briliantacek+2(07,10) |
|
(10.1.2012 8:21:55) Dobré ráno.
Moje dcerka (5 let) byla vždycky citlivější a uplakanější. Po narození syna jsem se bála, že se zhorší, ale byla v pohodě. Synovi je 18 měsíců a dcera se najednou začala hodně zhoršovat. Je o hodně víc plačtivá, přecitlivělá, za každé pokárání se úplně složí a je schopná si vyvolat zvracení nebo zvýšenou teplotu. Celé noci kňourá (i ze spánku) a volá mě. Když se jí zeptám co se děje, hledá všemožné výmluvy, ale nic co by mohlo být skutečnou příčinou. Kolegyně manželovi doporučila tuto metodu, přímo nějakou paní z Náchoda. Prý jejich synovi pomohla s obdobím vzteku a agresivitou. Nemáte někdo zkušenost? Myslíte, že by to pomohlo nebo máte nějakou jinou radu? Dceři se celá rodina věnuje, nemá vůbec důvod žárlit a bratříčka miluje. Sama není schopná vysvětlit, co se s ní děje a žádný spouštěč jsem neobjevila..
Moc děkuji za rady
|
magrata1 |
|
(10.1.2012 8:47:59) Podle mě dcera prožívá nějaké náročnější období vývoje a přejde to samo. Kineziologie je nauka o pohybu (fungování svalů a kostí), který, když není harmonický, vede ke zdravotním problémům a naopak, problémy vedou ke změnám na určitých svalových partiích. Tam bych klidně šla. Ale kamarádka byla u kinezioložky, která jí léčila traumata z minulých životů, tak o tohle já zájem nemám.
|
briliantacek+2(07,10) |
|
(10.1.2012 8:52:29) Snažím se přijít na to, proč je taková. tchýně mi už řekla, že za to můžu já, protože jsem o ní měla starost, dkyž byla malá a snažila jsem se s ní mluvit když brečela a rozmazlila jí..... Jsem už v koncích, bojím se, že se tím vyčlení z kolektivu:-(
|
|
|
DaVinci |
|
(10.1.2012 9:16:59) Než objevíš kineziologa a objednáš se, doporučuji hořčík. V jakékoliv podobě. Tablety, Magnezia. Hodně pomáhá.
|
|
Binturongg |
|
(10.1.2012 9:46:53) S kineziologií nemám zkušenost - kamarádka čarodějnice mě tam pořád posílá se synem, ale nějak se zrovna k téhle metodě nemůžu rozhoupat, myslím, že je tam nějaké riziko, přece jen se Ti hrabou ve vědomí i podvědomí - ale možná si to s něčím pletu...
Jen k té tchýni - kašli na ni a holku klidně "rozmazluj" dál - může se cítit jen "nedomazlená" a chce být víc s Tebou, jenže to neví, stejn tak se jí může stýskat po období, v nmž je teď její brácha (to soudím dle sebe - všechno jsem jako pěti, šestiletá chápala, ale přesto mi bylo strašně líto, že už nejsem miminko a ještě v deseti jsem se snažila vsugerovat si, že je to jen sen a já se probudím u mámy v náručí jako batole - a to mám za sebou krásné dětství...) - děti neumí přesně definovat, proč se cítí mizerně, ale nějaký dril a "výchova" vedou max. k sebeagresivitě nebo k agresivitě vůči ostatním...
|
Roya |
|
(10.1.2012 11:03:34) Binturong, v tom podvědomí a nevědomí se hrabeš ty, ne kineziolog - ten tě jen směruje, kde se máš hrabat. Ale je fakt, že člověk musí mít k tomu konkrétnímu kineziologovi důvěru...
|
|
|
Otylka,Nikolka7/06,Adélka6/10 |
|
(10.1.2012 12:00:51) Ahoj,
mám taky dceru (5,5 roku) a je taky hodně citlivá, brečí kvůli všemu, ale někde jsem četla, že je to vývojem, že takovýhle holčičky v tomto věku bývají ....
|
|
Alenina |
|
(10.1.2012 12:04:20) Se synem jsem byla u kinezioložky, když mu bylo asi 11 let. Byli jsme tam 2x, a prd. Akorát nás vystrašila, že klukovi hrozí leukemie. Já sama jsem byla před asi lety také-u jiné, a zdálo se mi, že je to úplně mimo.
|
|
Nika89 |
|
(10.1.2012 12:12:03) Mě kineziologie pomohla dost, ze sebelítostivé, ušlápnuté puťky jsem ze změnila během tří měsíců, nenechám si už srát na hlavu. Stačilo mi jedno sezení, ale bylo to ostrý, tři posmrkaný balení kapesníčků a opuchlej obličej. Není to nic přjemnýho, když všechny ty křivdy a pocity jdou z tebe ven. Ale to, co cítíš potom-neuvěřitelná úleva.
|
Ufonka |
|
(10.1.2012 13:21:42) Já bych to zkusila. je to samozřejmě o důvěře, ale to ti teď nikdo neřekne, jestli je ta osoba, na kterou máš kontakt, ta pravá. každopádně kinezologie si z nauky o pohybech bere pouze svalový test, jinak nic. Jak psala Roya, v podvědomím se prodíráš ty, kineziolog tě jen vede. Jen podotýkám, že každý kineziolog tě dostane někam jinam, nelze proto srovnávat. A také, tak malé dítě je většinou napojené na rodiče, spíše na maminku, ale nelze vyloučit napojení na tatínka /tak je tomu i u nás/. Kinezioložka tedy bude pracovat nejspíše s tebou, popř. s manželem. Pokud si tedy něco prožiješ a zpracuješ a "odstraníš" a změníš právě onu věc, tak se dítě lehce přizpůsobí. Zkus se zamyslet nad tím, jaké máš pocity ty. Máš nějaké výčitky? Lituješ něčeho, co jsi udělala? A dokážeš si uvědomit co a proč některé věci děláš? Někdy stačí si udělat inventuru sama v sobě a odhalíš zakopaného psa.
A jinak, nehledej vinu v sobě. Dcera si holt uvědomuje, že ležící miminko už není miminkem ale svébytným jedincem, který se hlásí o své místo. Doteď ji asi moc neohrožovala, ale teď má pocit, že ji asi rozválcuje. Ona musí pochopit, že na světě má sestřičku a další dětičky, že si musí najít své místo, že si holt musí něco vydobýt. Pokud jste se jí plně věnovali, je to fajn, ale já sama z vlastní zkušenosti vím, že to může být i přespříliš. Dítě potřebuje být i samo se sebou. Na druhou stranu potřebuje permanentní ujištění, že ho máte rádi, takže já bych ji neodstrkávala, ale mazlila se, kdykoli přijde, pokud to cítím já, tak přijdu první. Hlavně ji neodstrkovat. Přejde to, ale bude to chvíli trvat. Držím palce, a za sebe, já bych to zkusila. Absolvovala jsem to několikrát a vždycky mi to pomohlo a moc
|
briliantacek+2(07,10) |
|
(10.1.2012 13:53:11) K tomu mazelní... rozhodně jí nijak neodstrkuju a já i manžel jí dáváme najevo ,lásku, jak jen to jde. Rozhodně ví, že jí rádi máme. Spíš anio neví jaké to je, dkyž jí někdoé nemá rád. Možná o to vís nechápe, když se zlobím, pokud něco provede. Ale její stavy jsou nejhorší v noci. Když volá ze spaní, budí se a kňourá... Je to vysloveně kňourání. Vždy za ní jdu a pomuchlám, ale když je to už 3 hodiny co 5 minut, tak už mám nervy na pochodu. Když jí vezmu k nám, aby nebudila brášku (mají společný pokoj), tak kňourá dál... dřív to pomáhalo.. byla u nás, v bezpečí. Teď ne.. A jestli jí trápí třeba něco ve školce z ní nedostanu... V tomhle je prostě dost uzavřená
|
|
|
|
Jeanne |
|
(10.1.2012 13:12:36) Když najdete dobrého kineziologa, tak to bude fungovat. Ať je příčina chování jakákoliv, kineziologie ji pomůže odstranit. Sama mám s kineziologií až neuvěřitelně výborné, ale i nefungující zkušenosti.
|
|
Mijča | •
|
(10.1.2012 14:18:18) Já si myslím, že když byl bráška malý - neměla důvod žárlit...hajal, papal, spinkal, maximálně plakal.. tudíš jí nic nebral, na rodiče nemluvil, s rodiči si nehrál... teď už chodí, musí se dělit o hračky, bere její věci, potřebuje hodně péče a času - všude vyleze, hlídat - aby nespadl a tak.. a teprve teď si malá uvědomila, že má ještě někoho doma - někoho - s kým se musí dělit o čas, rodiče, hračky...atd. Naše děti žárlily na sebe - ne, když jsme přišli z porodnice s miminkem, ale až to miminko už nebylo miminko - většinou tak kolem roku - až roku a půl. A k tomu, že je ještě takto citlivá, tak reaguje tak jak reaguje... My máme takovou "cíťu" doma osmiletou a vše ji rozpláče.. Chce to čas, trpělivost a hledání společných aktivit.. a taky nějaké "přednosti" - které mladší nemá - typu: "ty už jsi taková velká šikovná holčička, upečeme spolu buchtu... bráška je ještě maličký, ten spinká, ten ještě buchtu péct se mnou nemůže...pomůžeš mi?" atd.. Přeji hodně trpělivosti a klidu
|
|
|