| Venavella | 
 |
(16.5.2011 11:20:32)
Aho,
zajímalo by mě jak se vyrovnáváte s pomalostí svých dětí. jak je "zrychlujete"? Mám syna, skoro 6 let a jsem z něj někdy na prášky. Je hodnej,klidnej a neskutečně pomalej. Ve školce máme kliku na skvělý učitelky, který ho chválí, že je pečlivej, ale většinu věcí dělá 2x tak dlouho než všichni ostatní (včetně 4leťáků). Je dyspraktik, zřejmě dysgrafik (diagnozu dostane na konci první třídy). Poraďte mi tipy a triky, prosím.
|
| Alpina |
|
(16.5.2011 11:37:51)
Co s ním? Nic. Když mu to není dáno, navíc čekáš ty diagnozy, tak co chceš zrychlovat? Jemu to prostě není dané, s tím se smiř. Buď ráda, že je pečlivý, určitě takový bude i ve škole. Co bys radši? Kdyby byl zapomnětlivý, zbrklý, nic si nepamatoval? Co se ti zdá horší? Já mám doma ten druhý případ.
|
| Černá kronika | 
|
(16.5.2011 11:49:15)
Nechci polemizovat,nemám žádnou zkušenost. Jen poznamenám, že nám na kurzu přednášela ostřílená pedagožka s mnohaletou praxí na prvním stupni o hyperaktivitě a hypoaktivitě a povídala, že z jejího pohledu je horší ta hypoaktivita. Hyperaktivita je častější, víc se o ní ví a víc se s ní umí pracovat. Ona sama prý měla ve třídě hypoaktivní dítě a opravdu s tím nešlo nic dělat. Prý maminka povídala, o kolik dříve musí vstávat, aby se dítě vůbec stihlo vypravit přes všechno pomáhání a zjednodušování. Ve škole to dítko prý nemělo problém s učením jako takovým, bylo inteligentní, ale děsně pomalý, než si nalistovalo sešit, vytáhlo pero..., problém u něj byla i svačina, protože než si jí vyndalo z tašky, tak zvonilo. Nakonec prý mělo nějaký čas k sobě asistentku.
|
| Persepolis | 
|
(16.5.2011 13:21:01)
Tak svačinu brácha taky nikdy nestíhal.
|
|
| Kokydka | •
|
(8.10.2014 15:35:21)
To znám a to jsou přesně slova synovo paní učitelky a jak to dítě drobet zrychlit to neví nikdo.
|
|
|
| Venavella |
|
(16.5.2011 11:53:34)
já jsem smířená. Ale možná si neuvědomuješ dopady "pomalosti" - posměch ostatních, nebránil se, když ho děti šikanovaly, protože to nestihl, pořád se na něj čeká... Tyhle děti nemaí sice tolik fyzických úrazů, ale mají hodně úrazů na duši od různých necitlivých a mnohdy neférových poznámek o svém intelektu (vypadají hloupější než jsou), šikovnosti... Trpí v kroužcích - právě proto, že to nikdy nestihnou včas, ve škole...
nehledě k tomu, že ve škole se ti nikdo nebude posmívat, že neumíš počítat, ale budou se ti posmívat, že neumíš kotrmelec.
Všeliskde se píše jak pracovat s hyperaktivními dětmi, ale tohle se dost opomíjí, i když to taky přináší těžké situace
|
| Elíláma | 
|
(16.5.2011 12:03:24)
Venavella: jo, přesně to mi přijde strašně smutný. Předsudky a lidské odsuzování, škodolibost ubližují právě takovýmto dětem, bůhví proč jsou pomalé, málo aktivní, jejich mozek a možná i duše k tomu má důvod. Kdybychom byli všichni jako přes kopírák, ještě bijeme bizony šutrem...
|
| Černá kronika |
|
(16.5.2011 12:11:19)
No jo, vůbec společnost celkově není moc nastavená k těm, kdo vybočují a to míň nebo víc.... Dcera si zase užila jedním časem jenom proto, že byla ve třídě nejmenší a nejhubenější. Že byla vypiplaná z 1,5 kilogramovýho miminka ty děti nazajímalo, oni viděly jen to, že je jiná. Nebo stačí, když má někdo zrzavý vlasy, to si pamatuju z dětství - zrzavá holka a měla ještě ke všemu zlatý zub, co ta si chudák zkusila. A to teď popisuju jen ty lehký vzhledový odchylky, což potom nějaký těžsí postižení tělesný, duševní, povahový.... Ještě pochopím, když ta reakce je od dětí, tam je to tím, že jim nikdo neřekl, že lidi jsou prostě různý a je třeba je brát, tak jak se narodí a spíš se jim snažit pomoc, ale když jsou takhle necitlivý dospělí, tak to mrzí a bolí. Někdy by stačila lepší informovanost.
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 12:30:22)
Nějaká: přesně tak, stačí málo a děti umí být pěkně krutý, a rodiče je často neinformujou, že každý je jiný, já měla jako malá kostky, které se daly složit v obrázek, 6 obrázků, na jednom byl nějaký asi francouz, na druhém číňan, černoch atd. a mě se strašně líbilo, jak je každý jiný. Máma mi vysvětlovala, když byl někdo jiný, co se stalo, třeba její kolega měl pryč obličej, popáleniny, vypadal na první pohled strašidelně, ale byl to skvělý člověk, máma mi řekla, jak se mu to stalo a už jako malá jsem to brala a dneska mi nedělá problém komunikace a vztah s jinými nebo postiženými lidmi. A že je to těžké, někdo je jiný, tak to probudí zvědavost, civět je blbé, vyhýbat se pohledem taky... a tohle všechno vede k nejistotě co ty, kteří se s tím nehodlají poprat u sebe, že je to jejich problém vnímání jiných ne přímo těch jiných, tak jdou do posměchu, agrese, ignorace... škoda, jaká škoda. Přitom to nikomu ještě nic dobrého nepřineslo ani na jedné straně.
|
|
|
|
| Nora | •
|
(16.5.2011 12:06:17)
Myslím, že s tím nenaděláš nic, mám takového manžela a já jsem druhý opak a je to dost napjaté. Nejspíš nějakou psychologickou pomoc, případně alternativní školu, kde by měli brát trošku ohled na individuální schopnosti a asi u broučka pěstovat sebevědomí, že kvalita jeho jako člověka nesouvisí s rychlostí i když se mu ostatní posmívají. A tobě pevné nervy...
|
|
|
| Zrzeček |
|
(16.5.2011 12:38:30)
Tak se zbrklým dítětem zkušenost nemám, ale mám pomalého manžela i syna prvňáka. A šílím z nich, nejde s tím nic udělat, čím víc na mrňouse tlačím, tím je to horší. Pí.uč. mi to potvrdila, že už to taky zjistila, že ho musí nechat, ve zlepšení moc nevěřím, manžel je to samé v bledě modrém. Jen se děsím 3.třídy, příští rok budou mít stejnou učitelku, ale co bude pak, to fakt netuším. Je mi ho líto, je chytrý, ve spoustě věcí napřed oproti ostatní dětem, ale takhle si to kazí. Menší náznaky šikany už taky byly, ale on je absolutní pohodář, občas si mezi řečí postěžuje, ale neřeší to.
|
| slepenina | 
|
(16.5.2011 13:10:17)
Já mám doma opak, ale posměškům ze strany spolužáků také neunikla a neuniká. Já pro změnu rezatá a pihatá a také různé posměchy, že jsem se opalovala přes cedník nebo mě po.. mouchy. Každé dítě co prostě vybočuje z nějaké klasiky tak bohužel děti jsou v tomto směru velmi necitlivé. Uvažovala bych o žádosti o individuálním vyukovém plánu, dávat míň při psaní nebo počítání. Myslím si pokud dítě prostě umí tak není potřeba ho nutit stíhat vypočítat 10 příkladů a stačí jen 5. Písemnou práci také dělat na dvakrát atd., vše jde pokud je učitel přístupný a ochotný.
|
|
| Venavella |
|
(16.5.2011 13:26:22)
přesně, musím ho nechat jinak se zasekne, rozbrečí a já ještě můžu uklidňovat.
|
|
|
|
| Elíláma |
|
(16.5.2011 11:47:42)
Já vím, že zasahuju do tématu, ale vzpomněla jsem si, jak nás ve filozofii učili o Kantovi něco, že 12 let koukal na kostelní hodiny a pak napsal svoji filozofii, tak tak a co 
Možná u vás vaše dítě vychová trpělivost, že i buddhisté budou závidět
Hodně štěstí na hodné a chápající učitelky!
|
|
| anna | •
|
(16.5.2011 13:09:16)
Urcite bych doporucila udelat vse proto, dostat maleho do dobre skoly, kde budou respektovat jeho tempo a nebude se citit na okraji. Syn chodi do Montessori skoly, podobneho chlapce ve tride take maji /a dalsi dva hyperaktivni/, ale vzhledem ke zpusobu vzdelavani, to vubec nijak nevadi. Deti pracuji hodne casu samostatne ci ve skupinach po 2-3 a nevenuji se vzdy stejne probirane latce. Tj napriklad: nektere deti delaji nasobilku 9, jine teprve 3 a postupne si dojdou dale. Posmech to u ostatnich rozhodne nebudi, nejsou zvykli mezi sebou "souperit". Studijni vysledky maji jinak vseobecne nadprumerne.
Jinak muj muz ma tuto "diagnozu" taktez a nezbyva nez to repektovat. Na druhou stranu diky preciznosti, ktera je s tim spojena, ma velmi dobrou pracovni pozici a je ve svem oboru velmi uspesny. /jen doma je to nekdy na zabiti/.
|
| Venavella |
|
(16.5.2011 13:27:35)
Montessori tady bohužel není, ani v dosahu. jak píšu, učit budu doma, i když je to docela náročné.
|
|
|
| Persepolis |
|
(16.5.2011 13:16:23)
To je jako kdyby jsi mluvila o mém bratrovi. Srovnal se až na druhém stupni základní školy, nakonec úspěšně vystudoval vysokou(technickou). Jinak přesně: dyslektik, dysgrafik, neskutečně pomalej, věčně se na něho čekalo, na prvním stupni trojkař, protože nic nestíhal, on působil opravdu jako zpomalený film, máma z něho šedivěla, ale nakonec z toho vyrostl. My jsme si o něm vždycky mysleli, že je lenoch a flegmatik. A vidíš, on byl hypoaktivní
|
| Persepolis |
|
(16.5.2011 13:19:21)
Ale i ve třiceti má pořád na všechno dost času.
Já ho jednou pozorovala, když si balil tašku na dovolenou. Já bych jí měla za tu dobu sbalenou 5x a pro celou rodinu. A to nepřeháním.
|
| Persepolis |
|
(16.5.2011 13:24:47)
Ještě bych chtěla dodat, že bráchovi je 32 let,takže pochopitelně u něho nebyla porucha typu ADHD diagnostikována. Byl vždycky považován za lenocha a flegmatika.
|
|
|
| Venavella |
|
(16.5.2011 13:23:17)
já mám taky takovýho manžela a někdy kvetu.-) Je vědec, takže se mu to asi i hodí
Jinak malýho budu učit doma, protože jsme nenašli vhodnou školu. On je jinak velmi nadaný, jen ta rychlost a nešiovnost.
|
| Persepolis |
|
(16.5.2011 13:28:11)
Tak nešikovnej je brácha taky. Ale naštěstí časem zrychlil. Není to žádný zázrak, ale dá se s tím žít
|
| Zuzaniela | 
|
(16.5.2011 13:52:08)
Dobrý den všem,
házela jsem tento dotaz do špatné diskuze, Lendulinka mě pozvala sem, takže....
Sedmileté dceři nedávno diagnostikovali ADHD. Jen při pročítání literatury si nejsem úplně jistá, jestli je hypoaktivní (pomalá, pořád se na ni čeká, je myšlenkama mimo, sešity mají všichni odevzdané, jen Julča čučí z okna, žije si prostě ve svém světě) nebo hyperaktivní (časté úrazy v raném dětství, chyběl pud sebezáchovy, neustále v pohybu, šije sebou, co ji moc nebaví, tak se na to není schopná soustředit).
Prostě se to tak v ní bije. Je to normální, že to má takto pomíchané??? Děkuji za názory podobně ¨postižených  ¨ rodičů.
Jinak je bystrá, zajímá se o spoustu věcí, nádherně maluje a zpívá....
Jo - nemá moc kamarádů, připadá mi, že není dětem jako společník moc příjemná. Z toho jsem samozřejmě taky nešťastná...
Zrovna nedávno přišla domů a stěžovala si, že se jí děti smály, že chyběl učitelce jeden odevzdaný sešit a celá třída už věděla, odkud vítr vane. Ale Julie měla prostě svoji přemýšlecí chvilku...
Píšu páté přes deváté, jsem toho plná, neumím se možná srozumitelně vyjádřit..
|
| Petra | •
|
(3.10.2011 12:30:11)
Ahoj, syn (10 a třičtvrtě) je na tom podobně, jak píšeš. Úrazy tedy neměl, resp. ne nějaké zásadní. Ale je to přesně takové - v jednu chvíli zamyšlený, mimo, strašně pomalý např. při oblékání nebo při práci do školy. Zároveň nevydrží v klidu, když jedeme např. autobusem, nebo když se na něj čeká. Mele se na sedačce, všelijak protahuje, když stojí, bojuje rukama nohama nebo si najde klacek a šermuje s ním. Když je potřeba, aby byl opravdu v klidu, alespoň mluví a pokud ho nenapadá nic zásadního, pronáší věty typu: "Mami, těšíš se?"
"Na co?"
"Na příští vánoce." (V lednu apod.)
Jinak údajně má IQ 140, ale moc se to neprojevuje. Učení zvládá dobře, ale má "výpadky" pozornosti. Jakmile ho něco zaujme, hned si všechno pamatuje a ptá se, ale u ničeho dlouho nevydrží.
Někdy jsem z toho dost nešťastná, protože se o něj bojím.
Jak se to bude dál vyvíjet...
Jenom když si vezmu, jaké hračky kdy chtěl... a většinou po prvním, druhém použití nebo do týdne šlo všechno do poličky a od té doby tam leží. Pořád ho baví deskové a jiné hry (má jednu extra oblíbenou), což ovšem znamená, že neustále vyžaduje, abychom hráli s ním.
Myslím, že na něj nejvíc sedí, že má ADHD, ale je subtyp s výraznou nepozorností. Druhý subtyp má výraznou hyperaktivitu. Někde jsem tohle rozdělení četla a připadalo mi poměrně dobré, ale kde, to už si nevzpomenu.
|
| Hal2 | 
|
(9.11.2011 7:49:52)
Petro,
máme podobný problém. Máš pocit, že se to věkem lepší?
U nás jednoznačně ano, jenom nevím, jestli dost rychle, aby to pro život stačilo. Z budoucnosti mám taky obavy. Dokud jsou děti, tak mají nalajnovaný čas, ale mám strach z toho, až to jednou bude na něm, jestli bude sám zvládat i ty pro něj nepodstatné věci.
Jinak jak píšeš, že syn má IQ 140 a neprojevuje se to, tak myslím, že ono se to projeví jen, když se najde nějaká oblast nebo činnost, při které to dítě má pocit, že se seberealizuje. Nebo kolektiv podobně "postižených". A to je hodně složité, zvlášť, pokud praktická sféra každodenních činností pokulhává. Tyhle děti myslí jinak a řeší jiný problémy než jejich vrstevníci a není pro ně lehké fungovat běžným způsobem, ale pokud se povede najít něco, při čem jsou šťastný, tak dopředu jdou a ta inteligence o sobě dá vědět.
|
| lipoo | 
|
(9.11.2011 11:00:42)
přesně jak píše Vilma....tyhle děcka se vybičují jen tam,kde je to zajímá...náš ve druháku vyhrál okresní kolo SOČky.....z elektroniky je nejlepší,má jet na měsíc do anglie,atd...ale jinak v praktickém životě naprosto nepoužitelný
|
|
| Petra | •
|
(3.12.2011 17:01:32)
Ahoj Vilmo,
na otázku, jestli se to věkem lepší, neumím jaksi odpovědět.
Záleží vždycky i na mojí náladě, jak moc jsem schopná syna zvládnout. Někdy prostě jsem vyčerpaná a mám ho plný zuby ) a pak mám pocit, že se nic nezlepšilo ani o krůček.
Opravdu mě hodně unavuje to jeho neskutečné lpění na určitém tématu. Mele o tom pak pořád dokola a člověk toho má DOST.
Moc si neuvědomuje, že to ostatním může vadit. Když mu to člověk dá najevo, je na něm vidět směsici vzteku a ukřivděnosti - tak silnou, že ani ve svém věku někdy nevydrží a má slzy v očích - ale není to "jen" lítost, ten vztek hraje hodně velkou roli!
Z tématu nejoblíbenější společenské hry, o které mluvil posledních 4-5 měsíců přešel někdy v říjnu na téma "hadi".
O ničem jiném se s ním vpodstatě nedá mluvit. Občas je to i poučné, něco se dozvím, ale převážná většina času je vyplněna větami typu: "Mami, že jsou roztomiloučký!"
"Mamí, a kdy půjdeš na teraristiku? A proč tam nechceš chodit se mnou?"
"Mamí, a proč si toho hada nemůžeme pořídit domů?"
"Až budu velkej, budu mít plnej barák hadů."
"Mamí, až půjdeš na teraristiku, dáš si hada kolem krku? Proč ne? A čeho se bojíš?"
... "Mamí, ty jsou roztomilý, viď?" A ZNOVA DOKOLA.
Někdy mám pocit, že budu vraždit, ale jinak se mi moc nedaří s ním SDÍLET, tak raději zvládám JEHO téma. Otázka je, jestli stejně necítí moje pravé emoce a třeba o to víc neopakuje.
Nedávno jsem četla něco o aspergerově syndromu. Nemyslím si, že by ho měl... ale ten příznak - setrvává až obsesivně u tématu a nevšimne si, že nezajímá ostatní - je naprosto stejný.
Pomoc, potřebuju trpělivost!!
|
|
| Petra | •
|
(3.12.2011 17:04:07)
Ještě, jak jsi psala o nalajnovaném čase: dokáže se tvoje dítko samo zabavit? To je podle mě další dost náročný příznak ADD: můj syn se neumí zabavit na déle než 20-30 minut a to ještě předtím musí přijít moje důrazné upozornění, že teď mě prostě nechá a zkusí to sám.
Předtím většinou v častých intervalech: "Já se nudím."
|
|
|
|
|
|
|
|
| koxtry |
|
(16.5.2011 13:56:17)
Ahoj,
možná bych měla tip, pokud jste z Prahy či okolí.
Kamarádka měla se svou dcerou stejný problém (chytrá, ale pomalá), tak začaly navštěvovat kurz speciální pedagožky p. Bubeníčkové (viz odkaz), který je zaměřený na vytvoření a procvičení mozkových synapsí. Prý jí to moc pomohlo, na konci první třídy nikdo nepoznal, že v pololetí jí chtěli vrátit do školky.
Já tam budu od září chodit s dcerou, která má zkříženou lateralitu, mělo by jí to taky pomoct, tak jsem zvědavá.
Odkaz:
http://www.prodys-bubenickova.cz/info.htm
|
| Zuzaniela |
|
(16.5.2011 14:07:07)
Klidná kočko, díky, ale jsme z Opavy...
Máme možnost navštěvovat nějaké relaxační sezení se skupinou dětí, ale dcera měla dvakrát za sebou spálu, takže letos jsme nemohly nastoupit.
|
| koxtry |
|
(16.5.2011 14:12:14)
Možná bych zkusila vyhledat někoho podobného ve vašem dosahu, nejlíp speciálního pedagoga, třeba tenhle program není ojedinělý a dělá to i někdo u vás. Každopádně přeju hodně štěstí a pevné nervy, vím co to je mít pomalé dítě (i když to naše je pomalé jen příležitostně, když je unavené nebo ve stresu, ale i tak to občas stojí za to).
|
| Zuzaniela |
|
(16.5.2011 14:30:33)
Zkusím se na to poptat. Tohle mi třeba v PPP neřekli.
Ona právě taky není pořád pomalá, doma je spíše hyperaktivní. Asi jak je v té škole taky unavená, tak je zpomalená.
Učitelka říkala, že koncem roku mají tyhle děti školy už plné zuby (a kdo ne, že?!  ).
|
| Venavella |
|
(16.5.2011 16:38:21)
Nám PPP strašně pomohla. A to jsem tam vůbec nechtěla jít. Jenže byl tak... jinej...odmala fakt pomalý, ale ne nebystrý. Nic nešlo splavně, kromě logiky
Pak dostal doporučení na neurologii, rehabilitaci, jinýho logopeda a za rok udělal obrovskej skok. A dost mu narostlo sebevědomí.
|
| slepenina |
|
(16.5.2011 18:04:19)
Venavello, určitě doporočuji pokud můžeš tak zkusit učit doma, já tak učila dva roky a šlo to, musíš ovšem splňovat nějaké podmínky a to především maturita. Já to měla udělané tak, že jsem ji učila doma a učitelka si ji každý týden přezkoušela což je podle mě nejlepší než pak jednou za půl roku celkové přezkoušení. Mě to bylo doporučené paní učitelkou asi po dvou měsících, ona měla právě problém neposedět a stále povídat a nebylo síly ji přitáhnout. Doma si na ní uděláš čas a pokud není zrovna v nejlepším rozpoložení tak to můžeš zkusit za hodinu, nemáš to tak přesně časově omezené jako ve škole. Já i vím, že dceru toho naučím doma víc než ve škole, prostě se věnuji jen ji. Tím myslím, že nyní chodí do 8. třídy a do školy každý den, ale přijde ze školy a prostě se učíme sice ne dlouho, ale půl hodiny stačí a vím, že učivo chápe.
|
| Venavella |
|
(16.5.2011 19:29:39)
Já matuitu mám, vstřícnou školu jsme taky našli (a ani nemusíme jezdit do Prahy), PPP je tomu nakloněna, jediné čeho se bojím jsou moje nervy. Určitě to zvládnem, dokonce máme dovoleno v první psát jen velkýma tiskacíma, to je velká úleva. na písanku dojde tak ve 2-3 třídě.
|
| slepenina |
|
(17.5.2011 8:59:34)
Tak to je dobře, že jsi našla takovou školu a doufám, že se to bude vše dobře odvíjet. Možná první měsíc se budeš nervovat a to bych se ani nedivila, ale zvládneš to.
|
|
|
|
|
|
|
| Venavella |
|
(16.5.2011 14:14:17)
My chodíme do PPP na HYPO, což je desetitýdenní program pro předškoláky. Taky cvičí vojtovku, denně dělá různá podpůrná cvičení (uvolńování ruky apod) a nacvičuje různé věci, které potřebuje - zapínání zipu a knoflíku, otvírání batohu a lahve s pitím (obzvlášť pikantní), oblíkání na čas...
|
| koxtry |
|
(16.5.2011 14:29:38)
jo, oblíkání na čas to je lahůdka (u nás teda spíš hledání oblečení). Včera jsem vyslovila požadavek, aby mi dcera přinesla čepici, která leží na opěradle gauče v obýváku. Po 5 minutách jsem jí našla jak bloudí ložnicí.... no to nic.
Ale tohle by mělo spočívat v něčem jiném, je to sada různých cvičení, které se musí denně opakovat a postupem času se modifikují a ztěžují - např. pokud si pamatuju, tak dítě třeba dostane bubínek a šest různých rytmů, přiřazených k šesti různým zvířátkům. A když řeknu třeba žirafa, má za úkol zabubnovat správný rytmus. Postupem doby se zvířata přidávají a rytmy ztěžují. Ale další podrobnosti nevím, čeká nás to teprve v září.
|
|
|
|
|
| Fous&fousek | 
|
(16.5.2011 14:56:34)
No, musím říct, že jsem tady trochu našla svou dcerku. Je taky pomalá a flegmatická, má svůj svět a když jsme třeba venku na odrážedle, tak šílím. Jede rychlostí šneka a moje rozčilování je k ničemu, stále si počítá ty svoje brabence a pampelišky. Byla jsem taky taková, když jsem byla malá, pořád nejsem žádný blesk, ale zlepšilo se to. Říkali mi, že to jsou ty přenošené děti (jsem přenošená o tři týdny a nakonec jsem šla CS), ale malá se narodila pár dní před termínem. Je ještě malá, jsou jí 2,5, ale když jí pozoruju mezi vrstevníky, tak mi to začíná docházet. Asi budeme tenhle problém řešit taky. Uvidíme...
|
| Zuzaniela |
|
(16.5.2011 17:52:15)
Fousku - přesně taková byla dcera, když byla malá. Vůbec ji nezajímalo okolí, jela si to svoje - mravenci, berušky, pavouci, kytičky. Uměla ve třech letech pojmenovat tolik květin, co neumí mnozí dospěláci. Každý říkal, že z ní bude nějaký entomolog nebo něco takového. Všechno musela prozkoumat, i hovno od psa . A já to stále, jen to je tak nějak méně nápadné .
|
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)