Kukurice29+3. |
|
(4.8.2011 14:27:32) Zajímalo by mě, kde podle Vás začíná domácí násilí a co je ještě v normě?
|
binary |
|
(4.8.2011 14:34:10) tak nejdřív bych ho rozdělila na psychické a fyzické u fyzického pro mě začíná fackou u psychického je to těžko. kolikrát než si uvědomíš, že s tebou někdo manipuluje je už pak i pozdě..a říkáš, že já kráva jsem si to nechala líbit..a nebo si taky říkáš, že je to přece normální.to je asi u každého individuální.ne¨ěkomu nevadí, když ji chlap doma zamkne, někomu vadí menší věci.
|
Petra Neomi | •
|
(4.8.2011 14:35:42) Facka je prostě facka, ne domácí násilí. Domácí násilí z toho dělá ta asymetrie. Pokud se pár sfackuje, nemá to s domácím násilím nic společného, je to stejné jako hádka, jen fyzické.
|
binary |
|
(4.8.2011 14:38:07) jasně, nemylsím fackovat se ve vypjaté situaci vzájemně, mám na mysli facku za to, že není uklizeno, za to, že není navařeno...
|
|
|
binary |
|
(4.8.2011 14:35:46) ¨třeba mě chlap zakazuje chodit do práce, která mě baví, zakazuje mi jezdit na koně do míst, kde jsem chodívala, ale zase vím proč a zasloužím si to, hrozně jsme mu ublížila a má jen strach a brání se. někdo by to už ale považoval za domácí násilí
|
boží žena |
|
(4.8.2011 14:38:55) tam kde by si partneři něco zakazovali nebo přikazovali bych žít nechtěla
násilí těžko říct, to psychické ano může to začít nenápadně, třeba žárlením
fyzické, u mě facka nepřipadá v úvahu ani strkání a něco podobného
|
binary |
|
(4.8.2011 14:40:51) tak já ho znám, a vím, že je to jen obrana a to chvilková, že to zase přejde až si získám jeho důvěru.
|
|
Terinka4444 |
|
(4.8.2011 15:07:37) U mě i facka je naprosto nepřijatelná, opakovaná facka už je domácí násilí.
|
Kalamity YANKA |
|
(4.8.2011 18:07:04) s fackou bych byla taky opatrna. kdyz mi exmanzel dal poprve facku (v tretim mesici tehotenstvi) jen proto, ze se mu nelibil ton, kterym jsem mu odpovedela, mela jsem odejit. Omlouvala jsem ho, ze mu ujely nervy a ja mela byt slusnejsi. Rozdelila jsem jeho selhani na nas oba a pak pokazde. vydrzrela jsem to skoro rok, kdyz me vyhrozoval, ze me zabije, protoze jsem mu v pul druhe v noci odmitla uvarit teple jidlo s tim, ze jsem mesic po porodu a kojim a chci mit klid aspon v noci. ak jsem definitivne odesla (resp. utekla a pozdeji ho vyhodila, byt byl muj)
Ja vim, ze obcas se nekde stane a dal nez na facku nedojde, ja bych se ale uz poucila.
|
|
|
|
Limai |
|
(4.8.2011 18:13:36) Binary,nevím jak to u vás je,tak nechci dělat nějaké závěry,to víš jen ty a tvůj chlap,ale tenhle postoj......."zasloužím si to, hrozně jsme mu ublížila a má jen strach a brání se," je dost typický pro týrané ženy.Většina obětí domácího násilí má tendence násilníka omlouvat a přebírat vinu na sebe,s tím že si to zaslouží.
|
Ecim |
|
(4.8.2011 18:18:33) Limai, často zde se žaludkem až v krku vzpomínám na jednu diskusi, kde mi jedna diskutující na mé dotazy, zda by nechala tlouci manželem svoji dceru, odpověděla, že by dceři sice na přechodnou dobu poskytla útočiště, ale do budoucna by trvala na tom, aby dcera své manželství dala do pořádku a k manželovi se vrátila, protože rozvod je špatnost, a když se oba manželé snaží, tak se vše dá zpátky do pořádku, protože vina není jen na jedné straně a když se žena snaží násilnickému manželovi pomoci, tak se jí to pravděpodobně dříve nebo později povede, a pokud ne, tak kdoví, k čemu to bude dobré, hlavní je ze vztahu neodcházet. Pak se není co divit, že některé ženy dopadají tak, jak dopadají - ve vztahu s násilníkem a neschopné odejít, protože si za to přeci mohou samy.
|
amanvireja |
|
(4.8.2011 18:24:59) Ecim tohle snad ani v dnešní době být nemůže? Takovýto postoj matky? Ach jooo,chudák holka
|
Ecim |
|
(4.8.2011 18:34:06) Nechci být za mrchu a ten názor hledat, přijde mi to blbé vůči té diskutující, protože tu není a nemá možnost se bránit. Ale tehdy jsem ji tuším odpověděla, že její dceři upřímně přeji, aby si našla hodného manžela, který na ni nikdy nevztáhne ruku, aby nikdy nemusela od své mámy poslouchat o tom, jak se má k násilníkovi vrátit a hledat příčinu, proč se tak chová, a přizpůsobovat tomu svoje chování.
Mimochodem - i dnes se najdou neskuteční exoti. Před lety jsem četla v nějakém časopise naštvaný příspěvek jedné ženy. Vytočil mě natolik, že si ho dodnes pamatuji skoro zpaměti. Pokusím se ho ocitovat: "Už jednou jsem vám psala k problematice týraných žen, ale vy jste můj názor nezveřejnili, protože zjevně nemáte odvahu podívat se na věc z druhé strany. Pokusím se o to tedy znovu. Jestli si ty desítky stěžujících žen myslí, že bude doma klid, když ohřejí k večeři párky a k obědu konzervu, protože jsou zaneprázdněny funkcemi a kdovíčím, nebo když manžel přijde pozdě z hospody a ony na něj začnou ječet, tak se pak nesmí divit, že jim nějaká přiletí. Psala jsem vám, že o muže je třeba pečovat, vidět jeho momentální stav, i z agrese a opičky se dá muž probrat. Můj manžel také rád posedí a popije, dokáže odejít v pondělí a vrátit se ve čtvrtek, ale vždycky jsem si věděla rady a naše manželství je spokojené. Kolik peněz by se jen ušetřilo, kdyby neexistovaly všechny ty pitomé organizace, co pomáhají ženám, které utekly od svých mužů! Starejte se, pečte, věnujte se rodině a ne kariéře. Týraná žena? To se dřív nevidělo. K smíchu!"
Z čehož tedy vyplývá: Je-li žena mlácena v únosné míře, je to naprosto normální a jde tudíž o lejno. Je-li mlácena nad únosnou míru, může si za to jen a jen sama, protože kdyby držela ústa a krok a starala se o muže a domácnost, tak se jí tohle nikdy nestalo.
Opět důkaz, že lidská blbost je největším nepřítelem člověka.
|
Pawlla |
|
(4.8.2011 18:35:39) Ecim,ten příspěvek,to je snad sranda ne?
|
Ecim |
|
(4.8.2011 18:37:31) Pawllo, je mi líto, ale NENÍ. Zírala jsem na to tehdy jako žába ze salátu a nemohla tomu uvěřit. Fakt si to po těch letech pamatuji skoro nazpaměť.
|
Pawlla |
|
(4.8.2011 18:39:57) Tak jestli to nepsal chlap
|
Ecim |
|
(4.8.2011 18:41:54) Údajně to byla čtyřicetiletá paní Jana z Brna, co sem tam dostala přes hubu, ale uměla v tom chodit.
|
Pawlla |
|
(4.8.2011 18:44:27) Ecim,tyhle paní Jany většinou bývají pánové.I když i některé ženské jsou blbé..
|
Ecim |
|
(4.8.2011 18:51:06) Pawllo, většinou možná, ale ne vždy. Ten debilní příspěvek mě utvrdil v tom, že žena může být jiné ženě největším nepřítelem.
|
|
|
|
|
|
|
amanvireja |
|
(4.8.2011 20:14:01) Ecim to jednomu zůstane rozum stát,očí vykulí a neví co by řekl .Snad jen ,že bych té ženě skočila do úsměvu . I mou dobrou známou utýral chlap ,nakonec umřela... Raději nic psát nebudu ,jsem vytočen..
|
|
|
|
|
Chrysantéma |
|
(4.8.2011 18:26:13) Souhlasím s Limai...Navíc Binary,dospělý chlap se musí umět ovládat,dospělý chlap své pocity křivdy neřeší fackami apod.... I kdybys manželovi/partnerovi ublížila nevím jak,nikoho to neopravňuje druhého fackovat,ponižovat,zastrašovat atd. Dospělý člověk řeší tyhle věci úplně jinak.Stavět to tak,že sis to zasloužila je úplně mimo...Jo,kolikrát chlap řekne "ta moje na přes hubu",ale je to jen řečnický obrat,protože takhle to řeší jen slaboši(sráči)...
|
|
binary |
|
(4.8.2011 18:40:23) limai- měli jsme krizi a já si našla chlapa, se kterým jsem chtěla odejít do zahraničí i s dítětem, tahala jsem svého chlapa za nos poměrně dlouho, stalo s emoc věcí a on mi přes to všechno dal šanci a zůstal...toho druhého jsme poznala v práci, takže mi pak řekl, že si nepřeje abych tam dál pracovala, což je snad pochopitelné.lhala jsem mu, že jezdím ke koním, a jezdila jsem s ním pryč, vracela se ráno...takže já se mu opravdu nedivím
|
Pawlla |
|
(4.8.2011 18:43:34) binary,je mi líto,ale holky mají pravdu,tohle se nedělá.Buď měl od Tebe jít nebo odpustit a udělat tlustou čáru.Takové tresty jsou ponižující pro něj i pro Tebe.
|
binary |
|
(4.8.2011 18:48:00) odpustit..to asi trochu trvá..já taky neumím odpouštět ze dne na den, a chvíli nechávám toho člověka, co mi ublížil se trápit, ať ví, zač je toho loket, beru to i od něj jako takovou pomstu, zrušila jsme svatbu a byla jsem připravena utéct i s dítětem..bylo toho prostě moc..pak se stalo pár dalších věcí, kdy jsem si ucědomila -i on, že je to blbost a dali jsme to znova dokupy, oba jsem si ale dali nějaké podmínky...na čas..tak uvidíme
|
Pawlla |
|
(4.8.2011 18:51:11) Tak já vím,že se nedá odpustit ze dne na den,ale přesto to,že ještě není ten vztah o.k,neznamená,že Ti bude dávat zákazy jako malému dítěti.Jak se ta důvěra obnoví?Pokud nikam nepůjdeš,nic nemůžeš provést.První Tě musí nechat svobodně žít,aby viděl,že už Ti může věřit.Chápeš co Ti chci říct?Aby mu Tvůj pocit viny nezačal vyhovovat.
|
binary |
|
(4.8.2011 18:54:53) jo chápu, máš pravdu, začíná už pomalu ale tát, ale velmi pomalu :) pracovat už rtam teda asi nebudu nikdy, a to i kvůli sobě, nebudu dráždit hada bosou nohou,ale na koncerty a na pivko už nic neříká, dnes jsme byli s malým u koní a taky v pohodě, tak si myslím, že to postupně prolomíme a zase to bude jako dřív..má strach a neumí s ním nakládat, nebudu ho omlouvat,ale je to mamánek, nejmladší, já jeho jediná první láska..je mu 25, takže čekám, až trochu dospěje a uvěedomí si, že takhle se věci neřeší, ale zatím nad tím mávám rukou..
|
Pawlla |
|
(4.8.2011 18:56:28) o.k,tak snad to bude dobré
|
|
ZaLenka |
|
(5.8.2011 9:36:04) Binary jen k téhle větě "že to postupně prolomíme a zase to bude jako dřív" nikdy už to není jako dřív. Jsou věci které v člověku zůstanou obzvláště pokud jsi mu tak ublížila to tam prostě bude. A bude to stále čekat na vhodnou chvíli kdy to na tebe zas vytáhne.
V každém případě mám pocit z toho co píšeš, že ve vašem vztahu to není v pořádku, když jsi měla dvakrát důvod najít si jiného chlapa. A nebo jsi ještě moc mladá a potřebuješ se vybouřit? On to zatím asi snáší pravděpodobně jen kvůli dítěti... Rozhodně ti tuhle situaci nezávidím. V takhle pošramoceném vztahu bych nechtěla dlouho žít. Vybudovat důvěru může být opravdu na dlouho. A pokud je hodně žárlivý tak to je možná taky na cestě k domácímu násilí... Držím palce
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
žirafa2011 |
|
(4.8.2011 14:36:05) Určitě je to přesně pojmenované a má to stupně. Za mne - už když mě někdo silně kritizuje, považuji to za silné překročení mých hranic.
|
|
debilcotunebyl |
|
(4.8.2011 14:40:30) začíná to tam,kde je někomu ubližováno...
|
|
Binturongg |
|
(4.8.2011 14:45:06) To je tak široká otázka, že na ni nelze odpovědět. Soudit se může z konkrétních případů, nikoli teoretizování...
|
Ropucha + 2 |
|
(4.8.2011 14:58:29) Také si myslím, že to takhle teoreticky vymezit moc nelze. Může padnout facka, a přitom nemusí jít o domácí násilí jako takové - může to být jen jednorázová zoufalá reakce vystresovaného člověka. Obecně bych řekla, že o násilí se jedná tehdy, když někdo vůči druhému opakovaně užívá své převahy (fyzické nebo psychické), aby ho dostal do závislé nebo znevýhodněné pozice.
|
|
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(4.8.2011 14:47:11) psychické hranici jako takovou podle mě nemá, ale většinou začíná manipulací a hrou s provinilostí - snaha o domácí násilí začíná tou obligátní větou - já se dřu a ty jsi doma s dítětem a nevážíš si toho blá blá.... nebo i takový to - to nech na mě, já tomu rozumím atd. fyzické klidně i v hrubém chycení za ruku, aby zabránil třeba něco udělat, jít.... a jinak určitě facka, pokud není daná ,,účelně,,. dámy tady mě sežerou, ale znám pár ženských, jejichž hysteráky nejde prostě jinak zvládnout a mírným manželům obvykle nějakou dobu trvá, než to pochopí
|
Petra Neomi | •
|
(4.8.2011 14:50:04) Facka na hysterák opravdu nepomáhá, to je pověra. To, že někdo ječí, není vždycky hysterický záchvat.
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(4.8.2011 14:54:14) jo, kdyby pokaždý, když se vzteknu, chlap myslel, že je to hysterák a nafackoval mi, tak už spolu nejsme, protože sem holt vzteklá, to tím nemyslím, myslím ženské (neznám takového chlapa, jen 2 ženské) které řpestávají dýchat, kopou, koušou, omdlévají... a neříkám zfackovat, ale jednu plesknout. a zabírá to a ani jedna si nestěžuje, sousedka (jedna z nich) mi dokonce řekla, že když se jí zatmí, neví o světě a tohle jí prostě dostane ven. i když teď už se mantel nemusí uchylovat k násilí, chodí na psychoterapii a pomáhá i hlasitý tlesknutí
|
PEtra Neomi | •
|
(4.8.2011 15:00:18) No, teď už hysteráky nemám, ale když jsem je měla, tak by mě nedostalo ven, ani kdyby mě někdo bodl nožem. Jedném z příznaků hysterického záchvatu je, že necítíš bolest. Ale to je v zásadě mimo téma domácího násilí.
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(4.8.2011 15:02:51) panejo, to sem fakt nikdy nezažila, ale jim to pomohlo, prý leknutí co já vím, sem vzteklina, ale takhle ne. jinak opravdu sem ji viděla (sousedku) když ji to chytlo, jednou na chodbě před dveřma a jednou na zahrádce a nevěřila sem vlastním očím. vlastní děti se jí bály a muž ji polil vodu z konve a v druhým případě dopravil dovnitř a odešel léčit si nervy. nedivila bych se, kdyby do hospody
|
|
|
|
CPO |
|
(4.8.2011 15:02:28) Mám vlastní zkušenost s hysterákama. Reagovala jsem takto v rozvodovém emocionálně vypjatém období, kdy se mi tehdy ještě manžel vysmíval do obličeje (detaily nebudu uvádět).
Jednou mi tu facku fláknul (nemohla jsem týden mluvit, hnul mi sanicí, jak byl v ráži) - to když jsem ho - SLUŠNĚ! - požádala, zda bychom se mohli nějak racionálně domluvit na výživném pro dítě. Tím u mě definitivně skončil, bylo to poprvé a naposledy a byť to u něj byla zkratkovitá reakce, tohle jsem mu neodpustila. (mj.)
|
CPO |
|
(4.8.2011 15:04:10) Bolest jsem přitom cítila velkou, tj. to asi nebyl hysterák - teď dočítám PetruN) - byla to moje zoufalá reakce na někoho, s kým se prostě NEŠLO jinak domluvit
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(4.8.2011 15:06:35) to co popisuješ určitě nebyl hysterák a z jeho strany to nebyla adekvátní reakce.
ještě se zeptám - myslíte, že muž má právo vrátit facku? hodně se o tom přu s jinýma ženskýma, který zastávaj názor, že když ony dají facku, chlap jim ji vrátit nesmí, že to pak je týrání ženy
|
Petra Neomi | •
|
(4.8.2011 15:12:35) Týrání to není, ale je rozumnější, když ji nevrátí.
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(4.8.2011 15:15:16) jo, to si taky myslím, že rozumnější je nevrátit, ale nechápu taky, proč by se měl chlap nechat mlátit
|
Petra Neomi | •
|
(4.8.2011 15:17:35) Ono je to v zásadě jedno, ale přece jen chlap bývá zpravidla fyzicky silnější, takže se nemusí bránit takhle invazivním způsobem, ale třeba chytit agresorku za ruce, odstrčit ji a prostě odejít. Ono to taky většinou plyne už tak nějak z podstaty. Pes taky většinou fenu nenapadne, i když ta ho kouše.
|
|
|
|
|
|
|
|
Šešule |
|
(4.8.2011 14:56:58) Mikito, to myslíš vážně? Zrovna na "živící kecy" bych teda tím údajným hysterákem reagovala. Když se hádáme, ječím teda dost. Kdyby mě muž chtěl uklidňovat tebo popisovaným způsobem, tak by mě to neuklidnilo ani omylem.
|
Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(4.8.2011 14:59:25) čteš? čteš.... tak čti a reaguj adekvátně. i ty omdléváš při zmínce o tom, že dítě má na triku flek? kousla si už chlapa, protože si neočistil boty? volali ti záchranku, protože si přestala dejchat? léčíš se kvůli tomu? ne, tak čti.
|
Šešule |
|
(4.8.2011 15:06:52) Mikito, v příspěvku, na který jsem reagovala nebylo slovo o hysteráku kvůli fleku, kousání a omdlévání. Čtu, holka, čtu, ale jen text, myšlenky ne
|
|
|
|
|
Radka + 2 | •
|
(4.8.2011 14:56:46) Fyzické násilí – jakýkoli úder „ve zlém“ – facka, bouchnutí, kopnutí, štípance na skrytých místech ... Průšvih – když se to opakuje.
Psychické násilí – to je tak strašně složité, většinou je to spjaté s vysokou inteligencí partnera, je tam dokonalá manipulace ... a když je to postupné je to tak těžké rozpoznat, a když rodina nemá přátele, známé – SROVNÁNÍ, tak to člověk považuje za normální a ono to roste a roste.
|
|
Dalalmánek |
|
(4.8.2011 15:17:22) Hranice psychického násilí je tenká. Co jednoho zraňuje, za to jiný pošle partnera asertivně do příslušných mezí.
|
|
Fous&fousek |
|
(4.8.2011 15:45:41) Já myslím, že to má každý trochu jinak nastavené. Někdo tady tuším psal, že se s manželem mlátí, ale bere to jako "srandu", není to násilí. Pro mě už by to třeba násilí bylo. Obecně ale zneužití fyzické nebo třeba finanční převahy (ty mi tady vyúčtuješ vše, co jsi za MOJE peníze nakoupila) už je násilí. Samozřejmě za předpokladu, že dotyčný není notorický utráceč, co peníze na jídlo vyhodí za kraviny nebou automaty.
|
Ajlina | •
|
(4.8.2011 17:09:15) facky zrovna není úplně typická pro domácí násilí, tam je častější škrcení, pěsti, kopání a jiné násilnosti, facka prostě může ujet a nejedná se o dom. nás., dítěti může člověk dát facku a může to být z naštvání /ne malému dítěti/, ale další brutality to už chce někoho, kdo to má promyšlené, dělá to cíleně s tím, aby ponížil a nezanechal stopy
|
amanvireja |
|
(4.8.2011 17:17:41) Ajlino ,ale fackou to právě může začít .Dotyčná dostane facku na kterou bude reagovat podřízeně a už to jede... A to ,že násilí nejde vidět? To není pravda ,může to dojít tak daleko ,že násilí fyzické jde vidět a dotyčná si ho prostě maskuje jak jen může
|
Kalamity YANKA |
|
(4.8.2011 18:09:39) do puntiku. Jednou jsem o monoklu, ktery mi ex udelal pesti radeji tvrdila, ze me pichla vosa a "asi to nejak blbe oteklo" citila jsem se ponizena, ze se u nas neco takoveho deje. Mela jsem to rozseknout driv, no. Nastesti jsem od nej odesla, kdyz byla prvorozena jeste kojenec, jinak by me zabil. Nas obe asi
velice tezko se na verejnosti priznava "no jo, starej mi dal facana a co? Mareno, co delas dneska k veceri"?
|
amanvireja |
|
(4.8.2011 18:24:12) kalamity je to přesně jak píšeš ,je vidět ,že sis to prožila Je to opravdu těžké ,jsi dobrá ,že jsi sama odešlaMůžeš být na sebe hrdá
|
Kalamity YANKA |
|
(4.8.2011 18:40:35) no, ja jsem vydrzela dost, ale kdyz jsem pak porodila a stav se nelepsil, musela jsem, nikdy by se nezmenil
je to hnusna zkusenost, nikomu bych to NIKDY neprala zazit, ale na druhou stranu, trochu me to posililo, vic si davam pozor na lidi, predevsim chlapy. Byla jsem mlada, blba, no.
|
|
|
|
|
|
|
Tylity |
|
(25.8.2011 12:53:17) Domácí násilí jsem si začínala uvědomovat, když jsem se jak facky, tak toho psychického nátlaku začínala při příchodu domů bát a následně se mi dělalo zle.. když jsem měla z manžela strach a nerozuměla tomu, proč. Když jsem se doma musela zamknout na řetízek, když jsem tam byla sama - abych se dokázala uvolnit - to jsem si začala připouštět, že něco není v pořádku, že to nemohu už dlouho dál vydržet. Podotýkám, že jsem byla zmatená z náhlých proměn manžela - dokázal mě mít rád a najednou se proměnil a přímo z něj sršela nenávist, stačil malý podnět, pokaždý jiný - a ve mně narůstal strach, co to zase příště bude.. kdy něco provedu.. nechápala jsem a nechápu, jak člověk, o kterém jsem přesvědčena, že mě má rád, mi může tak nadávat a ubližovat.. a co to vlastně je ta "láska"??
|
|
|