| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Jedna úsměvná story pro kolegyně

 Celkem 79 názorů.
 Zufi. 


Téma: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 16:53:18)
Ráno mě chytla kolegyně, že mi musí něco vyprávět. Její sestra učí matiku a fyziku někde na Praze 8, minulý týden nastoupila slečna studentka na praxi , poprvé mezi děti, jen tak ji tam ,,hodili,, a uč Pythagorovu větu....
Slečna byla připravena, měla i projekci na IT tabuli, měla i historii o P., vyzbrojena maximálně, jenže....
Děti se bavily, zkoušely to na ní, ona byla opravdu překvapena, žila v domnění (asi zapomněla na svá školní léta), ve škole, když se učí, tak je TICHO.
Vydržela asi 3 minuty a utekla za ředitelkou. Ředitelka pak šla do hodiny s ní, vše už proběhlo OK, ale kolegyním jí bylo líto.
Měly jste také podobné ideály? Při vstupu kantora, žáci stojí a mlčí~k~.
Já si totéž myslela o prvńáčcích, než jsem tam poprvé suplovala, oni se (světe div se) normálně bavili nahlas~t~, ale ukecala jsem je pohádkou a pak už byl klid.
 15.5Mišel12 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 16:55:48)
Já bych za ředitelkou nešla pro pomoc ani za zlatý prase.Učitelka si snad musí umět sjednat respekt sama.
 Marlenka 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:00:35)
Tak u studentky na praxi to chápu :))
 Zufi. 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:14:50)
Studentka!
 15.5Mišel12 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:21:03)
~5~
 Hr.ouda 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 16:59:47)
Zufi, já nejsem vystudovaný pedagog, takže když jsem šla čerstvě po škole učit na SŠ, tak jsem opravdu předstupovala před žády poprvé v životě¨. Iluze jem si nedělala, spíš jsem si to vykreslila v temnejších barvách než jak to pak bylo, ale prostě vypadala jsem mladší než nekteré moje studentky čtvrtého ročníku a neměla jsem žádné zkušenosti, takže když projevili studenti hned na začátku tendenci ke hluku a nekázni, nejdříve jsem houkla jak kaprál a pak jim suchám hlasem bez intonave vysvětlila a s obličejem bez mimiky , že tohle se dělat nebude :-))). čuměli. Já jsem ovšem byla ubnitř vyklepaná jak ratlík a utěšovala sjem se, že když to nevyjde, jsem ve zkušebce a můžu z minuty na minutu odejít. ~t~~t~~t~

Dneska bych si klid zjednala jinak, ne stylem buldozer.
 Zufi. 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:15:32)
~R^
 Cloe 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:01:27)
Ja jsem ucila jen chvilku, ale u me deti(prazske skoly) nekecaly. Ja se nedam ~;) a nemam problem smrady poradne utrit.
Mela jsem vsak kolegyni a tam nebylo poznat, ze je ve tride ucitel. Byla to takova kunka, deti ji vubec nebraly.
 Babsi+2 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 20:19:22)
Já to v pondělí přehnala-po pěti hodinách na druhém stupni jsem přišla na stupeň první.
Několikrát jsem je hezky upozornila, že si nemůžou s počítačem dělat co chtějí, že musí sledovat společný postup a teprve příště to zkusit sami (formát písma). Neposlouchali, tak jsem to na ně zařvala a do konce hodiny bylo slyšet jen mě a šumění větráků.
Celkem se mi ulevilo (a překvapilo mě), že ještě někde zvýšení hlasu funguje.
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(16.4.2012 22:22:44)
No jo, hlavně nic samostatně nezkoušet a neexeprimentovat, pěkně počkat a dělat vše přesně podle instrukcí. To se musí naučit co nejdřív a jejich vlastní aktivitu a spontaneitu je třeba zašlapat v zárodku... Typická česká škola. ~7~
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 10:53:15)
~t~~t~ chtěla bych vidět, jak se někdo naučí formátovat písmo ve Wordu, se kterým vůbec neumí "spontánně"~;) To spíš přepnout počítač na hry~;)
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 12:57:41)
No metodou pokus - omyl, přece! ~5~ Jak jinak se to učí většina dospělých? Aspoň já se tak na počítači učila postupně úplně vše, co jsem doposud potřebovala.
Hry bych samozřejmě v té chvíli taky nedovolila...
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 13:28:06)
AL, problém je v tom, že u řady věcí pak netušíš, že by šly udělat, případně je děláš neskutečně nešikovným způsobem. ~;)
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 15:01:59)
No vidíš, a docela spokojeně s tím žiju... A pokud to budu nutně potřebovat vylepšit, můžu se to kdykoliv doučit. ~3~

Počítám, že by to děti víc bavilo, nejdřív to zkoušet, přijít na to samy. Pak je to samozřejmě možné vylepšovat - a mohou nakonec i samy uznat, že metoda od paní učitelky je efektivnější. Ale na učení není důležitý jen výsledek (dokonalý, předem učitelkou připravený) a přesně předaný způsob, jak k němu dojít (opět dokonalý, hotový, učitelkou připravený). Důležitý pro učení je samotný proces hledání, zkoušení a objevování!!! No a to právě česká škola ve své většině nechápe, nechce, neumí... ~7~
Navíc učitel si těžko přizná, že by často vlastně ani nebyl až tak potřeba ~y~
K tématu doporučuju toto zajímavé video: http://www.ceskaskola.cz/2011/11/tedsugata-mitra-o-vzdelavani-deti-jimi.html
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 15:55:01)
AL, zkoušet si můžou doma. Ve škole je potřeba tomu dát aspoň nějakej řád.
MMCH, umíš ve Wordu vyrobit rejstřík? ~;)
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 22:12:31)
Neumím a vůbec mi to nevadí, asi jsem to zatím nepotřebovala. Ale koukám, že se to, jako vše, dá vygooglit. Mimochodem, potřebují to děti na prvním stupni?

Ale zpět k tomu hlavnímu: proč to zkoušet doma? co takhle zkoušet to ve škole a potom tomu ve škole také společně dát řád? ~;)
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 22:45:21)
A taky není vůbec jisté, že nějaký rejstřík ve Wordu jednou budou dnešní děti potřebovat. Spíš je víc než jisté, že budou jednou používat něco úplně jiného. Já například psala diplomku ještě v T602 a ani jsem ji zrovna moc neovládala. A ještě že jsem tehdy nenašprtala příslušnou příručku! Co jsem potřebovala, to jsem napsala. A kde je dnes "Té šestsetdevítce" konec?
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(17.4.2012 23:24:48)
AL, ty jsi legrační ~t~ Principy textovejch editorů jsou víceméně stejný prakticky celou dobu, co se něco takovýho používá (a to už je u nás přes čtvrt století). Neřekla bych, že by dnešní děti přinejmenším na začátku profesní dráhy měly používat něco, co by se výrazně lišilo.
Třeba zrovna u diplomky potřebuješ vyrobit obsah, seznam obrázků, seznam tabulek... Pokud to matláš ručně, příšerně se nadřeš a nasekáš v tom chyby.
 Líza 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(18.4.2012 7:46:24)
Al, no to je zajímavej postoj. Dalo by se z něj odvodit, že se rovnou můžem vybodnout na jakýkoli vzdělávání dětí, protože stejně jednoho dne bude všechno jinak, než se to dneska učí ;)
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(18.4.2012 8:44:39)
Lízo ~R^~R^~R^
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(18.4.2012 10:39:29)
No, to je názor většiny, já o tom vím. Taky proto se tady školství ještě hóódně dlouho až na výjimky nezmění. Tak si to užívejte, když Vám to vyhovuje... ~3~
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(18.4.2012 10:58:04)
No, to je otázka, co kdo rozumí pod pojmem "vzdělávání". Když myslíte, že to znamená šprátní zbytečností... (a tady se samozřejmě zase budeme rozcházet v tom, co je to zbytečnost).
Když zůstanu zrovna u těch textových editorů: vzdělaný gramotný člověk si poradí s jakýmkliv textovým editorem, aniž by se kdy některý z nich musel šprtat (navíc přesně podle návodu paní učitelky bez možnosti experimentování). Prostě ví, kde a jak si to zjistit, porozumí tomu a dokáže to pak aplikovat. POKUD to bude potřebovat, bude k tomu mít i motivaci. POKUD mu bude některá funkce moci usnadnit práci, vsadila bych se, že se ji taky dokomale naučí používat! Ovšem pokud tu funkci nepotřebuju, je mi vážně ukradená... Jedničku za ni nechci! ~b~
 Hanka 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(18.4.2012 14:57:53)
AL,

občas učím vzdělané gramotné lidi zacházet s počítačem a s textovými editory a ujišťuji tě, že SAMI se s nimi naučí zacházet jen někteří, většina potřebuje zaškolení. A ukázat, co je vůbec možné. Navíc je to pro ně efektivnější než metoda "půl dne zoufale pátrám, jak udělat číslované odstavce, protože to určitě nějak jde, když to tam má i Alfons odvedle. A nakonec to prostě udělám ručně a při vsunutí nového poctivě přečísluji" - což je přesně styl, ke kterému se uchýlí tak cca 80% gramotných lidí.
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(18.4.2012 15:23:06)
No ano, tak si třeba najdou Vás na to zaškolení, když to potřebují - to patří k tomu "poradit si s tím". Nevím, proč by se pro jistotu měli všichni učit všechno hotové zpaměti už na prvním stupni pod heslem "jednou to možná budou potřebovat." Bez možnosti ve škole zkoumat, hledat, chybovat a nacházet. A tím se učit.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(18.4.2012 15:26:30)
AL, ujišťuju tě, že používat textovej editor GRAMOTNĚ se naučí sám jen málokdo ~;) Plno lidí totiž vůbec nenapadne, že některý věci si tam můžou podstatně usnadnit. Ale tobě zřejmě nemá smysl něco takovýho vykládat, ty si meleš furt svou.
Víš, já takový věci učím studenty na technický VŠ, a ujišťuju tě, že ani oni si na to sami jen tak nepřijdou.
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(19.4.2012 12:25:50)
No, tady ani tak nejde o ten omílaný textový editor,ten tady slouží jenom jako příklad. Mně jde o to, co by měla být náplň vzdělání... A v tom se evidentně neshodneme... Většina si prostě pořád myslí, že vzdělání rovná se našprtané hotové postupy a fakta. Já si to prostě nemyslím. Vím, že jsem v menšině...
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(19.4.2012 14:21:48)
AL, ty víš houby, co si kdo myslí ~t~ Hotový postupy jsou vcelku k ničemu, ale o některejch věcech je potřeba se dozvědět, že vůbec existujou. POKUD NEVÍŠ, ŽE NĚCO EXISTUJE, TĚŽKO TĚ NAPADNE, ŽE TO JDE ROZUMNĚ UDĚLAT.
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(19.4.2012 16:04:23)
hahaha, já se taky učila metodou pokus -omyl. Když jsem zablokovala školní pačítač tak, že se muselo volat do správcovské firmy kamsi (je to už skoro 20 let), pochopila jsem, že metoda pokus - omyl není ta pravá. A dokud jsme neabsolvovala školení na word, excel, poweppoint a další, tak jsem to prostě pořádně neuměla. Moje děti totéž. To není o nutnost "naučených postupů", ale o zjištění, že spousta věcí vůbec je možná~d~
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(19.4.2012 23:15:45)
Myslím, že je to pořád "jeden o voze a druhý o koze..." Já samozřejmě ve škole počítám s přítomností pedagoga, který ten postup nějak šikovně reguluje.
Ale vždyť si to dělejte, jak chcete, já vám to neberu... Člověk si vždycky umí odůvodit, že něco nejde a proč...
P.S. Na to video (viz odkaz výše) jste se podívali? Nikdo tam nic nerozbyl a nezablokoval. Ale nejde o textový editor, to zase ne...
 ALL 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(19.4.2012 23:16:54)
Jejda, pardon , samozřejmě "nerozbil" ~f~
 vokounek 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(30.3.2012 22:00:23)
To má být jednou z hlavních vlastností učitele na druhém stupni umět dobře zařvat a když nemá hlas jako zvon, tak je kuňkal? Asi jo, jak tak čtu příspěvky. Většinou to je o tom, že nikdo nemá problémy s kázní a když už náááhodou, tak umí pěkně zařvat a má klid, že je slyšet špendlíček.
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(30.3.2012 22:26:33)
ale di, to tu snad nebylo..... jen, že se to dá použít jako krajní řešení~3~~3~~3~
 Pawlla 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 5:30:36)
Já mám teda zajímavou zkušenost,když chodila dcera na základku,učitelé teda nic moc,ale strašné rozdíly v tom,jak tu třídu vnímali nebo spíš jak se ta třída u koho chovala.Někdo měl v hodině kravál,že nemohl učit a někdo neměl problém.To až tak divné není,každý tu autoritu nemá,ale zajímavé bylo něco jiného.Jednou jsem po dceřině odchodu našla doma její žákovskou,jelikož bydlíme naproti školy,tak jsem tam šla ji to podat,nebyla jsem tam poprvé a většinou byly děti slyšet už zdálky,tentokrát jsem myslela,že tam nejsou,dokonce jsem chvíli i poslouchala za dveřmi~f~ a slyšela jsem učitelku,jak mluví tichým hlasem a ve třídě ticho.Když jsem otevřela,tak jsem uviděla malou blondýnku,některé dívky vypadaly starší než ona~;),rozhodně byly víc nalíčené~t~.Odpoledne jsem se dcery na ni ptala a bylo mi řečeno,že je to paní učitelka přírodopisu a takové ticho má v hodinách vždy.Nekřičí nikdy,podle dcery jim dopředu oznámí,co se bude dít,když potichu nebudou a hlavně to vždy dodrží,většinou šlo o neplánovaný test nebo zrušení volnější hodiny atd.Takže já bych řekla,že o křiku to být nemusí,můžou být i jiné metody.~;)
 Delete 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 19:18:23)
Pawllo,
přesně tohle mi radila psycholožka ze školy (pracovnice PPP, co tam docházela), že to dobře funguje. Já se to musím naučit, protože i při běžném hovoru mluvím dost nahlas, ale při tom, jak trapně se cítím, když křičím, je to pro mě velmi dobrá alternativa.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 23:39:31)
No, já tišší mluvení leckdy používám, ale když jsou děti rozjetý (a někdy takový jsou bez viditelný příčiny - říkám tomu, že jsou erupce na slunci), tak to nepomáhá - jsou totiž schopný vůbec nevnímat.

Tuhle se mi cestou na oběd stalo, že když stály u přechodu a já říkala, že můžem (přecházet), tak mě vůbec nevnímaly. Tak jsem si řekla, že udělám pokus - budu tam s nima stát na kraji chodníku před přechodem, pozorovat, jak si povídají a čekat, za jak dlouho si někdo všimne, že to je nějaký divný, že stojíme na místě a nejdeme na oběd. Asi po čtyřech minutách jsem to vzdala - vesele si dál povídali a stání na místě NIKOMU divný nepřišlo. Prostě fakt mimoňskej den ~a~ Bohužel do jídelny musíme chodit na čas, tak jsem nemohla vydržet dýl, ale obávám se, že by tam stáli tak čtvrt hodiny...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 23:40:57)
stály - povídali - sorry za i/y - někdy myslim na to, že to jsou děti a někdy na to, že tam byli všichni... a měla bych to po sobě číst
 Hanka 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 10:49:13)
Vokounko,

pro mě jsou "kuňky" spíš učitelky, které si jen tak něco špitají, že je ani v tiché třídě neslyší dál, než tak tři lavice... ano, i takové jsem potkala. Pak ti vzadu pochopitelně hlučí, protože se nudí, i kdyby byl výklad sebezajímavější.

A pak si myslím, že je opravdu průser, když se učitelka dětí bojí. To byla má sestřenka, nejprve učila první stupeň prvňáčky a druháky, po několika letech ji šoupli na druhý (kam aprobací patřila) a byl to děs, ona se po dvou třech měsících regulérně bála k sedmákům a výš... Nakonec musela změnit školu a učila zase první stupeň.

Řvát se jistě nemusí, ale chce to mít v rukávu jiné triky :-)
 Hanka 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 10:52:39)
vokounku.

Promiň, omlouvám se za prznění nicku.
 Martina, 2 kluci 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:02:31)
No, budu trochu v opozici - když začínám, děti mě nerespektují, "necítí" to ze mě...odešla bych z toho povolání...dle mě se "to" nedá naučit.
Mám zkušenost, že kolegyně, na které si děti dovolovaly ze začátku, jsou dětským oblíbeným terčem doteď. Nechápu je (kolegyně), že za takové atmosféry ve třídě jsou schopné vydržet učit už více let.
Já bych to teda určitě nevydržela.
 Cloe 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:04:41)
Martino,
souhlas. Musi na to mit clovek "dar", jinak to nema smysl.
Ruzne figle a pristupy se naucit daji, ale musi tam byt dobry zaklad v prirozenem nastaveni cloveka.
 Martina, 2 kluci 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:20:32)
Mě to leží v hlavě proto, že jsem podědila po té kolegyni třídu deváťáků, kteří mají dělat přijímačky, a v devítce využívat znalosti z nižších ročníků k náročnějším úlohám. A oni při jejich každohodinovém "řevu" nepostřehli, jak se zachází s celými čísly, jak se řádně v klidu a trpělivě řeší rovnice, používá poměr a pod. Pak je hodně těžké chtít po nich aplikovat jejich nižší "znalosti" na složité slovní úlohy...a čas na znovuvysvětlování základů fakt není.
Dle mě tím trpí hlavně ty děti, učitelka si může najít jiné povolání, ale systematický základ technických předmětů moc dohnat nejde.
 Katka, kluci 9 a 13 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:19:32)
Já si to myslím taky...syn má třeba momentálně jednu paní učitelku, se kterou jsem 2x mluvila po telefonu a ona si takovým unylým,ukňouraným až plačtivým hlasem stěžovala, že kluk neplní zadané úkoly a nerespektuje jí...vyznívalo to, jak když jedno malé dítě žaluje na druhé...
Já jsem nějak nevěděla co na to říci, představovala jsem si jí jak touto formou hovoří ke stádu rozjetých sedmáků....samozřejmě jsem klukovi vynadala, ale v duchu se bohužel domnívám, že tahle mladá slečna by prostě měla dělat něco jiného.Že jsou dnešní puberťáci zvěř, o tom samozřejmě žádná....
 Martina, 2 kluci 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:25:43)
Nevím, jestli jsou zvěř, učím už skoro 20 let, děti mi přijdou pořád podobné - nejisté, snažící se obstát před ostatníma spolužákama, k tomu se věnovat tomu, co je zajímá...Ale zdá se mi, že souč. děti jsou cílevědomější než např. já - spousta z nich už na ZŠ hodně řeší, čím v budoucnu budou a zda na to mají, mají snahu si v daném oboru něco zjistit, vyzkoušet, zda-li jim zachutná a pod.
Já bych to tak černě neviděla:-)
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:59:22)
Po prvním nezdaru bych nad studentkou hůl nelámala. Opravdu stačí dát najevo trochu nejistoty a puberťáci jsou "na koni". A kdo není na první hodině nejistý? Člověk může získat zkušenosti a otrkat se. Ale je pravda, že komu není naděleno, dobrým učitele s potřebnou autoritou se nestane nikdy. Ale jedna nepovedená hodina nemusí ještě vůbec nic znamenat.
 Anča123 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:04:23)
Jj, dobře si svůj pedagogický start pamatuji :). Plánovala jsem si, že budu se všemi dětmi kamarádka. Naštěstí v den D jsem měla první hodinu volno a seděla v kabinetě u třídy, kde učila kolegyně - paní v důchodu. Deváťáci jí dávali pěknou sodu a já se pevně rozhodla, že to s tím přátelstvím nebudu přehánět.
 jak 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:08:05)
no, to byla naivni. ja na praxi sla s tim, ze vse utnu v zarodku:)) ucila jsem sveho brachu, tak to bylo halo:0 ve tride, ale v pohode.
 Petra Neomi 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:35:03)
Hele, a hodí se opravdu takový tvor za učitelku? Učila jsem na gymplu, nemám žádné pedagogické vzdělání a děcka jsem ukočírovala naprosto normálně.
 Zufi. 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 17:44:28)
Byla tam poprvé.
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 18:28:11)
jak je možné, že slečna byla se žáky ve třídě sama? Kde byla fakultní učitelka? Nechápu, tohle bych žádnému praktikantovi neudělala ani na gymplu, vím co děti dokážou, natož na ZŠ~a~~a~~a~ nechápu.
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 18:31:28)
P.S. A ÚSMĚVNÉ MI TO MOC NEPŘIJDE, ZVLÁŠŤ KDYŽ SI UVĚDOMÍM, ŽE Z TAKOVÝCH STUDENTEK JSOU PAK KOLEGYNĚ - KUŇKY, KTERÝM SKÁČOU DĚTI PO HLAVĚ I PO 20 - 30 LETECH PRAXE. Za CAPS se omlouvám~f~
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:06:47)
tak ne že by se mi, když vedu praxi nestalo, že by svěřený student šel učit beze mě, ale VŽDY až poté, co ukázal jak to se třídou zvládá a hlavně výhradně s jeho (jejím) SOUHLASEM, NĚKDY DOKONCE NA JEHO PŘÁNÍ, POKUD SI POTŘEBOVAL "NAHNAT" HODINY. už zase caps~f~~f~~f~
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:09:51)
Jasně, když už jsem někde byla na praxi týden nebo 14 dní, tak se mi taky stalo, že učitelka odjela na školení a dohodly jsme se, že to ten jeden den zvládnu sama. Ale to už z předchozích dnů věděla, jak zvládám. Určitě to nikdy nebylo na první hodině první den.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:10:12)
A ještě hned tři minuty po začátku hodiny.
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:12:04)
souhlas, divím se, že se nad tím skoro nikdo (z učitelek v diskusi a zřejmě ani ředitelka) nepozastavil~d~
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:15:54)
Jinak moje první souvislejší praxe byly z dramaťáku a tam je to na zaučování celkem mazec. Člověk chce, aby děti byly spontánní a otevřený a zároveň aby celkem striktně dodržovaly daný pravidla, což je pro malý děti celkem těžký skloubit.
Ale zase pak už každá matika, čeština, prvouka apod. byla hračka ~t~
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:22:49)
JENO, protože ty jsi učitelka "od přirození"~R^~;)~3~
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:30:09)
Jo, tos mě jen neviděla, jak umim pěkně křičet ~t~
Naposled dneska - to jsem ovšem musela na chodbě křičet potichu, abych nevzbudila dvouletý děti, co po obědě spaly v MC! To je vůbec kvíz - jak tiše okřiknout děti, že mají bejt potichu, protože mrňata spí ~d~
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:32:57)
taky umím křičet~;) když to náhodou sem tam (tak 1x za rok) praktikuju, špendlíček bys slyšela~;)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:03:40)
Přesně to mě napadlo - kde byla jejich skutečná učitelka?
Měla bejt ve třídě a studentce pomoct. Navíc by tam měla bejt i v zájmu svých žáků.
~a~

Jinak na novýho člověka to děti zkouší, i když je zkušenej - prostě potřebujou otestovat, jestli i s novou osobou platí obvyklý hranice, nebo budou jiný. Taky když člověk děti nezná, nemůže oslovovat konkrétní jednotlivce jménem, neví, u koho čemu předcházet atd. Je to prostě těžší, než poradit si se třídou, kterou znám a vim, co kdo udělá, ještě před tim, než to udělá...
 Jája s čápátkem 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(30.3.2012 18:27:26)
ano, přesně! a kromě toho - ta třída byla tím pádem "bez dozoru", protože studentka na průběžné praxi nemá za třídu odpovědnost. Nevím, který ředitel by si to vzal na triko. Ono je důležité, aby si studenti vyzkoušeli učit bez fakultní učitelky za zadkem, ale třeba až na konci souvislé praxe, ne poprvé ve třídě...
 Liška s banem :) 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 18:50:45)
Já bych neučila ani za zlaté prase! Já když něco vysvětluju a druhý nechápe dost rychle (tedy ihned), tak já trpím.

Vysvětlovat něco lidem, které to nezajímá - to musí být peklo.
 a je to? 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:01:44)
Možná její školné léta probíhala jinak ~;)
Nejsem učitelka, nikdy nebudu, ale chápu, že to nedala. Časem se určitě vypiluje :-)
 JanaM 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:58:00)
Já osobně si myslím,že to člověk buď v sobě má či nemá.
Mám kolegyni, je jí přes 50, 30 let praxe a klid si ve třídě neudrží. Při jejich hodinách občas chodí umravňovat třídu kolegové učící ve vedlejší třídě, protože jim ruch vadí.
A neptejte se mě, proč stále učí a ani proč nebyla vedením vyhozena... občas je mi to též záhadou.
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 19:59:32)
taky mám takovou kolegyni, starší děti jí při hodinách spí, ale ti na "malém gymplu" se jí tam hemží a řvou. Nechápu, jak to vydrží, mě by kleplo~d~~d~~d~
 JanaM 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 20:12:09)
Přijít mi někdo v průběhu mé hodiny krotit třídu, tak už nikdy učit nejdu. Ona dělá ovšem "pštrosa".
Navíc má i odborné nedostatky, kterých si samozřejmě děti všímají (SŠ). Občas mám dojem, že jediný kdo nevidí, je naše vedení. A to máme velmi přísnou ředitelku, která po nás dost šlape, snaží se z nás vytřískat maximum. Ale vyjímka potvrzuje pravidlo.... :(.
 Brita 
  • 

Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 20:13:27)
Úsměvná historka?~e~ Je vidět, že každému přijde směšné něco jiného.~a~
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 20:18:57)
Co je na tom úsměvnýho?
 Autumn 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 21:00:23)
Zrovna dnešním dnem mi skončila souvislá praxe. Nejraději bych tam zůstala, ani se mi nechce už na fakultu, bylo to parádní, děti skvělé. Měla jsem hlavně devítky a osmičku a výborně jsme si sedli. Učila jsem poprvé, první den jsem měla šílenou trému, ale po první hodině to ze mě spadlo. Nad přípravama jsem seděla do půlnoci, snažila jsem se opravdu vymýšlet a hledat zajímavé věci, aby je to bavilo, skupinové práce atd. a myslím, že mohu říct, že se mi to i podařilo. Kluci v osmičce byli zklamaní, že je nebudu mít už napořád ~:-D trochu oříšek byli sedmáci, jednakjich je hodně a mlátí to s nimi tedy dost, ale zvládli jsme to, po prvních týdnu už jsem vyučovala úplně sama (jejich p. uč už neseděla ani vzadu). Jsem prostě nadšená, tak snad brzy nevyhořím ~:-D ~;)
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 21:16:20)
Autumm, to je bezva, a doufám, že jako kolegyně učitelka "vydržíš" nadšená co nejdýl~;)~x~
 Autumn 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 21:21:04)
Děkuju moc, Štěpánko! ~;((
 maaf 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 21:08:21)
Tak ideály má skoro každý, kdo nastoupí poprvé do nějaké práce. Já si taky myslela, že jakmile otevřu ústa, tak všichni hned uznají, jak mám vytříbené názory a argumenty, a půjde mi to od ruky. Realita je jinde. Co člověk, to názor a nekonečný počet možností, jak věc řešit. A už mi začíná vadit, jak některé učitelky naříkají nad dětma, jak jsou hrozné apod. Přitom úroveň některých učitelek a systém, kterým jsou nuceny učit, ... děs. A učí. Každý jiný, kdo je nespokojený ve své práci a přesvědčený o tom, jaké má skvělé schopnosti (a chyba je ve vedení, ve spolupracovnících apod.) by měl jít s chutí dělat něco jiného. Jen učitelky nadávající na děti to nedělají. Tak to prostě nechápu.
 štěpánkaa 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 21:19:31)
Pilar, já taky někdy nadávám na to, "jaké jsou děti, co dělají, nedělají atd." ale to neznamená, že mě práce s dětmi netěší~d~ samozřejmě nenadávám před dětma (těm vynadám nebo je pochválím cíleně přímo za konkrétní věc), ale jinak to považuji za určitý druh psychohygieny. To není o tom, že mě práce netěší, ale že některé věci mě štvou. Neznám člověka, který by byl ve svojí práci spokojený naprosto se vším a nikdy nic nekritizoval, nenadával na to, apod....~d~~d~~d~
 Delete 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 21:32:11)
Já nevím, jak je to s tím "že to člověk musí mít v sobě".

Když jsem natoupila bez pedagogického vzdělání s hlavou plnou ideálů, tak třeba do sedmičky jsem první týdny vstupovala s největší hrůzou, pořád to na mě s něčím zkoušeli, kázeň nebyla....a postupně se to nějak usadilo a zhruba po půl roce se mi v téhle třídě učilo skvěle, nějak jsem dokázala u dětí vyvolat i zájem, ač počáteční odpor k fyzice vůbec neskrývaly. Jako třídní ve čtyřce jsem byla v pohodě a stejně se mi stalo, že jeden kluk nakonec musel napochodovat do ředitelny, protože jsem ho nezvládla. Budiž mi omluvou, že ho v hodině nezvládala ani ta ředitelka a ani její zástupce - chlap. Houby jsem tehdy věděla o nějakém ADHD a poruchách chování.
V osmičce a devítce to zase bylo celou dobu víceméně v pohodě, ale nebylo to ani tak kvůli mým schopnostem předvést se před tabulí, jako spíš kvůli mým znalostem florbalu a počítačů ~f~. Učila jsem je chemii ~;).

Takže jsem si to své místo musela trochu vybojovat, ale vedlo to k tomu, že jsem se rozhodla si to pedagogické vzdělání doplnit. Chyba byla, že mě ze ten rok učení neopustily ty ideály, takže když jsem nastoupila do nové školy, opět jsem měla představu, že to půjde lépe přes ten kamarádčoft. Chyba, chyba.....
A zejména když jsem se snažila začít učit přes "všechno si osahat". Ty děti nebyly zvyklé takhle pracovat, takže než jsem si všimla, že je něco špatně, rozjelo se to do hluku a nebylo cesty zpět. Nejhorší asi bylo, že v některých třídách to fungovalo, takže mi mnohem déle trvalo, než jsem připustila, že tudy cesta nevede.

Ani v jednom případě jsem neměla zavádějící učitelku, od začátku jsem v tom byla sama. Dvakrát jsem si vyžádala náslech u svých "úspěšnějších" kolegyň, přišl mi, že nedělám nic moc jinak a že i ty děti se chovají víceméně podobně, jen jsem si tím "kamarádským" startem posunula hranici tolerance.

No pořád ještě věřím, že když začnu jinak, že to fungovat bude, i když nejsem ta učitelka od pánaboha ~d~.

Jo a zařvat umím, ale připadám si při tom tak strašně směšně, že to asi působí jinak, než má ~f~. V tomhle mi teda sebevědomí chybí hodně.
 Tante Ema 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 22:44:59)
Já jsem vždycky vycházela z toho, že učitel NENÍ kamarád. Podobně jako není kamarád máma nebo táta.
To neznamená, že je zlej nebo prudič nebo nemá pochopení nebo nemá rád děti nebo není možné mít rád jeho, ale kamarád to prostě není.
Měl by být dospělý, měl by být alespoň v něčem hoden napodobení, měl by umět poskytnout oporu a vedení, bezpečí, měl by být pevný.
Děti podle mě ani učitele-kamarády nechtějí. V jádru si jich neváží, i když jsou třeba i poulární.
 Delete 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 23:37:20)
Tante,
je to tak, samy děti to nechtějí....řekli mi to.....ten náš vztah byl vůbec takový zvláštní.....na jednu stranu mi dělaly bugr a na druhou stranu se za to skoro omlouvaly a radily mi, jak na ně ~d~. U mladších dětí (do sedmé třídy) jsem neměla problém, výš už jo, míra mého vcítění se byla příliš vysoká, někdy mám pocit, že jsem v tom věku zamrzla, takže si nedokážu udržet odstup. Teda takhle to zpětně hodnotím, co a proč se dělo. I tak bych radši tyhle starší nechala někomu jinému nebo třeba se k nim postupně propracovala přes třídnictví od šestky....

S tím kamarádstvím mezi dítětem a učitelem už to také vidím jinak, já vycházela ze sebe, protože sama jsem tohle nikdy nezneužívala a čím byl učitel vstřícnější a kamarádštější, tím víc jsem k němu tíhla. Přenesená zkušenost v tomhle u mě fakt nefungovala, tak jsem si to musela hezky vyžrat, abych pochopila.

Ale jak píšu, pořád se nepovažuju za ztracený případ a soudy ve stylu, že někdo takový (z úvodního příspěvku) by neměl před děti vůbec lézt, odmítám. Ne všechno se dá naučit, ale poučit se a něco změnit není tak těžké a často to udělá skoro zázraky....
 Tante Ema 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(30.3.2012 8:43:43)
Jj, souhlasím. To, co popsala Zufi, mi přijde jako klasická začátečnická situace, která ale nic nevypovídá o tom, jaký ten člověk bude učitel. Když nemá vlastní zkušenost, těžko mu cokoliv vyčítat, když ho ve škole nepřipraví.
Jinak já si myslím, že začátečník a už vůbec ne student by neměl být ve třídě sám. Vždycky by mu někdo měl krýt záda a zároveň i chránit děti před nějakým zásadnějším sekem, který může vzniknout i u šikovného člověka, když začíná.

A taky, podobně jako ty, když nemusím, nejdu do osmičky, devítky. Nebaví mě to s nima, když to nejsou děti, se kterými jsme zvyklí společně pracovat od nižších tříd, tak je to očistec. Velká dřina s minimálním efektem, otrávení, nedůvěřiví, demotivovaní, jediné, co je doopravdy baví, je měření sil a to zase nebaví mě.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 19:31:42)
Tante, to je strašlivá pravda. Šla jsem po osmičce do druhé nejprestižnější matematické třídy v ČR, talentovky, 30 dětí z celé jižní Moravy s touhou se touhle vědou fakt zabývat. Dostali jsme matikáře mladého kluka., co se s námi chtěl kamarádit. Zval vybrané spolužáky i na chatu, na výlety, ... naprosto to nefungovalo, po půlroce jsem ho nesnášeli, po roce nenáviděli. Dodnes nevím, co se vyučovalo ve druháku, nejmíň polovina třídy, zejména holky, na matiku totálně zanevřela, fakt tragedie, co dokázal udělat z tří desítek nadšenců. Nakonec naše nejodvážnější spolužačka zorganizovala protestní petici (byl to rok 1990/91) a ve třeťáku jsme dostali nejlepšího matikáře na škole, pozdějšího ředitele, který nás laskavou, ale pevnou rukou, řádem, jasnými pravidly jasnou komunikací dovedl skoro všechny k naší dávné lásce vrátit.
 Kudla2 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(31.3.2012 23:42:33)
ano, vnímám to podobně.

Ani jako rodič nechci být kamarád - kamarádů může mít dítě spoustu, ale mámu má jen jednu.

Zajímalo by mne, čistě teoreticky, proč jste, Markéto, toho kantora nenáviděli.
 Tante Ema 


Re: Jedna úsměvná story pro kolegyně 

(29.3.2012 22:38:22)
Já jsem vychovaná na Džungli před tabulí, takže ne, tohle jsem si nemyslela nikdy.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.