| Czeperka | 
 |
(26.3.2012 11:54:16) Mám kamaráda, je to moje krevní skupina, známe se dlouho, víme o sobě leccos. Často řešíme i hlubší témata a mě "ničí" jedna věc. Myslím, že pramení z dětství a chtěla bych mu pomoct. Otázka je, zda se mám v tomhle vůbec nějak angažovat a jestli ano, tak jak. Zkoušela jsem s ním na tohle téma několikrát mluvit (vždy když sám začal), ale je to dost citlivý a nechtěla bych se ho dotknout, šlápnout vedle nebo ještě mu víc "naložit".
Problém: je z rodiny, kde ho odstrkovali, byl vždycky až na posledním místě, přesto (a možná právě proto) podle mě zcela nezdravě touží po jejich přízni. Jeho matka je taková ta "med za každou cenu" - podle mě podléhá hodně vlivu otce, chce být s každým za dobře. Jinak je to šílená drbna a i dost zákeřná. Jeho otec je typický macho, brácha jakbysmet. Bez jakýchkoli zájmů. Můj kamarád je citlivej, empatickej, - jakoby do tý rodiny nepatřil. Proto byl vždycky možná mimo tu rodinu. Jeho kamarádi (partička) jsou taky taková zvláštní sorta. Takovej ten typ lidí, co musí mít všechno, zadlužují se, nemají valné zájmy, jen ty hmotné statky. On to vidí, ale přesto touží po jejic přítomnosti, vymýšlí společné aktivity (které oni většinou ignorují, páč nemají peníze). Pak je z toho smutný, vypráví mi o tom, chtěl by ta pouta spřetrhat (i s rodinou), protože si uvědomuje, že ho jen využívají, ozvou se jen když něco potřebují... ale prostě se zase k nim vrátí, hraje s nimi jejich hru, pomlouvá ostatní, je prostě jako vyměněný, povrchní, trapný - jenom, aby zapadl...
Nechci, aby to vyznělo, že pohrdám lidmi, jenom prostě vidím jak se točí v kruhu a je to pro něj neúnosný.
Myslíte, že bych mohla pro něj něco udělat?
|
| Chape | •
 |
(26.3.2012 11:57:14) rada je snadna, provedeni obtizne posli ho do sveta. jedine tak pozna neco jineho a bude odstrihnut od toho co ho depta. jedna vyhoda cesty do sveta je v tom, ze jak si to clovek zalozi takove to bude mit
|
| Czeperka | 
 |
(26.3.2012 12:01:54) Chape, o tom jsem s ním mluvila. Je mu 30 let. Od ukončení školy dělá na jednom místě. podle mě nedokáže "roztáhnout křídla" a udělat něco jen tak. Potřebuje mít asi věci pod kontrolou => stálý příjem, jistou půdu pod nohama. Od 18 let měl dlouhodobý vztah, který mu sice nevyhovoval, ale přesto v něm vydržel 8 let. Pak se dokázal rozejít...ale bylo to kvůli jiné, se kterou tedy už není, ale já jsem ráda, že se dokázal vymanit z toho předcházejícího vztahu, kde byl fakt za chudáka...
|
| Chape | •
 |
(26.3.2012 12:27:52) tak kdyz je mu 30, tak at se koukne na net, na nabidku prce v danem oboru nekde jinde, i zmena o par mest vedle muze pomoct. Pripadne pokud dela ve vetsi firme, tak zda nenabizi podobne misto nekde jinde.
|
|
|
|
| Z+2 | 
 |
(26.3.2012 12:24:02) Chlapec se musí najít a to nikdo za něj neudělá. Maximálně ho můžeš podpořit v dobrých rozhodnutích a dolévat mu sebevědomí. Zbytek je jen na něm.
|
| Elíláma | 
 |
(26.3.2012 12:26:25) Přesně, podpořit a být tu pro něj v nouzi, vyslechnout. Zbytek musí sám.
|
|
|
| Elíláma | 
 |
(26.3.2012 12:25:12) Tyjo, ze mě už snad nic, takhle jsem tak dlouho pomáhala kamarádovi, až to obrátil úplně opačně (nevěřil si, že dodělá školu a že kluk, který hodně přemýšlí o vnitřních věcech a emocích, může být milován pořádnou ženskou), dostudoval, našel si dobrou ženskou a jako by mu to najednou nestačilo a chová se někdy hrozně, mluví i SVÝCH vnitřních věcech a emocích a najednou jakoby si neuvědomoval, že někdy může být rád, že je rád 
chlapi!!!
|
| Czeperka | 
 |
(26.3.2012 12:29:45) Elíí, mě teda taky někdy pěkně píp... hlavně když jsme trochu lízlý, tak se najednou začne chovat děsně tvrďácky a mě to přijde hrozně komický, protože vím... Ale pořád vím, že je to taková ta čistá duše, že je fajn...ale taky mě napadlo, jestli není tak moc čistej a hodnej proto, že jinej bejt neumí...
|
| Elíláma | 
 |
(26.3.2012 12:33:30) jo přesně
|
|
| Czeperka | 
 |
(26.3.2012 14:44:03) Právě Báro, já vím, že to pro něj musí být boj, je mezi mlýnskými kameny...
Přemýšlela jsem, že bych mu napsala dopisútakový povídání. Aby si to přelouskal, zamyslel se, možná viděl i jiný pohled... Ale nevím, zda se mám v tomhle vůbec angažovat...
|
| Pam-pela | 
 |
(26.3.2012 17:32:13) V tomhle bych se tedy neangažovala, mohlo by se to obrátit proti tobě. Jinak - nejvíc "milují" svoje rodiče odstrkované děti....mohou mluvit navenek jakkoliv, ale uvnitř ta touha po uznání, po pohlazení a objetí je schovaná. A je jasné, že kamarád chce uznání od rodičů, nezná to, nikdy to neměl...touží po tom a hledá, jak...jak se zavděčit. Tohle je nadlouho. Buď mu s tím pomůže nějaká fajn mateřská manželka - která mu to uznání poskytne místo rodičů (ale on spíš bude přitahovat opět typy, kteří ho uznávat moc nebudou) anebo si naprosto přesně uvědomí, jak to je (to můžeš pomoct i ty nebo psycholog).Teď možná trochu ví, ale neuvědomuje si to. A teprve až si to uvědomí, kde je chyba, pak s tím může vědomě něco dělat, a to je další velký kus práce. Pokud se lidi mění, pak bu´d nějakým duševním otřesem, to pak jde i rychle - to uvědomění, anebo velmi velmi pomalu. To je práce na celej život.
|
|
|
|
|
|