Muška3 |
|
(11.11.2011 19:39:21) Já vím,že je to blbý takhle říct,ale tři děti do tří let-s nejrůznějšími problémy si musela prostě počítat,já bych to teda určitě neustála.Třetí jsem si po předchozích dvou pořídila s velkým odstupem,přesto jsem bojovala s tím samým,co ty.Uplakané extrémně náročné miminko,až jsem si kolikrát říkala,no....jestli jsem se rozhodla správně.Ted už mám šikovnou čtyřletou energickou slečnu,takže hodně trpělivosti. K tvému problému-poradila bych jedině probiotické kapky a výpomoc pokud možno ze všech stran.Já jsem ráda miminko "půjčovala",at už babičkám nebo dvěma slečnám na hlídání(i ty to měly s uplakánkem moc těžké),ale já jsem třeba šla jen do vedlejší místnosti si lehnout,odpočinout,něco si přečíst,....to moc pomáhá.Opravdu zkus vzájemnou výpomoc s kamarádkou, mateřské centra,kde už dneska pohlídají i miminko,co nejvíc relaxovat,když malé spí-no a starší děti bych už alespon na dopoledne určitě šoupla do jeslí,školky,rodinného centra,....Prostě mysli taky hodně na sebe!
|
Hanka+L+A+V |
|
(11.11.2011 21:56:04) Ahoj...na začátek ti musím říct, že jsi skvělá maminka!!! Opravdu klobouk dolů, co všechno zvládáš!!!
Sama mám tři děti, nejstarší sice 7let, ale je postižená a totálně závislá na mé pomoci nebo pomoci někoho druhýho. Když se narodila mladší dcera, byla hodně uřvaná, pokud nebyla nošená nebo jsme ji nebavili, tak řvala. Starší potřebuje na všechno klid, jinak se ani nevyčůrá, prostě neuvolní správný svaly. Taky jsem byla na nervy, ale malá mě teda aspoň ze začátku, spávala i 3 hodiny, kdy byl fakt klid...takže jsem všechno nechávala na tu dobu. Ale než usnula, to bylo šílený a sama usnout neuměla. Řešila jsem to tak, že jsem si ji dávala do autosedačky na linku, když jsem vařila....nebo když jsem krmila starší tak na sedačku a tak..prostě aby na nás viděla pořád a zpívala jsem jí. Ale i tak řvala dost a bylo to hrozný období. Je zní strašně šikovná holka, teda má dva roky, ale i tak je už samostatná a skvělá.
A třetí, syn, byl strašně hodné miminko, naprostej andílek. Papal a spal a vůbec neplakal. Zhoršilo se to až začal víc vnímat, kolem 4. měsíce a od té doby to bylo docela náročný...hlavně teď, kdy stojí, obchází a je všude a já do toho musím stíhat něco dělat a ještě zabavit a postarat se o holky.
Vařím a uklízím, žehlím až večer, až spí a v mezičasech lítám kojit, páč náš mrňousek si mě pořád ještě, v 10m, žádá na noční kojení dost často.
Tak se drž, jednou to přejde, ale dožít se toho, co....
|
|
|