| Nika89 | 
 |
(1.9.2010 22:13:04)
Zakládám další téma. Je to hrozný, starší syn (2 roky) dost žárlí na mladšího (6 týdnů). Někdy je to dobrý, nevadí mu, když ho někdo chová místo něj, dává mu pusinky, hladí ho. Ale někdy kňourá, vyvádí a zlobí jen aby si ho někdo všimnul. Párkrát se ho snažil bouchnout, ale většinou jsem ho stihla chytit. No dneska po něm hodil krabičku na ukládání mýdla, asi z metru a půl a bohužel ho trefil do čela. Já ho zrovna vytahovala z vany, babička utírala malého. Nejspíš se vzteknul a v amoku to po něm švihnul, bylo to během vteřiny, nestihla jsem to. Snažím se mu dost věnovat když malý spí, dneska jsme spolu dělali polívku, říkám mu pohádku před spaním, když jdeme ven a už ho bolí nožky, tak ho posadím do kóčárku a vezu je oba, mazlím se s ním. Co s ním mám probůh ještě dělat?
|
| hranatá bublina | 
|
(1.9.2010 22:27:20)
Niko, chápu  jak se ke staršímu chovají třeba návštěvy, příbuzní atd.? občas je průšvih, když je dítě jedináček, ve středu zájmu, a najednou se musí o pozornost dělit, nebo v horším případě ji úplně přenechat mladšímu sourozenci. u nás pomohlo zapojit starší dítě do péče o mladší, rodinu jsme poprosili, aby se věnovali víc staršímu (mimču je to celkem fuk) a tak...za útoky rozhodně netrestat (vysvětlit jo), to by se situace ještě zhoršila - ve dvou letech to nepochopí jako trest za něco, co udělal špatně, ale jako křivdu kvůli tomu malýmu vetřelci. jak to řešíš?
|
|
| Zd a tři |
|
(1.9.2010 22:29:44)
Mimino jsem ukrývala v autosedačce v nejvyšších částech bytu, aby se k němu starší nedostal. Postupně se s ním pod dohledem mazlil, hrál si. Teď mu říkám, že co ho naučí, to mu bude brácha dělat ( je jim 2ačtvrt a 7m), menší je taky dost číslo a tahat za vlasy ho už taky umí.........
|
|
| Maťa. | 
|
(1.9.2010 22:34:12)
Riešim to už dva roky. Na jednej strane sa milujú, na druhej sa mydlia. Denne. Musím hlídat jak dráb. Rozdiel medzi nimi je malinko vačší, dva roky a devať mesiacov. Každopádne sa mi osvedčilo niekedy naoko demonštratívne "vynadať" i mladšiemu, tak aby to starší videl. Menej potom žiarli. Nepeskovať furt len staršieho, aj keď je to holt nutné.
|
| janula8152 |
|
(2.9.2010 11:50:58)
To já taky dělala, Že jsem jako naoko vynadala i mladšímu a pak sjem zjistila, že to nebylo naoko, ale oprávněně a že si z toho vzal něco i malý a přestal dceru pořád provokovat. To oni na to vždycky rychle přijdou, že toho staršího můžou beztrestně provokovat....To ale až byl rozhodně větší než těch 6 týdnů. Jo a ještě pomáhalo dělat ze starší velkou sestřičku. Že ona je už ta šikulka co nečůrá do plíny, ale brácha je ještě malý popleta co to neumí a že ho to bude muset naučit...atd. To když by mimino a měla tendenci žárlit.
|
|
|
| Maťa. |
|
(1.9.2010 22:36:05)
Ešte..skús nechať mladšieho chvilku doma tatínkovi ak je to možné a na prochajdu vyliezť - aj keby na chvilku - len so starším. Aj to dosť robí. Ten pocit, že si tam teraz len pre neho.
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(1.9.2010 22:46:12)
nenechávat je spolu o samotě, protože ten starší to nechápe a většinou sice žárlej, ale nechtěj ani vědomě ublížit. Moje holka občas zkoušela co to (malý) vydrží a třeba přiběhla a zakroutila mu uchem, aby slyšela jak vříská. Podle mě v tom ani nebyl špatnej záměr. Mimochodem, malýmu je teď rok a půl a nikdy bych nečekala jakej budou mít spolu krásnej vztah. Milujou se, hrajou si spolu, hladí se, hezky se k sobě chovají. To přejde, žárlit bude to je jasný, jo a holka se ještě taky půl roku počůrávala.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(1.9.2010 22:56:54)
Vydržet. Jen hledá svoji novou pozici ve smečce. Je to nové zvíře nad ním, pod ním, stejně? Důsledně ukazuj, že ubližování je nevhodné, ale nevěnuj se v tu chvíli příliš agresorovi, děl pozornost rovnoměrně.
Taky se mi líbila rada mluvit s miminem nahlas například, že teď musí mimino počkat, abych bráchovi mohla udělat jídlo, klidně dodat, že jindy zas musel počkat brácha, prostě tu rovnou pozici dívat najevo i slovně.
|
|
| Ocicko |
|
(2.9.2010 6:41:14)
asi tim zarlenim musi projit kazdy dite, ja bych mu vysvetlovala ze mladsi ho ma rad..... a ze my taky desne.... a taky co me pomahalo trochu ( zarlila ale ne takhle moc) - kdyz jsem prebalovala tak stala u me a ja rikala - "jeee takovy si byla miminko a takhle jsem te prebalovala a delala na tebe tutu nunu"....pak ze papala stejne a a delala taky veci co mimi a ze babi byli vyprdnuty atd..... hodne jsem mluvil a o tom jaka byla ona aby videla ze taky o nic neprisla.......
|
|
| Nika89 |
|
(2.9.2010 7:38:59)
Děkuji za pomoc. Něco z vašich rad dělám, něco mě nenapadlo a tak to zkusíme. Snad se věku, kdy si spolu budou hrát dožijeme ve zdraví psychickém i fyzickém
|
|
| janula8152 |
|
(2.9.2010 11:47:13)
Já mám děti o dva roky bez 6 týdnů a u nás to teda bylo v pohodě. Fakt je ale ten, že aniž by jsme to nějak moc plánovali, tak nakonec se to podalo tak, že nejůžasnější je vlastně dcera, protože ONA má bráchu, což je teda něco. Takže my všichni ostatní nic, ale ONA je jednička, protože má bráchu. Byla neskutečně pyšná a bráchu vzala naprosto v pohodě. Každý když přišel tak se ji na bráchu ptal a ona byla nadšená a všem ochotně sdělovala jak se jmenuje atd. A taky hodně udělalo určitě to, že babičky si sice malého pochovali, ale vyloženě se snažili věnovat hlavně jí když k nám přišly. Takže upřímně kromě toho, že dcera musela vydržet když jsem zrovna kojila nebo přebalovala se toho pro ni zas tolik nezměnilo. Známí to taky tak zkusili po našem vzoru, že staršího syna všichni obdivovali že on má toho malého bráchu, takže je vlastně díky tomu naprosto skvělý a taky to zabralo. Po prvním zoufalém týdnu se uklinil a bráchu začal brát naprosto v pohodě.
|
|
| Winky | •
|
(2.9.2010 12:11:56)
na poslední tvou otázku "co mám ještě dělat" ti můžu napsat jedině: "zvykat si"..... na to že se sourozenci kočkujou i perou, na to že si občas ublížej, na to že budou šrámy, boule, modřiny a přiskřípnutý prsty.....
Mě to teda taky nejde, a sourozenecké šarvátky mě štvou (u nás to je holka-kluk, a starší dcera je hlavně hodně sobecká, a taky má dost sílu, takže ho chce třeba jen odstrčit a ten skončí v druhým rohu pokoje....). Netoleruju všechno, ale zase jsem si uvědomila že u všeho být nemůžu, takže to nějak spolu zvládnout musí.
|
|
| hrúda |
|
(2.9.2010 12:16:26)
Starší nám čtyřtýdenního srazil z postele, později se ho pokusil udusit, ještě později se bavil tím, že k nic netušícímu ročnímu batoleti přibíhal zezadu a narážel ho hlavou na zeď... Přežili zatím oba.
|
|
| TerezieK | 
|
(3.9.2010 8:07:26)
Niko tohle jsem řešila ještě řeším po porodu dcery. Syn hrozně těžce nesl můj pobyt v porodnici a má z toho trauma doted. Noa příchod miminka do rodiny, to byla teda katastofa. Takové to kroucení ručiček a tak to je spíš, že zkouší co to mimino vydrží. Syn vždycky v nestřeženém okamžiku, hryznul malou do ruky do nohy, šlapal ji na zádíčka, bouchal jí do bříška a ještě na mě provokativně koukal. Dusil jí polštářem. To se nedá uhlídat. Když jsem jí kojila, tak mi jí normálně jednou vyrval z ruky, že jí teda kojit nebudu. Musím říct, že jsme si užili hodně, malá se začala plazit a z našeho nenávistníka se začíná stávat milující brácha. On je šťastnej, že s miminem konečně bude nějaká zábava, malá na něj reaguje. Když jí chce pochovat, se ho bojí, asi si ty příkoří pamatuje. Jinak všechny takové rady co se říkají jsme udělali a bylo to stejně k ničemu, asi to chce čas. Dítě k tomu musí dozrát. Držím palce!!
|
| IIva | 
|
(21.9.2010 11:29:53)
Ahoj holky, já jsem už taky docela zoufalá. Člověk si totiž připadá hrozně, že je k ničemu...Náš syn byl vždycky živější, ale pohodář, bylo mu 3 a půl když jsme si přinesli dcerku. Připravovali jsme ho jak to šlo, dokoce se mnou chodil na utz a byl nadšený, že viděl miminko a jak se hýbe a těšil se...On neubližuje dcerce, to je v pohodě, má ji rád a dává to najevo. Změnil se ale, i když na začátku to bylo počurávání, kousání nehtů, strkání prstíků do krku, to všechno se nějak přežilo, i když to nebylo jednoduchý...Teď je malé rok a syn má záchvaty vzteku, všechno je špatně, i jak ukrojím jablko, cílené naschvály, pláče, vzdory, provokace, kdy já už jsem na konci sil. Nevím, co mám ještě dělat. Poslední rady, co jsem si přečetla, na dítě nemluvit někam ho v tom záchvatu zavřít, nereagovat...Máte s tím zkušenosti?
Ve skutečnosti je to velice chytrý kluk, ve školce bezbroblému, učitelka ho chválí, jak je šikovný a sám se umí oblékat, kdežto doma je oblékání peklo.
Myslím si, že ho hrozně bolí příchod malé, to, že mě už nemá pro sebe a neumí se s tím vypořádat. Jenže já už mám strach, aby ho to nějak nepoznamenalo v jeho vývoji...je to fakt děs. Pomohl vám třeba psycholog? Díky za každou radu 
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)