(24.2.2011 9:44:24) Help! Myslete si o Brebberry co chcete , ale dneska mám těžkou a nebezpečnou depku (tohle už znám, ty stavy, v tom moc nepomáhají ani odkazy typu "máš doma osmileté dítě, když se s tebou něco stane, tak ho soud svěří ex, to bys přece nechtěla" , protože člověku začíná bejt všechno jedno ), nemůžete mi nějak virtuálně nafackovat vynadat nebo něco?
(24.2.2011 9:46:46) Nemuzu, mam to stejne.... Lidi, od kterych bych cekala pomoc mi reknou "ty se nemuzes slozit, jsi mama" no tak sednu na rodinu a tady radim.... znam ty stavy.... znam je kurva znam.... Jediny, co me uklidnuje je, ze vim, ze to zas prejde a rikam si, dalsi zvladnutej pruserovej stav si muzu pripsat.... treba me to zoceli
(24.2.2011 9:47:53) tak ted si hezky dej hlavu pod studenou sprchu koukni se do zrcadla pěkně do očí a řeknio si doprdele mají se jiny daleko huř tak něco dělej!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
pomohlo to??? neblázni rychle něco dělej je jedno co ale dělej uklízej jdi ven kup si zmrzku něco dělej hlavně nedeď a nepřemyšlejživot je krááááááááááááááááááááááááááááááásnnyyyyyyyyyyyyy
(24.2.2011 9:51:34) Když Ti všechno leze krkem a jsi už jednou nohou v pořádné depresi a ani v práci není nic tak, jak si představuješ, udělej následovné:
1. Běž do lékárny a kup si teploměr, co se strká do zadku, od firmy Johnson and Johnson, ale jen této značky, otevři krabičku a přečti si příbalový leták. 2. Najdeš tam větu "každý teploměr byl osobně testovaný v naší výrobně" 3. Potom zavři oči a 10 x nahlas a zřetelně opakuj: "jsem šťastná, že nepracuji ve firmě Johnson and Johnson na oddělení kontroly kvality."
A nebo si kup krabičku kondomů!!! Víš to,že je tam návod k použití??? Bez porady s lékárníkem bys kondom vůbec neměla používat. A víš to,že kondom má rezervoár??? Zní to jakoby ten kondom měl obrovskou díru na vodu,ale je to ten malej camprlík nahoře,ale proč se tomu říká rezervoár nechápu
(24.2.2011 9:51:40) Zkus si vyjmenovat co všechno máš, dceru, zdraví, kde bydlet...(nevím) můžeš se nadlábnout něčím dobrým... ne to co nemáš, to co nemáš příjde když to bude mít přijít, až bude ten správný čas, ale nezasekávej se na tom co nemáš, tím to blokuješ. Jestli je to hodně blbý a často, tak bych zkusila nějaká lehká antidepresiva, nebo nějaká přírodní, ale hlavně ne alkohol, ten to celý zhoršuje.
(24.2.2011 11:13:08) ale prd, me presne tohle pomaha, kdyz je mi zle...p ustim si neco deprwsniho, nejakej cajdak, katastrofu.... pak se vybrecim a je to lepsi
(24.2.2011 9:56:15) Brebbery, ty nepotřebuješ ani nafackovat, ani vynadat. Já to hlavně s lidmi jako Ty neumím a ani umět nechci. To Ti radši poradím, co pomáhá mně, a ty si pak z toho vezmi nebo nevezmi, co uznáš za vhodné. Mně při blbé náladě z toho, že se něco nedaří, pomáhá soustředit se na něco, co jde dobře, a z toho pak aspoň trochu načerpat sílu.
Často vzpomínám na to, jak jsem se kdysi v televizi dívala na dokument o nějaké těžce nemocné mamince, která měla dvě maličké děti. A ta tam říkala: Snažím se radovat se z každé maličkosti, z každého klidnějšího okamžiku, abych z toho pak mohla čerpat sílu ve chvílích, kdy je hůř.
(24.2.2011 10:01:13) Fackovat tě nebudu, protože to neumím - virtuálně ani fyzicky - a na depky to stejně nepomáhá. Mohu tě jedině "uklidnit", že takové stavy nezávisí ani tolik na objektivní situaci, v jaké se člověk nachází, ale někteří citliví a přemýšliví jedinci holt život zčásti protrpí, ať už ten život běží jakkoliv. Vím dobře, jaké to je, vím, že ani vlastní dítě ti v tu chvíli nepomůže, ale také vím, že to přejde - vydrž, bude to zase ok No a kdyby šlo opravdu do tuhého, zkus místo Rodiny.cz raději nějakého odborníka, co na to má diplom
že ti přistává u dveří vše, po čem se ti stýskalo ....asite to neutěší, ale já mívám po euforii a taky propad vždycky, ale nemám ty výkyvy tak výrazný
Palestina - rok 33. Ježíš přichází do domu, kde má být slavnostní večeře s apoštoly. Už z dáli slyší hurónský řev, smích a zábavu a když vstoupí, vidí zlité bavící se apoštoly. Zavolá si sv. Petra a nechápavě se ptá: "Petře! Za co, prosímtě, pijete? Vždyť nemáte peníze." - "No já nevím," drbe se Petr za uchem," to prý Jidáš někde udělal dobrý kšeft!"
(24.2.2011 10:03:11) Do sprchy asi nedojdeš a obtěžuje tě i mluvit, natož se o něco hádat, že. Já tuhle měla to samé. Z toho se ani nevyspíš, že má dítě hlad nebo něco chce je úplně šumák. Nemáš nějakou (ne virtuální) kamošku, co by k tobě zašla a nedala ti pokoj až se opět vyloupneš? CHvíli by o tebe pečovala?
(24.2.2011 10:11:12) Jdi s tím do prdele, s takovejma vymoženostma civilizace. Moje bejvalá tchýně by ti řekla, že když máš depku, máš jít pracovat na zahradu a ono tě to přejde. Tak šup, lopatu, krumpáč, modráky... a jdeme na to. Dneska se zvlášť zapotíš, země je zmrzlá jako psí trus.
(24.2.2011 10:25:22) práce mi parádně funguje, když mám vztek, a jak to odsejpá :) ale s depkou to nejde, když máš pocit, že se nemůžeš ani nadechnout, že v ruce neudržíš ani hrnek, nemůžeš pracovat. Zkus teplou koupel, to občas pomůže.
(24.2.2011 10:35:19) Já vím, skutečná klinická deprese už je něco jiného. Ale na takové ty slabší formy mám také vyzkoušené, že když se po prvotním stadiu pláče a pití vína vrhnu na úklid, je to velmi očistné a krásně to jde od ruky
(24.2.2011 10:44:00) Dabodepka tak vyčerpá jinak zdravý organismus, že člověk není ani schopný zvednout své tělo ze židle. Depka je fakt mrcha hnusná, zlatá chřipka.
(24.2.2011 10:46:22) Terinkoo, já se zvednu, dolezu na tramvaj a dojedu do práce a tam se snažím dělat že dělám, jsem bohužel živitel rodiny. Ale věřím tomu, že jednou bude líp, takhle to toiž furt nejde
(24.2.2011 10:22:35) jojo, přitom to spousta lidí tak rádo používá... nemůžou ti prostě na tvůj prblém říct, máš to blbý, je mi to líto. Musej ho zlehčovat, aby to nemuseli řešit.
(24.2.2011 10:37:52) Včera mi bylo (jako poslední dobou stále častěji) hodně zle (myslím fyzicky, ale nechci psát o detailech mé nemoci). Tak jsem dítěti udělala přednášku "Co bych dělal kdyby maminka náhle omdlela nebo něco", napsala jsem mu důležité věci na papír na ledničku (číslo na záchranku, číslo na ošetřujícího lékaře, léky a dávkování, co beru) a donutila jsem ho vyzkoušet v praxi všechny postupy 1) doběhnu k sousedům 2) nejsou doma = zkouším volat 155 (zkouška rozhovoru s operátorkou - jméno a adresa), pak volám otce / prarodiče / kohokoliv...dítě se ohradilo "ale to by stálo peníze!"...tak ještě info, že liský život (natož matčin) samozřejmě STOJÍ za provolanej kredit (teda alespoň Brebb na to tak nahlíží)...a pak jsem se zničeně sesunula na podlahu v koupelně a řekla jsem si, ty jedna zoufalá existence, uvědomuješ si vůbec, co děláš? Ty se tady snažíš potenciálně zachránit něco, co ve skutečnosti nemá žádnou valnou hodnotu...vždyť copak ŽIJEŠ? Vždyť ty jenom přežíváš, lavíruješ mezi jednotlivejma hodinama dne a každý ráno si řekneš uf, přežila jsem další noc, ale PROČ? STOJÍ - tobě - za to ten (takovejhle) "život"?
Jinak k narážkám na "euforii" - Kudla mě tu plísnila za dlouhodobý pesimismus, tak jsem vám to tu nechtěla nadměrně zanášet depkama ...ono už takhle je lepší některý diskuse vůbec nečíst Taky je fakt, že ti veselí smajlíci přímo volají po tom, aby s nima člověk šperkoval ty výlevy
(24.2.2011 10:42:03) Bych ti napsala, vydrž, bude jaro, vysvitne sluníčko a bude teplo a bude na světě lépe, ale nevím nevím. Ale ti pozitivní smajlíci jsou fakt pozitivní, tak tady je máš
(24.2.2011 11:00:55) Dabo, ještě lepší je, když ti někdo řekne něco ve stylu "ty si nemáš co stěžovat, já sice mám to, co ti chybí, ale ty se máš skvěle a já jsem chudáček".
To jsem se vždycky těžce nas**la, když někdo tímto způsobem mírnil mojí mamince depku z ID. Z rad typu, buď ráda, že jsi ráda, máš se v plném ID skvěle, podívej se na mě, já chodím do práce a jsem děsný chudáček, protože je to tam strašné (ale pryč nepůjdu, protože už by nebylo na co nadávat).
(24.2.2011 11:04:20) Jasně, zvlášť když je ten těžce depresivní člověk slyší pořád dokola od lidí, kteří nepochopí, že on potřebuje antidepresiva.
Nedávno jsem četla rozhovor s Ivou Andrlovou, která trpěla těžkými depresemi a dostávalo se jí geniálních rad typu "když mám depku, koupím si něco na sebe a přejde to". Děs.
A Miloš Kopecký říkal: Radit depresivnímu člověku, ať se vzmuží, je stejné jako říkat beznohému, ať se jde proběhnout.
(24.2.2011 11:10:43) U mě jsou antidepresiva kontraindikovány a psychologická pomoc typu "to si tak neberte, koukněte na děti v Africe" na mě nefunguje . Jinak depka je rodinná zátěž. Já jediná si to uvědomuju a na rozdíl od těch příbuzných, kteří svoje depky nerozchodili, se s tím pokouším bojovat...ale lehký to teda nejni Omlouvám se, že vám tím zanáším jinak optimistickej server , ale myslím, že aspoň tady v tom kastlíku je to čas od času dovolený
(24.2.2011 11:12:55) ""to si tak neberte, koukněte na děti v Africe" je většinou rada na houby.
A jen vesele zanášej tento server, čím chceš, když ti to pomůže, vždyť čtení témat je ryze dobrovolné. A kdo bude chtít a bude mít co poradit, poradí rád.
(24.2.2011 11:14:34) Depresi jsem měla jednou v životě - lehkou, odezněla sama a bez AD. Jsem za tu zkušenost vděčná, protože pokud to bylo dobré jen k tomu, že lidem nemocným depresím nedávám úplně debilní rady a ještě víc je nedeprimuji nesmyslným moralizováním, tak to mělo svůj smysl. Deprese je hnus.
(24.2.2011 11:32:26) To je blbbý. Mám manžela na x-kombinaci antidepresiv a stabilizátorů, často bez většího efektu. Už týden teda neřeší, kde bude pohřben a co mu dám na parte.., tak snad bude jaro! Nejlépe to zaspat, kdyby to šlo. Ohlídá tě aspoň někdo? Hodně sil, já vím, že je to šílený. U nás je průšvih, že v tom momentálně lítám taky, všichni povídají, že přece nemám být proč hotová, když mám všechno.
(24.2.2011 11:03:35) jojo, nikdo to nemá jednoduchý a každej jinak, ale většina lidí, když si stěžuje, chce pomoct nebo politovat. Nepotřebuje slyšet, že si vlastně nemá na co stěžovat, nebo že je na tom někdo hůř.
(24.2.2011 11:07:31) Dabo, jasně. Zvlášť když si dotyčný na co stěžovat MÁ a zasloužil by si, aby jeho okolí uznalo, že se s tím svým problémem třeba pere statečněji, než by se s ním pralo 99% jiných lidí na jeho místě.
(24.2.2011 11:09:50) Já se v takových situacích (když si mi někdo přijde postěžovat) snažím k tomu přistoupit ve stylu, ano, máš to těžké, ale zkusíme spolu přijít na to, jestli by se s tím nedalo aspoň trošku něco dělat. A pokud ne, zkusíme načerpat sílu z něčeho jiného pozitivního.
A jestli něco vyloženě NESNÁŠÍM, tak je to zadupávání lidí, kterým je i tak mizerně.
(24.2.2011 11:09:16) Ale nee, to radí jeden depkoid druhému. Obvykle dokud jsem schopná někam něco psát, jsem schopná se doplácat někam do přírody, mimo bzučící spoluobčanstvo.
Jinak, jak známo, rady typu "koukni jak je venku hezky" v depce samozřejmě nepomáhají principem depky je NESCHOPNOST objektivního náhledu na situaci. Prostě PRÁVĚ to, že je venku hezky (popř. se jiní lidé mají rádi apod.) působí na depkujícího kontraproduktivně jako příkrý kontrast k tomu, jak se má - uvnitř - on, byť nemá "důvod" k tomu se cítit jako zpráskaný pes
(24.2.2011 11:29:48) Hele, a Roni mě ani nepřejmenovala!?...třeba na "DOMNÍVÁM SE, že mám těžkou depku"
Jinak, nechci sem zase zanášet pochmurno, ale kdysi mi můj kamarád psychiatr řekl, že ta "veselá mysl" je ve skutečnosti vždycky horší (u ztracenejch případů) než takové to přímé Ale já doufám nejsem TAK ztracený případ...i když se tak často jevím
(24.2.2011 11:34:14) Já měla za život dvě opravdu výživné ataky. Tehdy mě musel muž vodit na wc, alespoň jednou za den nakrmit, vykoupat mě apod. Dokud píšeš, žiješ.
(24.2.2011 11:36:25) Vím Proto píšu Jak jsem řekla, jsem zodpovědná, a tak si taky nejdřív hodlám udělat pořádek...to mě zatím vždycky zachránilo mám ve všem takový bordel, že jsem mezitím tu depku rozchodila
(24.2.2011 11:39:42) A tu přírodu vyzkoušej. To není o sluníčku nebo sněhu, prostě ona ta naše planeta v sobě nějaké energie má a mohou pomoci. Neříkám každému, ale za zkoušku nic nedáš. Já jak to na mne začne lézt, vyšplhám tady do kopce, skály, vyhlídka, bydlíme vlastně v CHKO. Praktikuji to téměř od dětství, deprese mám od třinácti let.
(24.2.2011 11:41:54) Nooo, taky jsem se bála, přesně toho samého... ale ona je to fakt výška. Navíc než tam vylezu, jsem tak zhuntovaná, že ráda usednu na tu lavičku tam a když třeba zapadá slunce, tak do něj čumím nebo brečím nebo nadávám.
(24.2.2011 11:46:37) U mne tedy má deprese jasný špouštěč zvenčí. Tyhle dveře jakmile se pootevřou, prchám do lesů a koukám je zase rychle zabouchnout. A myšlenky na děti v tom nejsou, jen pud sebezáchovy. Deprese je stav, kdy je třeba být sobec a starat se o sebe, protože když to neuděláš, odnesou to nejvíc právě tvoji milovaní.
(24.2.2011 12:29:46) Danielo, takhle těžko říci. Průměrně by se snad dalo říci, že třeba týden v měsíci to není zrovna ideál. Nejdelší ataka trvala snad dva měsíce, z toho jsem cca pět týdnů byla fakt jako loutka, sám manžel potom říkal, že se bál, že zemřu. Já jsem zjistila, že pro mě je velmi podstatné zachytit to už v samém počátku, kdy přijdou první náznaky. V hlavě si říct něco jako: Hele, ty svině, vím o tobě a nenechám se sežrat. Naštěstí mému muži stačí říct, že je mi zle a nebudu dočasně fungovat. On už to zná, bere potom denně kluky ven, stará se o ně atd.
(24.2.2011 12:43:10) "Naštěstí mému muži stačí říct, že je mi zle a nebudu dočasně fungovat. On už to zná, bere potom denně kluky ven, stará se o ně atd." Já nikoho nemám Včera jsem si připadala jak idiot, když jsem vlastní dítě instruovala, co má dělat, kdyby se se mnou něco stalo (a to nemyslím depku ) a připadala jsem si jak největší ztroskotanec Nepředpokládám, že mě to dítě pochopilo, je dost po tátovi...ale aspoň jsem ho informovala, že se něco takovýho stát MUŽE (říkám mu to sice už léta, ale jak se nemoc zhoršuje a dítě roste, přitvrzuju) Dneska jsem přemýšlela, jak by to vypadalo na světě, na kterém nebudu...je fakt, že mi dost vadí ta představa, že by se nic zásadního nestalo , tak mě to vždy donutí tu radši ještě chvíli oxidovat a otravovat lidem život
(24.2.2011 12:50:45) Fungovat jako robot umím taky skvěle. Ale dokud aspoň nakrmím děti, ustrojím je, prostě běžný provoz, pořád se to jakoby "dá". Jen opravdu nechci dopadnout jako před lety, kdy jsem si ani nevyčistila zuby.
(24.2.2011 15:12:27) No Klotyldo, to taky znám. Nejhorší bylo, když jsem nebyla nějakou dobu vůbec schopná vstát z postele ani abych dala třeba prádlo do pračky, neusla jsem po několik týdnů ani s práškama na spaní a do toho ty hnusné myšlenky a odporné pocity, hotové peklo v hlavě, nedokázala sjem nic snít, jen snad se napít, žádná úleva po injekci epaurinu (nebo jak se to jmenuje), neurol, antidepresiva ani nic jiného nezabíralo, nedokázala jsem ani sedět na židli, až jsem z toho napětí omdlela, myslela jsem, že už umírám a odvezli mě hospitalizovat, ale ani tam mi to nepomohlo, až po hoodně dlouhé době se to zlepšilo tak nějak samo. A tak si dovedu vážit chvil, kdy je "normálně".
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.