| Dáška30 |
 |
(30.10.2011 21:15:16) Ahoj, prosím o rady a zkušenosti. Máme 11 měsíční dceru, kterou se snažím nerozmazlovat, už jako miminko byla velmi neklidná, stále se budila, celé noci jsem ji nosila na rukou, usínala mi u prsu, přes den nespávala v postýlce, ale usnula jen při jízdě v kočárku. Ano, vím, rady typu nech ji vyřvat, ona usne sama jsem několikrát i aplikovala, jenže malá vydržela takto řvát až 25minut (na víc jsem bohužel už psychicky neměla). No a k věci, v poslední době si s ní nevím rady, když není po jejím, tak jí chytne amok-s manželem tomu říkáme "skládačka". Sesune se k zemi, položí hlavu na podlahu a brečí. Kdyby to dělala jen doma, tak to nějak vydržím, ale už se mi to několikrát stalo v obchodě. Moje řešení(když jsme doma): přenesu ji na koberec a odcházím pryč. Spoza rohu ji kontroluju, aby si neublížila. Ona chvíli brečí, pak mě ale začne hledat a chová se jakoby nic... Nevím, jestli tento můj postoj z psychologického hlediska je správný, jestli bych ji raději neměla obětím uklidnit....nechci z ní vychovat nerváka. Pak mě také zlobí tím, že například při jídle před ní postavím hrníček s čajem, talíř s obědem, ona se nejí a cokoliv se jí na talíři již nehodí, shazuje na zem. Nakonec shodí i hrnek. To je denodenní scénář a denodenní domluvání-to nesmíš, lehký náznak plácnutí po ručičce (ona okamžitě spustí pláč-takový vynucený), ale stejně ještě na truc shodí další věc. To samé dělá v kočárku. Nedokážu jí vysvětlit a přimět k tomu, že nesmí věci házet po zemi. A pak poslední problém, z kterého se obviňuji sama a strašně mě to mrzí. Jedná se o fóbii z koupání. V poslední době nejsem schopna malou vykoupat, sotva jdeme do koupelny, tak začne plakat, nechce se svlíknout, položit do vany... Totiž asi před týdnem jsem malé ošetřovala opruzeniny Genciánou, malou jsem si položila na zem na deku a Genciánu "chytře" postavila na vanu. Sotva jsem se otočila, malá byla na nohách a Genciánu shodila do vany. Já jsem na ni zakřičela-né, to né, co to děláš, atd. Ona se strašně polekala a druhý den už se už ani do koupelny nechtěla podívat. Nejraději bych si naliskala, strašně mě to mrzí a stydím se za to, že jsem nedokázala držet nervy na uzdě, ale v poslední době je toho na mě moc. Manžel mi s malou nepomůže, podniká a od rána do večera je v práci. Malá je strašně náročná, vyžaduje 100% pozornost, já si nemůžu ani odskočit na wc. Vaření absolvuji s Vendulkou jako koulí u nohy a to doslova. Přitom se jí maximálně věnuji-prohlížíme knížky, tancujeme, hrajeme si s hračkami, chodíme na procházky, posloucháme písničky,... Prosím, poraďte mi, jak vychováváte vy takové náročné děti. Ještě malá poznámka-malá asi už z bříška vytušila, že je vymodlené dítě, tak nám dává patřičně najevo, že ji máme .
|
| nancy17+Filip03/10+Lucie02/12 | 
 |
(30.10.2011 21:34:55) nenašla jsem na tvojí dceři nic neobvyklého, chová se zcela přirozeně ke svému věku, řekla bych
období schazování věcí a hrnečků při jídle máme za sebou, přestal někdy kolem patnácti měsíců, vztekání a třísknutí sebou o zem je pořád a asi čím dál víc. Neřeším, nechám ho třískat na zemi a odcházím. To jediné na něj platí. Dělá to samozřejmě tak, aby si neublížil..je to spíše komické. I když chápu, že na veřejnosti se cítíš trapně. Co se týká spánku, osvědčilo se mě nechat vyřvat..nepolevit, trvalo to pár nocí, ale od té doby usíná bez jediného kníknutí.
Hodně pevné nervy
|
|
| boží žena | 
 |
(30.10.2011 21:37:34) já nevim jak bych to napsala.. jestli se ji nevěnuješ až moc, že je zvyklá, a neumí se zabavit sama
třeba si vem, kdyby byla mladší a musela by si se starat i o staršího
prostě bych ji zkusila k něčemu posadit a ukázat a nechat ji, ale je jeste malá, myslim, že to prejd
i když moje druhá je taky maman, bohužel už nemam ohrádku, kam sem tu starší uspešně umístila, když sem třeba právě vařila nebo uklízela
|
| boží žena | 
 |
(30.10.2011 21:38:06) moje se tedy zatím vzteká tak, že si právě ublíží, mrskne sebou až tak, třeba je tam zrovna noha stolu atd..
|
|
|
| Winky | •
 |
(30.10.2011 21:37:49) mě pomáhalo (slabě ale trošku přece) opakovat si jako mantru "je to vývojová fáze, to přejde" a taky "co do ní teď vložím za x-let jako když najdu" Jestli tě to uklidní, půjč si nějakou knížku o vývojové psychologii (Langmajer+Krejčířová, nebo Vágnerová), to opakování činností (i destruktivních) je prostě pro určité vývojové etapy typické. Určitě to časem vyčíháš a dokážeš jí sebrat hrnek/talířek dřív než s ním flákne o zem a její lačnost po opakování uspokojíš jinou podobnou hrou (bez jídla a pití). No a ty projevy nelibosti - sunutí k zemi je ještě fajn, kamarádky dcera měla takové ty zástavy dechu - otevřela pusu jako že bude ječet ale neječela, nedýchala, rudla a pak modrala, museli jí foukat do obličeje, plácat po zádech apod. aby se nadechla, viděla jsem to párkrát naživo a bylo to fakt psychicky docela deptající.... Holčička povyrostla a tohle vymizelo.
|
| boží žena | 
 |
(30.10.2011 21:39:05) moje shazuje furt, to mi nevadí zrovna
|
|
|
| Aja plus tri | •
 |
(30.10.2011 21:39:02) Tak vez, ze tohle neni nic nenormalniho, to delaji vsechny deti, obdobi bac vse ze stolu je naprosto bezne v tomhle veku, moje nejmladsi je prave v nem, nechapu, proc tam male dite chces placat po ruce, proboha, prejde to samo od sebe. Moje nejmladsi je rocni, ano prohne se do luku, placne sebou na zem a rve, kdyz neni po jejim, tez normalni, delaly mi to vsechny moje deti, potrva to jeste dlouho, nez je tohle prejde. Z obchodu odnasim, doma nechavam byt, az je to preslo/prejde. Strach z vody, nech byt, prejde sam. Moc to resis, nezlob se, nemyslim to zle, ale tohle je uplne normalni vyvoj.
|
|
| nancy17+Filip03/10+Lucie02/12 | 
 |
(30.10.2011 21:42:21) nenašla jsem na tvojí dceři nic neobvyklého, chová se zcela přirozeně ke svému věku, řekla bych
období schazování věcí a hrnečků při jídle máme za sebou, přestal někdy kolem patnácti měsíců, vztekání a třísknutí sebou o zem je pořád a asi čím dál víc. Neřeším, nechám ho třískat na zemi a odcházím. To jediné na něj platí. Dělá to samozřejmě tak, aby si neublížil..je to spíše komické. I když chápu, že na veřejnosti se cítíš trapně. Co se týká spánku, osvědčilo se mě nechat vyřvat..nepolevit, trvalo to pár nocí, ale od té doby usíná bez jediného kníknutí.
Hodně pevné nervy
|
|
| Kadrnošková | 
 |
(30.10.2011 21:43:44) tak radu nemám,protože jsem na tom stejně, jen s tím rozdílem, že dceři budou tři roky a je třetím dítětem.... s tím koupáním se mi stalo něco podobného, nemůžu si teda vzpomenout na důvod, proč se nekoupala ( asi horká voda z kohoutku, fakt nevím ), ale překonala to postupně, dlouho sedávala ve vaně na stoličce, aby se nenamočila, koupily jsme si nové hračky do vody a povídaly si o tom pěkném, co se jí líbilo ve vodě. určitě se neobviňuj, vždycky jsem si říkala, že všechny takové náročné situace jdou pomalu ale jistě zvládnout, dařilo se mi to se dvěma dětma, a přišlo třetí a já hořce a těžce přehodnocuju tyto dobře myšlené rady a názory ( nechat vyřvat, okřiknout dítě, plácnout, ale docílit toho určitého cíle - aby usnula, aby poslechla, aby neničila,..), a postupem času se přistihuju, jak slevuji, abych přežila jak fyzicky, tak duševně. Byl by to neustálý boj, kdo z koho. Teď se u nás přidal vzdor a já si každý den říkám, hm, tak dnes už musela dosáhnout toho pomyslného stropu a od teď to bude jen lepší a hle, ona stále pokračuje v překonávání stropu... Přeju hodně sil a trpělivosti...
|
|
| Iva | •
 |
(30.10.2011 21:44:48) Můj mladší byl podobný,teď je mu 15 měsíců a pomalu to přechází. Rada zní: 1) vydržet, ono to fakt přejde. 2) 100% se nevěnovat, jako koule ti při vaření visí na noze proto, že chce strhnout pozornost na sebe, aby ses věnovala jí... Myslím si tedy.... U nás to přešlo ale trvalo to 4 měsice:-( VYdrž, vydrž...
|
|
| Marťa11 |
 |
(30.10.2011 21:49:52) malá není náročná, je to normální malé dítě... a myslím, že po ní chceš věci, jako by jí byly minimálně 3 roky...
trochu bych přibrzdila se svými požadavky, očekáváním a tak... možná jsi náročná i na sebe víc než je zdrávo...
vaření apod., tak to prostě bude ještě pár měsíců či let, v klidu si prostě už neuvaříš, nenajíš se, neumeješ se atd. dokud nebude ona či další děti ve věku, že si prostě zatím budou hrát... tak to je a nejlepší je to přijmout jako fakt, než se tím stresovat a řešit to...
malá není náročná, tak to je s většinou dětí v tomto věku...
|
| veverkaa | •
 |
(30.10.2011 22:10:56) taky si myslím, že holčička se chová naprosto normálně na svých 11 měsíců.
když byl syn malý, usínal taky jen v kočárku. tak jsem holt chodila 2x denně na procházku. pak se naučil usínat v posteli, ale musím ho uspat (to trvá max. 20minut). sám by neusnul. vyplakat jsem ho zkoušela nechat, ale bez účinku. na některý děti to asi neplatí.
hrnek s pitím bych k obědu nedávala, pokud ho vylívá. max. třeba do lahvičky, ze které to nejde vylít. synovi k obědu pití nepodávám. má na stole prostě talíř s jídlem a to až se dojí, tak dostane napít. ročnímu dítěti podle mě nejde nic vysvětlit. aspoň já to tak měla se synem. v tom věku jsem jen odstranila nebezpečné věci z jeho dosahu a jinak mu dala volnost. hysterické scény předvádí jen občas a většinou zabírá, když ho pošlu k němu do pokoje (už mu je přes 2 roky) nebo ho nechám v místnosti a odcházím. utěšování při hysteráku u nás nezabírá. na veřejnosti to zatím ještě neudělal, ale i v tom případě je podle mě zachovat naprostý klid. dítě vycítí, že ti je trapně a pak si ještě přidá.
nech malou taky, ať si hraje i sama. není nutný a podle mě ani dobrý neustále vymýšlet zábavu pro dítě. ať si zkusí poradit chvilku třeba sama. když tě bude potřebovat, přijde si pro tebe.
podle mě toho po ní chceš moc, je jí 11 měsíců!
|
| veverkaa | •
 |
(30.10.2011 22:11:34) a jestli má strach z koupání, tak holt nějakou dobu nekoupat.
|
|
|
|
| Luc. |
 |
(30.10.2011 22:09:35) Proboha, dyt je jí 11 měsíců je to miminko. Schazování věcí ze stolu nebo z kočárku je pro ně hra a ty jí za to chceš plácat? To z ní chceš vychovat nerváka? Je to normální chování takhle starých dětí. Že se nechce koupat je, jak jsi správně napsala, tvoje vina, vyděsila jsi jí, dej jí čas. A že vyžaduje 100% pozornost? Samozřejmě. Já jsem s dětmi v tomto věku vařila, chodila na záchod, do koupelny, jedla jsem a měla jsem je na klíně a v noci spaly na letišti pod mojí peřinou. Vyžaduješ od ní chování, jako by jí byly 3 roky.
|
|
| Babsi+2 | 
 |
(30.10.2011 22:10:05) Rychle ji pořiď sourozence - nebo - občas se na ni vyprdni a buď sobec (tvé psychické zdraví je důležitější než rozmary prtěte) - nebo - čekej, ono to fakt přejde. A vůbec bych se v tomhle období nebála trestů (plácnutí nebo maminčino brečení pochopí líp než sáhodlouhé vysvětlování).
|
|
| Cirilinka | 
 |
(31.10.2011 6:25:12) jak už psaly kolegyně, chceš toho po ní moc a chceš to brzo počkej, až z ní bude držkatá předškolačka, to budeš vzpomínat, jaký to bylo krásný, když byla takhle malinká...jinak držím palce, buď v klidu...a nauč se, že některý věci je lepší nevidět a některý vůbec za rozčilování nestojej
|
| KoproFka | 
 |
(31.10.2011 9:29:54) jo jo, taky můj názor, chceš toho po ní moc + se Ti prostě narodilo náročnější dítko, ne žádný spokojený flegmatik, to se prostě nedá nic dělat.
Nesnažila bych se být přísnější, ale naopak víc milující, jednej spíš srdcem a předvídej (seber jí kupř. hrneče před tím, než ho shodí, atp.) - Ona je maličká a ty jsi doma sama, takže jsi pro ni celé dny jediným člověkem, kterého má na "zábavu", pomazlení, pohrádní, jídlo, pití, prostě na všechno - a už to samo od sebe není pro tyhle prťata přirozené a přínosné.
Byla jsem na tom obdobně, jak píšeš (dítko mi nespalo, blbě jedlo, brečelo při každé změně - i v řádu svlékám se na koupání-řev, už mě vyndavají z vany-řev) - a taky obdobně na nervy. Přejde to, neboj, dřív, nebo později. Hlavně nešetři láskou a náručí a uvidíš, že se ti to bohatě za pár let vrátí.
A ještě jedna rada - nesnaž se být jako manželka a hospodyňka 100%, ju.. k tomu jsme dospěla až ex post, kdybych na to přišla dřív, ušetřila bych si spostu nervů a starostí...
|
|
|
| adelaide k. | 
 |
(31.10.2011 9:09:26) Dášo, chová se přiměřeně věku. Je ještě maličká na nějaké "rozumné" chování. Shazování a zahazování není truc nebo provokace, ale normální vývojová fáze. Já zahodím ty zvedneš  Jednou jsem někde četla že děti potřebujou 10 000 opakování než pochopí tenhle příčinně-následkový princip tak si to opakuj, až bude nejhůř.
Buď v klidu, každý rodič čas od času ztratí měřítko a má pocit že "by přece už sakra měl/a pochopit, že..."
|
|
| Puma |
 |
(31.10.2011 9:27:24) To vyhazování předmětů z kočárku bude asi vývojová fáze. Pro malé dítě je veliký úspěch úmyslně otevřít dlaň a upustit předmět. Je to předstupeň vkládání. Pak bude házet věci do většího ohraničeného prostoru jako je třeba vana, pak lavor, miska...Navíc jí to dává další jiné informace o prostoru. Jak dlouho hračka letí, jak bouchne, rozbije se?
|
|
| Andreany | 
 |
(31.10.2011 11:37:27) Jak už bylo řečeno, myslím, si že se chová přiměřeně věku. Můj syn se vztekal až do třetího roku a jak jsem vždy litovala maminky, že jejich dítě se vzteká a váli v obchodě po podlaze, tak mě to také udělal. Vůbec jsem si ho nevšímala, šla zaplatit a když zjistil, že mamka je pryč, tak jak mávnutí kouzelným proutkem to přešlo a přišel úplně v klidu. MAlá je ještě malinká a snaží se všechno prozkoumat a prohlédnout. S prvním synem jsem si také hodně hrála, on by si sám ani nehrál a že se mnou chodili i na záchod bylo to v určitým období normální. Alespoň jsem na ně viděla. Vzali jsme si knihu, posadila je přede dvěře a přivřela dveře a četli jsem. Strach z vody si myslím, že také překonáte, zkus sprchovat u nás to občas pomohlo. Jenom takový málý proudek vody a sprchu do ručičky.
|
|
| Dáška30 |
 |
(31.10.2011 12:57:53) Moc vám všem děkuji za zkušenosti. To jsem potřebovala slyšet . Totiž v mém okolí jakoby byly samé vzorné děti, všechny moje kamarádky mají klidné děti, které si způsobně hrají, způsobně papají, vydrží sedět na místě když je třeba. Už jsem si tak říkala, zda ta naše cácorka nebude hyperaktivní . I v rodině mi říkají, že to naše dítě je strašně náročné... Tak jsem vážně ráda, že v tom nejsem sama. Taky jsem chtěla vědět, jak vztek dětí řešite, jestli můj postoj-položit a odejít je vpořádku.
|
| Puma |
 |
(31.10.2011 13:18:55) Dáško, já bych neodcházela. Sedla bych si opodál a byla bych připravená poskytnout náruč, kdyby ji dcerka chtěla. Pokud to tedy zvládneš. Já někdy musím na chvilku odejít, jinak bych se uchýlila k násilí - mladší prožívá období vzdoru a starší je dost temperamentní kluk.
|
| Dáška30 |
 |
(31.10.2011 13:31:16) No taky jsem četla něco o metodě objetí...jenže když jsem to párkrát zkusila, tak mě malá ve vzteku odtrhávala a stejně si lehla opodál a vyvztekala se sama. Když jsem ještě dítě neměla a něco podobného jsem viděla například v obchodě, tak jsem si říkala, co že to asi je za neschopné rodiče od rozmazleného dítěte. Teď se všem rodičům hluboce omlouvám!
|
|
| veverkaa | •
 |
(31.10.2011 16:30:39) u nás spíš pomáhá odejít od hysterického dítěte. když je v přítomnosti další osoby, tak se v tom jeho záchvatu ještě víc vyžívá. když je sám, uklidní se skoro hned a pak přijde s úsměvem na rtech. tohle vztekání vždycky vzniká "z ničeho nic". prostě si najednou přijde kvůli něčemu strašně ublíženej, důvodem může být naprostá drobnost. jinak když se mu něco stane, např. se o něco praští, tak to ho samozřejmě utěším a uklidní se taky okamžitě. ale v těch hysterákách pomáhá, když je sám.
|
| Dáša | •
 |
(31.1.2012 15:30:59) Také se mně narodilo náročné dítě(nyní má 5 let), kdo to nezažil, nepochopí. Asi to bylo na úkor toho, že v jednom roce už mluvil, ve dvou letech poznal písmenka- zato měl potřebu nestálé pozornosti(jinak řev), fóbii z koupání jsme překonali po několika letech, dále problémy s chozením na velkou atd. Asi je potřeba se na to trošku vykašlat, přijmout to, že dítě je trošku jiné a ještě děkovat za to, že není třeba postižené.
|
|
|
|
|
|