani pocitacovych her (ted me nekamenujte, manzel je taky hrac, a proste obcas hraje, samozrejme v urcitych casovych intervalech a vhodne hry), nicmene kolikrat se manzel sam divi, jak mu to jde (jedna se o strategicke hry, kde se musi hledat reseni, napr. Harry Potter)
- ve skolce ma jednoho kamarada, o ostatnich vubec nemluvi, nezna ani jejich jmena (myslite, ze si mam promluvit s ucitelkama ?)
- neco mu rikam a on jako by me vubec neposlouchal a v klidu mluvi o necem jinem, vubec ani jakoby nevnima, kdyz mu neco vycitam nebo vysvetluju, casto od nej slysim vetu - mami, nerikej to !
Vsechny vyse uvedne veci pricitame jeho lenosti a neobratnosti (nesikovnosti). Pokud ho ale opravdu za neco pochvalime, jako by mu to bylo neprijemne ...
|
| Delete | 
|
(5.4.2012 0:34:36)
Tak když jsi napsala tohle, přijde mi návštěva odborníka (a už ne ledajakého psychologa, ale někoho, kdo by věděl něco o poruchách autistického spektra) jako velmi dobré řešení.
|
|
| NovákováM |
|
(5.4.2012 0:37:40)
tak já nevím, zda není předčasné diagnostikovat, ale tak fakt se dohodni s dryjádou, jste-li blízko
|
|
| Berry Girl | 
|
(5.4.2012 0:54:15)
Ahoj Arzacheno,
Nevim nic o zadnem syndromu, ale to co jsi taky ted popsala, jak syn reaguje, co rad dela, nedela atd. mi prijde jako ucebnicovy obrazek osobnosti melancholika, ne zadny syndrom. Vrele doporucuji knizku Osobnosti Plus od Littauerove, ktera krasne popisuje 4 zakladni osobnostni typy (cholerik, melancholik, sangvinik a flegmatik). Me to uplne otevrelo oci a sve dceri ted mnohem lepe rozumim. Ona je neco mezi melancholikem a cholerikem. A na tom neni nic spatneho!!!! Proste jsou takovi - nemusi mit kazdy hromadu kamaradu a chtit byt s lidmi. Melancholici jsou radi sami a neradi zkousi nove veci, dokud si nejsou jisti, ze to umi. Jsou velice peclivi a maji radi rad (viz tvuj priklad s Legem a oblekanim), nic jim neunikne. A jestli sestra tvemu synovi porad leze do jeho prostoru, tak se mu to proste nelibi a nevi jak se vyjadrit a branit. Urcite to mas hodne tezke, nechci to zlehcovat, moje dcera sourozence nema, ale opravdu zkus to knizku, porozumet, jak syn funguje a urcite to pomuze. Mozna, ze tvoje dcera je treba sangvinik, ma rada spolecnost, hodne povidat atd. a to se nedivim, ze to syna vytaci do vyvrtky.
Tak hodne stesti! 
|
| Delete |
|
(5.4.2012 2:39:31)
Berry Girl,
není pravda, že melancholici jsou rádi sami  . Nebo teda ne u všech. Je mnoho dalších vlivů na to, co člověk chce a nechce, bez ohledu na temperament. Já samotu nesnáším a to jsem melancholik velmi vyhraněný (potvrzeno třemi nezávislými testy, z toho dvěma přímo od psychologů). Pravda je, že krize radši prožívám sama, ve společnosti se navenek moc nebavím, ale být sama ve chvíli, kdy není krize, mě dokáže totálně rozhodit. Melancholie je právě o těch výkyvech nálad, o tom, jak snadno je takový člověk vykolejitelný a o velké intenzitě prožitku. Ta se ale navenek nemusí skoro projevit, takže třeba vztekání s válením se na zemi, nějaké hlasité projevy přitahující pozornost, to rozhodně k melancholikovi nepatří. Vztek naopak spíše přechází do smutku, k různým pocitům beznaděje a bezmoci, melancholik se z něj neumí vykřičet. Pláč je také většinou spíše tichý, někde v koutku, často doprovázený pocity "raději nebýt"....i malé dítě melancholik se raději vybrečí někde samo (ke zklidnění pomáhá poslat ho do vedlejší místnosti, kde nikdo není) než aby ho při pláči někdo pozoroval, takže nemá tendenci vyvolávat pozoronost přitahující scénu.
Cholerik prožívá podobně intenzivně, ale jeho emoce se projevují navenek, takový člověk reaguje prudce, ale po odeznění emoce má "čistou hlavu" a situací se dále netrápí (narozdíl od melancholika, který je schopný prožívat totéž znovu a znovu, zůstává to v něm a to mu nedovoluje se zbavit té tíhy).
Samozřejmě, že u méně vyhraněných osobností (většina lidí) se může projevovat tu něco z tohoto, tu něco z tamtoho.
Další z toho výčtu, co se u mě jako melancholika určitě neobjevuje a nebylo ani v dětství:
"neco mu rikam a on jako by me vubec neposlouchal a v klidu mluvi o necem jinem, vubec ani jakoby nevnima"
naopak dokážu vnímat i několik lidí současně a reagovat na jejich pokyny a když na mě někdo někdy mluvil (zejména v dětství), dokázala jsem akorát mlčet, rozhodně ne si mluvit to svoje (narozdí od dětí s poruchami autistického spektra)
"ve skolce ma jednoho kamarada, o ostatnich vubec nemluvi, nezna ani jejich jmena"
o svých spolužácích jsem měla vždy přehled, ačkoliv jsem kamarádila vždy tak s jednou, dvěma....dodnes si pamatuju jména některých z nich....
"vseobecne neni pohybove nadany, v behu vzdy posledni, odrazedla ho nikdy nebavily, ted jezdi konecne aspon na kolo-odrazedle, nicmene nikdy nemel ani zadny uraz, protoze je na sebe extremne opatrny"
Tohle je věc, která vůbec nesouvisí s temperamentem, ale je hodně typická pro děti s AS. Já jsem rozhodně byla pravý opak a co se týče sportu, zkoušela jsem kdeco, i když jinak jsem dost "konzerva" a nové věci zkouším (a hlavně i po vyzkoušení přijímám) dost nerada....
Máš pravdu v tom, že zdaleka nemusí jít o žádnou "diagnózu", ale i kdyby, stejně jako na vrozeném temperamntu není nic špatného, ať je jakýkoliv, tak ani na žádné diagnóze není nic špatného, ať je jakákoliv. Člověk za to nemůže a jediné, co může dělat, je naučit se s tím žít. Pokud někdo nemá osobní zkušenost, může mu znalost (temperamentu nebo diagnózy) u dítěte pomoci. Ovšem jen tak z diskuze zkoušet určit, jestli jde o melancholika nebo aspíka k ničemu nevede.
Někdy je velmi obtížné oddělit, co je záležitost temperamentu a co už třeba toho Aspergerova syndromu. Už jsem psala, že někdy to rodič nakonec zvládne vychytat sám (třeba z těch knížek nebo díky přirozenému talentu), co a jak má dělat, ale někdy ten odborník může poradit i to, co tě nenapadne a ani to z žádné knížky nevyčteš.
Jo a ještě mě napadlo, v čem může být rozdíl a co asi dokáže posoudit právě jen odborník nebo maximimálně někdo, kdo dítě hodně dobře zná. V těch věcech, které jsou typické pro melancholika i člověka s poruchou autistického spektra (trvání na stereotypech, potřeba řádu) je asi podstatná i míra projevů. U různých poruch a syndromů se často objevuje slovo "nadměrné".
Ovšem na tom, jak k takovému dítku přistupovat, to mění jen málo, hlavně teda dokud je dítě hodně malé. Ke zklidnění vede stejná cesta, tedy dodržování stereotypů a zavedení řádu.....
|
| Berry Girl |
|
(5.4.2012 3:07:05)
Jasne, nejsem psycholog, a co tady pises dava smysl. Jenom moc doporucuji tu knizku, je opravdu vyborna - pomohla mi hodne porozumet sobe, rodine i dcerce. Ja nejsem moc velky priznivec psychologu, protoze kdyz se trefi na spatneho, diteti se da nejaka nalepka, sup do neho leky a je klid. Samozrejme, kdyz se najde opravdu dobry, je to o necem jinem. Ale to si musi Arzachena posoudit sama - nejsem v jeji kuzi a nedokazu krome te knizky a toho, jak to vidim ja, jinak poradit.
|
| Delete |
|
(5.4.2012 3:30:12)
Berry Girl,
tak já mám dojem, že psychologové moc prášky k dispozici nemají, to spíš psychiatři, ale nevím....Já beru psychologa jako poradce, psychiatra jako lékaře.
Ale samozřejmě, že ne každý psycholog dobře poradí a ne každý psychiatr řeší vše práškama....
Já také nejsem příznivce lékařů a prášků, ale připouštím, že pro někoho je to jediné možné řešení.....
V tomhle případě ale myslím, že se řeší spíš ty rady, kde a od koho brát.....
|
|
|
|
|
| Delete |
|
(5.4.2012 3:06:18)
Arzacheno,
při smolení předchozí odpovědi mě napadlo, co by mohlo pomoct alespoň v něčem, ať už je příčina problému jakákoliv.
Zkuste zavést nějaký stabilní program, ze kterého budete co nejméně vybočovat a zkus synovi dostatečně dopředu říkat, co kdy bude. Současně se snažte vyhnout stresům jako jsou neohlášené návštěvy (domluv se s babi a dědou, pokud jsou ochotní to řešit) a náhlé změny v programu.
Často těmto dětem pomáhá nástup do školy, protože se jejich denní program ustálí, ví, co kdy bude, kdy kam jdou. Naopak situace, kdy se třeba ráno rozhodneš, že se nejde do školky a zůstanete spolu doma může rozhodit na celý den.
Ke zlepšení vztahu k sestřičce mě napadá akorát to, aby jeho zájmy a potřeby byly nadřazené zájmům dcerky. Vypadá to, že ta je výrazně přizpůsobivější, ač mladší, takže menší problémy způsobí, když ona zůstane kvůli malému doma, než aby on musel kvůli malé ven apod. Pomáhá také, když on může něco, co ona ne, naopak problém prohlubuje, když on musí své činnosti přizpůsobovat jí (takže někam nesmí, protože by nemohla ani ona)....
Evidentně je nerad středem pozornosti, takže ji k němu nepřitahovat (ani pochvalou), ale pokud si pozornost vyžádá, tak mu ji pokud možno neodepřít i za cenu, že v tu chvíli o ni přijde malá (je jasné, že je potřeba ji neustále hlídat, aby se jí něco nestalo, takže v některých chvílích se to řeší hodně těžko)....
No držím palce, ať je brzy líp.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(5.4.2012 7:21:59)
JJ, struktura dne by mohla dost pomoct. Užívá se u autíků, u dětí s poruchama komunikace apod., ale já něco z toho zaváděla do školy pro všechny děti kvůli synovi s poruchou komunikace a kvůli neslyšící holčičce a hojně to využívaly i zdravý děti - i jim to pomáhalo se zorientovat.
Když byl syn školkovej, měli jsme kalendář, kde byl vždy den, noc (obloha s hvězdama), den, noc, den noc... - abychom si mohli ukazovat, že něco bude, až se třikrát vyspí apod.
V pracovní dny tam měl ráno obrázek školky, potom třeba nákup, nebo procházku do sousední vsi na zmrzku atd.
Je dost těžký u takhle malých dětí plánovat na pevno a je blbý do kalendáře něco dát a pak to rušit, z toho je vždycky scéna, ale hrozně pomáhá nastavení nějaký pravidelnosti (např. po školce vždy buď nákup, nebo zmrzka a ráno si u kalendáře ukázat, co to bude tentokrát.
Technicky to lidi řeší většinou magnetkama na lednici nebo sucháčema...
Když už dítě zvládá hodiny, může dost pomoct, když ví, že třeba až bude velká ručička na 12, tak se všichni půjdou obouvat a odcházet do školky. Někdo přidává obrázek hodin se správným nastavením ručiček do toho kalendáře (a konkrétně aspíci milujou tabulky všeho druhu - jízdní řády, televizní programy...).
|
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 |
|
(5.4.2012 15:22:12)
Ano, program zatim prizpusobuji synovi, dcera nesmlouva, bavi ji vse. Ale jak dlouho ? Neni to taky cesta do pekel mu porad ustupovat ? Brzy i dcera bude mit vlastni potreby. A ty neustale dotazy znamych - proc nekdy neprijdete na hriste ? Proc jste porad doma ? No, Max nechtel ... A jejich pohledy, a co jako ? Tak se ho neptej ... A ja sama ani nemluvim o tom, ze bych taky rada vypadla nekam mezi lidi.
|
| Markéta s párkem | •
|
(5.4.2012 15:26:46)
Kklidně se přizpůsobuj většímu. Tedy pokud jde o aktivity. Jak píšeš, teď je dcera malá, tak je jí to jedno. až bude starší, už to nepůjde, už se budete přizpůsobovat jí, takže využij tuhle dobu, kdy to jde.
|
| *Niki* | 
|
(5.4.2012 15:45:07)
Markéto, aha, tak takové blbosti mě třeba ani nerozhodí, já mluvila spíš o fakt velkém vypětí
Výjimečné situaci, nejsem hysterka. Spíš velká bolest, kdy jsem se běžně stahovala do sebe, tak mi došlo, že bych raději pevné chlapské obejmutí.
Nádobí je jen nádobí, to stačí říct a stane se
|
|
|
|
|
| ..maya.. | 
|
(5.4.2012 7:16:48)
nevím jestli ještě nakoukneš, mám kluka s aspergerem a podle toho co jsi napsala bych vážně k psychologovi zašla a kontaktovala budto spc nebo aplu, můžu se zeptat odkud jste?ono mě to napadlo hned prvně právě kvůli tomu silnému negativismu protože syn to měl stejně ale pouze ten negativismus k tomu nestačí a podle toho co jsi vypsala tam určité znaky jsou..
|
|
| šudla | 
|
(5.4.2012 9:20:55)
Arzacheno, to, jak jsi to popsala by úplně přesně odpovídalo našemu klukovi, kterej má AS diagnostikovaný. Pokud můžu radit, fakt zkus zajít za někým, kdo by Ti mohl poradit, problém je, že tyto vysokofunkční formy autismu umí diagnostikovat jen málokdo a běžný psycholog Ti v tom nemusí vůbec pomoct (naše zkušenost).
I když je to asi špatně pochopitelné, mně se hodně ulevilo, když jsme zjistili, o co jde. Do té doby jsem měla pocit, že jsem špatná matka, která ho nedokáže zvládnout, ačkoliv máme další tři děti, které zvládáme celkem v pohodě.
Opravdu dobrý odborník by Vám měl poradit co s tím. U nás fakt velmi pomohla medikace, bere lehká antidepresiva a udělalo to úplný zázrak. My jsme to hodně zvažovali, nechtělo se nám do něj cpát prášky, ale dnes jsme za to rádi, i když to naše okolí taky někdy nechápe.
Ale fakt to byla velká úleva, když u nás doma nastaly dny, kdy se nikdo nevztekal, permanentně neječel atd. Všem se nám dost ulevilo a myslím, že synovi taky, rozhodně dneska vypadá jako spokojenej kluk, vůbec není utlumenej nebo tak něco, prostě skoro normální prvňák.
Ve škole má teda asistenku, má poruchy koncentrace. Zvládl by to i bez ní, o tom jsme přesvědčeni my i paní učitelka, ale takhle je to pro něj víc v pohodě.
Moc přeju, ať se Vám to podaří nějak vyřešit, třeba to asperger vůbec nebude.
Soucítím s Tebou, vím, co to je za nápor na nervy.
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 |
|
(5.4.2012 15:32:32)
Dekuji za nazor a rozumim ti. Jakmile se to pojmenuje, byt to neni idealni, je to lepsi nez faze, kdy se jen domnivas ...
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(5.4.2012 10:20:02)
- od jednoho roku je doslova zavisly na sve spaci dece, rika ji "milovana" a neusnul by bez ni, kdyz je unaveny nebo se vzteka, tak ji chce a kouse do ni
Na tom nic divného nevidím. Někdo má plyšáka, on má deku. Sice se hůř převáží, ale zase se líp udržuje než plyšák. 
- kdyz mu reknu, ze je muj hodny nebo sikovny kluk, brani se, ze neni ani hodny, ani sikovny, nechce to slyset !
A není schopen ti říct (nebo ty vydedukovat) proč? Třeba ho chválíte, když něco chcete nebo když udělá něco, co ho nebaví a tak už to má v podvědomí spojené s něčím nepříjemným?
- nechce malovat, protoze mu to pry nejde, dokonce ani ve skolce, uz si stezovaly ucitelky...kdyz mu doma reknu, at mi neco namaluje, rekne, ze to neumi
Můj kluk taky dlouho nechtěl malovat. Teď má období. Třeba celý týden nic a pak jeden den pomaluje 30 papírů tím samým sluníčkem, autíčkem, dortem apod. Možná, že to nechce dělat, protože mu to opravdu nejde. Vidí, že ostatní to dělají líp, když to zkouší on, není to takové, jaké by chtěl, tak to nedělá. A tím, že to nedělá, tak mu to nejde. Takový začarovaný kruh. Nebavilo by ho, že bys malovala ty? U nás to bylo tak, že jsem zpočátku něco malovala já, on se díval a na závěr výkresu tam něco udělal on. Zpočátku jen drobnosti. Třeba jen puntíky jako očička, nebo paprsky sluníčku. A baví ho některé "úkoly" v sešitech. Takové to spojování obrázků, které k sobě patří nebo hledání cest v bludišti. I tím si trénuje práci s tužkou.
- strasne nerad zkousi nove veci - neumi napr. jeste slapat na kole, minuly vikend jsme byli u kamarada, ktery mel slapaci kolo s postranimi kolecky, tak jsem mu rikala, at si to vyzkousi, a hrozne se rozciloval, ze to zkouset nebude, protoze to neumi
To je podle mne normální. U obou dětí jsem udělala zkušenost, že v tomhle věku nechtěly zkoušet nové věci (ani ochutnávat nová jídla). Musel přijít nějaký impuls zvenčí, třeba že to dělal kamarád. Nebo to nahrát tak, že to vlastně nic nového není.
- s legem si hraje tak, ze vse rozebere na nejmensi pidikosticky, posklada do rady a pak sklada zase zpet, coz se mu nekdy nezadari
Na tom mi taky nepřipadá nic divného. Syn taky rád věci skládá do řady. Zvlášť když jde o klasické lego, tak tam jsou ty kostky opravdu malé a pro 4 leté dítě obtížně manipulovatelné. Můj syn z nich skládá jen když je u toho někdo, kdo mu pomůže. Jinak taky jen dělá řady.
- prijdeme z venku a vysvlekame se v poradi mikina a kalhoty, kdyz jsem mu jednou vysvlekla najprve kalhoty, tak si je oblekl, a rekl, ze nejprve se prece vysvleka mikina !!!
I to je v tomhle věku normální. Chce pravidelnost. To byl u nás řev, když kluka myl táta a chtěl mu nejdřív vyčistit zuby a pak ho umýt, když já to dělám opačně. A nazapomenu na scénu, když jsme byly s hholkou na návštěvě, tam jí dali hračky, a pak ještě dodatečně přinesli z komory medvědy. Před odchodem jsme to uklízeli a medvěda chtěli dát k ostatním hračkám. Děsná scéna, že medvěd patří do komory. ačkoliv paní domácí vysvětlovala, že ho chce mít radši u ostatních hraček a že mu bude v komoře smutno, nezabralo. Museli jsme ho vyndat a odnést do komory.
- velice casto rika vsem clenum rodiny nemluv na me, nedivej se na me ! napr. babicka a deda, ktere jinak miluje, hlidaji ho od mala, bydli kousek od nas, ale jakmile prijde nektery z nich neohlasene, utika od nich a rika nedivejte se na me !
To je zvláštní, s tím jsem se nesetkala. Musí to mít nějaký důvod, ale nevím jaký. To rozhodně stojí za pozornost.
- ve skolce ma jednoho kamarada, o ostatnich vubec nemluvi, nezna ani jejich jmena (myslite, ze si mam promluvit s ucitelkama ?)
To je zcela normální. Když vyzvednu kluka hned po spaní, tvrdí, že neví, jaká byla pohádka.
- neco mu rikam a on jako by me vubec neposlouchal a v klidu mluvi o necem jinem, vubec ani jakoby nevnima, kdyz mu neco vycitam nebo vysvetluju, casto od nej slysim vetu - mami, nerikej to !
To je normální reakce na výčitky - tvářit se jakože nejsou.
|
|
| kotyk | 
|
(5.4.2012 12:06:12)
- Děti v tomhle věku mají mazlíky na spaní a více či méně na nich trvají.
- To samé dělá mladší dcera. Když se uklidní, vysvětlím jí, co jsem tím chtěla říct. Aktuálně jsme ve stavu, kdy je ochotná bez záchvatu přijmout tak každou třetí pochvalu.
- I to je normální. Ani jedno z dětí se nehrne do aktivit, které buď nikdy nedělalo nebo mu o nich někdo řekl,že mu nejdou. Teď aktuálně hodně pomáhá, když je dělá sourozenec nebo milovaný kamarád.
- Jojo, nová jídla a nové věci Když nechce, tak nechce.
- Tak není pohybově nadaný. Holt budete mít horší pozici při hledání pohybových koníčků.
- Spousta dětí ve školce ani v předškolním roce nedokáže postavit z lega prakticky nic kromě zdi (a to ani z dupla). To, že tvůj syn v tomhle věku něco postaví, znamená, že má celkem dobrou prostorovou představivost.
- Trvání na rituálech je v tomhle věku pořád celkem běžné. Horší by bylo, kdyby nechápal, že se mohou lišit ve školce a doma. Ale nepsala si, že by dostával psotník, protože mu paní učitelka dala fusekle až jako poslední. Takže to nejspíš nebude problém 
- To sprdávání může být horší ale prostě mu narušujete kruhy. Nejspíš úplně nezvládá situace, kdy nestojí o společnost. Malé dítě holt nedokáže zdvořile říct, že vás nečekalo a nemá náladu na kafe a pokec.
- Syn prostřední dceru přijal bez problémů, ale dost dlouhou dobu nesnášel jakoukoliv její pozornost, co vycházela jen od ní. Když začal on, bylo to OK.
- A že je prej línej Pokud jsou to drobnosti, vyhověla bych mu. Ale komplet se svlíknout, tak by šel nahatej (tedy až by bylo chladněji). Měli jsme taky takové boje, ale pokud zašel takhle daleko takmu prostě nebylo vybraným rodičem pomoženo. Nepopírám, že to byly časově náročné boje.
- Takže máš chytrého syna.
- Dcera má kamarádů fůru. Syn měl celý minulý rok JEDNOHO. Spíš bych si všímala, jak se chová v přítomnosti nových dětí na hřišti a jak mu jde začleňování.
- Normoš. Cestou ze školky si vyslechnu monolog o dracích/brontosaurech/robotech. Otázky mimo téma jsou ignorovány. A když si dovolím mluvit s někým jiným nebo dokonce něco namítnout, tak to taky schytám.
Obecně. Tvůj syn je normální a velmi chytrý a vynalézavý mladý muž. Asi má nějaké ty autistické rysy, ale to co popisuješ se dá celkem zmáknout jasným režimem, vysvětlením před akcí a omezením překvapujících aktivit.
|
| Markéta s párkem | •
|
(5.4.2012 12:21:13)
Včera jsem si s 8 letou ! dcerou povídala o velikonocích a ona mi začala vyprávět, jak na zahradě ve škole na podzim hrabali listí. 
|
| Arzachena + Max 08 + Mia 10 |
|
(5.4.2012 15:42:00)
Marketa s parkem + Kotyk = diky za uklidneni Ja si chci taky myslet, ze mam "normalniho" kluka. Vzdycky ho branim, ze je to jen silna osobnost (pred babickama, kdyz si mysli, ze je nevychovanej). K tomu malovani, jasne, ze mu maluju ! A jak to dopadne ? Ja jsem do toho zazrana, ze vytvarim umelecke dilo a on uz je davno pryc a orezava tuzky (posledni zkusenost)
|
|
|
|
|
|
Jen na závěr musím napsat, když to tak po sobě čtu, že i on má samozřejmě světlé chvilky, má smysl pro humor, rád se se mnou mazlí, to vše, když je v klidu, vše klape a hlavně po něm nikdo nic nechce. Jelikož nad tím poslední dobou hodně přemýšlím, zjišťuju, že je vlastně citlivej a je chudák nakombinovanej ze směsice manžel - cholerik a já - citlivá a ty naše povahy se v něm hrozně bijou. Občas se v něm sama poznávám. Ale netuším, jak s ním hnout ... Mám strašnej strach, že se nám to vymkne z rukou a vyroste z něj grázl 
. 
.
Máme to stejné, jen naštěstí nemusím řešit sourozeneckou nenávist, u nás naopak, děti jsou od sebe 1,5 roku, syn na dceři hodně závislý, naopak bez ní nikde nechtěl být, ona to až tak těsné nemá. Ale samozřejmě, když jsou spolu, jsou na sebe často jako koně! Jinak se zbytkem soucítím s Tebou, nahlas to nikdy nepřiznám, ale když jsem jen s dcerou, to je taková pohoda, nikdo se tu nevzteká, nikdo tu neřve, nebere dceři hračky, neskáče po oknech, můžeme jít na klidnou procházku, aniž bych se bála, že mi uteče, skočí pod auto, bude tahat cizího psa, honit cizí malé děti, nelehne si do kaluže... Na návštěvě nezmasakruje někoho na trampolíně, nestrčí někoho z klouzačky, nerozbije postavený hrad... Vychovávám oba stejně a přitom jeho osůbka mě stojí tolik sil, jako mít dětí pět 
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)