| kambala | 
 |
(23.4.2011 22:25:27)
Mám takových párů ve svém okolí dost. Proč je to štve? Mají tak nízké sebevědomí, že potřebují prokazovat svou dominanci? Potřebují, aby na nich byl někdo závislý? Jenom tradičním modelem rodiny to snad být nemůže, když je to i u velmi vzdělaných a chytrých chlapů, ne?
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 22:28:17)
Nemyslím, že to muže štve nějak plošně. Mého to tedy neštvalo :)
|
|
| LaviON | 
|
(23.4.2011 22:28:53)
já bych to klidně bral!
|
| kambala |
|
(23.4.2011 22:30:31)
Lavione, jo, to oni rikaji taky...hm, pak manzelka prestane byt zavisla, vydela vic. a chlapec to nevydejcha
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 22:32:06)
Tak manželka není závislá, i když vydělá méně,ne? Nevím, jsou to tak propastné rozdíly?
|
| kambala |
|
(23.4.2011 22:38:53)
Petro, spousta manzelek zavislych je. Jsou doma s detmi, kdyby chlap odesel, neutahnou hypoteky, neutahnou najmy. Nektere chlapy to mozna tesi. Ale spoustu z nich samozrejme ne. I z nich vsak nekterym vadi, kdyz se situace obrati.
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 22:41:44)
Jak se projevuje, že jim to vadí? Nejde spíš o to, že když máš slušný plat, je to většinou "za něco", tj.jsi hodně pryč, máš málo času na svět doma a tak?
|
| kambala |
|
(23.4.2011 22:44:26)
Petro, nemyslím. Fakt asi půjde o tu dominanci a ztracené sebevědomí.
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 22:46:59)
V tom případě ti chlapi opravdu nejsou v pohodě, protože peníze člověku dominanci nepřinesou, pokud na ni jinak nemá.
|
| LaviON |
|
(23.4.2011 22:52:27)
tak, ono je fakt, že to máme většinou tak nějak zakódované, že musíme rodinu uživit. a když to nejde, tak je všechno špatně. nedovedu si představit, že nbych to nezvládl. ale klidně bych se té zodpovědnosti dovedl vzdát
|
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 22:52:40)
Jinak, s tímhe zkušenost nemám, ale zažila jsem partnera, který byl jak podebraný na křtech a při vyhlašování cen. Prostě mu vadilo, že je tam jen jako "ten od Petry".Nestalo se to jen mě, ale i dvěma mým kamarádkám. Jejich chlapi byli taky na akci otravní a dělali tam problémy. Myslím, že je to společenským nastavením.
|
|
|
|
| mil007 | 
|
(23.4.2011 22:45:53)
Já mám vlastní zkušenost,můj manžel vydělával celé roky více než já,až jsme se v jednom období dostali do bodu,kdy jsme vydělávali v podstatě stejně,pozor,né já víc,ale stejně/dost/a já jsem vypozorovala,že je to pro něj problém,ačkoliv to nahlas neřekl.Začal vymýšlet všemožné plány,aby zvedl svoji mzdu a tím mě trumfnul a povedlo se mu to.Mám z toho pocit nějaké soutěže a prostě v tom domácím utkání chce "vyhrát".
|
| kambala |
|
(23.4.2011 22:54:22)
Mil, ano, tak nejak jsem to myslela.
|
|
|
|
|
|
| LaviON |
|
(23.4.2011 22:32:31)
ono možná taky záleží na tom, jak to tomu chlapovi pak dává najevo. pokud z něho začne dělat debila...
|
| kambala |
|
(23.4.2011 22:37:50)
Lavion, tak ani nahodou. debila z nej nedelaji. proc by taky? copak oni delali debilky z nich, kdyz nosili domu vic penez?
tim to fakt neni
|
| LaviON |
|
(23.4.2011 22:43:46)
netvrdím že všechny, ale určitě se to někde vyskytne(stejně jako, když je to obráceně)
a to pak dobrotu dělat nemůže
|
|
|
|
|
|
| stormer | 
|
(23.4.2011 22:34:38)
Protože 90% chlapů jsou nechutně ješitní šovinisté ??? 
|
|
| hokkaid |
|
(23.4.2011 22:36:26)
I chytří chlapi můžou mít rodinný model patriarchální...je to vžité, starší kolegové a příbuzní na ně koukají shora, případně popichují, ustojí to jen silní jedinci to chce čas...
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 22:40:22)
že by starší kolegové věděli,kolik bere manželka kolegy? Možná to není vydělanou částou, ale postem, který s ní souvisí. Že svým ženám v podstatě závidí.
|
|
| mil007 |
|
(23.4.2011 22:41:03)
Myslím,že jim to narušuje jejich ego,necítí svoji nepostradatelnost a vyjímečnost.
|
|
|
| Žžena |
|
(23.4.2011 22:42:14)
Myslím že sis sama odpověděla.
Mají nízké sebevědomí, potřebují si dokazovat dominanci.
A pak je tu ta otázka s patriarchálním modelem (pokud toto tedy označíme jako jeden z příznaků tohoto modelu)... tak mi tak přišlo na mysl, že je zajímavé, že patriarchální model vlastně takové muže-chudáčky produkuje (byť se prsí tím, že se jedná o "pořádné chlapy" a "silnější pohlaví"), mají problém se sebevědomím a potřebují si ho napravovat 
|
|
| Barbara, Lisa a Vincent 4/2011 | 
|
(23.4.2011 22:54:49)
Kambalo, v mojí nejbližší rodině je pár, kdy on - ošetřovatel v hospicu - vydělá 9000/měs., ona - grafička, programátorka - cca 40 000/měs. a víc. Pro ně samotné to problém není; chlap, kdyby dělal to, co vystudoval, vydělá určitě taky tolik. Ale dohromady tolik nepotřebují, a tak šel za hlasem svého srdce.
Ale řeší to jejich rodina (tedy i moje), skoro všichni jsou z toho strašně na větvi a o věty typu: "chudák holka" a podobně není nouze. I když chlap to ve své podstatě už i vzhledem k jeho práci není žádný flákač a podobně. U nich to podporuje taky to, že žijí na vesnici, kde si každý vidí do talíře a komentuje to už z principu.
Takže ve finále chudáci děti, protože otec - vyžírka rodiny a matka na děti kašle, protože šel na mateřskou otec.
Katastrofa. Běžný pohled dnešní vesnice.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 22:57:25)
Ano, chtějí chlapa, ke kterému by mohly "vzhlížet". To mě bere čert, když to slyším.
|
| Žžena |
|
(23.4.2011 22:57:51)
Nápodobně.
|
|
| kambala |
|
(23.4.2011 23:00:33)
Petro, jestli to neni tim, ze chlapi potrebujou zeny, na ktere by mohli shlizet...
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 23:01:59)
Já myslím, že v podstatě ne... že je to jen takovej stereotyp.
|
|
|
| kambala |
|
(23.4.2011 23:03:04)
tim myslim, napriklad u nas v rodine mame priklad, kdy se VS rozvedl s VS a nasel si zenu stredoskolacku, ktera ho obdivuje. predtim mu vadilo, ze jsou na tom stejne...
a myslim, ze je to i ten postoj manazer/sekretarka. vzhlizime a shlizime, ego masirujeme
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 23:04:49)
To není otázka vzdělání,ale spíš povahy, a nebo možná i manipulace.
|
|
| mil007 |
|
(23.4.2011 23:08:07)
Já jsem četla kdysi nějaký článek,který pojednával o tom,že VŠ muži opravdu upřednostňují partnerky SŠ,tak jak zmiňuje Kambala ,model ředitel-sekretářka,lékař-sestra...Zakládajjí si na tom,že jsou té ženě jaksi pomyslně nadřazeni.
|
| Ecim | 
|
(24.4.2011 22:07:53)
Setkala jsem se naopak s případy (muži i ženy), kteří cíleně chtěli partnera nebo partnerku se stejnou úrovní vzdělání.
|
|
|
| Žžena |
|
(23.4.2011 23:08:27)
Ono se to dá "řešit" i jinak, máme známé kde žena je VŠ a muž je vyučený. Doma je to ale ryzí hra na "taťka -jediná soudná osoba a pán domu" a "mamka - ta nestabilní hysterka co vaří a uklízí".
Mají to tak už od začátku, ona své vzdělání nechá u vstupních dveří domu, dál už je pouze submisivní a za všech okolností jej přesvědčující o tom, jak on má opravdu navrch
Ale když jim to tak vyhovuje (no, někdy moc ne...)...
|
| kambala |
|
(23.4.2011 23:12:05)
Žženo, to by mne zabilo
|
| Žžena |
|
(23.4.2011 23:12:41)
Mne taky... neumíš si představit, jakej nápor je přežít tam návštěvu 
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 23:15:58)
Ten chlap ale musí být opravdu blb,když tohle vyžaduje.
|
| Ecim |
|
(24.4.2011 22:09:11)
A ta ženská také, když na to přistupuje. Ale v tomhle ohledu platí, že každý svého štěstí strůjcem.
|
|
|
|
|
| LaviON |
|
(23.4.2011 23:24:24)
a myslíš si, že vyšší vzdělání zaručuje vyšší inteligenci?(nemluvím zrovna o tomto konkrétním případu)
znám spoustu vzdělaných kreténů, a taky obráceně
|
| kambala |
|
(23.4.2011 23:26:28)
lavione, nemyslim, ale zrovna z tech lidi, o kterych mluvim, je jich VS vetsina (mam holt vic VS kamaradu, protoze s nimi pracuju )
|
|
| Žžena |
|
(23.4.2011 23:26:54)
Já si nemyslím že vyšší vzdělání zaručuje vyšší inteligenci. Ale chování jednoho ke druhému ve vztahu není o inteligenci. Na to, abys byl brán jako rovný partner v komunikaci a rozhodování, nemusíš mávat výsledky IQ testů.
|
|
|
| Žžena |
|
(24.4.2011 8:09:46)
Valkýro,
s tím "vyvyšováním" mužů formou servírování jídla jsem se taky hodněkrát setkala. Kamarádka vždycky špačkovala na svoje pobyty u tchýně, kde když se smažily řízky, tak první a nejlepší řízky museli vždy dostat PÁNI TVORSTVA, pak dlouho nic, pak ženy a úplně nakonec ty nejpřepálenější zbytky dostaly děti.
U nás byl stravovací patriarchát v tom, že dokud žil děda, tak ve 12:00 zasedl ke stolu a flflal kde že má oběd a pak ještě špačkoval že v té polívce je moc brambor, že chtěl jiný maso atd..
Jinak ale já taky manželovi podstrojuju, dávám mu lepší porce než sobě, ale prostě proto že mo mám ráda a chci mu udělat dobře. On to tak dělá taky, máme to vyvážený.
Jinak větší přísun masa pro chlapy chápu v některých případech, tatík třeba by nemasovej oběd nesnědl (resp. snědl, ale jako dezert po obědu masovém) a asi by si i zafrflal (ale genderově korektně ), ale on je korba, víkendy tráví fyzickou prací, holou rukou by srazil bejka, co on fyzicky zvládne o tom se nemůže zdát celému zbytku rodiny dohromady. Taková svalová hmota potřebuje přísun bílkovin, tím víc když zástupce v domácnosti nemá... tak si ho hýčkáme  Ale není to proto, že je muž, ale proto, že je to fakt silák co dělá obrovské věci pro rodinu.
|
| Raduza | 
|
(24.4.2011 8:42:41)
S tím jídlem to dělá mamka dodnes . Ale kamarádka taky chlapovi hned letí chystat jídlo, když přijde domů :-(.
|
|
| kambala |
|
(24.4.2011 9:43:50)
a u nás doma měl otec VŽDYCKY kuřecí stehno. Druhé se mu nechávalo na druhý den. Dneska ho mám já, anžto Pánovi tvorstva nechutná
|
| Petra Neomi | •
|
(24.4.2011 11:25:49)
U nás doma ho měli děti... nepřenesli bychom s bráchou, kdybychom oba neměli stehno :)
|
| *Niki* | 
|
(24.4.2011 11:44:03)
U nás doma bysme stehno taky sebraly my děti, já s bráchou.
V naší současné rodině mě muž někdy štve, bo vždy řekne, že si vezme, co zbyde, já bych čekala trošku pánotvorstvový postoj živitele, který si myslím MÁ nárok na nejlepší kousek, nicméně já se snažím, aby všechny kousky byly dobré. Děti maso jí jen výjimečně, tak nám neužírají
|
|
|
|
|
|
|
| mil007 |
|
(23.4.2011 23:15:18)
No jo,ale já se zamýšlím nad opačným principem.Vadilo by vám holky,kdyby váš partner vydělával o dost méně?Třeba jak tady kdosi psal příklad ona 40 000,on 9 000?Nekamenujte mě,mi by to vadilo.Asi bych nenašla tu správnou rovnováhu ve vztahu.
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 23:17:42)
Mě vůbec, zvlᚍ kdyby dělal něco užitečnýho a já vydělávala tolik, aby to stačilo. Léta jsme to měli tak, že partner všechno fakturoval na mě, a de jure nevydělával nic. Všechno chodilo na můj účet. Nevadilo mi to vůbec.
|
|
| kambala |
|
(23.4.2011 23:20:37)
Mill, asi jo, protoze by to nepokrylo naklady, kdyby se mi neco stalo. Ale kdbych vydelavala 120 a on 70, tak je mi to jedno, protoze je to v pohode k uziveni, i kdyby se neco stalo komukoliv z nas. Ovsem pozor, chapala bych, kdyby jemu vadilo v opacnym pripade to samy
|
| mil007 |
|
(23.4.2011 23:27:13)
Já vidím ještě rozdíl v tom,kdyby chlap třeba nějak onemocněl a šel do invalidního důchodu,tak to je jasný,že by měl míň a to by mi nevadilo.Nebo bych se nerozvedla v případě,že by manžel najednou přišel o práci...Ale vycházela jsem ze situace,že bych si našla muže,který má plat o hodně nižší než já/řádově v desítkách tisíc/,tady pro mě problém je.
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 23:30:09)
Tedy v době, kdy jsem se seznámila se svým současným partnerem, jsem tyhle věci fakt neřešila :)
|
|
| kambala |
|
(23.4.2011 23:34:03)
mil, jo, tak to mame stejne. protoze tam je ten zakladni rozdil, ze kdyz zena vydelava min, nejak se tak jako ocekava, ze bude doma ona a zivit bude on. ale kdyz ma od pocatku min ten muz, tak kdo bude zivit, dkyz bude doma ona (alespon chvilku). tim myslim tebou uvadeny priklad tech 9 tisic. se 70 bych to fakt neresila
|
| Petra Neomi | •
|
(23.4.2011 23:36:48)
Já nevím, partner nevydělává devět tisíc, ale stejně jsem dělala celou dobu, co jsem byla na rodičovské. Pokud jsi advokátka, imho bys nějaký omezený režim práce taky zvládla. Cesty jsou... jen ještě nejsou běžné.
|
|
|
| ter 33 bez reg | •
|
(24.4.2011 0:07:13)
mil - u nás to tak bylo. Tedy manžel přišel o zaměstnání a do důchodu daleko - já na rodičáku. Fakt hledal, byla jsem u toho, nejhorší asi byly otázky - proč s tímhle vzděláním by vzal tuhle práci, to už často jsem fakt vnímala, že by řval "do háje, protože mám doma mimina...!"
Pak jsem prostě dostala nabídku malou ale časově náročnou - ale alespoň něco a manžel tak nějak plynule přešel k péči o děti a pak následovala další a další a už si i ta má práce začala vyžadovat spolupráci někoho dalšího - takže manžel se vlastně nabízel.
Mezitím začal podnikat sám... atd. atd.. atd... najednou jsme zjistili, že žijeme v šíleném kolotoči, ale - protože jsme oba vlastně začali spolu od nuly, možná i to byl hnací motor.. konečně mít něco svého. Teď začínáme zpomalovat (před pár roky jsem to přetáhla až k depresi a manžel moc pomohl), trochu se vyklidňovat, manžel už pár let ví, že bez něj bych těžko stihla to, co stíhám, začal spolupracovat. Byla to bitva.
Ale obrovsky si ho vážím.
|
|
| Ecim |
|
(24.4.2011 22:18:01)
Pro mě také, a proto bych si s takovým mužem ani nic nezačínala.
|
| Kudla2 | 
|
(24.4.2011 22:23:52)
Ecim, já jsem taky vyrůstala v chudobě (relativní), a proto jsem si řekla, že JÁ SAMA udělám všechno pro to, abych se do ní už pokud možno nedostala.
Při výběru partnera to nehrálo vůbec žádnou roli - brala jsem to a beru jako SVŮJ PROBLÉM, který za mě nikdo jiný nevyřeší ani nemá povinnost řešit. Přišlo by mi nefér to svalovat na partnera.
Vadilo by mi jedině to, kdyby to byl chronický nemakačenko, případně kdyby měl finančně náročné koníčky a nebyl schopen si je ufinancovat sám..
A i kdybych to posuzovala podle tohoto kritéria, což nedělám, tak ten "vydělávací potenciál" se přece v průběhu života může dost měnit.
|
| Ecim |
|
(24.4.2011 22:39:25)
Kudlo, tak já jsem vycházela z toho, že v první řadě se musím přičinit JÁ SAMA - i z toho důvodu, že jsem považovala za vysoce pravděpodobné, že se stanu samoživitelkou. Odmalička jsem si tloukla do hlavy, že se musím hodně učit, hodně makat, hodně vydělávat, že nesmím neplánovaně otěhotnět a přivést dítě do bídy, protože bych pak měla pocit, že jsem selhala a zkazila mu život...
Oproti předchozímu vztahu jsem si výrazně finančně pohoršila. I když svého bývalého partnera považuji za moc fajn člověka a přeju mu jen to nejlepší, tak ani trochu nelituji, protože v jiných ohledech jsem na tom výrazně vydělala, protože můj manžel (s lehce nadprůměrným příjmem) se pro život hodí mnohem lépe, je např. spolehlivější, má na nás víc času atd. Peníze pro mě sice nejsou zdaleka to nejdůležitější, ale svoji váhu mají. Vím, že řadě lidí můžu připadat jako vypočítavá mrcha, ale jak s oblibou říkám, tak je mi jejich názor ukradený, protože oni za mě můj život žít nebudou. Já jsem prostě chtěla chlapa, který kromě toho, že bude mít řadu jiných a důležitějších kvalit (můj otec sice vydělává skvěle, ale díky jeho charakterovým vadám nám to bylo prd platné), bude i schopen dobře uživit rodinu, třeba i pro případ, že by se se mnou něco stalo. Samozřejmě že bych se na manžela nevykašlala, kdyby se mu přihodilo něco zlého, to ne. Otevřeně ale říkám, že do vztahu s mužem, který málo vydělává, bych nešla. (Mj. i proto, že by mi to vůči němu přišlo nefér.) Nebudu se dělat lepší, než ve skutečnosti jsem. Ale já už mám chudoby po krk. A nechci si (nejen) mateřskou dovolenou kazit tím, že budu muset pořád desetkrát obracet každou korunu. Už jsem si toho užila víc než dost.
|
|
| Ecim |
|
(24.4.2011 22:43:27)
Samozřejmě vím, že se "vydělávající potenciál" během života mění.
Pokud jsi k vydělávajícímu kritériu nepřihlížela, tak je to samozřejmě jen a jen tvoje rozhodnutí.
Já ale zcela upřímně říkám, že jsem k němu v určité míře přihlížela, a nijak se za to nestydím. Což ovšem neznamená, že o tom vykládám, kudy chodím. Ale s manželem jsem o tom mluvila několikrát a zcela upřímně.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 0:33:52)
Ecim, takto je to OK, každý máme právo na nějakou tu libůstku.
Když tak o tom přemýšlím, tak pro mě - ale spíš podvědomě - byl důležitý podobný vztah k penězům.
Oba ho nemáme nijak dramatický - když jsou, tak jsou, když nejsou, tak se uskromníme, ale nikdy to pro nás nebyl problém (což ale v žádném případě neznamená, že bychom jich vždycky měli nadbytek, jen jsme jim určité věci nehodlali podřizovat - když bylo na střechu nad hlavou a co do žaludku, což bylo vždycky, tak jsme si s nimi hlavu nelámali.
Peníze mají sloužit lidem, ne naopak.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 9:11:15)
Kudlo,
naprosto s Tebou souhlasím v tom, že důležitý je podobný vztah k penězům a že peníze mají sloužit lidem a ne naopak. Nevím, jestli to mé kritérium se dá označit jako libůstka, ale nebudu slovíčkařit. Podobný vztah k penězům byla vlastnost, které jsem věnovala velkou pozornost, a s manželem se shodneme. Peníze pro nás jsou důležité, ale ne nejdůležitější, nejsme jejich otroky a skutečně to bereme tak, že ony mají sloužit nám, jsme sice zdravě spořiví, ale umíme sobě i druhým udělat radost. Pro mě jsou možná peníze o něco důležitější, což je opět dáno nesdělitelnou životní zkušeností. U nás je to krásně vidět při výběru dárků k narozeninám, svátkům nebo Vánocům. Zatímco na dotaz "Co si budeš přát?" manžel kolikrát reaguje ve stylu "co si mám proboha pořád vymýšlet" (je hodně skromný), tak já beru pořizování dárků hodně vážně i díky tomu, že je to pro mě jedním ze způsobů, jak sobě i druhým nějak odčinit materiální nedostatky z minulosti, zvlášť když vybírám něco pro maminku. (Jak sleduji při výběru dárků svého bratra, tak to má hozené úplně stejně, ale nikdy o tom se mnou nemluvil. )
Nehledě na to, že peníze se dají použít i k "ušlechtilým" účelům. Já jsem o dobrého živitele stála i z toho "pragmatického" důvodu, abych mohla být s malými dětmi pár let doma a pak ještě nějakou dobu mohla pracovat na částečný úvazek, a tudíž mít na ně dostatek času tak dlouho, jak to budeme všichni potřebovat. Kdybych šla pracovat na plný úvazek, tak vydělám slušně, ale já na to teď kašlu, protože dokud jsou děti malé, tak mám jiné priority. Práce počká, ale děti ne.
Je naprostá pravda, že peníze samy o sobě šťastný život nezaručí. Mám ve svém okolí dívku, která si vzala svého téměř o 30 let staršího šéfa, protože skvěle vydělával, ale po svatbě se ukázalo, že jsou jí manželovy statisícové příjmy houby platné, protože je to lakomec.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 9:20:48)
Ecim,
"libůstka" jsem řekla proto, že mám hodně intenzivní pocit, že si v sobě pořád neseš zaseknutou tu minulost, že se to jak červená nit táhne vším, co děláš a jak uvažuješ.
Je to úplně pochopitelné, jen z mého pohledu by to bylo trochu omezující.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 9:31:29)
Kudlo, právě naopak, mně ta minulost pomohla dospět a motivuje mě to k velkým výkonům. Já to v sobě živím zcela cíleně. Pro mě je velmi užitečné vědět, že se mi může stát totéž, co se stalo mojí mamince, a vyvozovat z toho určité důsledky. Že se mi nějaký "volný průběh" může šeredně vymstít. Pomohlo mi to hodně ve velmi pečlivém výběru partnera a v tom, že jsem se sbližovala (resp. 2x sblížila) s někým, koho jsem se od začátku snažila si představit jako svého partnera a otce svých dětí.
|
|
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 9:25:45)
jinak já jsem při "výběru" svého muže vůbec neuvažovala o nějakých dětech a o něm jako o živiteli.
Je ale pravda, že teď se mi hodí, že mám povolání, které se dá dělat i z domova, tudíž si můžu dovolit být dětem k dispozici a přesto pracovat.
To je zas moje noční můra- kdyby čert na koze jezdil, musím být schopná se o sebe, případně rodinu finančně postarat. Funguje-li muž jako živitel, je to (jako že funguje), je to velmi příjemný bonus.
Ze své chudoby jsem měla relativně nejhorší pocit (ale i tak to nebylo nic tragického) v těch čtrnácti, když jsem s tím JÁ SAMA nemohla nic dělat. Pak v těch dvaceti, i když jsem měla jen jednu sukni a jedny tenisky, už mi to bylo jedno, protože to byla moje volba.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 9:43:17)
"jinak já jsem při "výběru" svého muže vůbec neuvažovala o nějakých dětech a o něm jako o živiteli."
Tak já jsem takhle naopak uvažovala vždycky.
"Je ale pravda, že teď se mi hodí, že mám povolání, které se dá dělat i z domova, tudíž si můžu dovolit být dětem k dispozici a přesto pracovat."
Já jsem byla už jako malá holka rozhodnutá, že chci povolání, které půjde i při dětech dělat z domova.
"To je zas moje noční můra- kdyby čert na koze jezdil, musím být schopná se o sebe, případně rodinu finančně postarat."
Tak pod tohle se můžu podepsat.  Není nad konstruktivní noční můry. Moc ráda bych tenhle postoj předala svým dětem, aby si jednou zbytečně nenatloukly nos.
Funguje-li muž jako živitel, je to (jako že funguje), je to velmi příjemný bonus.
"Ze své chudoby jsem měla relativně nejhorší pocit (ale i tak to nebylo nic tragického) v těch čtrnácti, když jsem s tím JÁ SAMA nemohla nic dělat."
Tohle je velká nevýhoda dětství, dítě toho může ve svém životě ovlivnit mnohem méně než dospělý. Ve čtrnácti jsem byla ráda, že to maminka přežila, propad životní úrovně jsem brala jako druhotný problém (a v těch prvních týdnech a měsících jsem to snad ani nevnímala vůbec), trápilo mě, že je jí zle a že si sáhla na dno.
"Pak v těch dvaceti, i když jsem měla jen jednu sukni a jedny tenisky, už mi to bylo jedno, protože to byla moje volba."
Ve dvaceti jsem se snažila svůj problém "konstruktivně řešit" pečlivým studiem. Prostě jsem to brala tak, že nemít peníze je sice opruz, ale že s tím já sama můžu časem něco udělat, pokud se budu hodně snažit, že to musím brát jako výzvu a školu života a nesmím se litovat, protože ono objektivně není kvůli čemu, že co mají říkat chudáci lidé, kteří mají nějaký neřešitelný problém, a že takových je.
|
| Grainne | 
|
(25.4.2011 10:22:42)
Po pravdě, pro mě je nejdůležitější schopnost, okamžitě reagovat na změnu situace a schopnost roli živitele si přehodit tak, jak to vůbec situace umožňuje.
Je hezké mít živitele a je krásné, když je toho partner schopen a bez reptání ochoten tu roli nést.
Nicméně - dobrá vůle a ochota někdy nestačí a už vůbec nemůže odrážet situace, které si sice nikdo z nás nepřeje, ale které nikdy nelze ošetřit na 100%.
Pro mě je důležitý parťák, který se nehroutí, když musí živit, ale taky se nehroutí, když živí žena.
Chudoba je možná dost otravná položka, ale když na ni člověk umí reagovat včas, tak, aby se nepropadl hlouběji - odkud už nemusí být návrat možný, dá se přežít, místy i slušně a pohodlně, ale zase to vyžaduje právě to vrcholné parťáctví, tam, kam nedosáhne jeden, musí zasáhnout druhý. Pak se dá přežít skoro všechno.
Pro mě je docela důležité i to, aby muž přežil při slušném duševním zdraví, aniž by to mělo negativní dopad na ostatní členy rodiny i to, že momentálně nemůže živit.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 10:28:49)
Výstižné, cítím to velmi podobně, ne-li stejně. 
|
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 10:36:42)
Grainne, velmi výstižně a hezky shrnuto, podepsala bych to všecko.
Hlavně se mi líbí to s tou schopností okamžitě reagovat na změnu situace a přehodit si roli živitele, to vrcholné parťáctví a schopnost muže přežít při slušném duševním zdraví svou momentální neschopnost živit.
Tyhle tři věci bych viděla docela jako klíčové pro dlouhodobou šanci toho soužití - že se na jednu stranu nikdo dobrovolně dlouhodobě "nefláká" a neveze, ale pokud je situace taková, že z nějakého důvodu "táhnout" prostě nemůže (nemoc, nezaměstnanost a dočasná nemožnost najít si práci i přes snahu) a ten druhý může, tak to oba vezmou jako fakt a ten "táhnoucí" nevyčítá a ten "tažený" ho na oplátku neotravuje tím, že by si na něm ještě ke všemu vybíjel komplexy.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 10:37:47)
|
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 10:40:08)
Na tom je totiž krásně vidět, že peníze samy o sobě jsou celkem na houby, když mají lidé špatnou povahu.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 10:49:18)
Ecim, právě pro tohle bych svého muže nikdy nevyměnila za "zlatou podestýlku", neuměla bych takhle žít.
Ne že bych se zříkala, kdyby nááááááááhodou velmi zbohatl (což nehrozí), ale vím, že by to s jeho charakterem nepohnulo ani o milimetr.
Taky by s ním nehlo, kdybych nááááááááááhodou chtěla utrácet "jeho" peníze za nějaké bohulibé, případně i "omezeně spotřební" záležitosti, protože by mu asi na mysl nepřišlo, že jsou "jeho". Samozřejmě nápodobně.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 10:56:03)
Ano, Grainne, vnímám to také tak.
Akorát když mám ohledně práce slabší období, tak mám zábrany utrácet "něco navíc", ale mám je JÁ, mého muže by nenapadlo říct mi kvůli tomu půl slova.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 10:58:25)
Kudlo, to samozřejmě předpokládá důvěru ve vztahu a v soudnost partnera - že neutratí částku, určenou na zálohy energií, nebo "pojistku na co kdyby", za nové lodičky, nebo cyklistickou výbavu.
Prostě - dobrej parťák to neudělá.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 11:03:00)
jasně, kdyby to znamenalo, že nebude na něco důležitého, tak by mi to i manžel řekl, ale ne ve stylu "neživíš, tak nepřepínej" ale "momentálně nemáme, tak si to nemůžeme dovolit".
ALe já mám zábrany i v momentě, kdy se jedná o mírný luxus, na který momentálně bez problémů máme, ale aspoň část té kýty jsem domů nepřivlekla JÁ.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 11:08:34)
Kudlo, no...........po těch bojích taky bývám "lakotná Barča" a nechce se mi vydat korunu za něco, co není naprosto nezbytné, možná to chce trošičku cviku.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:13:42)
Tak to já jsem si naopak kdysi musela udělat systematický trénink, jak se hlavně ve vztahu sama k sobě z "lakotné Barči" přeškolit na " aspoň o trochu velkorysejší Barču".
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 10:57:52)
Grainne, já bych svého muže také nevyměnila ani za nic, protože vím, že má všechny ty kvality, které ve svém příspěvku popisuješ. Vím, že manželé mých nejlepších kamarádek vydělávají asi o dost víc než můj manžel, ale mně je to srdečně ukradené a všem zúčastněným to přeju, protože jsem pevně přesvědčená o tom, že můj manžel vydělává dost a je z mého pohledu velmi bohatý (mj. i díky dědictví po předcích, které jim ale rozhodně nespadlo do klína pro nic za nic), i když on sám tvrdí, že je to pitomost. Co ale můžeš chtít od člověka (tím teď myslím sebe), který menší třípokojový byt v paneláku považuje za velké jmění. Ono ale všechno souvisí se vším, protože kdybychom ho neměli a s manželem od nuly začínali oba, tak je dost možné, že bychom si také třeba nemohli časem pořídit třetí dítě a že bych s každým dítětem nemohla být 2-3 roky doma, protože bychom to s hypotékou pravděpodobně neutáhli.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 11:07:08)
Ecim, já mám materiální potřeby dost omezené, nicméně taky nejsou úplně na nule, ale tyhle potřeby se nám daří uspokojit, ono víc, než o ten "majetek", jde o uspokojení určitých duševních potřeb - např. potřeba soukromí a kousku půdy, kterou bych tvořili k obrazu svému a ten obraz nám poté přináší úlevu, útěchu, radost a podobné duševní prožitky.
To může uspokojit luxusní dům, stejně, jako náš poněkud rozpadající se statek, ovšem teplo tu je, na hlavu nám neprší, dokonce i tu tekoucí vodu tady máme a to ostatní - buď se podaří, nebo ne.
Taky nějaký přibližovadlo větších rozměrů potřebujem - což teď docela skřípe, protože stávkuje, ale snad to taky pořešíme. Jestli je to luxusní BMW, nebo "šuplík", no hlavně ať to jezdí.
To není bohatství, jak je to všeobecně vnímáno, ale to zase až tak úplně nutně nepotřebuju, popřípadě mám na bohatství jiný náhled. S "cizími" penězi "cizího" muže bych se necítila bohatá určitě.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:09:50)
Grainne, já také ne, pro svůj pocit duševní pohody potřebuju vlastní peníze, které jsem si sama vydělala. A já si dodnes připadám těžce zazobaná i třeba kvůli tomu, když si můžu jít koupit za pětistovku boty, které se mi líbí. A nakonec si je ani koupit nemusím, stačí mi to vědomí, že to můžu udělat.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:11:16)
Moje povaha se totiž vyznačuje dost paradoxní kombinací skromnosti a megalomanie.
|
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 11:13:49)
Ecim, tak to mám taky tak - že bych MOHLA, kdybych chtěla. Ale v reálu stejně běhám v jedněch teniskách jak za studií
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:15:52)
Co se tenisek týče, jsem také velmi skromná. Stačí mi jedny na několik let. Před pár lety jsem si koupila adidasky za 1400Kč a když jsem si udělala "kalkulaci" (tj. jak dlouho mi slouží, kolik to vyjde na měsíc, rok a tak), tak mi vyšel chvályhodný výsledek.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:16:41)
Ovšem co se týče jiných bot, tak jsem se teď hodně "rozjela", ale šla jsem do samých výhodných koupí a za svoje peníze.
|
|
|
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 11:20:17)
Ecim, tak zase jak jsem skromná materiálně, tak si s klidem přičítám i zásluhy na vydělaných penězích manžela - bez mého servisu, ba i popostrkování, podpírání a oprašování by je nevydělal, ta částka je výsledkem společného podílu, byť je zaměstnavatel poslal jen jemu.
Myslím, že manžel to taky tak vnímá, takže s tím problém nemám.
Kdybych mu sdělila, že si koupím lodičky a místo masa bude v jídle kus salámu, schroupnul by to myslím bez problémů, jenomže to já zase neumím udělat.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:24:26)
My máme oddělené finance, protože nám to tak vyhovuje oběma (domníváme se, že každý partner by měl mít část výlučně svých vlastních peněz), ale na společném hospodaření se podílíme úměrně našim příjmům, takže tohle bychom naštěstí snad řešit nemuseli.
Chápu ale, co chceš svými příspěvky říct.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 11:27:25)
Ecim, to já bych zas nesnesla, dělit peníze na moje/tvoje.
Ale já jsem zase nezažila situaci, kdy by jeden z partnerů byl "mám, ale nedám", jak jsi psala o svém otci. Kdybych takovou zkušenost měla, tak bych to možná také brala jinak.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:31:57)
Kudlo, já potřebuji dělit peníze na "společné, moje a tvoje". Můj manžel je v tomhle víc nad věcí a moje striktní dělení by se ho nejspíš dost dotklo. A jak se parádně vybarvil můj otec, zvlášť v době, kdy moje maminka těžce stonala, by bylo na dlouhé vyprávění.  Už je to ale za mnou, nic zlého mu nepřeju a necítím k němu nenávist, ale vzala jsem si z toho ponaučení.
|
|
|
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:25:42)
Já to takhle vnímám také, ale jen do určité míry. Prostě po tom všem, co jsem zažila (a zaplať PB za to), pro svůj pocit pohody potřebuji mj. i svůj vlastní účet a svoje vlastní peníze.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 11:30:40)
Ecim, pochopitelně nepůjdeš proti svému pocitu, já jsem docela ráda, že existuje někdo, kdo mi dokázal dát ten absolutní pocit důvěry, bez potřeby kdesi po stranách se jistit.
Nicméně tě chápu, každý máme jiné zkušenosti a především ty zkušenosti mají na každého jiný dopad.
Naštěstí taky moc nepodléhám společenské masírce a o všech rizicích vztahů a řídím se vlastním citem, nejen vůči partnerovi, ale i citem pro věc, mám ho docela spolehlivý a pokud jakoby selhal, tak obvykle proto, že jsem se ho snažila potlačit.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 11:34:06)
Po pravdě to bylo i nutné v období skutečného svrabu, kdy bylo nutno počítat opravdu "do koruny", bez absolutní důvěry v toho druhého by to asi nešlo a nevedla by z toho společná cesta ven.
Sice máme každý svůj účet, na něj přijdou jakési peníze, ale běžně si půjčujeme karty, lezeme si do bankovnictví atd.
|
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:35:56)
Grainne, já mám také dost dobrý cit pro věc a důvěru ke svému manželovi. Já ty oddělené finance nemám ani tak kvůli tomu, že bych se za každou cenu potřebovala nutně jistit proti manželovi, ale i proto, abych si uchovala určitý životní prostor, abych mohla sama sobě odpovědět na otázku, co jsem já sama a bez cizí pomoci dokázala s tou svojí situací udělat a uchovat si určitou míru nezávislosti. A taky proto, že už se v mém životě párkrát bez mého přičinění pos**lo několik věcí, na které jsem absolutně spoléhala.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 11:37:52)
Já se hlavně poučuji nejen tím, co jsem osobně zažila, ale i tím, co vidím kolem sebe. A velmi mi to pomáhá.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 11:49:37)
Jo, tak pohledem okolo se naopak nepoučuju pokud možno vůbec.
Ne že bych byla takový ignorant, tvrdím, že každý ví něco, co nevím já a informace sbírám, ale velmi bedlivě třídím a většinou je to něco, co až tak úplně nechci.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 11:55:43)
Grainne, v tomto je mi mnohem bližší Tvůj přístup než přístup Ecim (i když ho svým způsobem chápu).
Prostě když chci všechno brát, tak musím taky všechno dát. A v tom nepravděpodobném případě, že by se manžel ke mně chtěl zachovat jako Tvůj otec ke Tvé mamince - považuji to za tak nepravděpodobné, že to prostě risknu. Kdyby bylo nejhůř, tak se uživím svou profesí, ale syslit si něco na "zadní vrátka" bych pokládala u svého muže za urážku a co sám nerad, nečiň druhému.
Mé okolí to má podobně. Asi mám štěstí na lidi, nebo je tak filtruju .
Ti, co se rozvádějí, pro mě nejsou měřítko.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 11:56:09)
pardon "tvůj otec" myšleno otec Ecim, ne Grainne
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 12:03:49)
Kudlo, já neumím jít někde na půl cesty, buď tedy nabídnu a chci všechno, nebo si držím kilometrový odstup, ale pak už zase nejsem ochotna mluvit o partnerském vztahu, to by snad bylo nějaké poněkud sexem okořeněné kamarádství.
V okolí mám všemožné příklady partnerských vztahů, ale nemám potřebu jistit všude a všechno, co je jejich úskalím, už proto, že oni jsou stejně svébytní jedinci a páry a od toho se odvíjí jejich přístupy - bez ohledu na konečný výsledek, někdy to klape, jindy ne.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 12:47:23)
Grainne a Ecim, možná jsme opravdu hodně ovlivněni tím, co si neseme z původní rodiny.
Můj tatínek by pro mou maminku dýchal, přežil ji jen o tři roky. Moji pěstouni jsou spolu mnoho desítek let a žijí spolu v lásce. Proto by mě ani nenapadlo nějak se "jistit", tu zkušenost nemám. A možná mám jen štěstí, ale falešného člověka poznám poměrně brzy a ještě se mi nestalo, že bych někomu věřila a on by mne v něčem zásadním zklamal.
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 12:56:25)
Kudlo, pravděpodobně.
Taky neznám nějaké moje x tvoje, nebo tahanice o to, co se ne/koupí. Je to pro mě samozřejmé, jako spousta jiných věcí, které člověk dělá z lásky a pro partnera a které běžně nerozdává "po ulici".
|
|
| Jaana2 | 
|
(25.4.2011 13:19:57)
Kudlo osobně si myslím, že je to hodně o štěstí. Moji rodiče měli již zlatou svatbu, mají se pořád rádi, vztahy v rodině máme fajn. Právě proto, že jsem nečekala, že by to v mém partnerství mělo být jinak, šla jsem do manželství s tím, že je to "nafurt" . A doopravdy jsem dopředu nic nepoznala ( chodili jsme spolu asi rok, za další rok po svatbě se narodila dcera)... Jenže taková zkušenost je nepřenositelná , jenže od té doby prostě je člověk ve střehu raději preventivně, to se dá těžko popsat.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 13:30:09)
Jaano, určitě je to i o štěstí, o tom žádná.
On člověk na 100 procent nemůže ručit ani za sebe, natož toho druhého.
|
|
|
| ter 33 bez reg | •
|
(25.4.2011 18:57:59)
Kudlo - já malounko... nebo hodně, ale dnes už ne tolik, prostě už to přešlo - ne z původní rodiny, ale z prvního manželství.
Never say never - zase potvrzeno, ale ač jsem věřila manželovi (současnému), měla jsem pořád a dlouho svrbění v zátylku z mateřské dovolené. Pak se situace vyvinula jinak. Ne, nemám potřebu zadních vrátek, přesto existují.
Ale stejně se chovám ke konzumaci alkoholu, prostě špatná zkušenost a moc dlouho mi trvalo, než jsem došla k tomu, že ten muž, se kterým žiju teď je někdo úplně jiný. Byl to boj - můj s nedůvěrou mou, manželův s tím mým pocitem.... a za to nemohl nikdo, jen blbá zkušenost.
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 16:44:36)
Kudlo, opakuji, že u mě nejde výhradně o syslení "na zadní vrátka". A pokud bych to vzala z druhé strany - kdybych byla nějaká mrcha a svému manželovi ublížila, tak nechápu, proč bych si měla brousit zuby na majetek, který vybudovali jeho rodiče a prarodiče.
U mě je i ten problém, že jsem poměrně dlouho (v podstatě celé dospívání) měla pocit, že kolem sebe nevidím jediný fungující vztah. Prostě to uvažování "mamince utekl manžel, musím se jistit pro případ, že se mi stane totéž" a "maminka těžce onemocněla a vzhledem k tomu, že jsem jí velmi podobná i v naprostých detailech včetně různých zdravotních potížích, se musím jistit" (pečlivým hledáním partnera, který je naprosto jiný než můj táta, výběrem takového povolání, které se na rozdíl od toho jejího dá dělat i při větších zdravotních potížích) - tohle všechno v sobě mám hluboce zakořeněné a nechci to měnit.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 16:48:13)
Ještě dodám, že jeden z mnoha důvodu, proč chci vydělávat hodně peněz, je ten, že kdyby se manželovi stalo něco nepředvídatelného, tak aby i on se měl dobře a měl podmínky pro to, aby mohl svoji situaci snášet co nejstatečněji a nestrádat, přesně tak, jak to tu dnes ráno popsala Grainne.
|
| *Niki* |
|
(25.4.2011 18:12:20)
Já se nejistím, jako finančně. Možná je to nedostatek obezřetnosti nebo předvídatelnosti možných negativních vztahových scénářů, ale pravda je, že asi spíše ustojím, když dostanu do čumáku a zbortí se mi vztah a důvěra jak domeček z karet, než bych ji bořila já v sobě byť minimální podezíravostí a jistěním se, nejspíš bych se i obávala nějakého toho sebenaplňujícího se proroctví, že prostě událost, na kterou se připravuju, přivolám...
Nevzhlížím, nejistím se, co já v tom vztahu vlastně dělám?
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 18:42:32)
Mono, ty určitě moc dobře víš, co v tom vztahu vlasntě děláš, ale tady si ze mě děláš srandu.
Znovu zdůrazňuji, že pro mě je oddělená část financí důležitá ani ne tak kvůli jištění, ale jako jeden z mnoha způsobů, kterým si uchovat vlastní životní prostor. My jsme si účty neslučovali prostě proto, že to pro nás bylo jednodušší a příjemnější nechat tak, jak to je. Je to pro nás jedním ze způsobů, jak si uchovat vlastní životní prostor. Manžel je podstatně movitější než já, nemám přesný přehled o tom, v jaké výši se pohybuje majetek, který zdědil. Nikdy jsem po tom nepátrala, nebyl důvod, protože jsem si ho kvůli tomu zděděnému majetku nebrala. Vím, že ty finance chce pro celou naši rodinu, ale je to majetek, o který jsem se já osobně nijak nezasloužila, tak nechápu, proč ho měla nějak přehnaně řešit. A já pro svůj dobrý pocit potřebuji mít přehled o tom, jakou část majetku (myšlenou opět z převládající části pro celou rodinu)jsem vybudovala já osobně. Vím, že to může znít hodně "hrabivě" a materialisticky, ale léta chudoby a strachu o vlastní budoucnost i o budoucnost mých dětí zkrátka udělala svoje, byť převážně v tom dobrém slova smyslu.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 18:44:33)
Než bych strkala nos do cizích peněz, tak raději koukám, abych si uměla vydělat svoje vlastní peníze. Možná jsem materialistická, ale nejsem vypočítavá mrcha, která chce někoho bezcharakterně oškubat.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 18:45:55)
Ecim, já myslím, že Tě z vypočítavosti a materialismu neobvinil nikdo
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 18:48:18)
Kudlo, to já vím, ale předvídavě jsem se předem připravila na to, aby to někdo neudělal.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 18:51:09)
Ecim, to je jedna možnost.
Druhá možnost je dostat se do takového stavu, aby Ti to bylo jedno . Je to pohodlnější, protože kdo má furt myslet na nějaký přípravy metoda salám to jistí
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 18:53:35)
Kudlo, co je to metoda salám?
Teď jsem si akorát dělala srandu, ve skutečnosti se jistím jen vůči závažným záležitostem.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 18:54:54)
Moje životní krédo je, že méně důležitým věcem klidně nechávám volný průběh, ale pokud jde o ty důležité, tak se snažím jednat a nechávat toho náhodě co nejméně. Už se mi to takhle osvědčilo mockrát.
|
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 19:23:43)
Ecim, jako že to máš na salámu = je ti to šumafuk
ne, vážně, já si myslím, že se obecně trochu jistit dá (a já to dělám třeba tím, že si nechávám svou profesi na MD, ne z nedůvěry, ale třeba že práci nemá jistou nikdo, lze onemocnět apod.) ale nemá cenu se snažit zajistit proti všem katastrofám, které v budoucnu můžou přijít... ono pak stejně přijde něco jiného, co člověka ani ve snu nenapadlo
jinak Tvé řešení bych sice osobně nevolila, ale přijde mi dost na férovku,
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 19:48:06)
Kudlo, tak koukám, že pro tu profesi na MD máme stejný důvod.
A které moje řešení máš na mysli?
|
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 19:59:29)
Ecim, ty oddělené finance.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 20:14:04)
Kudlo, tak fajn, je to jen Tvoje rozhodnutí.
Jen tak pro zajímavost - jak bys na mém místě postupovala? Přesvědčila bys manžela, abychom veškeré svoje finance přesunuli na jeden jediný účet, a aby mě nechal napsat jako polovinového vlastníka majetku, který patří jeho rodičům nebo který zdědil po prarodičích?
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 20:47:11)
Ecim,
já jsem nikoho k ničemu nepřesvědčovala, ono to vyplynulo samo od sebe. Máme dva účty, na jeden chodí prachy manželovi, na druhý mně, ale máme oba přístup k oběma a o financích se dohadujeme společně (jako z účtu X se zaplatí toto, z účtu Y toto, ještě někdy ze setrvačnosti řekneme "zaplatíme to z tvého nebo z mého účtu", ale oba to vnímáme tak, že je to obou.
Nechtěla bych, aby na mě psal polovinu čehokoli, co by získal (zdědil) před manželstvím, pokud bych do toho sama nic neinvestovala, (ale počítala bych s tím, že pokud z toho poplynou nějaké užitky - nájemné a tak, že půjdou nám oběma).
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 20:48:34)
Kudlo, tak koukám, že fungujeme velmi podobně.
|
| Kudla2 |
|
(25.4.2011 21:00:43)
Ecim, já jsem právě nabyla dojmu, že fungujeme odlišně
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 21:08:32)
Kudlo, tak tohle se mi v diskusích stává opakovaně, kolikrát se s někým i dost poštěkám a pak se ukáže, že daný problém vidíme velmi podobně.
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(25.4.2011 20:47:56)
Ecim, já nereagovala proti tobě, či na tebe
Jen tak obecně, že jsem přelétla poslední dvě stránky a cítila potřebu se taky podělit o svůj názor
Ecim, jinak u nás to bylo tak, že jsem do manželství vstoupila já s nějakými těmi financemi, které nám umožnily vybavit první podnájem-holobyt, a koupit auto (kterým jezdíme dodnes:) - a to auto je na manželovo jméno, já nejezdím. POstupně jsem dostala ještě nějaké peníze, jako dědictví po mámě, a ty přerozdělila na moje a manželovo stavební spoření. Moje už jsme použili - na garáž nám třeba hypotéku nedali atd.
Vůbec prostě neřeším, kdo co dostal či ne, klidně vše co jsem dostala, jsem dala manželovi, ať koupí auto a klidně na sebe, a dnes, kdy on je živitelem a já mám jen RP (a od léta už mít nebudu ani to), prostě co vydělá je i moje.
Jo a účet mám jen já. Muž svůj zrušil a vše, co vydělá (i bokem) posílá na můj účet - resp. on je společný, jen já jsem hlavní vlastník, on má všechna práva taky.
Až bubu mít zaměstnání a příjem, ůjde taky na společnou hromadu.
My se finencemi nijak nezaobíráme ani nejistíme. Jsou, fajn, bylo hůř či může být, nějak bude.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 20:55:56)
Mono, tak to je prima, hlavně, když vám to takhle vyhovuje a jste spokojení. 
My se financemi také nijak přehnaně nezaobíráme, také občas pořešíme, co kdo zaplatí, ale tím to taky končí, jak už jsem psala, přispíváme úměrně našim příjmům. Oběma nám vyhovuje, když má každý z nás něco svého, oba to potřebujeme kvůli svému vlastnímu soukromí. Já jsem šla do manželství s jedním malým stavebním spořením a pak s tím, co jsem si sama vydělala a našetřila, a manžel jednak se svými vlastními úsporami plus s něčím po rodičích a prarodičích. Peníze jsem zvyklá řešit hlavně z toho důvodu, že jsem léta vůbec nebo skoro žádné neměla. Já neřeším, kolik manžel utratí, když jde občas s kamarády někam posedět, a on zase neřeší, jestli sobě nebo chlapečkům koupím třeba něco pěkného na sebe. Já prostě ty svoje peníze a svůj příjem potřebuju kvůli svému sebevědomí. Možná se to špatně vysvětluje, ale prostě to tak je.
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 21:09:32)
Prostě potřebuju vidět, co jsem já sama na poli finančního zabezpečení rodiny dokázala, a mít nad tím kontrolu.
|
| Kudla2 |
|
(26.4.2011 8:37:37)
Ecim,
já to taky potřebuju vidět, ale už nad tím nepotřebuju tu kontrolu
|
| *Niki* |
|
(26.4.2011 17:09:19)
Já nepotřebuju ani kontrolu, ani vědění.
Já rodinné finance vnímám jako celek, takže naše úvahy jsou většinou - co uděláme, abysme uspořili, popř. co uděláme, abysme příjem rodiny zvýšili.
Pokud chce např. manžel zvýšit příjem rodiny, což znamená, že bude polovinu týdne v práci do půlnoci, potřebuje někoho, kdo se postará o domácnost i o děti, a v neposlední řadě, kdo mu to umožní i v rámci vztahu. Proto jsou ty vydělané peníze naše a já cítím, že mi patří stejným dílem.
Stejně jako děti, které když nejsou v institucích, jsou spíše se mnou, jsou prostě naše a oba máme zásluhy či problémy s výchovou.
Úvahy o finanční závislosti žen na RD jsem nikdy nepochopila, za celých 7 let, co jsem doma, to mě nenapadlo, a muže už vůbec ne.
Oba si vzájemně umožňujeme dělat to, co nám jde.
Máme pochopitelně i svůj osobní život, který není "náš", ale "můj" a "tvůj", ale to už je jiné téma a netýká se financí
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(25.4.2011 18:45:26)
Já jsem zas měla v životě opakovaně pocit, že nějakou událost přivolám tím, že se na ni nepřipravím. Nebo spíš 
|
|
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(25.4.2011 11:47:37)
Ecim, to je prostě rozumný a pragmatický přístup. Já to takhle nemám, aniž bych proti tomu ovšem měla nějaké námitky.
Nezávislá jsem, místy až moc - sbalím igelitku a jdu, sama pro sebe nepotřebuju skoro nic, ty potřeby se vpodstatě odvíjí od toho vztahu, aby bylo kde a jak ho žít a užívat si ho.
Taky už nemám malé a velmi závislé děti, to je pro matku vždycky velké břemeno, protože nese odpovědnost i za jejich materiální zabezpečení a čím delší je doba, kdy se budou moci zajistit samy, tím je ten pocit víc svazující.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(23.4.2011 23:21:59)
To asi taky záleží na tom, jak to má ten pár s penězma. My hážem vše na jednu hromadu a je jedno, kdo jaký podíl z toho přinesl. Mimochodem můj muž vydělá ve svém pravidelném zaměstnání méně než tu devítku... zbytek vyděláváme společnými silami ve společném podnikání (a něco taky já sama ve svém vlastním).
Já mám pocit, že je to o jakémsi "základním nastavení" vztahu - jestli ten pár jede v režimu SPOLUPRÁCE nebo v režimu SOUTĚŽ.
|
|
|
| Ecim |
|
(24.4.2011 22:15:52)
Mill007, otevřeně říkám, že mně by to vadilo. Nejsem žádná zlatokopka, která chce jen nějakého vrcholného manažera se statisícovými příjmy, ale při výběru partnera jsem hleděla i na to, jestli umí uživit rodinu. Jako dítě jsem zažila chudobu a léta velkého stresu z toho, jak jednou uživím svoje děti, když budu jednou začínat od nuly a třeba s nimi budu sama. A proto se snažím dělat všechno proto, abych toho svoje děti i sebe ušetřila.
|
|
|
|
je dobre, ze to u vas takhle dopadlo. ale mne to ve svy podstate strasne desi. ze nas spolecnost zene do toho, at jsme uspesne...a pak nam to diky spolecnosti, opet zase nekdo vycte. to je tak schizofrenni
.
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)