Hilly. |
|
(24.4.2011 8:58:35) Iwetax, jsem starší sourozenec a taky si pamatuji, jak rodiče stranili tomu mladšímu a na mě si za něj často vylévali zlost. Jen můj dojem to nebyl, všimlo si toho i víc lidí, oni to popírali. Přečti si knihu od Jiřiny Prekopové Prvorozené dítě..První dítě bude trpět příchodem toho druhého vždy, ale jde to zmírnit. Prostě musíš uplatnit určitou hierarchzii a prvorozené dítě bude vždycky prostě to "první". Prvorozené dítě taky musí mít určité výhody za to, že je to starší a odpovědnější. Mám taky dvě děti a kromě výše zmíněného se snažím ke starší být ještě schovívavá a trochu předstírám, že si mladší tolik nevšímám a neochraňuji ji před ní. když se s ní mazlím, tak ne před ní. Žárlkivost tam bude vždycky a kdo tvrdí že ne, tak situaci vůbec nerozumí. Dost často jsou ti co "nechápou" sami mladšími sourozenci a prostě jim to nikdy nedocvakne..Ale ty to víš a budeš se podle toho umět zařídit, tak se druhého dítěte neboj.Potom možná i svým rodičům částečně odpustíš, protože budeš vidět, jak je to těžké
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(24.4.2011 9:15:54) Zarlivost byt mozna musi, ale nemusi trvat tak dlouho, aby si ji starsi sourozenec pamatoval. Oba s muzem jsme ti starsi, ja o 4, muz o 2 roky, a nejake zasadni negativni pocity k mladsimu si nepamatujeme ani jeden. To spis ti mladsi meli tezkou pozici v tom, ze meli pocit, ze se od nich ocekavalo, ze se nam vyrovnaji (pritom treba nasi nas podporovali v samostatnych cestach, ale bracha stejne potreboval udelat velke "rebelske" kroky, jak v 18, tak po narozeni vlasniho ditete.
|
Hilly. |
|
(24.4.2011 9:20:34) Markéto, možná to u vás bylo zase naopak a rodiče víc stranili starším(dle pocitů tvého bráchy)..A nebo prostě vychovávali opravdu dobře
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(24.4.2011 9:37:38) Myslim, ze se hodne snazili, ten tlak "na uspech" citil spis ze skoly (stejny gympl). Oni to ti mladsi nemaj lehky (a jeste vic ti prostredni), nikdy nejsou tak dobri jako ti nejstarsi a nikdy tak roztomili jako ti nejmladsi, prostredni si neustale tuhle pozici nejak sublimuje a kompenzuje, chce to bystre rodicovske oko a trpelivost.
|
Hilly. |
|
(24.4.2011 10:03:05) Markéto a jak to s tím prostředním prosímtě řešíš? Je na to nějaká "chytrá" kniha?Asi po tobě nemůžu chtít, aby si mi to tu všechno napsala. Rozhodujeme se, zda mít třetí dítě a já měla za to, že třetí dítě tu rivalitu, která by byla mezi dvěma sourozenci rozbije, píše to tak i Prekopová...a ono ne..zase bude trpět to prostřední?No já se picnu
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(24.4.2011 10:50:09) Hodne mi pomohla kniha Sourozenecke konstelace od Lemana (nenech se zmast slovem konstelace, nema to s rodinnymi konstelacemi dle Hellingera nic spolecneho) a taky Sourozenci bez rivality od Faber a Mazlish. Prvni v tom, ze prostrednicek potrebuje ze vsech deti nejvic vylucny cas pro sebe, druha v tom, ze neni dobre davat vsem detem to same, ale to, co potrebuji. A hlavne byl naladena na to, ze kdyz prostredni prudi, je agresivni vuci sestram, nebo neustale v noci jako jedna cour k nam do postele, je za tim obvykle nejaka absence casu en pro ni. Ona jedina treba se mnou hrava spolecenske hry, mame na to dve hodiny tydne, kdyz je nejstarsi na krouzku a nejmladsi spi.
Ale ona zarlila a peclive si hlidala cas pro sebe uz od narozeni, vzdycky jsem rikala, ze od narozeni vedela, ze bude prostredni dite :)
|
MarkétaP + 4 dcerky |
|
(24.4.2011 10:54:44) Ale jinak aspon tri deti doporucuju, to bohatstvi vztahu v rodine se zdvojnasobi, jak rodic - dite, tak mezi nimi, pokazde me udivi, jak jinak si rozumi a podnika veci nejstarsi s nejmladsi a jak s prostredni.
|
|
|
Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 |
|
(24.4.2011 11:52:03) ještě k tomu prostřednímu ze tří dětí. Tady vedle měli dvě holčičky 3 a 2 roky. Teď v únoru se jim narodil chlapeček a najednou, i když pouze ze sousedského pohledu mám pocit, že prostřední dítě najednou přestalo pro rodiče existovat. Ta starší holčička je osobnost, která se neztratí, ukecaná a milá, chlapeček je novorozené miminko, první kluk v rodině a navíc má jiného otce, takže středem pozornosti a ta prostřední se tak nějak neviditelně plouží mezi tím a i doma s manželem jsme se shodli, že je nám jí hrozně líto. Je to takový blonďatý andílek s modrýma očkama. Teď jsme vyřazovali první kolo, manžel přišel s tím, že jim ho pro tu prostřední dáme, upřímně, moc se mi do toho nechtělo, sama nevím, jestli nebudeme mít jednou další, ale pak, když jsme viděli tu radost té malé, prostě úžasné ...
|
|
|
Jedůfka / 99,00 |
|
(24.4.2011 10:05:42) Jo přesně, stejné školy se chceme vyvarovat. Někteří učitelé vážně nemají rozum. Celý první stupeň měl mladší syn za vzor dávaného staršího bráchu.
|
|
|
|
|
karma |
|
(24.4.2011 13:37:38) jednak jsem nejstarší dcera, taky jsem furt "měla mít rozum", nejmladšího měla stále na krku atd. do 30let jsme se nenáviděli (ted jsem tááááák ráda, že své bratry mám!!!)...takže hrozně řeším, mám li dceři udělat křivdu ve formě mladšího sourozence. Dcera byla navíc celkem náročné děcko, jak jsem ji dala z ruky, brečela, vyžadovala permanentní pozornost. Opravdu 17hodin nepřetržitý pobyt v náručí. Takový přepych jsem si jako stará prvorodička mohla dovolit, ovšem nedokážu si další dítě se stejnými potřebamipředstavit. Osobně mám ještě obavu z vlastních osobnostních kvalit: jsem vlk samotář, s jedním dítětem ještě dost času na svou samotu urvu, se dvěma logicky těžko, navíc vím, že pokud má potřeba samoty není saturována, jsem velmi nervozní k okolí, alias i na dítě ne optimálně přívětivá. Přesto bych asi další dítě ráda. Ale bojím se, abych tím dceři neudělala ze života peklo. V podstatě mít k ruce aupair, kuchařku a hospodyni, měla bych těch dětí 6. Nic z toho samozřejmě nehrozí.
|
*Niki* |
|
(24.4.2011 15:58:49) Sisan, s jedním dítětem jsem měla mnohem více práce a méně samoty, než s dvěma a třema. Fakt. Jednoj sme musela zabavit. Dnes se zabaví většinou sami, mě na vymýšlení her nepotřebují. Takže čím více dětí, tím sice náročnější organizace škol, školek, kroužků atd., když nejsou k ruce babičky, ale když jsou doma, mám více prostoru pro sebe, než když byl syn sám.
Moje děti to zatím mají úplně jinak, než jsem měla jako malá já. Zaprvé nedělám z prvorozeného "toho chytřejšího, co musí ustupovat", zadruhé se snažím být spravedlivá v jejich vnímání (což je často jiné, než máme my dospělí). Protože oni chtějí být čtyři, možná i pět. Prostě mě přesvědčují na sourozence, dalšího. Ví, že to bude napřed mimino, že bude potřebovat více péče, stejně k sobě mají dost blízko a přijmou mezi sebe i další. No, asi mají smůlu a musí si stačit JEN ve třech
|
|
|
|