| Osamělá | 
 |
(9.7.2011 20:53:10)
Hrozně děkuji všem za odpovědi ani jsem netušila, že se rozjede taková diskuse.  jsem ráda, že v tom nejsem sama.
Já jsem hrozně dlouho uvažovala, co může způsobovat moje zdravotní problémy - zhruba 6 let trpím neustále na bolesti krční páteře (ztuhlý krk) a nepomáhá mi vůbec nic. Vlastně to celé začalo cca v 8 týdnu těhotenství s mou ("upíří!) dcerou, kdy jsem začala krváce a gradovalo to cca kolem jejího 3. roku, kdy začal první vzdor. Uvědomuju si to zpětně až teď a došla jsem k tomu úplnou náhodou. Když jsem jednoho fakt hnusného dne, kdy mi bylo zase celý den mizerně odešla ven "na vzduch", během cca 10 min. bylo po bolesti, ale když jsem se vrátila domů bolest se vrátila během minuty. Je hrozné to říkat o vlastním dítěti, ale záda nebolí, když není doma  Nechci říkat, že je špatná, to né, ale vysilující. Dokáže s námi už od mala "manipulovat" a to není rozmazlována. Musí být středem pozornosti. A je fakt, že když se vzepřu nebo kdokoliv jiný a mám toho dost, je to jako bych se něco utlo, dokáže se během pár minut změnit ve "přízrak" a člověk pak uvažuje, že je špatný.... Sebevědomí na nule... Hrozně špatně se mi to vysvětluje, ale někdy mám strach, co z ní vyroste. 
Ségra u té se to asi před rokem omezilo, protože jsme se fakt pohádaly, už mě unavovaly neustálé problémy, co si na mě vybíjela... Tok energie se zastavil a nepouštím si jí tak k tělu, problém je, že to teď dělá s mojí máti a ta zase chodí za mnou a mámě se dá těžko nastavit hranice, když víte,že má problém a neumí ho vyřešit.
Zajímavé je i to, že má dcera i ségra nemohou být v jedné místnosti spolu bez problémů. Ta averze je přímo cítit, je to jako když dáte magnety k sobě těma stanama, co se odpuzují.
|
| ter33 bez reg | •
|
(9.7.2011 21:16:40)
u dětí to moc neznám. Jen u jednoho syna... trošičku.., ale s tím jsme se naučili pracovat.
pro tyhle fyzické příznaky měl hezké pojmenování jeden terapeut... "šup s problémem na záda, trapézy, ideálně za krk" a ten problém si tam sedí. My to necháváme tam, aby nás to nepolykalo emocionálně, protože jsme psychicky unavený a malér je na světě. Mnoho duševních problémů má podobné fyzické příznaky. I horší.
S vampírama se bojovat dá, pokud to nejsou děti, prostě je odstřihnout. V době mých depresí 2 kamarádky pochopily samy.... ale já jsem se při jejich návštěvě měnila i fyzicky... najednou mi zapadly oči, obrovské kruhy pod očima... a než odjely, měla jsem tak rozjetou bolest hlavy, že už ji nezastavilo nic.
Té jedné to došlo, vysvětlila to té druhé. Od jiných lidí jsem se postupně odstříhala sama, nebo jsem návštěvy řídila a odlimitovala. Prostě jsem sdělila, že se mi to nehodí, že jsem utahaná anebo přímo návštěvě, že už je to na mne dlouho. Někdo to snesl, kdo ne, už nejezdí.
Podobně to funguje i s těmi lidmi, co mají té energie dost..... a přesto vysávají tu vaši. TO je jako by vyměňovali tu svou neklidnou za tu Vaši, která je zrovna klidová.
Naivně jsem se domnívala, že na některé lidi reaguju takhle jediná, pak mi volala kamarádka, že u ní byla společná známá a že se jdou s manželem opít do blízkého baru, protože to prostě jinak ze sebe nevyženou ten příval energie... se kterou nevědí co.
|
| Osamělá |
|
(9.7.2011 21:28:38)
jojo bolesti hlavy, neschopnost usnout, pocit, že prostě musím utéct, že jsem neschopná časem přímo averze... Je to děs a přitom je to moje vysněná holčička. Teď je u babičky a já odpočívám a nabírám sílu. Ségru u té už poznám, jestli už je nasátá nebo potřebuje nasát. Když je nasátá tak je to OK, jinak jí jdu z cesty 
|
|
|
| Slunce+3 | 
|
(9.7.2011 21:35:59)
Nemyslím to vůůůůůbec zle,ale není to spíš psychiatrický problem??Určitě bych tam zašla,máš to vugerované a žiješ s tím a to se nedá,přeji hodně štěstí
|
| Osamělá |
|
(9.7.2011 21:43:36)
No nemyslím, protože v přítomnosti mojí ségry se cítí špatně celkem dost lidí, takže bysme asi zaplnili celou čekárnu  U dcery si s tím poradím neboj, je to těžší, protože je to milovaná dcera a je stále dost težké odhadnout, jestli ta pozornost, co vyžaduje je vždy tak nutná nebo si i já matka můžu na chvíli odpočinout. Je to spojeno i s tím, že je prvorozená a mám strach aby citově nestrádala kvůli sourozenci.  prostě se pořád učím
|
| Osamělá |
|
(9.7.2011 22:19:47)
hele ale nepopírám, že blázen můžu být
|
|
| Siddhártha | 
|
(9.7.2011 22:28:31)
Jj, tohle bylo náročné období. Ale hecla jsem se a jakmile malý spal, věnovala jsem se tříleté dceři. Zpětně to hodnotím, že fakt nestrádala, nebyly žádné problémy, hodně fungoval manžel - často s ní chodil ven. Až když byl syn větší a začal zkoumat okolí, i mě více vyžadoval, že jsem nemohla od něho odlepit, tátu nechtěl, to pak bylo období, když starší dávala najevo svým chováním, že i ona potřebuje mámu. Takže jsem to rozdělila fifty fifty, syn musel přežít koupání s tátou a pod., abych mohla být s tříletkou.
Dneska jsou oba stejně žárlivý na mojí pozornost, naštěstí to není moc. Ale starší si drží prvenství, že když začnu mluvit s MM nebo něco řešit s malým, honem mi musí něco říct, třeba že si jde kreslit :-D
|
| Osamělá |
|
(9.7.2011 22:48:55)
jojo starší děti to mají vždycky trošku horší, protože se na nich rodiče učí.  U druhého už je to většinou jiné, klidnější období, člověk všechno tak neřeší, ono ani není kdy. 
Jinak každé dítě si myslím je tak trošku upírek, každý rodič do něj vkládá spoustu energie a malými manipulátory se děti už rodí, je to více méně otázka přežití. Jak by matka poznala, že mu něco chybí, kdyby na sebe neupozorňovalo, že? Jen je škoda, že tohle u některých lidí přetrvává i později. Ale když to člověk odhalí má možnost s tím pracovat a nenechat si vysát radost ze života
|
|
|
|
| ter33 bez reg | •
|
(9.7.2011 23:41:11)
Slunce nevím, zda přímo psychiatrický - to na léky nebude, možná psychologický.
To, že jsou lidé, kteří dovedou jiné emocionálně nabíjet či vyčerpávat - to je podle mého realita (ač jsem převážně pragmatická), určitě je znáš.
A nemusí jít o problém zakladatelky - to, že vnímá. Ona je prostě emočně zranitelnější, energeticky vlastně využitelná.
Myslím, že pokud se staví psycholog, vysvětlí to hezky, že je to spíš psychiatrický problém těch lidí (nebo psychologický), že se lípnou na někoho, kdo je takhle zranitelný.
Například my oba s manželem v osobním kontaktu s naprosto cizími lidmi působíme jako katalyzátor. Buď se nám svěří se svým štěstím (a že jako naférovku to řeknou), nebo se před námi poštěkají jako dva psy. Sama vůbec přitahuju kohokoliv nestabilního (možná vysílám nějaké signály - třeba pohybového). Může být ulice plná lidí, jedinej cizí opilý tvor... jedno jakého pohlaví - se prostě na mne pověsí, pravda, podobně na nás reaguje kdokoliv na dovolené osamělý nebo někdo jinak zranitelný (třeba zdravotně)
Nejsme nápadní vzrůstem, vzhledem ani chováním.
V čekárně u lékaře si přesedne 5 lidí, aby u mne nebo u manžela (v čekárně jiné a jindy) přistál někdo, kdo si chce povídat.
Ksicht vstřícný nemáme a běžně působíme prý spíš odtažitě.
A to mám posvěceno opravdu i psychology i terapeutem, že za to fakt nemůžu ) nebo nemůžeme. To, že jsme se potkali my dva, co to mají stejně je prý shoda opravdu vzácná, většinou to vyvolává spíš rozbroje, když se někdo nalepí na jednoho z páru, druhý většinou startuje.
Jinak si nestěžujeme, už se umíme bránit oba, jen nám to připadalo hodně zvláštní, protože sami tohle neděláme, proto jsem to zkoumala - dál, proč to tak je.
|
| Kudla2 | 
|
(10.7.2011 1:11:09)
Terezo, prototže jste v podstatě vyrovnaní, a vyrovnanost prostě přitahuje - i labilní týpky, i někoho normálního, kdo jen třeba potřebuje momentálně "nabít". Těžko mě nabije někdo, kdo je slabší než já.
A ještě s těmi energetickými upíry - bývala jsem kdysi myslím dost dobrá "vrba" míněno dobrý a empatický posluchač a nalepilo se na mě v jednu chvíli víc týpků, co potřebovali psychicky "podržet", ale ne tak, jako občas potřebuje každý z nás, ale jako profesionální stěžovatelé - upíři.
Takže jsem změnila filozofii - pořád myslím umím být empatický posluchač, ale uvědomuju si, že tím, že někoho empaticky vyslechnu, mu vlastně dávám velký dar (protože mě to zas emočně vycucne) a už si vybírám lidi, kterým takový dar chci dát. A sama si také velmi vybírám, než na někoho vybalím své vlastní starosti, protože to vnímám i opačně - kdo je ochoten vyslechnout mě, dává takový dar mně. A beru jako samozřejmost, nikoli zradu, když mi to v té chvíli není schopen poskytnout, případně mi nastaví hranice. Nechtěla bych se stát pro někoho emocionálním upírem a mrzelo by mě, kdyby tomu tak bylo jen proto, že se ten člověk neuměl nebo bál včas ohradit.
Tím chci říct, že lidi schopné empaticky naslouchat bychom si měli hýčkat, nejlépe tím, že to po nich nebudeme chtít moc často a budeme jim to "vracet" až to budou potřebovat zase oni, a vlastně jim "nabíjet" baterku, kterou oni zas příště posvítí nám.
Z tohoto pohledu se jeví člověk, který to neustále jen vyžaduje a nic nedává, jako ten z té bajky, který si pod sebou uřezává větev. Protože když ze mě bude někdo pořád jen cucat, tak moje reakce bude taková, že ho buď odkážu do patřičných mezí, nebo, pokud to nebudu umět, tak před ním uteču - a on o tu svou vrbu přijde úplně. Takže i jemu stojí za to spíš se omezit, než nemít nic.
|
| Siddhártha |
|
(10.7.2011 1:16:38)
Kudlo 
Píšete tu jedno moudro za druhým.
Jinak já jsem taky tu vrbu dělala. No a vracelo se mi to, že když jsem potřebovala já, tak nejen, že žádná pomoc,ale ještě sražení, co že jako hekám a to nic není, to neřeš....
|
| Nana*81 | 
|
(10.7.2011 1:20:36)
Sid, to je tak, když je někdo moc silnej, pak mu nikdo nevěří, že má taky někdy problémy..
Když kdokolov potřeboval, mohl mi zavolat kdykoliv a povídat svý strachy. To jsem se přepočíla, když jsem myslela, že když bude zle mě, budu si taky moct vybrečet někomu apsoň do mobilu. No jo, i dobra s mírou!
|
| Kudla2 |
|
(10.7.2011 1:27:25)
Nano, ono je to možná tak, že ty "svěřovače", kterým děláš vrbu, ani nebereš jako lidi, kterým by ses mohla svěřovat sama (aspoň já to tak mám).
Prostě oni jsou velmi často slabší a tu oporu ti poskytnout nejsou schopni.
|
| Nana*81 |
|
(10.7.2011 1:34:20)
Svěřovače jsem brala tak jak byli, a že až na tom budou líp, budou mi jejich ramena k dispozici. Asi na to nejsou líp no.
Ale zlatý svěřovači oproti těm co uměj vyrábět ze soukromýmu neklidu všeobecnej stres.
Ono hlavně to dítě pochopí hrozně věcí bez toho, abych mu to slovně vyjadřovala - jak jsem vypozorovala. člověk si nevšimne, že mluví s někým jiným před dítětem, a ono pochopí.
|
|
|
|
|
| Ter | •
|
(10.7.2011 1:22:46)
Vyrovnani nevim ... Zitra ... Diky vsem. Prisla boure prirodni ... Rachot svetlo venku. Doma tma....
|
|
| ter33 bez reg | •
|
(11.7.2011 22:30:46)
Kudlo - díky.
Tohle zjevně znáš. Odpadla jsem ne vlastní vinou, přišla bouře veliká, bouřky nemusím (venku, ale úžasná očista ) koukala jsem za oknem půl noci )
Tady vypadlo všechno.
Jen je trochu podivně, že zdánlivá vyrovnanost přitahuje a vyzývá ke svěřování nebo překládání problémů. Prostě proto, že možná navenek působíme oba fakt asi jako příval energie (no říkají nám to cizí lidé, takže to tak asi bude) a ty naše duše - tak nějak schovaný, chvějící se atd... nejsou navenek moc viditelné.
Ale díky tomu co píšeš tomu asi začínám rozumět. Přesto nechodím po světě s ksichtem alá smějící se šašek.. to ne, jen někdo asi vnimá leccos jinak než reálně je a asi působíme pohodověji než jsme. No - krom uzavřených diskuzí a tohohle serveru a pár blízkých přátel prostě nenosím vývěsní štít, že mne něco štve, protože život mne obecně jako takový holt neštve.
A od toho je to odstřihnutí se.
Jinak všem - hodně štěstí v téhle bitvě.
|
| Kudla2 |
|
(11.7.2011 23:08:11)
Terezo, přes všechny deprese a nejistoty ale máš to základní srovnaný, a to se pozná
Možná je rozhodující i ta ochota vůbec naslouchat - on i ten upír a cucátor energie se může subjektivně cítit na huntě a je Ti za tu ochotu vyslechnout vděčný, není to tak, že by chtěl někomu úmyslně škodit, ale možná je ta jeho nejistota prostě tak velká, že neví, kdy má přestat.
Tohle se mi stalo po porodu - jinak myslím nejsem psychicky labilní ani trošku, ale po porodu a těsně před jsem byla rozhozená, a "autority", od kterých jsem chtěla tak trochu "cucat" buď nebyly naladěné na stejnou vlnu, nebo na to neměly náladu, a z mého (tehdejšího, neobjektivního) pohledu se na mě vykašlaly nebo aspoň skoro vykašlaly.
Moje pocity v té chvíli byly čiré zoufalství a potřeba přílivu té pozitivní energie. Které se mi nakonec dostalo, ale od někoho jiného, než jsem čekala (naštěstí hlavně od mých nejbližších) . Ti, od kterých jsem ji čekala, mi ji nedali a já to dodneška vnímám jako křivdu (samozřejmě je to blbost, oni to vůbec nemuseli poznat, já normálně (snad) upír nejsem a ani v té tehdejší podobě jsem nedokázala se na tu autoritu "zoufale pověsit", manipulovat ani psychicky vydírat.
Říkám to jen proto, abych se pokusila i o pohled "z druhé strany", jak to může vnímat ten - třeba dočasný - upír.
|
|
|
|
|
|
|
chci se umět bránit 
to je asi jediná šance.
, hezkou sobotu!
V její náručí
Objevte adrenalinový ráj! Dolní Morava nabízí zážitky, které jen tak někde nenajdete
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Co se nese v leseTeplice 
Historické slavnosti Jakuba KrčínaJindřichův Hradec 
O PalečkoviKutná Hora 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Co se nese v lese
Historické slavnosti Jakuba Krčína
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)